8 Afs 75/2005 — Nejvyšší správní soud

17 A 63/2022- 32 - text 7 17 A 63/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobkyně: proti žalovanému: Axial Personnel Agency, s. r. o., IČO 61056014 sídlem Hybernská 1009/24, 11000 Praha 1 zastoupena advokátem JUDr. Petrem Holým sídlem Na Kozačce 1289/7, 120 00 Praha 2 Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 6. 2022, č. j. MPSV2022/103348421/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut návrh žalobkyně proti odpůrci – Úřadu práce ČR na zaplacení částky 390 562 Kč s příslušenstvím. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvádí, že rozhodoval na návrh žalobkyně ve sporném řízení podle § 141 správního řádu o sporu z dohod o zřízení společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku, konkrétně z: a) Dohody č. OTAS24/2017 ze dne 30. 11. 2017, b) Dohody č. OTAS13/2017 ze dne 20. 9. 2017, c) Dohody č. OTAS10/2017 ze dne 22. 8. 2017, d) Dohody č. OTAS7/2017 ze dne 17. 7. 2017, e) Dohody č. TRAS40/2017 ze dne 24. 5. 2017, f) Dohody č. JIAZ40/2017 ze dne 22. 11. 2017, g) Dohody č. PSAS84/2017 ze dne 22. 12. 2017, h) Dohody č. PSAS85/2017 ze dne 22. 12. 2017, i) Dohody č. MOASZ11/2017 ze dne 17. 4. 2017, j) Dohody č. JIASZ28/2017 ze dne 28. 2. 2017, k) Dohody č. FMASZ298/2017 ze dne 23. 10. 2017, l) Dohody č. PSASZ15/2017 ze dne 22. 12. 2017, m) Dohody č. OLASZ24/2017 ze dne 31. 1. 2017, n) Dohody č. OLASZ250/2017 ze dne 27. 9. 2017, o) Dohody č. OLASZ251/2017 ze dne 27. 9. 2017, p) Dohody č. OLASZ298/2017 ze dne 25. 10. 2017, q) Dohody č. OLASZ299/2017 ze dne 25. 10. 2017 (dále též jen „dohody“), uzavřených mezi žalobkyní a Úřadem práce ČR v souladu s § 113 a 119 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Řízení o jednotlivých dohodách byla spojena do jednoho společného řízení vedeného pod sp. zn. MPSV2022/103348. Žalobkyně v podání ze dne 18. 2. 2022 doručila svá vyjádření k zahájeným sporným řízením, když ke každé předmětné dohodě specifikovala částku, kterou požaduje po odpůrci k zaplacení. Odpůrce namítal, že žalobkyně doručila výkazy vyúčtování mzdových nákladů až dne 1. 3., resp. 2. 3. 2018, ačkoliv měly být doručeny již dne 28. 2. 2018. 3. Žalovaný dospěl k závěru, že odpůrce postupoval v souladu s právními předpisy i uzavřenými dohodami jako veřejnoprávními smlouvami, a proto návrh žalobkyně zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podle čl. II odst. 5 některých dohod a čl. III odst. 6 zbývajících dohod, jejichž znění je totožné, platí, že „Zaměstnavatel bude Úřadu práce dokládat vynaložené prostředky na mzdu nebo plat ve výkazu „Vyúčtování mzdových nákladů – SÚPM vyhrazené“ za jednotlivé měsíce nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po uplynutí vykazovaného měsíčního období.“. Stejné ustanovení pak stanoví, že „připadne-li poslední den kalendářního měsíce na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem pro doložení nejbližší příští pracovní den. V případě, že „Výkaz vyúčtování mzdových nákladů – SÚPM vyhrazené“ nebude ve stanovené lhůtě doložen, příspěvek za příslušný měsíc nebude Úřadem práce poskytnut.“. Žalovaný dále citoval čl. III odst. 4 dohod, podle kterého bude příspěvek vyplácen měsíčně „převodem na účet č. 151869029/0600. Příspěvek je splatný do 30 kalendářních dnů ode dne, kdy zaměstnavatel doloží Úřadu práce výkaz „Vyúčtování mzdových nákladů – SÚPM vyhrazené“ na formuláři, který je přílohou č. 1 této dohody“. 4. Žalovaný uzavřel, že pro účely vzniku nároku na peněžité plnění z dohod byla žalobkyně povinna doručit odpůrci výkazy na předepsaném formuláři za měsíc leden nejpozději do konce měsíce následujícího po uplynutí vykazovaného měsíčního období, tj. 28. 2. 2018. Žalobkyně však doručila odpůrci výkazy až ve dnech 1. 3. a 2. 3. 2018, tedy opožděně, a odpůrce tak postupoval správně, když žalobkyni příspěvky z dohod za leden 2018 neposkytl. Žalovaný rovněž uvedl, že ačkoliv žalobkyně žádala odpůrce po zjištění jejího pozdního doložení výkazů o prominutí tohoto pochybení, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), na základě jehož § 113 a 119 byly dohody uzavřeny, tuto možnost zmírnění tvrdosti zákona, resp. podmínek stanovených dohodami, neumožňuje. II. Obsah žaloby a související vyjádření 5. Žalobkyně v podané žalobě uvádí, že s Úřadem práce ČR v souladu s § 119 zákona o zaměstnanosti uzavřela veřejnoprávní smlouvy – Dohody o vyhrazení společensky účelného pracovního místa a poskytnutí příspěvku, na základě, kterých přijímala zaměstnance na vyhrazená pracovní místa a dále dočasně přidělovala zaměstnance k uživatelům prostřednictvím veřejných zakázek pod souhrnným názvem „Praxe absolventů“. 6. Žalobkyně dále vysvětluje, že žalovaný (stejně jako před ním Úřad práce ČR) pominul její argumentaci poukazující na výslovné ujednání dohod, podle kterých měla žalobkyně vykazovat již vynaložené mzdové prostředky, resp. žalovaný jen bez dalšího (a dle názoru žalobkyně v rozporu s dikcí dohod) uvedl, že den, kdy žalobkyně mzdové náklady vynaložila, není relevantní skutečností pro účely posouzení splnění povinnosti žalobkyně dle dohod. 7. Žalovaný i Úřad práce ČR dle žalobkyně pominuli, že předmětem vykazování (vyúčtování) jsou jednoznačně vynaložené mzdové prostředky a vykazovaným obdobím (kalendářním měsícem) tedy musí být logicky měsíc, ve kterém byly prostředky vynaloženy. Žalobkyně má za to, že mají-li být dokladovány vynaložené prostředky, nelze je dokládat dříve, než jsou vyplaceny (vynaloženy), přičemž mzdové prostředky za leden 2018 nemohly být vynaloženy jindy než v únoru 2018. Měsícem následujícím po vynaložení prostředků tedy byl dle názoru žalobkyně březen 2018, a pokud byla příslušná vyúčtování doručena Úřadu práce ČR nesporně v březnu 2018, postupovala žalobkyně v souladu s dohodami a její nárok je oprávněný. 8. Žalobkyně navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. 9. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě předně poukazuje na to, že žalobní námitky jsou shodné s námitkami proti postupu Úřadu práce ČR, které byly vzneseny v rámci návrhu na zahájení sporného řízení a byly vypořádány v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí, a proto žalovaný na odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje. 10. Za stěžejní bod sporu považuje žalovaný výklad obsahu dohod. K článku II odst. 5 některých dohod a čl. III odst. 6 zbývajících dohod a čl. III odst. 4 dohod (citováno výše) žalovaný uvádí, že žalobkyně byla povinna doložit výkazy za měsíc leden nejpozději do kalendářního měsíce následujícího po uplynutí vykazovaného měsíčního období. Dodává, že vykazovaným měsíčním obdobím byl leden 2018, jelikož se jedná o měsíc, kdy vznikl zaměstnancům na společensky účelných pracovních místech mzdový nárok, který jim následně žalobkyně vyplatila. Dle tvrzení žalovaného den, kdy došlo k výplatě mezd, resp. kdy je žalobkyně reálně vynaložila, není relevantní skutečností pro účely posouzení splnění její povinnosti dané dohodami pro účely poskytnutí příspěvku z dohod. Žalovaný považuje za jednoznačné, že čl. II odst. 5 (čl. III odst. 6) dohod bezesporu stanovil, že výkazy je třeba doručit do konce měsíce následujícího po vykazovaném období. Pokud by se stanovení této lhůty mělo odvíjet od uhrazení mzdových nákladů, neodkazovala by část článků, ve kterém je lhůta stanovena, na vykazované období, ale na výplatu mzdových nákladů. Žalovaný proto shrnuje, že pokud bylo v daném případě vykazované období leden 2018, lhůta pro doložení výkazu za toto období uplynula dne 28. 2. 2018, což byla středa a lhůta se tak nijak ze zákona neprodlužovala. Žalovaný tedy uzavírá, že žalobkyně doručila výkazy Úřadu práce ČR až ve dnech 1. 3. a 2. 3. 2018, tedy opožděně, a Úřad práce ČR tak postupoval správně, když příspěvky z dohod za leden 2018 neposkytl. 11. Žalovaný poukazuje také na dopisy žalobkyně zaslané Úřadu práce ČR ve dnech 5. 3. 2018 a 19. 4. 2018, v nichž sama uvedla, že došlo z její strany k „jednodennímu pozdržení“, dále že „z celkového počtu 56 Úřadů práce nebylo včas doručeno sedmi Úřadům práce“ a že „v důsledku pozdního data doručení nám uvedené Úřady práce odmítly poskytnout plnění za leden 2018“. Žalovaný má z citovaných dopisů za zjevné, že žalobkyně věděla o svém pochybení, resp. nesplnění povinnosti včasného doručení výkazů za leden 2018. Následná argumentace o údajně sporné interpretaci pojmu „vynaložené prostředky“ se žalovanému jeví spíše jako účelová a jako snaha jakkoliv zmírnit negativní dopady jejího vědomého pochybení. 12. Žalovaný dále opakuje, že ve smyslu § 113 a 119 zákona o