9 As 48/2013 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 1/2022- 52 - text 18 10 Ad 1/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: ASEI Co. s.r.o., IČ: 47454415, sídlem Parková 295/9, Dolní Měcholupy, 109 00 Praha 10 zast. JUDr. Lenkou Vincencovou, advokátkou, se sídlem Javornického 138, 566 01, Vysoké Mýto proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce sídlem Kolářská 451/13, 746 01 Opava v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne dne 19.11.2021, č.j. 3767/1.30/21-4, sp. zn. S10-2018-261, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo na základě odvolání žalobce změněno následovně 2. I. Výrok I. část 1) rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě č.j. 4812/10.30/18-39, ze dne 26.4.2021 ve věci spáchání přestupku dle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, se mění tak, že se slova „ust. § 89 zákona o zaměstnanosti“, nahrazují slovy „ust. § 89 odst. 1, 2 zákona o zaměstnanosti“. 3. II. Výrok I. část 2) rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě č.j. 4812/10.30/18-39, ze dne 26.4.2021, se v části týkající se spáchání přestupku dle ust. § 140 odst. 1 písm. g) zákona o zaměstnanosti, kdy obviněný měl zastřeně zprostředkovávat zaměstnání podle ust. § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, ruší, a to vztahu ve výroku vyjmenovaným osobám a řízení se v této části zastavuje. 4. III. Výrok I. rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě č.j. 4812/10.30/18-39, ze dne 26.4.2021, ve věci uložení správního trestu pokuty se mění tak, že se uložená pokuta snižuje – obviněnému se ukládá dle ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, pokuta ve výši 420.000 Kč. 5. IV. Výrok I. Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě č.j. 4812/10.30/18-39, ze dne 26.4.2021, ve věci správního trestu pokuty se mění tak, že se slova „do 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu“ nahrazují slovy“ do 90 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí“. 6. V ostatním žalovaný se rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj se sídlem v Ostravě č.j. 4812/10.30/18-39, ze dne 26.4.2021, potvrdil a odvolání žalobce zamítl. 7. Rozhodnutí žalovaného předcházelo správní řízení, v rámci kterého správní orgán prvního stupně – Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, se sídlem Živičná 1123/2, 702 69 Ostrava, vydal dne 29.6.2018 příkaz pod č.j. 14812/10.30/18-3, sp. zn. S10-2018-261, kterým uznal žalobce vinným ze spáchání: 8. 1) přestupku dle ust. § 140 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, tím, že umožnil na pracovišti Unex Slévárna, výkon práce svářečů, ve výroku uvedeným fyzickým osobám – cizincům, státní příslušnost Vietnam v rozporu s povolením k zaměstnání, vydaným dne 9.2.2017 krajskou pobočkou Úřadu práce České republiky v Hradci Králové, ve smyslu ust. § 5 písm. e) bod 2 zákona o zaměstnanosti, čímž porušil ust. § 89 zákona o zaměstnanosti, ve znění účinném do 14.8.2017, a 9. 2) přestupku dle ust. § 140 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, tím, že pronajímal na základě Rámcové smlouvy o spolupráci uzavřené dne 30.12.2015 s UNEX Slévárna, s.r.o., společnosti UNEX Slévárna, s.r.o., na pracovišti v Uničově, Brníčko 1032, pracovní síly, vyjmenovaných konkrétně ve výroku, státní příslušnosti Vietnam, v obdobích uvedených ve výroku v profesi svářeč, aniž by byly dodrženy podmínky pro zprostředkování zaměstnání podle ust. § 14 odst. 1 písm. b) zákona o zaměstnanosti, čímž zastřeně zprostředkovával zaměstnání ve smyslu ust. § 5 písm. g) zákona o zaměstnanosti, bez povolení k příslušné formě zprostředkování zaměstnání, čímž porušil ust. § 14 odst. 3 písm. b) zákona o zaměstnanosti. 10. Za spáchané přestupky byl žalobci v souladu s ust. § 35 písm. b) přestupkového zákona a dle ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti uložen správní trest pokuty ve výši 580.000 Kč. Proti tomuto příkazu podal žalobce včas řádný opravný prostředek – odpor. 11. Dne 26.4.2021 vydal po provedeném řízení Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, se sídlem Živičná 1123/2, 702 69 Ostrava, rozhodnutí pod č.j. 14812/10.30/18-39, sp. zn. S10-2018-261, kterým žalobci za spáchané přestupky uložil v souladu s ust. § 35 písm. b) přestupkového zákona a, ve smyslu ust. § 41 odst. 1 přestupkového zákona, dle ust. § 140 odst. 4 písm. f) zákona o zaměstnanosti správní trest pokuty ve výši 517.000 Kč. II. Napadené rozhodnutí 12. Žalovaný v napadeném rozhodnutí potvrdil správnost rozhodnutí celního úřadu a vypořádal odvolací námitky žalobce. 13. V odůvodnění uvedl, že žalobci je kladeno za vinu, že umožnil uvedeným fyzickým osobám výkon nelegální práce, a to v rozporu se zaměstnaneckými kartami, resp. u některých uvedených osob povoleními k zaměstnání, a to konkrétně v rozporu s místem výkonu práce. Zaměstnanci žalobce totiž byli pověřeni výkonem práce na jiném místě než uvedeným v povoleních, a to v objektu společnosti UNEX v Uničově, a ze soustředěných podkladů provedených inspekcí bylo prokázáno, že se nejednalo o pracovní cesty ale o dlouhodobý a opakující se výkon práce. Žalovaný přisvědčil argumentaci žalobce v tom směru, že i v případě cizinců vykonávajících práci na základě vydané zaměstnanecké karty nebo povolení k zaměstnání, mohou být tito cizinci vysláni na pracovní cestu, avšak v daném případě se mělo dle hodnocení žalovaného jednat o výkon práce pravidelný a opakovaný, případně dlouhodobý. 14. Žalovaný setrval na závěru prokázaného inspekcí, že v daném případě se fakticky nejednalo ze strany žalobce o realizaci díla pro společnost UNEX, nýbrž o pronájem pracovní síly. Smyslem, resp. Výsledkem realizace smlouvy o dílo je hmotný nebo nehmotný výsledek určité činnosti. Při realizaci díla nutně dochází k výkonu práce v určité činnosti. Výkon práce však není pro obsah smlouvy o dílo rozhodující. Pro objednatele není podstatné kolik práce zhotovitel při provádění díla odvede, ale zájem objednatele směřuje pouze k výsledku činnosti – dílu. U tzv. outsoursingu, kdy jeden subjekt vyčlení různé podpůrné a vedlejší činnosti a smluvně je svěří jiné společnosti, specializované na příslušnou činnost. Je to druh dělby práce ale ani tady tato činnost není zajišťována zaměstnanci objednatele. Ani o tuto formu spolupráce se však v daném případě nejednalo, neboť již v preambuli Rámcové smlouvy o spolupráci formálně uzavřené mezi žalobcem a společností UNEX je deklarováno, že „Tato smlouvaje vyjádřením zájmu a úmyslu objednatele zajišťovat část své výroby prostřednictvím externích dodavatelů a zájmu zhotovitele …určitou část této výroby pro objednatele provádět jako službu“. S tím koresponduje vyjádření T. J., zaměstnance UNEX, vedoucího výrobního týmu-středisko 2151 ze dne 2.10.2017, podle něhož důvodem přítomnosti zaměstnanců žalobce na pracovišti UNEX je dodávka práce, která podléhá organizaci a kontrole UNEX, tomuto odpovídají i konkrétní ustanovení smlouvy, např. smlouva je uzavřena na vždy na celý kalendářní rok, cena za prováděnou dodávku je stanovena jako součin hodinové zúčtovací sazby a skutečného počtu odsouhlasených hodin právě na díle. Dle předmětné smlouvy zajistí UNEX na své náklady pro pracovníky žalobce školení bezpečnosti práce a upozorní je na specifika daného pracoviště. Žalobce jako zhotovitel realizuje dílo v prostorách UNEX i výrobními prostředky UNEX. Z uvedeného vyplývá, že smyslem spolupráce byl fakticky pronájem pracovní síly, kdy reálně pokyny k výkonu práce vycházeli od společnosti UNEX nikoliv od žalobce. III. Žaloba 15. Žalobce v podané žalobě v prvním žalobním bodu namítal, že se žalovaný však posouzením výkonu práce cizinci z hlediska možného naplnění pracovní cesty konkrétně nezabýval. Žalovaný uvedl, že i v případě cizinců vykonávajících práci na základě vydané zaměstnanecké karty nebo povolení k zaměstnání, mohou být tito cizinci vysláni na pracovní cestu, avšak v daném případě se mělo dle hodnocení žalovaného jednat o výkon práce pravidelný a opakovaný, případně dlouhodobý. To však nevyplývá z žádného provedeného důkazu, naopak cestovními příkazy a výpověďmi svědků nebylo prokázáno, že se za kontrolované období devíti měsíců mělo jednat o pravidelnost či dlouhodobost. Vyslání cizinců na pracovní cestu bylo krátkodobé a neznamenalo fakticky trvalou změnu místa ani druhu výkonu práce. Dle žalobce se jednalo pouze o několik pracovních cest v časové omezených úsecích, kterými nemohlo dojít k destabilizaci či ohrožení trhu prá