1 Az 23/2025 – Městský soud v Praze

1 Az 23/2025- 27 - text 8 č. j. 1 Az 23/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou ve věci žalobce: D. T. N., narozeného dne X, státní příslušnost: Vietnamská socialistická republika, hlášeným pobytem X, zastoupeného Mgr. Štěpánem Svátkem, advokátem, sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 8. 2025, č. j. OAM-551/ZA-ZA15-HA06-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobce se velmi stručnou žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“) Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“), jímž žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 14. 5. 2025 tak, že mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu se neuděluje. 2. Žalobce považoval napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, nesplňující požadavky na soulad výroku s odůvodněním. Současně dle žalobce žalovaný nedostatečně zvážil možnosti udělení doplňkové ochrany a nepřihlédl k uváděným skutečnostem. V této souvislosti žalobce namítl nedostatek procesních možností k doložení skutkových okolností. Žalobce neměl kromě tvrzení při provedeném výslechu žádnou jinou možnost, jak svá tvrzení potvrdit či jinak doložit. Žalobce je přesvědčen, že uvedl dostatečné důvody, které splňují podmínky pro udělení azylu dle § 12 písm. b) zákona o azylu. Z výše uvedených důvodů navrhl žalobce zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce rovněž požádal o náhradu nákladů řízení. II. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný s žalobními námitkami nesouhlasil. Při rozhodování vycházel ze skutečností, které žalobce uvedl, a shromáždil k nim aktuální informace o situaci ve Vietnamu. Zároveň dostatečně zjistil skutkový stav věci a zvolil řešení, které odpovídá konkrétním okolnostem případu a je patřičným způsobem odůvodněno. 4. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce v průběhu správního řízení neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno dovodit, že by vyvíjel ve Vietnamu politickou činnost nebo byl azylově relevantním způsobem pronásledován. Připomenul, že výčet důvodů pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu je taxativní, což znamená že pro jiné důvody není možné azyl udělit. Žalovaný uzavřel, že jeho rozhodnutí je přezkoumatelné a zákonné a že žalobní argumentace není způsobilá zpochybnit důvodnost rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany v podobě azylu či doplňkové ochrany, načež navrhl soudu, aby žalobu zamítl. III. Podstatný obsah správního spisu 5. Z předloženého správního spisu soud zjistil, že dne 14. 5. 2025 podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu v ČR. 6. V poskytnutí údajů k žádosti dne 19. 5. 2025 uvedl, že o mezinárodní ochranu žádá poprvé, je zdráv a bez náboženského vyznání. Ve vlasti nebyl nijak politicky aktivní a neměl žádné problémy se státními orgány. Jeho manželka a tři děti žijí ve Vietnamu. Dne 1. 7 2024 cestoval letecky z Vietnamu do Řecka na základě pracovního víza, které bylo platné do 25. 3. 2025. V Řecku zažádal o pobytové oprávnění, ale jeho žádost nebyla doposud vyřízena. Nejprve chtěl v Řecku pracovat, avšak z důvodu nízkého výdělku si chce v ČR najít lepší práci. Jeho důvodem pro žádost o mezinárodní ochranu je setrvání v ČR, aby vydělal dostatek peněz na zaplacení svého dluhu. 7. Z protokolu o pohovoru k žádosti ze dne 19. 5. 2025 (č. l. 22 správního spisu), který proběhl za účasti tlumočníka do jazyka vietnamského, vyplynulo, že žalobce objasnil důvody, které jej vedly k podání žádosti o vízum v Řecku. Uvedl, že ve Vietnamu přijal nabídku personální agentury zajišťující pracovníky pro zemědělství, přičemž mu byl přislíben výdělek 800 €za 20 dnů práce v Řecku. Jelikož pracovní podmínky ani odměna neodpovídaly inzerovaným údajům, rozhodl se odcestovat do ČR s cílem získat lépe placené zaměstnání. Na přímý dotaz žalovaného potvrdil, že toto byl jediný důvod jeho odchodu z Řecka. V průběhu pohovoru dále uvedl, že jeho motivací k nalezení práce v ČR je dluh, který mu vznikl ve Vietnamu. Zdůraznil, že nemůže vycestovat zpět, protože návrat bez finančních prostředků by mohl vést k vyhrožování jemu nebo jeho rodině ze strany soukromých věřitelů. Proto chce zůstat v ČR a najít lépe placené zaměstnání, aby si vydělal prostředky pro bezproblémový návrat do Vietnamu. 8. Součástí správního spisu je (i) Informace OAMP – Vietnam – Bezpečnostní a politická situace v zemi. Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 23. 5. 2025, a dále (ii) Informace MZV ČR, čj. 100348/-/2025-MZV/LPTP ze dne 21. 1. 2025 k čj. MV-602-1/OAM-2025 – Půjčky, úvěry a lichva. 9. První z uvedených podkladů popisuje politickou situaci ve Vietnamu. Uvádí, že Vietnam je státem, v němž po desetiletí vládne Komunistická strana Vietnamu (KSV). Poslední volby, které se konaly v květnu roku 2021, nemohou být považovány za svobodné a spravedlivé. Přístup vlády k porušování lidských práv je navzdory příležitostným nápravným opatřením stále nedostatečný, přičemž dle informací Ministerstva zahraničních věcí USA bezpečnostní orgány a státní úředníci často jednali beztrestně. Naproti tomu Vietnam je členem Organizace spojených národů a přistoupil k základní smlouvám v oblasti lidských práv a základních svobod. Ústava zakazuje mučení týrání, nátlak i tělesné tresty. Ve Vietnamu je možno uložit trest smrti za 18 trestných činů, mezi které patří velezrada, terorismus, špionáž, vražda, znásilnění dítěte nebo účast na výrobě, přípravě či obchodu s narkotiky. Ve Vietnamu neprobíhá občanská válka ani konflikt s jinou zemí. 10. Z informace MZV ČR ze dne 21. 1. 2025 pak vyplynulo, že ve Vietnamu je maximální výše úroku regulována, přičemž proti úvěrům s vyšší úrokovou sazbou se lze bránit právními prostředky. V krajním případě mohou být takové úvěry označeny za případ lichvy, kterou stát potlačuje trestněprávními postihy. Oběť trestného činu lichvy není postihována za uzavření úvěru, pokud peníze nebyly určeny nebo použity k trestné činnosti jako je například nákup drog. 11. Z protokolu ze dne 3. 7. 2025 o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí za účasti tlumočníka do jazyka vietnamského (č. l. 41 správního spisu) vyplynulo, že žalobce se nechtěl s obsahem podkladů pro rozhodnutí seznámit, ane se k nim vyjádřit, žádné doplnění podkladů nepožadoval, ani neuvedl žádné skutečnosti nebo nové informace, které by měl žalovaný vzít v úvahu při posouzení jeho žádosti 12. Dne 20. 8. 2025 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým žalobci neudělil mezinárodní ochranu v žádné její formě. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vysvětlil své závěry. V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti je snaha setrvat v ČR, pracovat zde a splácet dluhy ve Vietnamu. V případě návratu se žadatel obával nátlaku věřitelů z důvodu nesplacené půjčky. Žalovaný dospěl k závěru, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možné dovodit, že vyvíjel ve své vlasti činnosti směřující k uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. Rovněž po provedeném správním řízení nedospěl žalovaný k závěru, že by žalobce mohl pociťovat odůvodněnou obavu z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný uzavřel, že obava žalobce z věřitelů nespadá pod důvody azylově relevantního pronásledování, zároveň se odkázal na informaci Ministerstva zahraniční věcí ČR ze dne 21. 1. 2025, ze které dovodil, že ve Vietnamu existuje možnost obrátit se na příslušné státní orgány a domoci se ochrany své osoby a svých práv. Žalovaný se dále zabýval možností udělení humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu. Po prověření všech okolností shrnul, že životní situace žalobce není natolik mimořádná, aby mohla být podřazena pod důvod hodný zvláštního zřetele. Z těchto důvodů žalovaný žalobci azyl neudělil. V případě doplňkové ochrany se žalovaný s přihlédnutím k informaci OAMP ze dne 23. 5. 2025 a výpovědi žalobce, který neměl problémy se státními orgány ve Vietnamu, rozhodl doplňkovou ochranu neudělit, jelikož nebyl přesvědčen, že by žalobce v případě svého návratu byl vystaven riziku vážné újmy ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Napadené rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 9. 2025. IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále jen „s. ř. s.“) podle skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí, a s přihlédnutím k § 32 odst. 9 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále j