1 As 98/2021 — Nejvyšší správní soud

11 A 29/2025- 39 - text  8 11 A 29/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Marka Bedřicha a soudců JUDr. Jitky Hroudové a Mgr. Marka Zimy ve věci žalobce: Ing. I. T., narozen XA bytem XB zastoupený advokátem JUDr. Milošem Jirmanem sídlem Nádražní 600/21, 591 01 Žďár nad Sázavou proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, IČ 00020478 sídlem Těšnov 17/65, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2025, č. j. MZE-5713/2025-12126, sp. zn. MZE-90084/2024 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví tohoto rozsudku označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl námitku proti oznámení Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru Olomouc, pracoviště Olomouc (dále jen „Fond“), o provedení aktualizace evidence půdy podle uživatelských vztahů ze dne 15. 11. 2024, č. j. SZIF/2024/0647082, sp. zn. 24/662/EPU/1/0051607 (dále jen „Oznámení“, případně „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. Oznámením Fond provedl aktualizaci evidence půdy ve smyslu § 3g odst. 3 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“, případně „ZZ“), a to ve vztahu k dílům půdních bloků (dále též „DPB“) ve čtverci XC, týkajících se pozemků v k. ú. XD. Ohlašovatelem změny je D. L. a dotčenými uživateli jsou žalobce a Zemědělské družstvo Senice na Hané (dále jen „ZD Senice na Hané“). Žalobní body 2. V prvním žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný dospěl k nesprávným skutkovým a právním závěrům, když chybně interpretoval a aplikoval § 666 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „zákon č. 40/1964 Sb.“), dle kterého je nájemce oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak. Zároveň měl žalovaný chybně interpretovat obsah nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2009 týkající se ohlašovaných pozemků. 3. Žalovaný se měl dopustit chybného výkladu čl. VI. nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2009 uzavřené mezi žalobcem (nájemcem) a panem Josefem Kubíčkem (pronajímatelem). Předmětem této smlouvy byl pronájem pozemků parc. č. XE, XF, XG a XH, vše v k.ú. XD, zapsané na LV č. XI. Sporná část čl. VI. nájemní smlouvy zní: „Nájemce bude předmět nájmu užívat výlučně k provozování zemědělské výroby. V rámci rodinné farmy může nájemce pozemky dle potřeby směnit, nebo poskytnout k hospodaření rodinnému příslušníkovi.“. Žalovaný dle žalobce nesprávně seznal, že uvedený čl. VI. nájemní smlouvy přenechání dotčených pozemků do užívání jinému zakazuje. Na podporu svého tvrzení žalobce poukázal na dikci § 666 zákona č. 40/1964 Sb., které bylo dispozitivním ustanovením, jež dávalo smluvním stranám určitou volnost upravit si smluvní podmínky odlišně od zákona. Jelikož z čl. VI nájemní smlouvy dle žalobce neplyne, že by se účastníci odchýlili od zákonné úpravy obsažené v § 666 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. natolik, že by sjednali zákaz podnájmu, případně že by zákonem předpokládané oprávnění k přenechání věci do podnájmu vázali na další právní jednání, např. na souhlas pronajímatele, nemohlo dojít ani k porušení smlouvy ze strany žalobce tím, že přenechal věc do užívání jinému (ZD Senice na Hané). 4. Žalobce rovněž odkázal na čl. VIII nájemní smlouvy ze dne 1. 10. 1999, kterou nájemní smlouva ze dne 1. 1. 2009 nahradila. Dle tohoto smluvního ustanovení nájemce nebyl oprávněn přenechat předmět nájmu do podnájmu třetí osobě bez výslovného souhlasu pronajímatele s tím, že poskytnutí předmětu nájmu k podnájmu třetí osobě bez dohody s pronajímatelem a bez jeho souhlasu zakládá důvod pro ukončení nájemní smlouvy. Z absence tohoto ujednání v nájemní smlouvě ze dne 1. 1. 2009 žalobce dovozuje, že pronajímatel oproti předcházející nájemní smlouvě vyloučení podnájmu nepožadoval. 5. Paní P. H. (na níž přešla práva a povinnosti původního pronajímatele) tak nebyla oprávněna odstoupit od nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2009, jelikož žalobce neporušil čl. VI. této smlouvy. Nájemní vztah tak nadále trvá a právním důvodem užívání ohlašovaných pozemků je nájemní vztah sjednaný ve prospěch žalobce nájemní smlouvou ze dne 1. 1. 2009. 6. Ve druhém žalobním bodě žalobce tvrdil, že žalovaný překročil rámec přezkumu soukromoprávních vztahů ve správním řízení. Toho se měl žalovaný dopustit tím, že řeší soukromoprávní spor mezi dotčenými osobami, a to interpretací jak obsahu nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2009, která byla shledána platnou a účinnou, tak zákonného ustanovení upravujícího soukromoprávní vztahy (§ 666 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.). 7. Ve třetím žalobním bodě namítal žalobce, že odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 28. 2. 2018, č. j. 10 As 110/2017-33 (všechna citovaná soudní rozhodnutí jsou dostupná na www.nssoud.cz), není přiléhavý, jelikož se toto rozhodnutí týkalo odstoupení od smlouvy v návaznosti na smluvní ujednání odlišné od toho, které je užito ve smlouvě o nájmu ze dne 1. 1. 2009. 8. Pro výše uvedené žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Uvedl, že ačkoliv v čl. VI nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2009 absentují slova jako „zákaz“ či „nesmí“, je tento zákaz vyjádřen implicitně tím, že je v textu taxativně uvedeno, komu mohou být pozemky do užívání poskytnuty. Při použití výkladu daného ujednání a contrario je možné dojít k jedinému závěru, a to, že nikomu jinému, než výslovně určeným subjektům (vyjmenovaným osobám) nelze pozemky poskytnout do užívání. Žalovaný k tomuto bodu uzavřel, že zcela zjevným úmyslem vlastníka pozemků bylo regulovat, kdo na předmětných pozemcích může hospodařit. 10. Dále pak žalovaný podotkl, že předchozí nájemní smlouva ze dne 1. 10. 1999 obsahovala ujednání zakazující podnájem třetí osobě. Ačkoliv žalovaný souhlasí s žalobcem v tom, že došlo k vývoji dlouhodobého závazkového vztahu, není jeho výsledkem všeobecná možnost pozemky nechat do užívání každé třetí osobě, nýbrž pouze ve smlouvě vyjmenovaným osobám. Došlo tedy jen k částečnému rozvolnění závazkového vztahu. 11. K námitce překročení rámce přezkumu soukromoprávních vztahů ve správním řízení žalovaný uvedl, že postupoval zcela v souladu s § 57 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“, případně „s. ř.“). Poukázal rovněž na rozsudek NSS ze dne 3. 2. 2022, č. j. 1 As 98/2021-31, ve kterém kasační soud dospěl k závěru, že „v řízení o aktualizaci evidence půdy podle § 3g zák. č. 252/1997 Sb., o zemědělství, je správní orgán povinen předběžně posoudit otázku, komu svědčí právní titul k užívání dotčených zemědělských pozemků. Přitom přihlíží k tomu, jak by při řešení sporu týkajícího se platnosti tohoto právního titulu postupoval soud v civilním soudním řízení.“. Při posuzování platnosti nájemní smlouvy ze dne 1. 1. 2009 a jejího ukončení tak správní orgány nepřekročily rámec přezkumu soukromoprávních vztahů, když posoudily, zda právní titul užívání půdy svědčí ohlašovateli či dotčenému uživateli půdy. Dodal, že pokud by si takovéto posouzení nemohl provést sám, musel by vždy čekat na rozhodnutí civilního soudu, a do tohoto rozhodnutí by nemohl rozhodovat o oprávněnosti dotací a všech dalších souvisejících řízení, mělo by to zásadní dopad na zemědělskou výrobu. Žalovaný si je plně vědom, že se nejedná o rozhodování ve smyslu konečného rozhodnutí v občanskoprávním sporu, ale o hodnocení právních aspektů pro účely zápisu do evidence půdy. 12. Stran námitky nepřiléhavého užití rozsudku NSS ze dne 28. 2. 2018, č. j. 10 As 110/2017-33, uvedl, že z vyjádření Mgr. Jiřího Šubrta, jenž jednal jménem žalobce, vyplývá, že pozemky užíval třetí subjekt, a to Zemědělské družstvo Senice na Hané na základě „vzájemné náhrady/směny pro účely vzájemného obhospodařování pozemků“. Odkaz na danou judikaturu je dle názoru žalovaného stěžejní ze dvou důvodů. Zaprvé v rozsudku NSS jasně zaznělo, že „náhradní užívání“, které byť nebylo úplatným podnájmem, ale jiným užíváním, je možné ukončit odstoupením od smlouvy dle § 666 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. Zadruhé je dle žalovaného třeba upozornit na skutečnost, že ani v dotčeném případě není výslovně uvedena sankce za porušení smluvního ujednání přímo ve smlouvě, ale podpůrně se odkazuje při důvodu odstoupení právě na ustanovení § 666 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. Osoby zúčastněné na řízení 13. V souladu s ustanovením § 34 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), soud po podání žaloby vyzval osoby, které přicházely v úvahu jako zúčastněné řízení (dále též „OZNŘ“), aby ve stanovené lhůtě oznámily, zda budou svá práva OZNŘ v říze