1 As 373/2020 — Nejvyšší správní soud

10 A 16/2021- 50 - text 21 10 A 16/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: JF Riders service s.r.o., IČO 05530725 sídlem V dolině 1515/1b, 101 00 Praha 10 zastoupená advokátem Mgr. Janem Boučkem sídlem Opatovická 1659/4, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2020, č. j. 217/2020-190-TAXI/6 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2020, č. j. 217/2020-190-TAXI/6, se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit náklady řízení ve výši 15.342 Kč ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně Mgr. Ing. Jana Boučka. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy – Odboru veřejné dopravy, ze dne 22. 12. 2020, č. j. 217/2020-190-TAXI/6 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobkyně podaném proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, Odboru dopravních agend (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „dopravní úřad“) ze dne 3. 1. 2018, č. j. MHMP 1917070/2017 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí I.“), a proti rozhodnutí dopravního úřadu ze dne 26. 2. 2018, č. j. MHMP 282185/2018 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí II.“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím I. byla žalobkyně uznána vinnou z přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě“), kterého se dopustila tím, že při poskytování přepravy formou taxislužby dne 14. 2. 2017 od 17:04 hod. do 17:16 hod. na trase ul. J, Praha 7 – ul. R, Praha 3, a dne 22. 2. 2017 od 12:14 hod. do 12:32 hod. na trase nám. WCH, Praha 3 – ul. Š, Praha 11, provozovala taxislužbu vozidlem tovární značky Mercedes Benz, SPZ: X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Za tento přestupek byla žalobkyni dle § 35 odst. 6 písm. b) zákona o silniční dopravě a podle § 46 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“) uložena pokuta ve výši 150 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 3. Prvostupňovým rozhodnutím II. byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ustanovení § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě, kterého se dopustila tím, že v rozporu s § 9 odst. 2 písm. a) zákona o silniční dopravě nezajistila, aby při poskytování přepravy formou taxislužby dne 22. 5. 2017 od 20:16 hod. do 20:26 hod. na trase ul. Ř, Praha 2 – ul. P, Praha 4, byl ve vozidle značky tovární značky Mercedes Benz, SPZ: X, doklad o oprávnění k podnikání nebo jeho kopie; dále byla žalobkyně tímtéž rozhodnutím uznána vinnou ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě tím, že téhož dne na téže trase provozovala taxislužbu vozidlem téže tovární značky a SPZ, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. Za tyto přestupky byla žalobkyni dle § 35 odst. 6 písm. a) a b) zákona o silniční dopravě a podle § 46 odst. 1 přestupkového zákona uložena pokuta ve výši 120 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. 4. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrušil část prvostupňového rozhodnutí II. týkající se jednání, jímž měla žalobkyně naplnit znaky skutkové podstaty přestupku dle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě, a řízení v této věci zastavil. Dále žalovaný podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), výroky prvostupňového rozhodnutí I. a prvostupňového rozhodnutí II. nahradil společným výrokem, kterým žalobkyni uznal vinnou tím, že porušila § 35 odst. 2 písm. w) zákona o silniční dopravě tím, že v rozporu s § 21 odst. 1 písm. a) zákona o silniční dopravě - dne 14. 2. 2017 od 17:04 hod. do 17:16 hod. na trase ul. J, Praha 7 – ul. R, Praha 3, provozovala taxislužbu vozidlem tovární značky Mercedes Benz, SPZ: X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby; - dne 22. 2. 2017 od 12:14 hod. do 12:32 hod. na trase nám. WCH, Praha 3 – ul. Š, Praha 11, provozovala taxislužbu vozidlem tovární značky Mercedes Benz, SPZ: X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby; a - dne 22. 5. 2017 od 20:16 hod. do 20:26 hod. na trase ul. Ř, Praha 2 – ul. P, Praha 4, provozovala taxislužbu vozidlem tovární značky Mercedes Benz, SPZ: X, které nebylo zapsáno v evidenci vozidel taxislužby. 5. Za naplnění skutkových podstat shora uvedených přestupků byla žalobkyni podle § 35 odst. 6 písm. b) zákona o silniční dopravě a § 46 odst. 1 přestupkového zákona uložena pokuta ve výši 190 000 Kč, k jejímuž uhrazení byla stanovena lhůta 7 měsíců ode dne nabytí právní moci napadeného rozhodnutí. Dále byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč v téže lhůtě jako pokutu. II. Napadené rozhodnutí 6. V první části napadeného rozhodnutí žalovaný shrnul skutkové okolnosti prvostupňového rozhodnutí I. (dále také jako „případ první“) a skutkové okolnosti prvostupňového rozhodnutí II. (dále také jako „případ druhý“). 7. Případ první byl zahájen dne 20. 1. 2018 na základě toho, že dne 22. 12. 2017 byly dopravnímu orgánu zaslány exekutorské zápisy, kterými byly popsány následující okolnosti. Dle exekutorského zápisu 091 EZ 11/17 ze dne 15. 2. 2017 si exekutorský kandidát Exekutorského úřadu pro Prahu 3 dne 14. 2. 2017 objednal v aplikaci Uber přepravu z ulice J, Praha 7, do ulice R, Praha 3. Za přepravu zaplatil cestující řidiči částku 90 Kč v hotovosti. Cestujícímu byla na email následně zaslána stvrzenka a faktura se jménem žalobkyně jako dopravce. Dle exekutorského zápisu 091 EZ 23/17 ze dne 22. 2. 2017 si exekutorská kandidátka Exekutorského úřadu pro Prahu 3 dne 22. 2. 2017 objednala v aplikaci Uber přepravu z náměstí WCH, Praha 3, do ulice Šustova 1930/2, Praha 3. Za přepravu zaplatila cestující řidiči částku 185 Kč. Cestujícím byla na email následně zaslána stvrzenka a faktura se jménem žalobkyně jako dopravce. Dle exekutorských zápisů byla přeprava v obou případech provedena vozidlem, které nebylo označeno jako vozidlo taxislužby a vybaveno taxametrem. 8. Případ druhý byl zahájen kontrolou provedenou dne 22. 5. 2017 spočívající v přepravě dvou zaměstnanců hlavního města Prahy na trase z ulice Ř, Praha 2, do ulice P, Praha 4. Při kontrole bylo zjištěno, že přeprava byla poskytnuta vozidlem, které řídil řidič bez oprávnění řidiče taxislužby. Za přepravu zaplatili cestující řidiči částku 97,15 Kč. Po ukončení přepravy pokračoval druhou část kontroly kontrolní pracovník dopravního úřadu, který zjistil, že vozidlo nebylo evidováno jako vozidlo taxislužby a nebylo označeno a vybaveno jako vozidlo taxislužby. Kontrolní zjištění bylo sepsáno do protokolu č. T/20170522/1/Ne ze dne 29. 6. 2017. 9. Žalobkyně se k provedené kontrole vyjádřila podáním ze dne 27. 11. 2017, v němž zpochybnila způsob provedení kontroly, neboť dopravní úřad nepostavil najisto, kdy předmětná kontrola započala, a dále že kontrolní orgán při kontrole nepostupoval v intencích zákona č. 255/2012 Sb., neboť část kontroly provedly přizvané osoby, které se neprokázaly žádným pověřením i přes to, že kontrolní úkony je vždy nutné plnit prostřednictvím kontrolující osoby. Žalobkyně se nemohla dopustit porušení zákonných ustanovení upravujících „klasickou“ taxislužbu, protože vykonávala přepravu na základě předchozí smlouvy, nemůže jí proto být uložena sankce za porušení povinnosti, která se na její jednání nevztahuje. 10. Žalovaný rozhodl o zastavení správního řízení ve věci spáchání deliktu podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě, a to z důvodu zániku jeho trestnosti, neboť uplynutím jednoho roku od vydání rozhodnutí o přestupku došlo k jeho promlčení. 11. V prvním případě podala žalobkyně proti rozhodnutí odvolání, ve kterém uvedla, že exekutorský zápis zachycuje projev třetí osoby (řidiče), pořízený bez jejího vědomí, čímž dochází k obcházení institutu svědecké výpovědi a takový důkaz je nepřípustný a nezákonný. Exekutor nemůže být tím, kdo skutkový děj sám koná a sám sobě jej osvědčuje. Z exekutorského zápisu nevyplynulo nic víc než to, že řidič poskytl jednorázovou smluvní jízdu. Žalobkyně sporuje, že by poskytla přepravu cestujícímu pořizujícímu exekutorský zápis a vzhledem k tomu, že nedošlo ke ztotožnění řidiče, není tak možné prokázat, že jednání řidiče je přičitatelné žalobkyni. 12. V odůvodnění napadeného rozhodnutí k tomuto žalovaný uvedl, že neshledal důvody pro zpochybnění popisu skutkového děje tak, jak je popsán v exekutorských zápisech. Upozornil na ustanovení § 567 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) v návaznosti