2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

3 Ad 7/2022- 170 - text 14 3 Ad 7/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ludmily Sandnerové, soudkyně Petry Kamínkové a soudce Marka Zimy ve věci žalobce: M. B. bytem X zast. advokátkou JUDr. Alicí Hejzlarovou, LL. M., MBA, sídlem Žitná 1575/49, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: První náměstek policejního prezidenta sídlem Strojnická 935/27, 170 89 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2022, č. j. PPR-27661-4/ČJ-2022-990131 takto: I. Rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta ze dne 4. 7. 2022, č. j. PPR-27661-4/ČJ-2022-990131, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce, JUDr. Alice Hejzlarové, LL. M., MBA, advokátky. Odůvodnění: Předmět přezkumu 1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 8. 2022 podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí prvního náměstka policejního prezidenta (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým první náměstek policejního prezidenta zamítl odvolání proti rozhodnutí náměstka ředitele Krajského ředitelství policie hl. města Prahy (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 3. 1. 2022, č. 159/2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a zároveň prvostupňové rozhodnutí potvrdil. V prvostupňovém rozhodnutím prvostupňový orgán přiznal žalobci podle § 155 a § 156 odst. 1 a 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru“), odchodné ve výši 330 300 Kč s tím, že se odchodné vyplatí jednorázově do 30 dnů ode dne skončení služebního poměru. 2. Jádrem sporu je otázka, zda bylo žalobci přiznáno a vyplaceno odchodné dle zákona o služebním poměru ve správné výši s ohledem na to, že žalobce se zároveň u prvostupňového orgánu domáhal doplacení služebního příjmu z důvodu, že jím odsloužená služební pohotovost byla ve skutečnosti „klasickým“ výkonem služby, za kterou mu náleží služební plat. Právě v závislosti na výši přiznaného příjmu za odsloužené roky se totiž po skončení služebního poměru vypočítává odchodné. Rovněž je spor o to, zda žalovaný postupoval správně, pokud vydal žalobou napadené rozhodnutí namísto toho, aby odvolací řízení přerušil a nejprve rozhodl o předběžné otázce v rámci řízení o žádosti žalobce o doplacení služebního příjmu. Žaloba 3. Žalobce namítá, že žalovaný nesprávně doručoval právní zástupkyni žalobce druhý výtisk napadeného rozhodnutí prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, nikoliv primárně prvopis do datové schránky. Tímto postupem se žalovaný dle žalobce odchýlil od zákona, zavedené praxe správního řízení a porušil žalobcovo právo na spravedlivý proces. Rozhodnutí dle žalobce nemohlo nabýt právní moci v den vyznačený doložkou právní moci, ale až v den prokazatelného doručení právní zástupkyni, tedy 2. 8. 2022. 4. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že žalovaný se v rozporu s § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) nedostatečně vypořádal s předběžnou otázkou, kterou je posouzení otázky doplacení služebního příjmu, jež je předmětem samostatného řízení vedeného pod sp. zn. KRPA-144380/ČJ-2022-0000ZU u prvostupňového orgánu a přímo souvisí s předmětem řízení u žalovaného. Žalovaný rozhodl o odvolání navzdory doposud probíhajícímu řízení o doplacení služebního příjmu, přičemž odůvodnění této námitky absentuje, což činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným. 5. Žalobce dále namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný nezhojil vady řízení, které vznikly již před prvostupňovým orgánem. V souvislosti s předběžnou otázkou prvostupňový orgán postupoval v rozporu s § 180 zákona o služebním poměru a v rozporu s § 64 odst. 1 písm. c) správního řádu. Řízení o odchodném mělo být totiž přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí o shora uvedené předběžné otázce, tj. do pravomocného ukončení řízení o doplacení služebního příjmu. Napadené rozhodnutí tak bylo vydáno v rozporu se zásadou legitimního očekávání, rovnosti v přístupu, jakož i zásadou procesní ekonomie, kdy je jednoznačně efektivnější postup přerušení řízení. Zásadou procesní ekonomie je vyjádřena úspornost a efektivita nikoliv jen vůči účastníku řízení, který bude muset případně iniciovat přezkum, nebo obnovu řízení, ale i vůči samotné státní správě, která bude muset činit další právní kroky a úkony v této věci. 6. Žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném výpočtu hrubého služebního příjmu. Žalovaný rozhodl bez skutečného posouzení rozhodných skutečností, a sice nezohlednil, zda prvostupňový orgán při svém výpočtu skutečně vycházel ze správného výpočtu hrubého služebního měsíčního příjmu. Podle judikatury soudů (rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 9. března 2021, ve věci C-580/19 RJ proti Stadt Offenbach am Main; nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1854/20 ze dne 18. října 2021) žalobci přísluší za nezákonně nařizovanou pohotovost služební plat v plné výši. V době nařízené pohotovosti byl žalobce v plné akceschopnosti a připraven vykonávat službu. V době služebních pohotovostí vykonával standardní služební úkoly, a proto se z tohoto důvodu nemohlo jednat o pohotovost, nýbrž o faktický výkon služby (zastíněný formálním a nezákonným nařízením služební pohotovosti), za který náleží příslušníkovi služebního poměru služební plat v souladu s ústavně zakotveným právem na spravedlivou odměnu. Do hrubého měsíčního příjmu za odslouženou dobu, který je podkladem pro výpočet odchodného, nebyla započítána doba za nezákonně nařizovanou pohotovost, čímž došlo ke zkrácení odchodného. Žalobci vznikl nárok na služební příjem ve výši 100 % za každou hodinu nezákonně nařízené služební pohotovosti a prvostupňový orgán ani žalovaný tuto skutečnost nerespektoval. Nezapočítáním doby služební pohotovosti v plném rozsahu jako doby výkonu služby došlo k neoprávněnému snížení služebního platu a náhrad, jež odpovídají právě průměrnému služebnímu příjmu. Vyjádření žalovaného 7. V písemném vyjádření k žalobě setrval žalovaný na právním stanovisku uvedenému v napadeném rozhodnutí, a v plném rozsahu na ně odkázal. 8. K tvrzenému porušení § 19 odst. 1 správního řádu žalovaný uvedl, že právní zástupkyni dne 11. 7. 2022 sdělením písemně informoval, že vzhledem k omezené kapacitě datových schránek nelze rozhodnutí zaslat elektronicky. Žalovaný se domnívá, že postupoval v souladu s § 19 odst. 2 správního řádu. 9. Dále žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti. Dodal, že odůvodnění napadeného rozhodnutí obsahuje důvody pro vydání rozhodnutí, obsahuje odkaz na podklady, ze kterých žalovaný vycházel, dostatečným způsobem uvádí úvahy, kterými byl veden při hodnocení, jakož i výklad právních a služebních předpisů. Současně se žalovaný vyrovnal s návrhy, námitkami a vyjádřením žalobce před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům; vše je doloženo v příslušné spisové dokumentaci, napadené rozhodnutí je tedy přezkoumatelné. 10. Žalovaný uvedl, že v průběhu řízení si zákonným způsobem opatřil v potřebném rozsahu podklady pro rozhodnutí, na jejichž základě mohl bez odůvodněných pochybností zjistit skutkový stav a rozhodnout o uvedené věci. 11. Žalovaný uvedl, že při vydání prvostupňového i napadeného rozhodnutí vycházeli služební funkcionáři ze zákona, podle kterého se vypočítává hrubý služební příjem a následně se přiznává odchodné. Došlo k zajištění potřebných dokumentů z personálního odboru Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, ze kterých vyplývají skutečnosti rozhodné pro výpočet hrubého služebního příjmu pro výsluhové nároky a s tím související výpočet odchodného. Žalovaný uvádí, že v napadeném rozhodnutí podrobně specifikoval výkon služby žalobce a konstatoval, že se jednalo o naprosto standardní postup odpovídající právním předpisům, a interním aktům. 12. Žalovaný uvedl, že žalobce směšuje pojem „pracovní doba“ dle směrnice EP a Rady č. 2003/88/ES ze dne 4. 11. 2003 a „doba služby“ dle zákona o služebním poměru. Na způsob odměňování pracovníků za doby pracovní pohotovosti se nevztahuje shora uvedená směrnice, nýbrž relevantní ustanovení vnitrostátního práva. Zákon o služebním poměru v ustanovení § 126 upravuje odlišný režim odměňování za služební pohotovost oproti služebnímu příjmu za dobu výkonu služby, respektive za dobu výkonu služby v době služební pohotovosti. Žalobce se týká, vzhledem k nařízení služební pohotovosti na služebně, ustanovení § 126 odst. 1 zákona o služebním poměru, kdy je mu za nařízenou služební pohotovost poskytována odměna, která není součástí služebního příjmu. Je-li však v době služební pohotovosti výkon služby nařízen, má příslušník nárok na služební příjem dle § 126 odst. 3 z