4 As 57/2020 — Nejvyšší správní soud

10 Ad 13/2024- 51 - text 18 10 Ad 13/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové, soudce JUDr. Jaromíra Klepše a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: PharmDr. E. Č. nar. X bytem X zastoupená Mgr. Jiřím Trnkou, advokátem sídlem Opletalova 983/45, 110 00 Praha 1 proti žalované: Česká lékárnická komora sídlem Rozárčina 1422/9, 140 02 Praha 4 zastoupená Mgr. Jiřím Švejnohou, DiS., advokátem sídlem Korunní 2569/108a, 101 00 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 10. 2023, č. j. 975/ČR/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 10.10.2023, č.j. 975/ČR/2023 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo žalobkyni podle § 18 odst. 3 písm. b) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o komorách“), a § 16 odst. 3 písm. b) Organizačního řádu České lékárnické komory (dále též „Organizační řád“) ve spojení s § 35 odst. 2 Disciplinárního řádu České lékárnické komory (dále též „Disciplinární řád“) uloženo disciplinární opatření podmíněné vyloučení z České lékárnické komory se zkušební dobou v délce trvání 3 let. 2. Žalobkyně se disciplinárního deliktu dopustila tím, že jako odborný zástupce poskytovatele zdravotních služeb porušila své povinnosti uložené zákonem a stavovskými předpisy, když přinejmenším v období od 4.7.2021 do 4.2.2022 připustila nesprávné vedení skladové evidence léčivých přípravků v lékárně spočívající v evidenčním nenaskladnění léčivých přípravků uvedených v napadeném rozhodnutí. II. Napadené rozhodnutí 3. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá přezkumu napadeného rozhodnutí Čestné rady České lékárnické komory (dále též „žalovaná“ či „Komora“), kterým byla shledána vinnou tím, že jako odborný zástupce poskytovatele zdravotních služeb společnosti W-Pharm Lekarna Praha 4 s.r.o. (dříve Pharm Go 104 s.r.o.), IČ 06584390, sídlem Křížovnická 86/6, Staré Město, 110 00 Praha 1, provozující lékárnu PharmGo Florenc, Na Florenci 35, Praha 1 (dále jen „lékárna“) porušila své povinnosti uložené zákonem a stavovskými předpisy, když přinejmenším v období od 4. 7. 2021 do 4. 2. 2022 připustila nesprávné vedení skladové evidence léčivých přípravků v lékárně spočívající v evidenčním nenaskladnění léčivých přípravků dodaných do lékárny na základě dodacích listů uvedených ve výroku napadeného rozhodnutí vydaných v období od 4. 7. 2021 do 4. 2. 2022, čímž připustila zacházení s těmito léčivými přípravky blíže neobjasněným způsobem, když v rozporu se zákonem č. 378/2007 Sb., o léčivech, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o léčivech“), nebyl proveden v lékárnickém informačním systému lékárny žádný záznam, tedy porušila svou povinnost odborně vést lékárnu, povinnost vykonávat své povolání v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony, povinnost znát a dodržovat stavovské předpisy komory. Tím se podle § 1 odst. 2 Disciplinárního řádu dopustila disciplinárního deliktu spočívajícího v závažném porušení povinností člena České lékárnické komory uvedených zejména v § 9 odst. 2 písm. a) zákona o komorách, dále v § 7 odst. 1 písm. a) Organizačního řádu, v § 14 odst. 1 věta první zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o zdravotních službách), ve spojení s § 8 odst. 8 a s § 82 odst. 3 písm. e) zákona o léčivech, § 22 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 84/2008 Sb., o správné lékárenské praxi, bližších podmínkách zacházení s léčivy v lékárnách, zdravotnických zařízeních a u dalších provozovatelů a zařízení vydávajících léčivé přípravky, a v bodě 12) Etického kodexu České lékárnické komory. 4. Za uvedený skutek uložila žalovaná žalobkyni disciplinární opatření dle § 18 odst. 3 písm. b) zákona o komorách, a § 16 odst. 3 písm. b) Organizačního řádu České lékárnické komory, spočívající v podmíněném vyloučení z České lékárnické komory se zkušební dobou v délce trvání 3 let. 5. Proti rozhodnutí Čestné rady Komory podala žalobkyně žalobu, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení řízení v celém rozsahu, in eventum zrušení rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. V případě, že by soud dospěl k závěru, že se žalobkyně dopustila disciplinárního deliktu dle napadeného rozhodnutí, navrhuje žalobkyně, aby soud postupoval podle § 65 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a uloženou sankci ze shora uvedených důvodů podstatně snížil, případně upustil od potrestání. III. Žaloba 6. Žalobkyně v prvé řadě vznáší námitku promlčení, respektive prekluzi deliktu. Žalobkyni je kladeno za vinu jednání v období od 4. 7. 2021 do 4. 2. 2022. Podle § 11 disciplinárního řádu žalované bylo nutné zahájit disciplinární řízení do 3 měsíců ode dne podání podnětu. Toto datum není nikde v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno a rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. Z rozhodnutí lze vyčíst pouze datum 12. 6. 2023, kdy žalovaná projednala návrh na zahájení disciplinárního řízení. Podle disciplinárního řádu musí být řízení zahájeno do dvou let ode dne spáchání přestupku. U části deliktu tak došlo k zániku trestnosti, kterou se žalovaná snaží překlenout trvajícím nebo pokračujícím činem. Podpůrně žalobkyně argumentuje přestupkovým zákonem, podle kterého byl skutek dne 4. 2. 2023 promlčen po uplynutí roční lhůty za použití přestupkového zákona. Žalovaná nezohlednila promlčení dílčích skutků. Napadené rozhodnutí je nezákonné a nepřezkoumatelné, protože z odůvodnění neplyne, zda Komora jednání posuzovala jako skutek pokračující, trvající či dílčí. 7. Zadruhé, napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť závěry správního orgánu nejsou dostatečně důkazně podloženy. Zjištěný skutkový stav nebyl dle žalobkyně náležitě prokázán. Napadené rozhodnutí obsahuje hned několik závěrů a východisek, které nejsou prokázány vůbec. Žalovaný založil napadené rozhodnutí na základě výsledku správního řízení, resp. rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv (dále jen „SÚKL“) ze dne 1. 8. 2022, č. j. sukl 158936/2022, které nabylo právní moci dne 20. 8. 2022 a skutkově vychází ze skutečností zjištěných kontrolou provedenou SÚKL dne 4. 5. 2021, konkrétně z Protokolu o kontrole sp. zn. Sukls23393/2022. Rozhodnutím byla lékárna shledána vinnou přestupkem dle § 103 odst. 9 písm. d) zákona o léčivech, za což jí byla uložena pokuta ve výši 850 000 Kč. Žalobkyně nemohla být ani nebyla účastníkem správního a kontrolního řízení, když tato jsou vedena pouze mezi lékárnou a SÚKL. Lékárna byla v návaznosti na provedenou kontrolu opakovaně vyzývána, aby předložila požadované doklady, které by doložily zaevidování léčivých přípravků do lékárenského systému, což však lékárna neučinila a výzvě SÚKL nevyhověla. Žalovaná rezignovala na jakoukoliv svou vlastní kontrolní činnost a vyšla bez dalšího ze závěrů kontrolního řízení a správního řízení, které převzala. Žalobkyně přitom nemohla navrhovat nebo předkládat důkazy k vyvracení kontrolních zjištění ze strany SÚKL v průběhu kontrolního řízení. Výsledek kontrolního řízení SÚKL vůči lékárně nemůže být žalobkyni přičítán a nemůže na něm být založeno rozhodnutí o její vinně z předmětného disciplinárního deliktu. Správní orgán postupoval v rozporu se zásadou materiální pravdy a se zásadou oficiality zakotvené v disciplinárním řádu. Namítaná jednání, i kdyby se stala, nemohou být přičítána žalobkyni, neboť žalobkyně je nezavinila, a to ani úmyslně, ani z nedbalosti. Odpovědnou osobou je v tomto případě lékárna. Správní orgán trestá žalobkyni za jednání lékárny, které žalobkyně ovlivnit nemohla. Žalobkyně do rozhodnutí nepromítla rozdíl mezi povinnostmi a pravomocemi odpovědného zástupce a lékárníka. Žalobkyně nemá povinnost být denně v lékárně. Odborný zástupce nemůže být zodpovědný za všechny nedostatky v běžném provozu lékárny, neboť jim nelze nikdy bezezbytku předejít ani v případě, kdyby v rámci odborného řízení lékárny zavedl veškerá rozumná opatření k předcházení všech myslitelných pochybení. Žalobkyně nastavovala metodiku řízení, neměla povinnost denního dohledu. Pokud další osoby metodiku porušují, je takové jednání stěží přičitatelné žalobkyni. 8. Zatřetí, žalobkyně namítla nedostatečné odůvodnění rozhodnutí. V rozhodnutí chybí odůvodnění znaků pokračujícího činu, otázky posouzení činu jako pokračujícího, trvajícího nebo dílčích opakujících se jednání. Dále nejsou odůvodněny okolnosti promlčení, úmysl žalobkyně, individualizace skutku, okolnosti polehčující a přitěžující, odůvodnění výše trestu vzhledem k rozmezí a uložení sankce v horní hranici podmíněného vyloučení. Samotný skutek nebyl ani dokazován, ani odůvodněn, vychází se jen z příkazu vydaném v jiném říz