1 As 298/2016 — Nejvyšší správní soud

17 A 58/2024- 33 - text 7 17 A 58/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: Z. Š. bytem X zastoupený advokátkou Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou se sídlem Praha 6, Krátký lán 138/8 Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Praha 1, Mariánské nám. 2 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou ze dne 4. 7. 2024 domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o jeho žádosti o informace ze dne 15. 5. 2024. II. Obsah žaloby 2. V podané žalobě žalobce uvedl, že dne 18. 5. 2024 požádal žalovaného o informaci dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“), konkrétně o poskytnutí rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 12. 2016, č. j. MHMP 2255730/2016/Deu. Žalovaný žalobci informaci ve stanovené lhůtě, která uplynula dne 3. 6. 2024, neposkytl a ani nevydal rozhodnutí o odmítnutí informace. Žalovaný je tak dle žalobce nečinný. 3. Doplnil, že žalovaný zareagoval toliko sdělením ze dne 31. 5. 2024, č. j. MHMP 1072527/2024 (dále jen „sdělení“), kterým mu bylo sděleno, že jeho žádost byla vyřízena a v souladu s § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb. mu byla poskytnuta informace, že spisový materiál, který je předmětem žádosti, byl skartován. Konstatoval, že jakkoli se tento přípis tváří jako poskytnutí informace a výslovně odkazuje na příslušné právní ustanovení, ve skutečnosti žalobci požadovaná informace poskytnuta nebyla, protože žalobci požadované rozhodnutí doručeno nebylo. Navíc není zřejmé, zda sdělení dopadá na posuzovanou věc, neboť žalovaný hovoří o tom, že předmětem žádosti žalobce je „spisový materiál“. Předmětem žádosti žalobce nebyl „spisový materiál“, ale toliko rozhodnutí, jehož kopie jsou uchovávány i mimo spis. Dle žalobce však pro projednávaný případ není podstatné, zda tento přípis dopadá na jeho žádost. Žalovaný je totiž nečinný, neboť neposkytl žalobci požadovanou informaci, tj. požadované správní rozhodnutí, ani nevydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti. 4. Žalobce podal dne 11. 6. 2024 stížnost dle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb. Nadřízený orgán žalovaného však dosud o stížnosti nerozhodl, ani jinak nereagoval. Ani žalovaný již dále nereagoval. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě a související vyjádření 5. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný předně upozornil, že žalobce nevyčerpal veškeré dostupné prostředky ochrany v dané věci, neboť se dle § 16b odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb. neobrátil na Úřad pro ochranu osobních údajů s žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti nadřízeného správního orgánu a tedy nesplnil podmínku přípustnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“). Z uvedeného důvodu žalovaný navrhl, aby soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl. 6. Dále se žalovaný neztotožnil s určením žalovaného v žalobě. Žalovaný postupoval dle zákona č. 106/1999 Sb., kdy po podání stížnosti na postup při vyřizování žádosti o informace podle § 16a odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., předložil podle § 16a odst. 5 tohoto zákona stížnost spolu se spisovým materiálem příslušnému nadřízenému orgánu, tj. Ministerstvu dopravy, k rozhodnutí. Žalovaný tak nemohl činit žádné další kroky v řízení, a to do té doby, než nadřízený orgán o předmětné stížnosti rozhodne. Pokud tedy nadřízený správní orgán o stížnosti v zákonné lhůtě nijak nerozhodl, případná žaloba na ochranu proti nečinnosti by tak měla směřovat vůči nadřízenému orgánu. 7. Žalovaný měl za to, že sdělením byla dne 4. 6. 2024 poskytnuta informace, žalovaný tak postupoval v souladu s možnými způsoby vyřízení žádosti, uvedenými pod § 14 odst. 5 zákona č. 106/1999 Sb. I v případě, kdy by se žalovaný rozhodl věc vyřešit podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. a žádost odmítnout s odkazem na § 11b tohoto zákona, tedy neexistenci požadované informace, finální výstup, který by žalovaný obdržel, tedy informaci o proběhlé skartaci požadovaného rozhodnutí, by byl obsahově totožný. Žalovaný zvolil způsob vyřízení žádosti podle § 14 odst. 5 písm. d) zákona č. 106/1999 Sb., mj. i s přihlédnutím k zásadám rychlosti a hospodárnosti správního řízení, obsaženým v § 6 zákona č. 500/2004, správní řád (dále jen „správní řád“), vybraný způsob vyřízení žádosti však nezakládá nečinnost žalovaného. Doplnil, že osoba žalobce je žalovanému z výkonu jeho agendy dobře známa. Žalobce je účastníkem v desítkách řízení o žádostech o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., v jejichž rámci velice často činí takové úkony, které se nedají vykládat jinak než jako pokusy o obstrukce, kdy takové úkony často sledují zcela jiné záměry, než o které jde v samotných řízeních. 8. Žalovaný své vyjádření uzavřel odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2017, č. j. 1 As 298/2016-28, s tím, že § 79 odst. 1 s. ř. s. chrání před nečinností správního orgánu s důsledkem nerozhodování ve věci samé, nikoliv však před jinými procesními vadami správního řízení. 9. S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhl, aby soud v případě, že žalobu neodmítne, ji zamítl. 10. Žalobce v replice ze dne 20. 8. 2024 tvrdil, že k podání žaloby je aktivně legitimován, neboť byl jediným účastníkem řízení o poskytnutí informace a nečinnost žalovaného je k jeho újmě. Tvrdil, že byly splněny procesní podmínky pro podání žaloby na ochranu proti nečinnosti. Rozhodnutí o stížnosti není meritorním rozhodnutím, a tedy se nelze jeho vydání domáhat podnětem k uplatnění opatření proti nečinnosti podaným Úřadu pro ochranu osobních údajů. V souzené věci jde o situaci, kdy žalovaný měl vyřídit žádost žalobce. Žalovaný žalobci ani neposkytl informaci, ani nevydal rozhodnutí o odmítnutí žádosti. S žádostí žalobce tedy zákonem předvídaným způsobem nenaložil, tj. nerozhodl o ni. Žalovaný je tedy nečinný. Prostředkem, který procesní předpis poskytuje na ochranu proti nečinnosti, je pak stížnost pro neposkytnutí informace. K tomu žalobce odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2018, č. j. 5 As 18/2017-40, Sb. NSS 3847/2019. 11. Žalobce měl rovněž za to, že stížnost pro neposkytnutí informace je prostředkem ochrany proti nečinnosti, nečinným správním orgánem je povinný subjekt, který měl informaci poskytnout, resp. řádně o žádosti rozhodnout. Rozhodnutí o stížnosti není rozhodnutím, které by bylo možné žalovat dle § 65 s. ř. s., proto stížnost pro neposkytnutí informace není opravným prostředkem, nýbrž prostředkem ochrany proti nečinnosti. Na každý pád je nutno žalovat právě povinný subjekt, neboť ten je nečinný, když o žádosti nerozhodl. 12. Žalobce konstatoval, že mu žalovaný informaci neposkytl. Žalobce se dožadoval poskytnutí konkrétního rozhodnutí. Žádné rozhodnutí žalobci poskytnuto nebylo. Žalobce nesouhlasil s tvrzením, že pokud by se žalovaný rozhodl odmítnout informaci pro její neexistenci, byl by závěr pro žalobce totožný. Žalovaný v přípise ze dne 31. 5. 2024 sdělil žalobci, že spisový materiál, který je předmětem žádosti, byl skartován. To neznamená, že by žalovaný tvrdil, že rozhodnutí (požadovaná informace) neexistuje. Žalovaný hovoří o „spisovém materiálu“, který měl být předmětem žádosti; předmětem žádosti nebyl žádný spisový materiál, ale individuální právní akt (rozhodnutí). To je samozřejmě uchováváno rovněž ve spise, stejně tak je ale uchováváno mimo spis (zejm. pro účely správy pokut). Pokud by žalovaný neformálním přípisem sdělil žalobci, že požadovaná informace neexistuje, pak by bylo možné takové sdělení materiálně považovat za rozhodnutí o odmítnutí žádosti. Žalobce se však k takovému posouzení nekloní za situace, kdy žalovaný netvrdí jednoznačně, že informace neexistuje, pouze tvrdí, že spis, o který žádal žalobce, byl skartován. Eventuální skartace spisu nemusí nutně znamenat, že požadovaná informace neexistuje, neboť toto typicky bývá uchováváno též odděleně. Nadto neformální přípis žalovaného nebyl nadepsán jako rozhodnutí o odmítnutí informace, neměl výrok o tom, že by se informace odmítala, a neměl ani žádné poučení, ale zároveň v něm nebylo jednoznačně tvrzeno, že „požadovaná informace neexistuje“. 13. Pro případ, že by soud hleděl na sdělení jako na rozhodnutí o odmítnutí žádosti, pak by bylo nutno i na stížnost žalobce hledět materiálně jako na odvolání proti takovému rozhodnutí. Pak by pasivní legitimaci mělo Ministerstvo dopravy a podmínkou pro podání žaloby by bylo podání podnětu k uplatnění opatření proti nečinnosti k Úřadu pro ochranu osobních údajů. Žalobce z právní opatrnosti dne 18. 7. 2024 takový podnět podal, což dokazoval zprávou z datové schránky. Lhůta pro přijetí opatřen