6 As 211/2017 — Nejvyšší správní soud

15 Af 45/2019- 69 - text 7 15 Af 45/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: T-Mobile Czech Republic, a.s. IČO: 64949681 se sídlem Praha 4, Tomíčkova 2144/1 zastoupený Mgr. Ing. Karlem Anderle, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 1659/4 proti žalovanému: Český telekomunikační úřad se sídlem Praha 9, Sokolovská 219 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. 10. 2019 č.j. ČTÚ-4 201/2019-603 takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. 10. 2019 č.j. ČTÚ-4 201/2019-603 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 19.456,- Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Ing. Karla Anderle, advokáta. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. 10. 2019 č.j. ČTÚ-4 201/2019 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad žalobce proti platebnímu výměru žalovaného ze dne 19. 12. 2018 č.j. ČTÚ-68 280/2018-611 (dále jen „platební výměr“), jímž byla žalobci podle § 49 odst. 8 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů ve znění účinném do 30. 6. 2010 (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“) stanovena platba na účet univerzální služby za období roku 2006 ve výši 17.557.736,-Kč. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že správní orgán I. stupně postupoval při novém projednání věci v souladu se závěry správních soudů vyjádřenými v předchozích rozsudcích. Především v souladu se závazným právním závěrem Městského soudu v Praze v rozsudku ze dne 4. 5. 2016 č.j. 5 A 134/2013-105 rozhodl ve věci tzv. podkladového rozhodnutí, neboť rozhodnutím ze dne 26. 6. 2018 č.j. 57 438/2007-611/XXIX rozhodl o žádosti obchodní společnosti O2 ze dne 31. 7. 2007 ve věci ověření správnosti a úplnosti podkladů k výpočtu čistých nákladů a stanovení výše čistých nákladů za rok 2006. Vzhledem k tomu, že rozhodnutím Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 20. 11. 2018 č.j. ČTÚ-41 622/2018-603 bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 26. 6. 2018 č.j. 57 438/2007-611/XXIX (dále též „podkladové rozhodnutí“) a nabylo právní moci dne 30. 11. 2018, byl správní orgán I. stupně oprávněn, resp. povinen vydat platební výměr. 3. Žalovaný dále uvedl, že správní orgán I. stupně vyšel z úplně zjištěného skutkového stavu a věc posoudil správně i po právní stránce, neboť podmínky postupu, který je stanoven v ustanovení § 49 odst. 5 až 8 zákona o elektronických komunikacích pro financování univerzální služby, byly naplněny. 4. V rámci vypořádání rozkladových námitek žalovaný zdůraznil, že zákon o elektronických komunikacích jednoznačně upravuje postup správního orgánu I. stupně, který rozhoduje ve správním řízení o tzv. podkladovém rozhodnutí (tj. ve věci ověření správnosti a úplnosti podkladů k výpočtu čistých nákladů a stanovení výše čistých nákladů na poskytování univerzální služby), zahajovaném na žádost poskytovatele univerzální služby a vedeném ve smyslu § 144 správního řádu s větším počtem účastníků. Zákon o elektronických komunikacích stanoví postup, kdy jsou opatřením obecné povahy stanoveny procentní podíly výnosů za poskytování služeb jednotlivých plátců na celkových výnosech v daném zúčtovacím období a také povinnost správního orgánu bezodkladně podle procentního podílu stanovit z čistých nákladů výši platby plátce na účet univerzální služby. Žalovaný neshledal důvod pro přerušení řízení vzhledem k probíhajícímu řízení o správní žalobě podané žalobcem proti podkladovému rozhodnutí, neboť je třeba vycházet z presumpce platnosti a správnosti správních aktů. Konstatoval, že v době vydání platebního výměru existovalo rozhodnutí ve věci ověření správnosti a úplnosti podkladů k výpočtu čistých nákladů a stanovení výše čistých nákladů za rok 2006. Správní orgán I. stupně proto postupoval v souladu se zákonem, jestliže rozhodl ve věci platby na účet univerzální služby a vydal platební výměr. Žalobce pro opačný závěr neuvedl dostatečnou argumentaci, přičemž ani z doloženého správního spisu nebyly zjištěny žádné skutečnosti odůvodňující jiné rozhodnutí. 5. Žalobce v žalobě namítl nezákonnost a věcnou nesprávnost napadeného rozhodnutí i platebního výměru. Uvedl, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nebyl zjištěn úplně a správně, a proto nemohou obstát ani právní následky vyvolané napadeným rozhodnutím. Třebaže po formální stránce podkladová rozhodnutí dotčené subjekty plně zavazují (s ohledem na presumpci správnosti a platnosti správních aktů), a to přinejmenším do doby, než budou účinky podkladového rozhodnutí v soudním řízení odklizeny. Jakmile se tak ale stane, bude nevyhnutelně odklizeno i na podkladovém rozhodnutí zcela závislé napadené rozhodnutí, včetně rozhodnutí prvostupňového. 6. Co se týče důvodů nezákonnosti podkladového rozhodnutí, žalobce uvedl, že Český telekomunikační úřad (dále též „ČTÚ) se nevypořádal se znaleckými posudky předloženými jednotlivými účastníky, resp. s protichůdnými závěry z nich vyplývajícími, to vše zejména k otázce identifikace a stanovení výše nehmotných výhod získaných poskytovatelem univerzální služby v souvislosti s plněním této povinnosti. 7. Žalobce dodal, že žalobu podal především z důvodů procesní opatrnosti, neboť bez jejího včasného podání by v budoucnu, po očekávaném zrušení podkladového rozhodnutí, nemohl účinky napadeného rozhodnutí řádným procesním postupem odvrátit. 8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně zdůraznil, že žalobce neuvedl žádné konkrétní žalobní důvody. K namítané nezákonnosti podkladového rozhodnutí dodal, že vzhledem k zásadě presumpce platnosti a správnosti správních aktů byl oprávněn, resp. povinen platební výměr vydat. Při posouzení věci postupoval podle § 49 odst. 1, 5, 7, 8 a 13 zákona o elektronických komunikacích. Při přezkoumání platebního výměru bylo rozhodné, že podkladové rozhodnutí nebylo zrušeno jiným správním aktem anebo rozhodnutím soudu. Předmětem rozkladového řízení byl přezkum zákonnosti vydaného platebního výměru, tedy to, zda došlo k úplnému a správnému stanovení platby žalobce na účet univerzální služby, zda je z předmětného „vyměřovacího spisu“ patrno, jak správní orgán I. stupně ke stanovení platby dospěl a zda tak učinil transparentně a v souladu se zákonem. Žalovaný uzavřel, že postupoval v souladu se zákonem, zjistil úplně skutkový stav věci a věc správně posoudil i po právní stránce. Navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl. 9. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného poukázal na to, že výše čistých nákladů na poskytování univerzální služby, pokud současně tyto náklady pro poskytovatele univerzální služby představují neúnosnou zátěž, přímo ovlivňuje následnou výši příspěvku žalobce na účet univerzální služby. Díky dosavadnímu procesnímu postupu žalovaného je rozhodnutí o ověření výše čistých nákladů, pokud současně představují pro poskytovatele univerzální služby neúnosnou zátěž, podkladovým rozhodnutím pro rozhodnutí ve věci stanovení příspěvku žalobce na účet univerzální služby, resp. pro vydání příslušného platebního výměru. Podkladové rozhodnutí tak tvoří materiální základ pro vydání napadeného rozhodnutí. Vzájemná závislost a skutková provázanost rozhodnutí o stanovení výše příspěvku a o ověření výše čistých nákladů a existenci neúnosné zátěže vede současně k tomu, že pokud bude pokladové rozhodnutí ve správním řízení soudním shledáno jako nezákonné, stane se z logiky věci nezákonným i na něj navazující napadené rozhodnutí. 10. Při ústním jednání před soudem, které se konalo dne 21. 4. 2022, právní zástupce žalobce odkázal na žalobu i na repliku k vyjádření žalovaného a navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný odkázal na vyjádření k žalobě a s ohledem na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2021 č.j. 10 A 10/2019-136 ponechal rozhodnutí ve věci na uvážení soudu. 11. Při posouzení věci soud vycházel z následující právní úpravy: 12. Podle § 49 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích ve znění účinném do 30. 6. 2010 platí, že žádost o úhradu čistých nákladů je poskytovatel univerzální služby povinen podat Úřadu nejpozději do 31. července kalendářního roku následujícího po zúčtovacím období. 13. Podle § 49 odst. 2 zákona o elektronických komunikacích ve znění účinném do 30. 6. 2010 platí, že Úřad určí, zda výše čistých nákladů na poskytování univerzální služby stanovená podle § 48 představuje pro jejího poskytovatele neúnosnou zátěž. 14. Podle § 49 odst. 5 zákona o elektronických komunikacích ve znění účinném do 30. 6. 2010 platí, že plátcem je každý podnikatel, včetně pos