2 As 2/2003 — Nejvyšší správní soud

14 A 138/2023- 63 - text 9 14 A 138/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Martina Bobáka a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: Městská část Praha - Křeslice sídlem Štychova 2, 104 00 Praha 10 zastoupená advokátem JUDr. Michalem Bernardem Ph.D. sídlem Klokotská 103, 390 01 Tábor proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2, 110 01 Praha 1 za účasti: 1) J. Š. bytem zastoupen advokátem Ing. Mgr. Jiřím Hrušem sídlem Nad Vltavou 2161, Roztoky u Prahy 2) Jar. Š. bytem o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2023, č. j. MHMP 1612725/2023, sp. zn. S-MHMP 512972/2022, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým bylo k odvolání žalobkyně potvrzeno rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11, odboru výstavby (dále jen „stavební úřad“), ze dne 28. 12. 2021, sp. zn. OV/19/030132/Bu, č. j. MCP11/21/065623/OV/Bu (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým stavební úřad nařídil žalobkyni opatření projektové dokumentace pro provedení nezbytné úpravy stavby, zdi na pozemku parc. č. X v k. ú. X. 2. Ze správního spisu soud zjistil následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Stavební úřad při kontrolní prohlídce provedené dne 20. 6. 2019 zjistil, že stavba zdi na jižní straně pozemku parc. č. X v k. ú. X (dále jen „pozemek“) směrem do svahu v blízkosti ulice X svým technickým stavem ohrožuje zdraví a životy osob i zvířat pohybujících se pod touto zdí. Vlastníkem tohoto pozemku je J. Š., který dne 5. 5. 2021 předložil znalecký posudek Ing. Karla Mikeše Ph.D., v němž znalec uvedl, že předmětná zeď plní funkci opěrné zdi pro pozemní komunikaci. Dne 11. 5. 2021 stavební úřad zahájil řízení o nařízení nezbytných oprav, přičemž na základě předmětného znaleckého posudku za podpory § 505 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), považoval za vlastníka předmětné zdi žalobkyni, neboť opěrné zdi jsou dle § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), součástí dálnic silnic a místních komunikací, přičemž dle § 9 odst. 1 stejného zákona je vlastníkem místní komunikace obec, na jejímž území se nachází. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně doložila mj. geotechnický průzkum, který konstatoval, že za předmětnou zdí se nachází nezpevněné zeminy, ve kterých vedou inženýrské sítě, a dále že blízký odřez v ulici X je náchylný k vyjíždění balvanů a bloků horniny, vydal stavební úřad prvostupňové rozhodnutí. Tímto rozhodnutím předběžné povahy nařídil žalobkyni, jakožto vlastníkovi stavby, opatření projektové dokumentace pro provedení nezbytných úprav na předmětné zdi podle § 137 odst. 5 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), a to do 90 dnů od obdržení předmětného rozhodnutí. 4. Prvostupňové rozhodnutí žalobkyně napadla odvoláním. Namítla, že lhůta poskytnutá ke splnění povinnosti stanovené prvostupňovým rozhodnutím je příliš krátká neboť interní předpisy (směrnice) žalobkyně ohledně výběrového řízení jí neumožňují tuto lhůtu splnit. Žalovaný k této námitce uvedl, že uvedenou směrnici žalobkyně doložila až jako přílohu doplnění odvolání ze dne 30. 1. 2022 a stavební úřad k této skutečnosti nemohl přihlédnout. Tento postup působí obstrukčním dojmem, přestože s ohledem na havarijní stav zdi je nutné postupovat co nejrychleji. 5. Žalobkyně dále namítla, že stavební úřad nebyl oprávněn učinit sám závěr o vlastnickém právu žalobkyně k předmětné zdi, neboť o takové otázce přísluší rozhodovat výhradně civilnímu soudu, ke kterému měla být žalobkyně i osoby zúčastněné odkázány. Nadto se stavební úřad s námitkami žalobkyně dostatečně nevypořádal. Žalovaný k tomu uvedl, že stavební úřad si pro své rozhodnutí opatřil dostatečné podklady, na základě kterých učinil závěry logicky postavené na interpretaci soukromoprávních i veřejnoprávních předpisů. Žalovaný především poukázal na skutečnost, že dle zákona o pozemních komunikacích je opěrná zeď součástí místní komunikace, jejímž vlastníkem je ze zákona příslušná obec. Funkce předmětné zdi, jakožto opěrné zdi, byla dostatečně prokázána především znaleckým posudkem Ing. Mgr. Jaromíra Mikeše, jenž nebyl v průběhu prvostupňového řízení žádným relevantním způsobem zpochybněn. Žalovaný rovněž zdůraznil, že pro určení funkce zdi nejsou podstatné historické souvislosti (např. kdo jí vybudoval), stejně jako nejsou podstatné pro konstatování jejího havarijního stavu. 6. Žalobkyně také napadla neposkytnutí stavebního příspěvku dle § 138 odst. 4 stavebního zákona. Žalovaný k tomu konstatoval, že odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je zcela dostatečné s odkazem na skutečnost, že havarijní stav předmětné zdi byl způsoben nedostatečnou údržbou, přičemž žalobkyně měla a mohla zjistit, že se jedná o součást místní komunikace a o její vlastnictví. II. Obsah žaloby 7. Žalobkyně v žalobě namítá nesprávné právní posouzení vlastnického práva k předmětné stavbě zdi. Napadeným rozhodnutím byla zkrácena na vlastnickém právu, právu na samosprávu a na spravedlivý proces. Předmětná zeď je dle přesvědčení žalobkyně vlastnictvím J. Š., neboť zeď se nachází na jeho pozemku a byla postavena jeho právními předchůdci na oporu staveb na jeho pozemku dříve umístěných. Žalobkyně konstatuje, že pozemek je oddělen od pozemku žalobkyně (ulice X) oplocením, které je až 30-60 cm za zdí. 8. Žalobkyně namítá, že dle § 137 odst. 5 stavebního zákona musí stavební úřad nařídit opatření projektové dokumentace za účelem nezbytných oprav nejprve vlastníku stavby nebo stavebního pozemku. K tomu však v daném případě nedošlo, neboť stavební úřad nařídil uvedenou povinnost vlastníku, resp. správci sousedního pozemku. Napadené rozhodnutí je nadto vnitřně rozporné, neboť na jednom místě uvádí, že vlastnictví zdi není rozhodné, na druhém místě však říká, že zeď je součástí komunikace a otázka vlastnictví je tudíž důležitá. 9. Žalobkyně nesouhlasí se soukromoprávním hodnocením vlastnictví předmětné zdi, dle jejího názoru se uplatní § 506 odst. 1 občanského zákoníku, ze kterého vyplývá, že zeď nutně musí být součástí pozemku parc. č. X. Žalobkyně však nesouhlasí ani s vymezením vlastnictví podle veřejnoprávních předpisů, protože žalovaný postupoval pouze podle zákona o pozemních komunikacích, aniž by reflektoval soukromoprávní aspekt otázky vlastnictví vytyčený žalobkyní. Nadto označení žalobkyně jako vlastníka předmětné zdi dle § 12 zákona o pozemních komunikacích je nepřiměřeně extenzivní. Žalobkyně v neposlední řadě zdůrazňuje, že tvrzení žalovaného ohledně nutnosti postupovat ve věci urychleně je alibistické, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno až po více než roce a půl. III. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvádí, že soukromoprávní úprava týkající se součástí a příslušenství věci zcela neodpovídá veřejnoprávní úpravě obsažené v zákoně o pozemních komunikacích. V daném případě je namístě preferovat veřejnoprávní výklad, že předmětná zeď je součástí pozemní komunikace, neboť bylo prokázáno, že plní opěrnou funkci pro pozemní komunikaci. Je ustálenou právní praxí, že o součásti či příslušenství pozemních komunikací se stará vlastník takové komunikace, který má tuto povinnost uloženou zákonem. Proto je právně bezvýznamné, kdo předmětnou zeď vybudoval, či komu náleží, rozhodné je pouze zda daná zeď slouží pozemní komunikaci. 11. Žalovaný podotýká, že určení vlastnického práva podle občanského zákoníku bude namístě později při vypořádávání nákladů na nezbytné opravy opěrné zdi. Především zda a do jaké míry se má na těchto nákladech podílet i jiná osoba než žalobkyně. 12. Žalovaný považuje napadené rozhodnutí za správné a žádá, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobkyně a duplika žalovaného 13. Žalobkyně v replice uvádí, že na danou věc dle jejího názoru dopadá odborná literatura k § 14 zákona o pozemních komunikacích, která stanoví, že v případě poškození zdi jinou osobou je možné uložit povinnost k odstranění vzniklého ohrožení této osobě. Právě o takovou situaci se dle názoru žalobkyně jedná, neboť zeď byla poškozena především odstraněním staveb na pozemku J. Š., ke kterým zeď měla primární funkci. 14. Žalovaný na tuto repliku reagoval, že tvrzení žalobkyně nejsou pro napadené rozhodnutí podstatné. Tvrzení, že odstraněním nebytových staveb došlo vinou osoby zúčastněné k poškození předmětné, neodpovídá údajům dostupným žalovanému. Byť nebyla dohledána žádná dokumentace k vzniku či rozhodování o odstranění nebytových objektů, jichž byla předmětná zeď původně součástí, bylo zjištěno, že tyto byly odstraněny mezi lety 2004 až 2007. Z obsahu st