2 Ads 58/2003 — Nejvyšší správní soud

8 A 93/2020- 45 - text 14 8 A 93/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň Mgr. Andrey Veselé a Mgr. Jany Jurečkové ve věci žalobkyně proti žalovanému Mgr. R. H., , zastoupena obecnou zmocněnkyní JUDr. I. S., Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 14. 7. 2020, č. j. MSMT-10188/2020-3, takto: I. Rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 14. 7. 2020, č. j. MSMT-10188/2020-3 a rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 19. 12. 2019, č. j. MSMT-5354/2019-4, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Rozhodnutím ministra školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministr“) ze dne 14. 7. 2020, č. j. MSMT-10188/2020-3 (dále jen „napadené rozhodnutí“), byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministerstvo“) ze dne 19. 12. 2019, č. j. MSMT-5354/2019-4 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o uznání odborné kvalifikace pro výkon regulovaného povolání učitelky prvního stupně základní školy v České republice ve formě pracovně-právního vztahu a to z důvodu, že studium žalobkyně na Vysoké škole manažerské ve Varšavě (dále jen „VŠ ve Varšavě“ nebo „předmětná VŠ“) cestou konzultačního střediska v Karviné bylo nezákonné. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně v žalobě uvedla, že má jedenáctiletou praxi jako učitelka 1. stupně na Základní škole v Horním Městě. V r. 2013 získala bakalářský titul na Univerzitě Palackého v Olomouci, v r. 2014 nastoupila na navazující magisterský program UJAK v Praze, kde absolvovala první ročník. UJAK však byla odebrána akreditace. Žalobkyně s ohledem na to, že pochází z Moravskoslezského kraje, uvažovala o navazujícím magisterském studijním programu na Vysoké škole manažerské ve Varšavě (dále jen „VŠ ve Varšavě“ nebo „předmětná VŠ“) cestou konzultačního střediska v Karviné. Předmětná VŠ vyhlásila na základě výzvy tehdejší ministryně školství Mgr. Kateřiny Valachové, Ph.D., ze dne 15. 11. 2015, mimořádné výběrové řízení do navazujícího magisterského studijního programu Předškolní pedagogika a pedagogika 1. stupně. Žalobkyně se dne 11. 11. 2015 obrátila na MŠMT s dotazem, zda po ukončení avizovaného studijního programu na předmětné VŠ bude kvalifikovanou pedagožkou na 1. stupni základní školy. Na dotaz jí bylo odpovězeno kladně, proto v dobré víře do studijního programu nastoupila a ke dni 25. 1. 2018 jej úspěšně absolvovala. Dne 7. 2. 2019 podala žádost o uznání odborné kvalifikace, která byla zamítnuta. 3. Žalobkyně za prvé namítá, že ačkoliv mělo být předmětem správního řízení individuální posouzení její způsobilosti k výkonu regulované činnosti „pedagog 1. stupně základní školy“ s ohledem na jí dosaženou kvalifikaci, správní orgány obou stupňů na uvedenou povinnost rezignovaly a žádost žalobkyně zamítly s ohledem na formální nedostatky přičitatelné k tíži předmětné VŠ. 4. Žalobkyně zdůrazňuje, že podle jejího názoru k žádosti o uznání odborné kvalifikace doložila veškeré náležitosti podle § 22 zákona č. 18/2004 Sb., o uznávání odborné kvalifikace a jiné způsobilosti státních příslušníků členských států Evropské unie a některých příslušníků jiných států a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o uznávání odborné kvalifikace“) a prokázala dostatečnou kvalifikaci ve smyslu § 2 odst. 2 uvedeného zákona. 5. Za druhé, spornou je otázka předložení dokladu způsobilého k prokázání dosažené kvalifikace ve smyslu § 22 odst. 3 písm. b) zákona o uznávání odborné kvalifikace. Žalobkyně odkázala na znění § 3 odst. 1 písm. b) bodu 1. uvedeného zákona a na § 22 odst. 4 téhož zákona. Uvedla, že ve správním řízení předložila diplom č. X prokazující řádné absolvování studia v oboru Pedagogika na předmětné VŠ, který byl touto institucí vydán, tj. doložila diplom v souladu se zněním zákona. Předložila rovněž osvědčení polského ministerstva školství ze dne 4. 10. 2019 o uznání odborné (pedagogické a výchovné) kvalifikace na území Polské republiky. Správní orgán I. stupně uvedený doklad v odůvodnění napadeného rozhodnutí nikterak nezmínil, nezabýval se jeho obsahem a v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) se s ním nevypořádal. Odvolací správní orgán se snažil uvedenou vadu správního řízení zhojit nepřiléhavou citací z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017-38, o nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí. Uvedené osvědčení přitom žalobkyně předložila ve správním řízení na základě výslovné výzvy správního orgánu I. stupně, resp. na základě zrušeného usnesení o zastavení správního řízení o žádosti č. j. MSMT-5354/2019-2 ze dne 5. 3. 2019, které bylo původně vydáno pro nedoložení uvedeného osvědčení. Žalobkyně ve správním řízení doložila rovněž dodatek k diplomu č. X, z něhož vyplývá stupeň, délka a obsah studijního programu Pedagogika ve smyslu § 22 odst. 4 zákona o uznávání odborné kvalifikace. Z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, že by se správní orgán obsahem studia a jeho kvalitou jakkoliv zabýval, když se jedná o nejvíce vypovídající kritéria. 6. Za třetí, správní orgány obou stupňů dovozují v rozporu se zákonem o uznávání odborné kvalifikace absenci odborné kvalifikace žalobkyně z protiprávně poskytovaného studia ze strany předmětné VŠ cestou konzultačního střediska v Karviné. Uvedené nebylo žalobkyni vůbec známo, když od počátku studia studovala s vědomím, že tak činí na VŠ ve Varšavě, byť cestou konzultačního střediska. Z nařízení rektora VŠ ve Varšavě č. 1/08/2014 vyplývá, že žalobkyně studovala v rámci individuálního studijního programu na VŠ ve Varšavě bez nutnosti osobní účasti na výuce s tím, že prostřednictvím konzultačního střediska byly vedeny konzultace a odborný dohled nad průběhem tohoto programu. Nebylo povinností žalobkyně zjišťovat, zda předmětná VŠ splňuje podmínky podle polské legislativy pro poskytování magisterského studia cestou konzultačního střediska na území ČR. Správní orgány tak postupují v rozporu s § 2 odst. 1 zákona o uznávání odborné kvalifikace. Z nesplnění formální povinnosti VŠ ve Varšavě správní orgán dovozuje kvalitativní nezpůsobilost žalobkyně k výkonu regulované činnosti. Absolvovaný studijní program je po obsahové stránce srovnatelný se studijním programem na univerzitách v ČR a rovněž shodným studijním programem Pedagogika na VŠ ve Varšavě realizovaným na území Polské republiky (s odkazem na rozhodnutí ministra vzdělávání a vysokého školství Polské republiky č. j. MNiSW-DNS-WUN-6022-11416-2/SH/10 ze dne 8. 11. 2010). 7. Z přípisu Národní agentury akademické výměny, který uvádí odvolací správní orgán, nevyplývá, že by žalobkyně po absolvování studia nebyla ve smyslu § 3 odst. 1 písm. b) bod 1. zákona o uznávání odborné kvalifikace odborně způsobilá k výkonu pedagogické činnosti na území Polské republiky, naopak, její odborná způsobilost byla osvědčena přípisem polského ministerstva školství ze dne 4. 10. 2019. Správní orgány se k tomuto rozporu a ke vzájemnému postavení mezi polským ministerstvem školství a Národní agenturou akademické výměny nevyjádřily. Žalobkyně dále poukazuje na to, že správní orgány argumentují neoprávněně poskytovaným studiem na území ČR, jehož neoprávněnost byla zjištěna ke konci r. 2018, žalobkyně však dokončila studium již na začátku r. 2018, tedy v době zahájení a ukončení studia byla v dobré víře, že toto studium je v souladu s legislativou. Jelikož žalobkyně chtěla mít jistotu o následném uznání studia, adresovala výslovný dotaz náměstkovi tehdejší ministryně školství J. F., přičemž na předmětnou VŠ nastoupila až po výslovném ujištění Mgr F. ze dne 3. 12. 2015 o uznání odborné kvalifikace. 8. Za čtvrté, správní orgány obou stupňů v rozporu se zákonem o uznávání odborné kvalifikace dovozují absenci odborné kvalifikace žalobkyně z nesplnění informační povinnosti konzultačního střediska v Karviné podle § 93b odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o vysokých školách“), přičemž jediným následkem nesplnění informační povinnosti zahraniční VŠ je podle § 93n odst. 8 zákona o vysokých školách vyvození odpovědnosti za spáchaný přestupek a uložení pokuty, nikoliv zamítnutí žádosti o uznání odborné kvalifikace jejího absolventa. Pokud již MŠMT povolilo na území ČR přístup subjektu, který stanovené podmínky nesplňuje, je nutné postihnout tento subjekt, nikoliv jeho absolventa. 9. Za páté, správní orgány vydaly formalistická rozhodnutí, aniž by se zabývaly individuálně a obsahově dosaženou kvalifikací žalobkyně, pokud argumentují veřejným zájmem a zájmy osob, které by mohly být regulovano