2 Afs 304/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Af 2/2021- 29 - text 7 5 Af 2/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové a ve věci žalobce: proti žalovanému: Grants and Funding Limited sídlem 81 Station Road, Marlow, Spojené království Velké Británie a Severního Irska zastoupený advokátem Mgr. Pavlem Kandalcem, LL.M. Ph.D. sídlem Kounicova 685/20, Brno Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 12. 2020, č. j. 46893/20/5100-41453-712277, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů v řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů v řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí uvedenému v záhlaví tohoto rozhodnutí, jímž žalovaný dle § 106 odst. 1 písm. f) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění rozhodném (dále jen „daňový řád“) zastavil řízení ve věci návrhu žalobce na vyloučení majetku z daňové exekuce podle § 179 odst. 2 daňového řádu, vedené Finančním úřadem pro hl. m. Prahu, (dále jen „správce daně“) dne 4. 10. 2016 pod č. j. 7269050/16/2009-80542-106506 (dále též „řízení o daňové exekuci“). 2. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí předně shrnul předchozí skutkový stav tak, že správce daně dne 13. 7. 2016 vydal exekuční příkaz na prodej movitých věcí pod č. j. 5604675/16/2009-80542-106506, k vymožení splatného nedoplatku daňového subjektu; současně byl proveden soupis movitých věcí, které měly být v rámci exekuce prodány (viz protokol o soupisu věcí ze dne 13. 7. 2016, č. j. 1454559/16/3309-80542-711093). Žalobce proti tomuto exekučnímu příkazu podal návrh na vyloučení věci z prodeje, a to 4 cisteren řepkového oleje o celkové váze 100 240 kg (dále též „zboží“), jelikož byl přesvědčen, že mu svědčí vlastnické právo k tomuto exekučně postiženému majetku. Správce daně rozhodnutím ze dne 4. 10. 2016, č. j. 7269050/16/2009-80542-106506, návrhu žalobce na vyloučení zboží z daňové exekuce nevyhověl. Žalobce podal proti rozhodnutí správce daně odvolání, které bylo žalovaným zamítnuto rozhodnutím ze dne 9. 5. 2017, č. j. 20888/17/5100-41453-712277. Následně se žalobce obrátil na soud s žalobou na zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2017, č. j. 20888/17/5100-41453-712277, jíž Městský soud v Praze vyhověl rozsudkem ze dne 21. 9. 2020, č. j. 5 Af 26/2017-38, když zrušil žalobou napadené rozhodnutí. 3. Dále žalovaný v odůvodnění odkázal na § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu, dle kterého je třeba zastavit řízení v případě bezpředmětnosti podání, resp. pokud odpadl důvod řízení. V tomto případě k takovéto situaci došlo, jelikož zboží, které žalobce požadoval návrhem na vyloučení věci z daňové exekuce vyjmout, bylo zpeněženo již v roce 2018 (viz protokol o prodeji movitých věcí dle § 214 daňového řádu ze dne 15. 5. 2018, č. j. 4398410/18/2009-80541-110717). Zpeněžením zboží byla daňová exekuce provedena, tudíž správce daně řízení o daňové exekuci zastavil rozhodnutím ze dne 27. 7. 2018, č. j. 6155597/18/2009-80542-110717. 4. V důsledku shora uvedeného postupu došlo k odpadnutí předmětu řízení i v nyní posuzovaném řízení vedeném o návrhu na vyloučení zboží z daňové exekuce, řízení se stalo bezpředmětným, a proto žalovaný v souladu s § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu vydal žalobou napadené rozhodnutí, jímž řízení zastavil. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného 5. Žalobce v žalobě zásadně nesouhlasil s tím, že žalovaný řízení žalobou napadeným rozhodnutím zastavil. Podle žalobce je smyslem řízení o vyloučení majetku z daňové exekuce především autoritativní určení, zdali dotčený majetek náleží povinnému, anebo třetí osobě (žalobci). Aktuální faktický stav věci, která má být z exekuce vyloučena, ničeho na naléhavosti této otázky nemění. V této souvislosti žalobce poukázal na odůvodnění usnesení zdejšího soudu ze dne 19. 6. 2017, sp. zn. 5 Af 26/2017, kde soud uvedl, že daňovou exekucí hrozící újma je snadno napravitelná poskytnutím finanční částky stejné výše, jaké odpovídá ceně, za kterou žalobce zboží pořídil. 6. Dále namítal, že se žalovaný neřídil zrušujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2020, č. j. 5 Af 26/2017-38, jímž byl žalobce zavázán pokračovat v daném řízení, řádně jej poučit a umožnit mu tak unést důkazní břemeno ve věci. Místo tohoto postupu však žalovaný řízení žalobou napadeným rozhodnutím zastavil. 7. Upozornil, že žalovaným zastávaný právní názor v žalobou napadeném rozhodnutí by byl pro něj znamenal zásah do ústavně zaručených práv a ve své podstatě by působil jako denegatio iustitae, jelikož žalobce by se ochrany svého vlastnického práva nemohl domoci. 8. Žalobce navrhl soudu, aby zrušil žalobou napadené rozhodnutí. 9. Žalovaný ve vyjádření ze dne 23. 3. 2021 odmítl žalobní námitky a odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Uvedl, že nepopírá, že obecně je v dalším řízení vázán právním názorem soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku, nicméně tato zásada je prolomena mj. v případě (vzniku) nových skutkových zjištění. Přičemž zjištění, že majetek, který je předmětem návrhu na vyloučení, je prodán, bezpochyby mezi nová skutková zjištění v dané věci patří. 10. Rovněž tak žalovaný vysvětlil, že v řízení o návrhu na vyloučení majetku z daňové exekuce není autoritativně určováno, kdo je vlastníkem předmětného majetku, nýbrž je posuzována důvodnost konkrétního návrhu. Správce daně je tak oprávněn učinit si o vlastnictví k majetku jen předběžný úsudek. Pokud tedy má žalobce zájem na určení vlastnictví ke zboží, žalovaný jej odkázal na podání určovací žaloby v rámci civilního soudnictví. 11. Žalovaný navrhl soudu, aby žalobu zamítl. III. Podstatný obsah správního spisu 12. Z protokolu o prodeji movitých věcí dle § 214 daňového řádu ze dne 15. 5. 2018, č. j. 4398410/18/2009-80541-110717, vyplývá, že dne 15. 5. 2018 byl uskutečněn prodej 100 240 kg řepkového oleje sepsaného v protokolu o soupisu věcí ze dne 13. 7. 2016, č. j. 1454559/16/3309-80542-711093, v rámci daňové exekuce nařízené exekučním příkazem na prodej movitých věcí dne 13. 7. 2016, č. j. 5604675/16/2009-80542-106506. 13. Žalovaný dne 27. 7. 2018 vydal rozhodnutí, č. j. 6155597/18/2009-80542-110717, jímž zcela zastavil řízení o daňové exekuci, neboť zabavený majetek ve vlastnictví daňového subjektu (společnosti NetKop s. r. o.) byl správcem daně prodán. IV. Posouzení žaloby 14. Na základě podané žaloby přezkoumal Městský soud v Praze napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)]. 15. Soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání, jelikož právní zástupce na výzvu soudu dle § 51 s. ř. s. nikterak nereagoval a žalovaný na nařízení jednání výslovně netrval (viz podání ze dne 12. 3. 2021 a ze dne 16. 1. 2023). 16. Žaloba není důvodná. 17. Při posouzení věci soud vyšel z následující právní úpravy: 18. Podle § 106 odst. 1 písm. f) daňového řádu „[s]právce daně rozhodnutím řízení zastaví, jestliže řízení se stalo bezpředmětným.“ 19. Podle § 179 odst. 1 daňového řádu „[p]o nařízení daňové exekuce správce daně na návrh osoby, které svědčí právo k majetku nepřipouštějící provedení exekuce nebo osoby, které je exekučním příkazem ukládána povinnost ohledně takového majetku, popřípadě z moci úřední, rozhodnutím vyloučí z daňové exekuce majetek, kterému svědčí právo nepřipouštějící provedení exekuce; příjemcem tohoto rozhodnutí je dlužník a další osoby, které podaly návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce.“ 20. Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. „[p]rávním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán“ 21. Městský soud v Praze předně rekapituluje, že ohledně téhož návrhu žalobce na vyloučení majetku (zboží) z daňové exekuce již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 21. 9. 2020, č. j. 5 Af 26/2017-38 (dále též „zrušující rozsudek“), v němž shledal, že správní orgány v řízení nesplnily zákonem stanovenou poučovací povinnost, vyplývající z § 118a a § 267 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění rozhodném (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 177 odst. 1 daňového řádu, a toto procesní pochybení shledal natolik intenzivní, že zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2017, č. j. 20888/17/5100-41453-712277, a věc mu byla vrácena k novému řízení. Kasační stížnost podaná žalovaným proti rozsudku městského soudu byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2022, č. j. 2 Afs 304/2020 -31. 22. V dané věci žalobce v žalobě zásadně nesouhlasil s tím, že žalovaný v následujícím řízení vydal žalobou napadené rozhodnutí, aniž by postupoval dle závazných pokynů soudu ve zrušujícím rozsudku, jak mu ukládá § 78 odst. 5 s. ř. s. Žalovaný tuto skutečno