9 As 146/2016 — Nejvyšší správní soud

10 A 112/2023- 128 - text 10 A 112/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobců a) Ing. Z. Č. b) Ing. M. Š. c) J. Ř. d) I. Č. všichni zastoupeni JUDr. Danielem Honzíkem, advokátem se sídlem Londýnská 674/55, Praha 2 proti žalovanému Státní pozemkový úřad se sídlem Husinecká 1024/11a, 130 00 Praha 3 zastoupeného JUDr. Adamem Rakovským, advokátem sídlem Václavská 316/12, Praha 2 za účasti a) Hlavní město Praha se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1 zastoupen JUDr. Janem Nemanským, advokátem sídlem Těšnov 1/1059, Praha 1 b) Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 c) Městská část Praha 3 se sídlem Havlíčkovo nám. 700/9, 130 00 Praha 3 d) TJ Solidarita, z.s. se sídlem Pod strání 3124/7a, Praha 10 e) Policie České republiky, Krajské ředitelství hl. m. Prahy se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4 f) rutland & partners, advokátní kancelář s.r.o. se sídlem Panská 6, Praha 1 g) R. K. zastoupena Mgr. Lukášem Máchalem, advokátem se sídlem Plzeňská 1972/158, Praha 5 h) E. K. zastoupena Mgr. Jaroslavou Polenovou, advokátkou se sídlem Plzeňská 1972/158, Praha 5 i) A. K. zastoupen Mgr. Michalem Košťanem, advokátem se sídlem Plzeňská 1972/158, Praha 5 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 7. 2023, č. j.: SPU 285949/2023 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci a - d) nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Osoby zúčastněné na řízení a - i) nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět věci 1. Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Praha rozhodnutím ze dne 1. 9. 2021, č. j. SPU 319054/2021/JEH z moci úřední obnovil řízení sp. zn. PÚ 2525/92 v rozsahu ukončeném dílčím rozhodnutím ze dne 21. 9. 2010, č. j. PÚ 498/10. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 7. 2023, č. j. SPU 285949/2023 zamítl odvolání žalobců a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. Žaloba 3. Žalobci v žalobě ze dne 14. 8. 2023 jsou toho názoru, že obnova řízení nelze provést tímto způsobem. Shrnuli, že samotné restituční řízení ve věci žalobců bylo zahájeno 16.4.1992 podle zákona č. 229/1991 Sb., o půdě. Pozemkový úřad Praha vedl řízení pod sp. zn. PÚ 2525/92, v nichž rozhodoval o nárocích X a Y (původní vlastník X provdaná X), pod sp. zn. PÚ 5524/92 bylo rozhodováno o nárocích pí. Y (původní vlastník X). Žalobci tvrdí, že spis sp. zn. PÚ 5524/92 měl být připojen se spisem PÚ 2525/92 a že tento spis byl veden v chaotickém stavu. 4. Uvedli, že správní orgán vydal 19 dílčích rozhodnutí, v nichž se vyskytují závažné vady ve prospěch i v neprospěch žalobců. Jsou toho názoru, že restituční řízení je jedno jediné řízení, zákon nezná pojem dílčího rozhodnutí. Podle jejich názoru mělo být obnoveno celé správní řízení sp. zn. PÚ 2525/92 včetně správního řízení pod sp. zn. PÚ 5524/92 a nelze z nich vytrhávat jednotlivá dílčí rozhodnutí nebo jejich části. 5. Ustanovení § 100 odst. 1 správního řádu neupravuje obnovení pouze část správního řízení, byť ukončenou dílčím rozhodnutím. Stejně tak podle žalobců neumožňuje neformální, faktické spojení několika restitučních věcí, byť s obdobným, nikoliv však se stejným skutkovým základem, navíc odlišných oprávněných osob se samostatnými restitučními tituly. Podle žalobců jediný zákonný postup je rozhodnout o celé restituční žádosti jedním správním rozhodnutím. Stejné podle žalobců platí i o obnově řízení. Původní správní řízení je jen jedno a bylo zahájeno jednou restituční žádostí. Obnova řízení se musí proto vztahovat pouze k celému řízení, zahájenému restituční žádostí žalobců, resp. jejich právních předchůdců. 6. Podle žalobců je nutné podle jejich názoru obnovit celé řízení, poukázali na to, že různá dílčí rozhodnutí spolu souvisejí a různě na sebe navazují, vykazují podle žalobců vady, jsou podle nich nepřezkoumatelná, nicotná, vykazují chyby v účastnících, v identifikaci pozemků, zabývají se oprávněnými osobami. Výstupem jednotně obnoveného restitučního řízení by mělo být stanovení náhrady za nevydané nemovitosti 7. Žalobci uvedli, že jsou oprávněnými osobami podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb. po původním vlastníkovi X, provdané X. X jako původní vlastník nabyla svého vlastnického práva dědictvím po a) svém otci X, b) své matce X, c) svém bratrovi X. Nebyla provedena rekapitulace odňatého a neodňatého majetku těchto právních předchůdců původního vlastníka. Stejně tak se za 32 let řízení nepodařilo správnímu orgánu oddělit to, o co bratr X přišel před svou smrtí od toho, co mu vlastnicky zůstalo zachováno do dne jeho úmrtí. Pouze majetek přešel univerzální dědickou sukcesí do podílového spoluvlastnictví jeho přeživších sourozenců X a X a takovýto majetek po právu náleží do restitučního řízení. Dodává se, že informaci o tom, že po X neexistují oprávněné osoby, byla správnímu orgánu sdělena písemně dne 2.4.2008. 8. Žalobci shrnuli historii odnímání a restitucí majetku v tzv. X. Mají za to, že by měl soud uložit správnímu orgánu, aby zjednal pořádek ve správním spise a ztotožnil to, co bylo součástí spisu v řízení pod PÚ 5524/92, aby provedl srovnávací identifikaci parcel, aby ztotožnil povinné osoby ve stavu k účinnosti zákona o půdě, tedy k 24.6.1991. To by dle žalobců mělo vést k tomu, jaké nemovitosti se oprávněným osobám vydávají, jaké se nevydávají a jaká v tom případě přísluší náhrada. Současně správní orgán musí dle žalobců vyřešit předběžné otázky, co náleželo do majetku původního vlastníka, co stát z majetku X odňal, kdy k odnětí majetku došlo a zda způsob tehdejšího zestátnění majetku způsobil nebo nezpůsobil pozbytí vlastnického práva tehdejšího vlastníka té které nemovitosti, jak se správní orgán vypořádal s existencí tzv. blokačního paragrafu 5 zák. č. 229/1991 Sb., který zakazoval převody majetku, který byl dotčen restitucí. 9. Podle žalobců je obnova řízení předčasná, k pravomocnému a konečnému odsouzení bývalých státních zaměstnanců nedošlo před 1.9.2021, kdy bylo vydáno rozhodnutí o povolení obnovy řízení. Žalobcům je známo, že původně pravomocně odsouzení státních zaměstnanců bylo jak odvolacím Vrchním soudem v Praze, tak dovolacím Nejvyšším soudem ČR opakovaně rušeno. Podmínky pro povolení obnovy řízení v podobě konečného a pravomocného odsouzení bývalých státních zaměstnanců do současné doby vůbec nenastaly. V tomto případě bylo tedy povolení obnovy řízení předčasné a správní orgán by měl vyčkat konečného odsouzení svých bývalých zaměstnanců a následně zákonným způsobem povolit obnovu řízení vedeného pod PÚ 2525/92. 10. Žalobci napadají rozhodnutí o obnovení jedné třetiny dílčího správního rozhodnutí PÚ 498/10 ze dne 21.9.2010, ač prvostupňové rozhodnutí obnovuje celé toto dílčí rozhodnutí. Obnovení dílčích správních rozhodnutí v rozsahu jedné třetiny se dotýká úplně jiných dílčích správních rozhodnutí. Odůvodnění odvolacího orgánu tedy nekoresponduje s výrokem prvoinstančního orgánu. Žalobci tedy nevědí, v jakém rozsahu má být řízení obnoveno. Žalobci tedy namítli nepřezkoumatelnost vydaného správního rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 11. Žalovaný k žalobě předeslal, že podstatná část žalobních tvrzení se netýká napadeného rozhodnutí. Co se týká konkrétního napadeného řízení a jím nařízené obnovy řízení, tomu se žalobci věnují až v odst. 11 a následujících žaloby, kde se vyjadřují k rozsahu obnovy řízení. Další relevantní námitku týkající se předmětného řízení pak žalobci uvádějí v odst. 22 a následujících žaloby, kde dovozují, že o obnově řízení bylo rozhodnuto předčasně. Ve zbytku žaloby se žalobci věnují skutečnostem, které jsou podstatné pro rozhodnutí v restitučním řízení. 12. Žalobci uvádějí celou řadu skutečností, které s předmětným rozhodnutím nemají nic společného. Předmětné rozhodnutí se týká obnovy řízení v tom rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto rozhodnutím č. j. PÚ 498/10 ze dne 21. 9. 2010. Odkazy na jiná rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto byť ve stejné restituci, ale o jiných pozemcích, nemohou mít vliv na správnost předmětného rozhodnutí a na případnou důvodnost o rozhodnutí o obnově řízení. Pokud bylo v rámci restitučního řízení rozhodnuto dílčími rozhodnutími, je třeba provést obnovu řízení vždy ve vztahu ke každému z nich. V opačném případě by byl popřen charakter obnovy řízení jakožto opravného prostředku a současně by účastníci správního řízení nevěděli, která rozhodnutí jsou dotčena obnovou řízení. V rozporu se zásadou hospodárnosti řízení byly i účastníky řízení i ti, jichž by se obnova řízení vůbec netýkala. Snižovala by se právní jistota ohledně toho, kterého konkrétního rozhodnutí se obnova řízení týká. 13. Žalovaný je toho názoru, že podmínky pro obnovu řízení byly splněny. Rozhodnutí PÚ 498/10 ze dne 21. 9. 2010 připravil X a za správní orgán jej podepsala a tím vydala X. Ta byla odsouzena rozsudkem Městského soudu v Praz