3 As 278/2020 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 12/2022- 355 - text 10 Ad 12/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Ing. Jiří Fišer, auditor ev. č. 1026 sídlem Ostrá 299/2, Praha 9 proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem se sídlem Vodičkova 1935/38, Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12. 7. 2022, č. j. RVDA-754/2022, sp. zn. ZN/126/21 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění I. Předmět věci 1. Kárná komise Komory auditorů České republiky rozhodnutím ze dne 5. 4. 2022, č. j. 668/2022/DK11/2021/Mi (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) shledala žalobce (výrok I.1) v postavení auditora vinného tím, že „nepostupoval v souladu s Mezinárodními auditorskými standardy (ISA) jako s auditorskými standardy Komory auditorů České republiky u kontrolovaného spisu Alfa Union, a.s. IČ 251 48 389 – audit účetní závěrky a ověření ostatních informací za rok 2019, zpráva auditora ze dne 13. 5. 2020, výrok bez výhrad. Kontrolovaný spis nesplňovaly k datu provádění kontrolní činnosti, požadavky ISA 230 (ISA 230.3, ISA 230.5, ISA 230.8, ISA 230.A5) na vypracování dokumentace k auditu, neboť dle ISA 230.5, má spis obligatorně obsahovat dostatečné a přiměřené záznamy o skutečnostech, které tvoří východisko zprávy auditora a důkazy o tom, že audit byl proveden řádně v souladu se všemi relevantními ISA. Konkrétní nedostatky pak byly shledány v souvislosti s aplikací: a) ISA 320, pokud jde o klienta Alfa Union, a.s. o absenci dostatečné dokumentace zdůvodnění hladiny významnosti a její konstrukce (ISA 320.8, ISA 320.14), b) ISA 330, ISA 500, pokud jde o klienta Alfa Union, a.s. o absenci dostatečné dokumentace ověření úplnosti závazků a ověření plnění podmínek úvěrových smluv (ISA 330.18, ISA 330.21, ISA 330.28, ISA 500.6).“ 2. Dle dalších výroků (výrok I.2 a I.3) prvostupňového rozhodnutí žalobce tímto jednáním zaviněně z nedbalosti porušil ustanovení § 18 a § 20a odst. 1 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „zákon o auditorech“). Kárná komise považovala samotné projednání za dostatečné, neuložila proto žalobci kárné opatření (§ 31 odst. 3 Kárného řádu Komory auditorů ČR). Žalobce byl povinen uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč (§ 26 odst. 7 zákona o auditorech). 3. Výrokem I.4 pod písm. a) – i) bylo řízení zastaveno, neboť žalobce byl zproštěn obvinění, co se týče některých dalších porušení mezinárodních auditorských standardů (ISA) a auditorských standardů Komory auditorů České republiky AS 52 u kontrolovaných spisů klienta AU, a.s. a OŽ. 4. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí. II. Žaloba 5. Žalobce namítl, že rozhodnutí je nezákonné – žalovaná Rada měla dle jeho názoru porušit správní řád, zákon o auditorech. Dále ignorovala rozdílný přístup Komory k malým a velkým auditorům. Poukázal na to, že předsedkyně kárné komise je ze společnosti EY. Ministerstvo financí, vnitra a Nejvyššího kontrolního úřadu vedou boj o to, aby hospodaření obcí neprováděli auditoři. Záměrem komory je, aby byly dosaženy vyšší ceny za povinné audity. Rada jedná dle žalobce tendenčně za to, že Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 5 A 54/2013 – 86 zrušil rozhodnutí Rady o pokutě ve výši 100.000 Kč; pracovník Komory pracovně přešel do Rady a žalobce se vyjadřuje i k osobě dalšího pracovníka Rady. 6. Podle žalobce věcně nebyly vyvráceny námitky žalobce proti závěrům nálezu. Rada neuvádí přesné znění auditorských standardů, které měl žalobce porušit, porušení ISA je sice správně pokládáno za porušení zákona o auditorech, avšak není odůvodněno. Žalobce poukázal též na to, že ve správním řízení namítl promlčení. Žalobce má za to, že byl zařazen do šikanózního programu, který zneužívá institut kontroly kvality malých auditorů. Oddělení kontroly kvality plní podle žalobce pokyny prezidentky komory auditorů L. Úkony provedly osoby, které nejsou účastníky správního řízení dle § 26 odst. 1 a 5 zákona o auditorech (S., vedoucí oddělení kontroly F.) a to v době, kdy se k věci žalobce nemohl vyjádřit. 7. Ke konkrétním námitkám žalobce uvedl, že kontrola nebyla provedena v sídle auditora, jak bylo avizováno v nařízení ze dne 14. 7. 2020, spisy žalobce doručil do úřadu Komory auditorů. Žalobce byl tak zkrácen na vyjádření, které mohlo být učiněno v sídle při kontrole. Podle žalobce před vyhotovením protokolu o kontrole kvality nebyl dodržen postup dle § 24f odst. 2 zákona o auditorech. Tento postup měl být dodržen, zejména protože šlo o kontrolu na dálku. 8. Žalobce namítl, že pracovníci oddělen kontroly kvality nejsou auditory, ale zaměstnanci úřadu, plní zadání orgánů Komory. Auditorské oprávnění kontrolora Š. bylo zrušeno 31. 3. 2015, kontrolorka kvality S. je manželkou bývalého předsedy Komory, ten podle žalobce zpochybňuje auditory z 90. let, což je případ žalobce. Vedoucí oddělení kontroly kvality dle žalobce neumí počítat %. 9. Žalobce doplnil, že ke Komoře ke kárné komisi podal dne 26. 2. 2021 oznámení o porušení zákona a podal rovněž stížnost ministryní financí. Na stížnost odpověděla osoba, vůči níž stížnost směřovala, žalobci pak nebyla zaslána revizní zpráva, na kterou odkázali kontroloři kvality, žalobce zprávu získal až později dne 21. 6. 2021. V dalším žalobce namítl vady této zprávy (není datována, není uveden autor), zpráva byla použita nezákonně k zahájení řízení. Žalobce poukázal na to, že ve správním řízení se hájil, a že ve vztahu k OŽ byl kárného návrhu zproštěn. 10. Ve vztahu k prvostupňovému rozhodnutí žalobce namítl, že úřední osoba (M.) připojila k podpisu razítko se státním znakem. Komora je však samosprávnou organizací a nikoliv státní organizací, jde o podezření z neoprávněného převzetí pravomocí státního orgánu. 11. Žalobce rozporoval závěr žalovaného rozhodnutí, že používá nesouvisející důkazy a invektivy. Tvrdí, že tzv. malí a velcí auditoři mají rozdílné ceny, a že záměrem komory je dosáhnout vyšších cen za povinné audity. Žalobce poukázal na rozdílné ceny auditu, které prováděl on a společnost EY u totožné společnosti AH. Dále poukázal na cenu auditu, který provedla společnost PWC u společnosti BE. Tato auditorská společnost v květnu 2021 potvrdila účetní závěrku a výroční zprávu. Společnost BE zkrachovala, společnost tak byla poškozena informací PWC. Povinná zpráva dle § 82 zákona o korporacích nebyla vypracována. Dle Komory ani Rady však zákon porušen nebyl. 12. Žalobce taktéž namítl, že volby do orgánu Komory auditorů neprobíhají demokraticky. 13. K tomu, že byl shledán vinným z absence dostatečné dokumentace zdůvodnění hladiny významnosti a její konstrukce, žalobce uvedl následující. Hladinu významnosti u společnosti Alfa Union stanovil na 2.515 tisíc Kč. Žalovaná je názoru, že se žalobce nezabýval částkou - 183 tisíc Kč a v roce 2018 částkou - 16 tisíc Kč. Žalobce tuto skutečnost vysvětlil v písemnosti ze dne 2. 5. 2022. Má za to, že Rada nezdůvodnila, co konkrétně žalobce porušil. Svůj postup konzultoval s jinými auditory, nikomu to nebylo vytýkáno. § 18 zákona o auditorech stanoví, že ISA se použijí přiměřeně. ISA nestanoví rozsah zdůvodnění výpočtu hladiny významnosti. Žalobce podotkl, že společnost Alfa Union auditoval 25 let a její ekonomickou a provozní činnost zná. Hladina významnosti byla dle jeho názoru stanovena správně. Žalobci není zřejmé, jak byl porušen veřejný zájem. 14. K vytýkané absenci dostatečné dokumentace ověření úplnosti závazků a ověření plnění podmínek úvěrových smluv žalobce uvedl, že vše vysvětlil v písemnosti ze dne 2. 5. 2022. Rada nesprávně vypořádala námitku, že banka nestanovila žádné podmínky. Hodnotila poznámky žalobce, nehodnotila ale smlouvu samotnou. Závěrečné tvrzení není podloženo textem ISA, jde o nepřezkoumatelný závěr. 15. Text rozhodnutí Rady je totožný s prvostupňovým rozhodnutím, což má být důkazem, že nebylo reagováno na argumenty žalobce. III. Vyjádření žalované 16. Žalovaná namítla, že řada námitek je neprávní povahy, jež by spíše mohly naplnit povahu přestupku ublížení na cti podle § 8 odst. 1 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, in eventum pomluvy podle § 184 odst. 1 zákona č. 40/2009, trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 17. Dle názoru Rady v jejím rozhodnutí byly reflektovány všechny žalobcem uplatněné námitky, ať již ve vazbě na tvrzenou nezákonnost kontroly kvality (srov. s. 3-4), promlčení věci, tak ohledně vlastních auditních postupů. Kárná komise jako správní orgán prvního stupně ve výrokové části i v odůvodnění svého rozhodnutí pracuje s konkrétními ustanoveními auditorských standardů, které byly porušeny. Není proto žádný prostor pro pochybnost, že by žalobce nevěděl, co je mu vytýkáno a byl tak zasažen ve svém právu na obhajobu. 18. Z výrokové části rozhodnutí vydaného