2 Azs 92/2005 — Nejvyšší správní soud

3 A 95/2020- 77 - text 19 3A 95/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové a ve věci žalobkyně: Mgr. D. P., narozená X bytem X zastoupena advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D. sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 za účasti osob na řízení zúčastněných: a) J. P., narozený dne X b) E. P., narozena dne X oba bytem X oba zastoupeni advokátkou Mgr. Veronikou Zelenkovou sídlem Bozděchova 1840/7, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 6. 2020, č. j. MHMP 869352/2020, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru stavebního řádu, ze dne 24. 6. 2020 č. j. MHMP 869352/2020, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12, odboru výstavby (dále též „stavební úřad“) ze dne 15. 5. 2019 č. j. P12 20711/2019 OVY. Tímto rozhodnutím stavební úřad v obnoveném řízení rozhodl podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „stavební zákon“) tak, že se vlastníkovi stavby – J. P. a E. P. (dále též „vlastníci stavby“ či „osoby zúčastněné na řízení“) odstranění stavby „skladové haly“ č.p. X, k.ú. X, parc. č. X, při ulici X (dále též „stavba“ či „skladová hala“) nenařizuje, neboť stavba nebyla postavena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. 2. Ze správního spisu vyplývají tyto rozhodné skutečnosti: 3. Stavební úřad rozhodnutím ze dne 3. 11. 2014 č. j. P12 27486/2014 OVY, nařídil podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona vlastníkům stavby její odstranění, jelikož stavba byla provedena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu a vlastníci neprokázali legálnost stavby. Proti tomuto rozhodnutí podali vlastníci stavby odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 6. 2015 č. j. MHMP 1167500/2015 zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil (s právní mocí dne 20. 7. 2015). 4. Dne 16. 8. 2016 vlastníci stavby požádali o obnovu řízení, neboť dohledali doklady, které prokazují, že se nejedná o stavbu nepovolenou. Současně důkazy použité v řízení o odstranění stavby se ukázaly být nepravdivé. 5. Rozhodnutím ze dne 7. 3. 2017 č. j. MHMP 420603/2017, žalovaný obnovil řízení ve věci nařízení odstranění stavby ukončené pravomocným rozhodnutím žalovaného. Ministerstvo pro místní rozvoj rozhodnutím ze dne 26. 7. 2017 č. j. MMR-25444/2017-83/1759 rozhodnutí žalovaného o obnově řízení potvrdilo. 6. V obnoveném řízení bylo rozhodnutím stavebního úřadu (ze dne 15. 5. 2019 č. j. P12 20711/2019 OVY) rozhodnuto o nenařízení odstranění stavby z důvodu, že stavba nebyla postavena bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu. V odůvodnění rozhodnutí stavební úřad konstatoval, že skladová hala byla v minulosti umístěna a povolena jako stavba obilní kolny se sklepem, nejedná se tudíž o stavbu nepovolenou ve smyslu § 129 odst. l písm. b) stavebního zákona. V průběhu let docházelo ke stavebním úpravám stavby, které nebyly projednány se stavebním úřadem. Stavebními úpravami (kdy byla stavba uzavřena obvodovým pláštěm) se její využití změnilo. V současnosti je využívána jako skladová hala se zázemím pro auta. Jedná se tudíž o změnu v užívání stavby na skladovou halu se zázemím. Konstrukce stavby původní zůstaly kompletně zachovány. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, o kterém rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím. 7. Napadeným rozhodnutím (ze dne 24. 6. 2020 č. j. MHMP 869352/2020) žalovaný zamítl odvolání a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu. V odůvodnění uvedl, že během řízení o odstranění stavby bylo prokázáno, že se nejedná o novou nepovolenou stavbu, nýbrž o změnu stavby, která byla v roce 1956 povolena jako stavba pro zemědělství - stavba obilní kolny se sklepem na kat.č. X k.ú. X. Tato stavba následně nepovolenými stavebními úpravami změnila nejen svůj vzhled, ale především v souvislosti s těmito stavebními úpravami změnila i způsob svého využívání oproti jejímu povolenému stavu. V daném případě byla povolena jako stavba pro zemědělství – stavba obilní kolny se sklepem (seník), tzn. jako částečně otevřený větraný přístřešek pro dosušení a uskladnění sena se sklepem pro uskladnění brambor. Stavebními úpravami se využití stavby zásadně změnilo. V současnosti je využívána jako skladová hala se zázemím pro auta. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že se nejedná o nepovolenou stavbu. 8. Podanou žalobou brojí žalobkyně proti napadenému rozhodnutí, jakož i rozhodnutí stavebního úřadu a navrhuje jejich zrušení, in eventum navrhuje zrušení toliko napadeného rozhodnutí. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím je přímo zkrácena na právu na příznivé životní prostředí, vlastnickém právu, právu na ochranu života a zdraví a právu na soukromí, a to v důsledku porušení svých procesních práv v předcházejícím řízení a v případě neodstranění stavby na nich bude zkrácena jejími vlivy. Vznesené námitky lze rozdělit do následujících žalobních bodů. 9. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá podjatost úřední osoby pracovníka stavebního úřadu (Ing. V. C.). Žalobkyně uvedla, že vzhledem k rozsahu podrobnosti tohoto tvrzení jej v žalobě neopakuje a odkazuje na písemnosti: námitku podjatosti, odvolání proti usnesení o podjatosti a odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu o nepřiměřenosti délky řízení. Žalovaný o věci rozhodl dne 21. 9. 2018 rozhodnutím č. j. MHMP 1474775/2018, v něm potvrdil usnesení stavebního úřadu ze dne 25. 5. 2018 č. j. P12 22149/2018 KTA, o nepodjatosti úřední osoby. Jelikož rozhodnutí o námitce podjatosti je ze soudního přezkumu vyloučeno, žalobkyně uplatňuje podjatost úřední osoby v rámci této žaloby. Činnost úřední osoby vůči žalobkyni dlouhodobě a soustavně svědčí o jednostranně negativním postoji úřední osoby vůči žalobkyni. Tato činnost úřední osoby se neomezuje pouze na jedno řízení, nýbrž zasahuje do více různých řízení, správních i soudních. Žalobkyni není známa motivace úřední osoby, nechtěla proto o tomto poměru ve svých podáních spekulovat, ale naopak se snažila velmi podrobně popsat širokou škálu jednání úřední osoby, která byla jednoznačně směrována vůči ní jako nepřátelský poměr úřední osoby vyplývající ze způsobu vedení řízení a z komunikace s účastníky (jejich zástupci). Z tohoto jednání je zřejmý zájem úřední osoby na výsledku řízení, proto lze pochybovat o nepodjatosti úřední osoby. Negativní vztah úřední osoby k žalobkyni se projevuje i mimo obnovené řízení o dodatečné povolení stavby, například v nově zahájeném řízení o odstranění stavby plotu u rodinného domu ve spoluvlastnictví žalobkyně, z oznámení o zahájení řízení a nařízení ústního jednání ze dne 26. 10. 2018 č. j. P12 42029/2018 OVY. V řízení úřední osoba mj. v písemném vyjádření ze dne 16. 5. 2017 (zn. OVY/18213/2017/Cu, č. j. P12 22239/2017/OVY) jménem správního orgánu nepravdivě informovala, že stavba rodinného domu účastníků, včetně oplocení, je postavena v rozporu s územním plánem v zeleni. Dlouhodobá a opakovaná jednání svědčí o vztahu k žalobkyni a zájmu úřední osoby na výsledku řízení, který má takový charakter, že lze pro něj pochybovat o nepodjatosti úřední osoby. V obnoveném řízení o odstranění stavby byla zástupkyni žalobkyně odepřena účast na úkonu správního orgánu, nebyla dodržena lhůta k pozvání k místnímu šetření, byl chybně vymezen okruh účastníků správního řízení a bylo chybně a nepravdivě vymezeno zadání znaleckého posudku, který měl sloužit jako podklad v daném řízení. V obnoveném řízení o odstranění částí stavby nebyla žalobkyně vymezena jako účastník řízení, přestože se její nemovitosti od stavby skladové haly nachází cca 40 metrů. 10. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně uvádí, že rozhodnutí stavebního úřadu není přehledné, je neúplné a znemožňuje účastníkům i odvolacímu orgánu přesnou orientaci. Žalobkyně v odvolání uvedla, že je svým obsahem i formátem nekvalitně zpracované, což má vliv na jeho srozumitelnost. Nejedná se přitom o mírnou odlišnost od obvyklé kvality zpracování rozhodnutí, ale o mimořádný exces. Žalovaný nesprávně posoudil splnění požadavků správního řádu na úroveň vypracování rozhodnutí stavebního úřadu. 11. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně namítá, že předmět obnoveného řízení neodpovídá vymezení v původním řízení. Žalobkyně v odvolání tvrdila, že původní řízení se vedlo o odstranění přestavby „seníku“ na „skladovou halu“, a nikoli celé stavby jako takové. Napadené rozhodnutí se s argumentací žalobkyně nevypořádává a bez dalšího konstatuje, že původní řízení se vedlo o odstranění celé stavby. 12. Ve čtvrtém žalobním bodu žalobkyně uvádí, že v podaném odvolání namítala, že v samostatném řízení o odstranění