Městský soud v Praze 15 A 38/2025

Společným návrhem podaným u Městského soudu v Praze dne 7. 4. 2025 se navrhovatelé domáhali zrušení opatření obecné povahy specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené OOP“). Změna územního plánu provedená napadeným OOP (dále označovaná též jako „změna Z 3328/19“ nebo jen „předmětná změna územního plánu“) se týká několika pozemků ležících na území hl. m. Prahy v k. ú. Sedlec (dle vymezení v grafické části napadeného OOP) a její podstatou je změna funkčního využití ploch z funkce: „VN - nerušící výroby a služeb“ a „ZMK zeleň městská a krajinná“ na funkci: „OB – čistě obytné“, „OV-E všeobecně obytné s kódem míry využití území E“, „ZP - parky, historické zahrady a hřbitovy (pevná značka)“ a „VV veřejné vybavení (pevná značka)“.

Navrhovatelé zdůvodnili svou aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení napadeného OOP tím, že jako fyzické osoby mají ve společném jmění (a také užívají) bytovou jednotku č. X, nebytovou jednotku Y (garáž) a společné části domu č. p. Z stojícího na pozemku parc. č. X v k. ú. X v ulici X. Navrhovatelé tvrdí, že plánovanou výstavbou značného rozsahu, kterou změna územního plánu provedená napadeným OOP umožňuje, dojde k enormnímu nárůstu počtu obyvatel v předmětné lokalitě (dle odhadu navrhovatelů se bude jednat o cca 1200 nových obyvatel) a s tím souvisejícímu strmému navýšení počtu vozidel, které bude mít za následek podstatné navýšení dopravní zátěže v ulici X a související silniční síti. Dojde tak ke zvýšení imisí škodlivých zplodin, prašnosti, hluku a vibrací a ke ztížení výjezdu navrhovatelů do centra za prací, nákupy či k lékaři. Navrhovatelé budou v důsledku napadeného OOP neúměrně vystaveni změnám všech životních podmínek, ohrožení životního prostředí, zdraví a též újmě spočívající ve ztrátě sociálních vazeb v obci. Napadené OOP je též významným zásahem do vlastnického práva navrhovatelů, protože povede ke snížení tržní hodnoty jimi vlastněných nemovitostí a jejich poškození (například kvůli prašnosti či dopravní zátěži). Navrhovatelé budou negativně ovlivněni též synergickými a kumulativními vlivy, jež vzniknou při realizaci zástavby, kterou umožní další změny územního plánu pořizované v těsném sousedství a navazující na změnu provedenou napadeným OOP (jedná se o změny Z 3306/18, Z 3774, Z 3537/28, Z 3569/35 a Z 3827).

V návrhu čítajícím 148 stran textu navrhovatelé uplatnili značné množství námitek, které lze rozčlenit do těchto námitkových okruhů: a) Odpůrce při zveřejnění návrhu napadeného OOP a informace o jeho veřejném projednání nepostupoval v souladu se zákonem. b) Napadeným OOP dojde k zásahu do vlastnického práva navrhovatelů a jejich práva na zdraví a příznivé životní prostředí v důsledku hlukových, prachových a plynných imisí způsobených vlivem dopravního provozu z plánované bytové výstavby/výstavby vysokoškolských kolejí. c) Odůvodnění napadeného OOP je nedostatečné a nepřezkoumatelné. d) Napadené OOP není v souladu s cíli a úkoly územního plánování a představuje neproporcionální zásah. e) Napadené OOP je v rozporu s Politikou územního rozvoje ČR (dále jen „PÚR“), Zásadami územního rozvoje hl. m. Prahy (dále jen ZÚR“) a územním plánem sídelního útvaru hlavního města Prahy (dále též jen „územní plán“). f) Odpůrce nerozhodl o námitkách uplatněných navrhovatelkou b). g) Navrhovatel a) nesouhlasí s tím, jak odpůrce rozhodl o jeho námitkách.

Odpůrce ve vyjádření k návrhu popřel důvodnost veškerých námitek, které navrhovatelé uplatnili a navrhl, aby soud rozsudkem návrh na zrušení napadeného OOP zamítl. Zdůraznil, že předmětem Změny Z 3328/19 je výhradně změna funkčního využití plochy z původní funkce /VN/ - nerušící výroba a služby a /ZMK/ zeleň městská a krajinná na nové funkční využití čistě obytné /OB/ a všeobecně obytné s kódem míry využití území E /OV-E/, parky, historické zahrady a hřbitovy – pevná značka /ZP/, veřejné vybavení – pevná značka /VV/. Téměř celá dotčená plocha je aktuálně využívána pro mrazící a chladící sklady. Podle odpůrce z návrhu nevyplývá, že by samotné vydání Změny Z 3328/19 vedlo k faktickému a nepřiměřenému zásahu do práv navrhovatelů. Za nedůvodnou označil jejich námitku, že Změna Z 3328/19 způsobuje neúnosné navýšení dopravní zátěže. Navrhovatelé opomíjejí, že předmětná změna nepovoluje žádný konkrétní stavební záměr ani investiční činnost, a nesprávně tak směšují koncepční rovinu územního plánování s realizací konkrétních záměrů, která je vázána až na následné povolovací řízení. Změna Z 3328/19 (s výjimkou nepatrné části pozemků parc. č. 148/1 a parc. č. 148/28 v k. ú. Sedlec o celkové výměře 2 118 m2, které byly změněny z funkce ZMK na OV-E) nevymezuje novou zastavitelnou plochu, ale pouze mění funkční využití zastavěné plochy. Námitku navrhovatelů týkající se neúnosného navýšení dopravní zátěže je nutné posuzovat z pohledu možného využití pozemků před Změnou Z 3328/19 a v tomto ohledu ji nelze shledat důvodnou. Argumentace dopravními špičkami neprokazuje nezákonnost napadeného OOP a stejně tak neprokazuje ani tvrzení navrhovatelů, že dopravní studie Nový Sedlec je nevalidní a účelová. Je nesporné, že lokalita Sedlec čelí dopravnímu zatížení, a to zejména v době ranních špiček. To je však charakteristika celé severozápadní části Prahy, nikoli důsledek Změny Z 3328/19. Žádný z příslušných dotčených orgánů nezpochybnil přípustnost rozvoje dané lokality s ohledem na dopravní kapacity. Tvrzení navrhovatelů, že pro ně bude výjezd do centra za prací, nákupy, k lékaři atd. neúměrným navýšením dopravy vlivem napadeného OOP velice ztížen, je pouze subjektivním a ničím nepodloženým názorem navrhovatelů sledujícím pouze jejich vlastní zájem na komfortní přepravě vlastním automobilem. Zákon však nepožaduje, aby územní plán garantoval komfortní jízdu jednotlivým obyvatelům, ale aby umožnil koordinovaný rozvoj v rámci veřejného zájmu. Tvrzení navrhovatelů, že Změna Z 3328/19 zasahuje do jejich vlastnického práva tím, že mění charakter území Starého Sedlce a snižuje tržní hodnotu jejich majetku, a to zejména v důsledku umístění stavby v těsné blízkosti jejich bytové jednotky, zvýšené dopravní zátěže, imisí, hluku a dalších negativních vlivů spojených s realizací výstavby, nejsou podle odpůrce ničím podložena a nezohledňují, že předmětem Změny Z 3328/19 je výhradně změna funkčního využití plochy.

Odpůrce nesouhlasí s tvrzením navrhovatelů, že by byl záměr ve svém objemu, umožněném kódem míry využití území E uvedeným ve Změně Z 3328/19, v rozporu s charakterem území. Poukázal na to, že v současné struktuře zástavby se nachází i panelové domy (přičemž v jednom z nich se nachází nemovitost ve vlastnictví navrhovatelů) a haly mrazíren. Vlastnické právo garantované článkem 11 Listiny základních práv a svobod nezaručuje neměnnost územního okolí ani uchování urbanistického charakteru zástavby v podobě, jaká vyhovuje individuálním preferencím vlastníků. Změna Z 3328/19 se nesnaží „zničit“ identitu lokality, ale řízeně transformovat zanedbané a nedostatečně využité území v souladu s principy kompaktního města, veřejné dostupnosti bydlení a udržitelného rozvoje.

Dle mínění odpůrce nelze přijmout ani námitku o ztrátě sociálních vazeb, ať už z důvodu, že sociální vazby a subjektivní pocit komunity nejsou právně chráněnými zájmy, ale i z důvodu, že Změna Z 3328/19 umožňuje předmětnou plochu propojit s existujícím sídlem a tím posílit komunitní život a udržitelný rozvoj obce. Odpůrci nejsou známy žádné důvody, pro které by měla Změna Z 3328/19 měnící pouze funkční využití převážně zastavitelné plochy určené původně pro výrobu a skladování jakkoli snižovat tržní hodnotu majetku navrhovatelů. Primárním cílem územního plánování není ochrana konkrétních vlastnických práv dotčených osob, ale abstraktní regulace zástavby daného území (pochopitelně včetně zajišťování souladu mezi veřejným zájmem a soukromými zájmy), a to především s ohledem na veřejný zájem.

Odpůrce dále uvedl, že Změna Z 3328/19 sama o sobě nevyvolává takové účinky, které by z důvodu svého rozsahu nebo charakteru vyžadovaly samostatné zpracování vyhodnocení vlivů na životní prostředí (SEA) podle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 100/2001 Sb.“) ani vyhodnocení kumulativních vlivů v širším smyslu. Předmětná změna územního plánu byla pořizována s ohledem na širší koncepční rámec územního rozvoje Prahy, včetně PÚR ve znění Aktualizací č. 1 až 7 a ZÚR ve znění Aktualizací č. 1, 2, 3, 4, 6, 7, 9 a 11. Lokalita Sedlec byla v dlouhodobém výhledu identifikována jako rozvojové území s možností využití pro městské bydlení. Změna Z 3328/19 sleduje legitimní cíl, jímž je zajištění rozvoje bydlení v hlavním městě, a to v souladu s cíli územního plánování podle § 18 a 19 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Tato změna nepředstavuje automaticky zásah do krajinného rázu, a to zvlášť v situaci, kdy se lokalita Sedlec již dnes nachází ve vizuálním kontaktu s industriálními objekty (mrazírenské haly), které byly vybudovány v předchozích desetiletích.

Odpůrce má za to, že návrh předmětné změny územního plánu a informace o jejím veřejném projednání byly zveřejněny v souladu s právními předpisy. Veřejná vyhláška – oznámení o zahájení řízení o vydání změn vlny 19 ÚP SÚ HMP obsahovala základní identifikaci navrhované změny územního plánu (označení změny Z 3328/19) a informaci o možnosti se s celým návrhem seznámit v tištěné podobě v sídle pořizovatele či způsobem umožňujícím dálkový přístup s přesným popisem cesty k pořizovaným změnám vlny 19 (tj. i k návrhu změny Z 3328/19) na internetu. Tato cesta byla popsána natolik detailně a návodně, že i nikoliv běžný uživatel internetových stránek odpůrce se mohl ke konečné listině proklikat během několika vteřin. K tomu odpůrce dodal, že navrhovatelé své námitky řádně a včas uplatnili a odpůrce se s nimi v rozhodnutí o námitkách řádně vypořádal.

Odpůrce považuje odůvodnění Změny Z 3328/19 za dostatečné, pravdivé a přezkoumatelné. Uvedl, že na napadené OOP, tj. na jeho odůvodnění, rozhodnutí o námitkách a jeho odůvodnění a na veškeré související podklady je při hodnocení odůvodněnosti Změny Z 3328/19 třeba nahlížet komplexně jako na jeden celek a ve vzájemných souvislostech. Z odůvodnění Změny Z 3328/19 je zřejmé, že odpůrce se zabýval souladem této změny s: PÚR, ZÚR, cíli a úkoly územního plánování dle § 18 a 19 stavebního zákona, jakož i požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů. Byť je formulace těchto částí stručná, nelze ji automaticky považovat za nepřezkoumatelnou; stručnější odůvodnění Změny Z 3328/19 nemůže dosahovat takové intenzity, která by zakládala důvod pro zrušení napadeného OOP. Odůvodnění Změny Z 3328/19, jakkoli je stručné, není vnitřně rozporné, nevykazuje logické nedostatky a umožňuje přezkum zákonnosti a věcnosti přijatých závěrů. Nelze tak přisvědčit tvrzení navrhovatelů, že by napadené OOP bylo jako celek zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti.

Odpůrce nesouhlasí s tím, že Změna Z 3328/19 porušuje § 55 odst. 4 stavebního zákona, protože vymezuje novou zastavitelnou plochu na úkor plochy nezastavitelné (ZMK) bez prokázání nemožnosti využít již vymezené zastavitelné plochy. Předmětná změna územního plánu se zcela převážně odehrává uvnitř zastavěného území. Nová zastavitelná plocha na úkor nezastavitelného území činí pouze 2118 m², tedy zhruba 5,7 % z celkového území řešené změny (cca 3,7 ha). Jedná se tedy o marginální zásah, který byl v rámci pořizování změny řádně odůvodněn a jeho účelnost byla posouzena v souladu s požadavky stavebního zákona. Toto odůvodnění je obsaženo v textové části odůvodnění Změny Z 3328/19 (část G). Jelikož podíl zeleně není v řešené lokalitě oproti stávajícímu stavu Změnou Z 3328/19 nijak dotčen, není důvodná ani námitka, že předmětná změna má vést ke vzniku tepelného ostrova v lokalitě a nárůstu tepelné nepohody.

Změna Z 3328/19 představuje úpravu funkčního využití území o velikosti cca 3,7 ha v k. ú. Sedlec, která byla pořizována jako dílčí změna v rámci stávající urbanizované zástavby hl. m. Prahy. Nejedná se o změnu typu tzv. nadmístního významu dle § 2 odst. 1 písm. h) stavebního zákona, neboť svým rozsahem, účelem ani funkcí nemá podstatný a skutečný dopad na území jiných obcí.

V další části svého vyjádření k návrhu odpůrce obsáhle zdůvodnil, proč je dle jeho názoru Změna Z 3328/19 v souladu s cíli a úkoly územního plánování dle § 18 a § 19 stavebního zákona a rovněž v souladu s PÚR a ZÚR, přičemž reagoval na jednotlivé námitky navrhovatelů.

Rozhodnutí o námitkách navrhovatelů v napadeném OOP je dle přesvědčení odpůrce zákonné a přezkoumatelné. To, že při interním označení podání obsahujícího námitky byl jmenovitě uveden pouze navrhovatel a), nijak nesnižuje rozsah a zákonnost vypořádání předmětných námitek. Obsahové vypořádání totiž postihuje námitky obou navrhovatelů. Ve vypořádání úvodního textu námitky ID: 2970925 v Příloze 3b textové části odůvodnění napadeného OOP je jednoznačně uvedeno, že námitky společně uplatňují dvě fyzické osoby, tj. navrhovatelka b) je ze spisu jednoznačně identifikovatelná a nebyla rozhodnutím o námitkách jakkoli zkrácena na svých právech. Její požadavek na výslovné uvedení jejího jména v Příloze 3b textové části odůvodnění napadeného OOP lze považovat za výraz přepjatého formalismu. O námitkách navrhovatelů proti předmětné změně územního plánu bylo rozhodnuto v souladu s právními předpisy a rozhodnutí o námitkách byla konkrétně, přehledně, logicky a přesvědčivě odůvodněna. Odpůrce v této souvislosti s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též jen „NSS“) ze dne 27. 11. 2023, č. j. 2 As 160/2022-87 zdůraznil, že rozhodnutí o námitkách nelze posuzovat mimo kontext změny územního plánu a že požadavky na detailnost a rozsah vypořádání se s námitkami uplatněnými proti územnímu plánu nesmí být přemrštěné. Vypořádání námitek je proto nutné hodnotit v kontextu celého odůvodnění Změny Z 3328/19, neboť je jeho součástí. Rozhodnutí o námitce je tedy nutné považovat za dostatečné a přezkoumatelné, i pokud věcné vypořádání námitky vyplývá z jiné části opaření obecné povahy a nikoli ze samotného rozhodnutí o námitkách (rozsudek NSS ze dne 27. 11. 2023, č. j. 2 As 160/2022-87). Byť jsou tedy rozhodnutí o některých námitkách velmi stručná, jsou s přihlédnutím k dalším částem Změny Z 3328/19 dostatečná a přezkoumatelná.

Závěrem svého vyjádření odpůrce apeloval na to, že správní soudy se mají při hodnocení zákonnosti územně plánovací dokumentace řídit zásadou zdrženlivosti a ke zrušení územního plánu nebo jeho změny by měly přistoupit jen v případě, byl-li zákon porušen v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost posuzovaného řešení a opatření jako celku (viz rozsudek NSS ze dne 2. 2. 2011, č. j. 6 Ao 6/2010-103, č. 2552/2012 Sb. NSS). Opačný postup by vedl k porušení práva obce na samosprávu, neboť územní plán a jeho změny jsou vydávány v rámci samostatné působnosti obce.

V replice k vyjádření odpůrce navrhovatelé setrvali na námitkách, které uplatnili v návrhu na zrušení napadeného OOP. Nově poukázali na rozhodnutí ze dne 10. 6. 2021 č. j. MCP6 257975/2021, jímž odbor výstavby Úřadu městské části Praha 6 jako stavební úřad povolil odstranění stavby „SOFIL SEDLEC-DEMOLICE“ s tím, že demolice měla být provedena v roce 2021. Nově též vznesli požadavek, aby soud přezkoumal stanovisko OCP MHMP ze dne 20. 7. 2020 č. j. MHMP 898089/2020 a za vadné označili rovněž stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 11. 2. 2021. Uvedli také, že kvůli vadnému postupu odpůrce při uveřejňování informací o návrzích změn územního plánu nepodali námitky k „sousední“ změně územního plánu Z 3537 a za nepravdivé označili tvrzení odpůrce obsažené ve vyjádření k návrhu, že v Sedlci žijí v panelovém domě. Kromě těchto novot má replika ryze repetitivní charakter – navrhovatelé v ní opakují argumenty obsažené již v návrhu a trvají na jejich opodstatněnosti.

Při rozhodování o návrhu soud vyšel z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 101a odst. 1 věty prvé s.ř.s. návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem, zkrácen.

Podle § 101b odst. 1 věty prvé s.ř.s. návrh lze podat do 1 roku ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti.

Podle § 101b odst. 2 s.ř.s. návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3) musí obsahovat návrhové body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje navrhovatel opatření obecné povahy nebo jeho část za nezákonné. Obsahuje-li návrh tyto náležitosti, nelze již v dalším řízení návrh rozšiřovat na dosud nenapadené části opatření obecné povahy nebo jej rozšiřovat o další návrhové body. Navrhovatel může kdykoli za řízení návrhové body omezit.

Podle § 101b odst. 3 s.ř.s. při přezkoumání opatření obecné povahy vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy.

Podle § 101d odst. 1 s.ř.s. při rozhodování je soud vázán rozsahem a důvody návrhu.

Podle § 101d odst. 2 s.ř.s. dojde-li soud k závěru, že opatření obecné povahy nebo jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a pravomoci anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, opatření obecné povahy nebo jeho části zruší dnem, který v rozsudku určí. Není-li návrh důvodný, soud jej zamítne. Soud o návrhu na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí rozhodne do devadesáti dnů poté, kdy návrh došel soudu.

Podle § 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona zastupitelstvo obce vydává v samostatné působnosti územní plán.

Podle § 43 odst. 1 stavebního zákona územní plán stanoví základní koncepci rozvoje území obce, ochrany jeho hodnot, jeho plošného a prostorového uspořádání (dále jen "urbanistická koncepce"), uspořádání krajiny a koncepci veřejné infrastruktury; vymezí zastavěné území, plochy a koridory, zejména zastavitelné plochy, plochy změn v krajině a plochy přestavby, pro veřejně prospěšné stavby, pro veřejně prospěšná opatření a pro územní rezervy a stanoví podmínky pro využití těchto ploch a koridorů. Záležitosti nadmístního významu, které nejsou řešeny v zásadách územního rozvoje, mohou být součástí územního plánu, pokud to krajský úřad ve stanovisku podle § 50 odst. 7 z důvodu významných negativních vlivů přesahujících hranice obce nevyloučí.

Podle § 43 odst. 3 stavebního zákona územní plán v souvislostech a podrobnostech území obce zpřesňuje a rozvíjí cíle a úkoly územního plánování v souladu se zásadami územního rozvoje, s politikou územního rozvoje a s územním rozvojovým plánem. Územní plán ani vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území nesmí obsahovat podrobnosti náležející svým obsahem regulačnímu plánu nebo územním rozhodnutím, pokud zastupitelstvo obce v rozhodnutí o pořízení nebo v zadání územního plánu nestanoví, že bude pořízen územní plán nebo jeho vymezená část s prvky regulačního plánu; tato skutečnost musí být v rozhodnutí zastupitelstva výslovně uvedena.

Podle § 43 odst. 4 stavebního zákona územní plán se pořizuje a vydává pro celé území obce, pro celé území hlavního města Prahy, popřípadě pro celé území vojenského újezdu. Na pořizování územního plánu vojenského újezdu se vztahují přiměřeně ustanovení § 43 až 47, § 50 až 55 a § 57. Územní plán může být pořízen a vydán též pro vymezenou část území hlavního města Prahy. Územní plán se vydává formou opatření obecné povahy podle správního řádu.

Podle § 47 odst. 2 stavebního zákona pořizovatel zašle návrh zadání územního plánu dotčeným orgánům, sousedním obcím, krajskému úřadu. V případě pořizování územního plánu jiným obecním úřadem zašle pořizovatel návrh zadání též obci, pro kterou ho pořizuje. Pořizovatel doručí návrh zadání veřejnou vyhláškou. Do 15 dnů ode dne doručení může každý uplatnit u pořizovatele písemné připomínky. Do 30 dnů od obdržení návrhu zadání mohou dotčené orgány a krajský úřad jako nadřízený orgán uplatnit u pořizovatele vyjádření, ve kterém uvedou požadavky na obsah územního plánu vyplývající z právních předpisů a územně plánovacích podkladů. V téže lhůtě uplatní krajský úřad jako příslušný úřad u pořizovatele stanovisko, sousední obce mohou uplatnit podněty. Nejpozději 7 dní před uplynutím této lhůty doručí příslušný orgán ochrany přírody pořizovateli a příslušnému úřadu stanovisko podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. K připomínkám, vyjádřením a podnětům uplatněným po uvedených lhůtách se nepřihlíží.

Podle 52 odst. 2 věty prvé stavebního zákona námitky proti návrhu územního plánu mohou podat pouze vlastníci pozemků a staveb dotčených návrhem řešení, oprávněný investor a zástupce veřejnosti.

Podle § 53 odst. 4 stavebního zákona pořizovatel přezkoumá soulad návrhu územního plánu zejména a) s politikou územního rozvoje, územním rozvojovým plánem a územně plánovací dokumentací vydanou krajem, b) s cíli a úkoly územního plánování, zejména s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území a požadavky na ochranu nezastavěného území, c) s požadavky tohoto zákona a jeho prováděcích právních předpisů, d) s požadavky zvláštních právních předpisů a se stanovisky dotčených orgánů podle zvláštních právních předpisů, popřípadě s výsledkem řešení rozporů.

Podle § 53 odst. 5 stavebního zákona součástí odůvodnění územního plánu je kromě náležitostí vyplývajících ze správního řádu zejména a) výsledek přezkoumání územního plánu podle odstavce 4, b) zpráva o vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území obsahující základní informace o výsledcích tohoto vyhodnocení včetně výsledků vyhodnocení vlivů na životní prostředí, c) stanovisko krajského úřadu podle § 50 odst. 5, d) sdělení, jak bylo stanovisko podle § 50 odst. 5 zohledněno, s uvedením závažných důvodů, pokud některé požadavky nebo podmínky zohledněny nebyly, e) komplexní zdůvodnění přijatého řešení včetně vybrané varianty, f) vyhodnocení účelného využití zastavěného území a vyhodnocení potřeby vymezení zastavitelných ploch.

Podle § 55 odst. 2 stavebního zákona, pokud není změna územního plánu pořizována na základě zprávy o uplatňování územního plánu, postupem podle § 55a a 55b, nebo postupem podle odstavce 3, postupuje se dále v rozsahu této změny obdobně podle § 43 až 46 a § 50 až 54 a přiměřeně podle § 47.

Podle § 55 odst. 4 stavebního zákona další zastavitelné plochy lze změnou územního plánu vymezit pouze na základě prokázání potřeby vymezení nových zastavitelných ploch.

Podle § 12 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny krajinný ráz, kterým je zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb, mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině.

Podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny k umisťování a povolování staveb, jakož i jiným činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Podrobnosti ochrany krajinného rázu může stanovit ministerstvo životního prostředí obecně závazným právním předpisem.

Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný.

Soud předně konstatuje, že napadené OOP je po formální a materiální stránce opatřením obecné povahy, které je přezkoumatelné v řízení podle § 101a a násl. s.ř.s. Územní plán či jeho změna se podle právní úpravy zakotvené ve stavebním zákoně vydávaly formou opatření obecné povahy. Vydání územního plánu či jeho změny spadá do pravomoci odpůrce, jehož zastupitelstvu příslušelo ve smyslu § 6 odst. 5 písm. c) stavebního zákona vydat územní plán (a tedy i jeho změnu) v samostatné působnosti. Napadené OOP nabylo účinnosti dne 18. 6. 2024. Návrh na jeho zrušení doručený soudu dne 7. 4. 2025 byl tedy navrhovateli podán v zákonné jednoroční lhůtě zakotvené v § 101b odst. 1 s.ř.s.

V projednávané věci navrhovatelé nerozporují pravomoc a působnost odpůrce vydat napadené OOP. K otázce pravomoci odpůrce vydat napadené opatření se soud již vyjádřil. Co se týče posouzení mezí působnosti odpůrce při vydávání napadeného opatření, soud nezjistil žádné okolnosti, za kterých by napadené opatření neobstálo a ke kterým by musel přihlížet z úřední povinnosti.

Námitkami uplatněnými v prvním námitkovém okruhu navrhovatelé zpochybnili zákonnost (procesního) postupu odpůrce při vydání napadeného OOP. Namítli, že odpůrce nezveřejnil dostatečně konkrétní informaci o návrhu na vydání napadeného OOP, v důsledku čehož jim bylo znemožněno účinně se účastnit řízení o jeho vydání. Z dokumentu zveřejněného odpůrcem na úřední desce, jenž byl označen jako „VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA – OZNÁMENÍ o zahájení řízení o vydání změny Z 3328/19 Územního plánu sídelního útvaru hlavního města“, podle nich nebylo možné určit předmět změny, resp. to, co má být věcným obsahem navrhovaného opatření obecné povahy. Své námitky navrhovatelé realizovali v časové tísni poté, co existenci veřejné vyhlášky, kterou bylo oznámeno zahájení řízení o vydání napadeného OOP, náhodně zjistili od jednoho z občanů. Navíc se jednalo o období, kdy byla Ministerstvem zdravotnictví vyhlášena mimořádná opatření v souvislosti s epidemií koronaviru. Navrhovatel a) měl zájem stát se tzv. zástupcem veřejnosti dle § 23 stavebního zákona, což ale bylo v tomto problematickém období nemožné.

Soud námitkám navrhovatelů uplatněným v prvním námitkovém okruhu nepřisvědčil, a to především z toho důvodu, že vytýkaným procesním pochybením nedošlo ke zkrácení jejich subjektivních procesních práv. Bez ohledu na to, jakým způsobem odpůrce postupoval při zveřejnění veřejné vyhlášky oznamující zahájení řízení o vydání napadeného OOP, se navrhovatelé o tomto řízení prokazatelně dozvěděli, zapojili se do něj a své námitky proti napadenému OOP včas uplatnili. Z enormního množství jimi uplatněných námitek je přitom zjevné, že k jejich formulaci měli dostatečný časový prostor. Není tedy pravdou, že navrhovatelům bylo znemožněno účinně se účastnit řízení o vydání napadeného OOP. Jak konstatoval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 29. 5. 2019 č. j. 2 As 187/2017 – 264, „(d)ůvodem pro zrušení opatření obecné povahy tak zpravidla nejsou taková procesní pochybení správních orgánů, která ve výsledku nezbavila navrhovatele reálné participace v procesu vydání opatření obecné povahy, popř. omezila výkon práv pouze osob odlišných od navrhovatele.“

Soud tedy v tomto směru souhlasí s názorem odpůrce, že i když by bylo možné vést diskusi o úplnosti informací uvedených v oznámení o zahájení řízení o vydání předmětné změny územního plánu, tato skutečnost v posuzované věci nezpůsobila zkrácení na procesních právech navrhovatelů.

Existence dalších „informačních desek“, které se dle tvrzení navrhovatelů nachází v ulici V Sedlci u domů č. p. 7/17b a č. p. 41/20, je z hlediska zákonnosti zveřejnění veřejné vyhlášky o zahájení řízení o vydání napadeného OOP irelevantní. Toho si ostatně byli navrhovatelé vědomi, neboť jsou, jak sami uvedli, seznámeni s tím, že podle § 26 odst. 1 správního řádu se pro orgány územního samosprávného celku zřizuje (pouze) jedna úřední deska.

Omezení spojená s mimořádnými opatřeními vyhlášenými Ministerstvem zdravotnictví v souvislosti s epidemií koronaviru 9, mezi něž patřila také objektivní omezení přístupu veřejnosti do budov úřadů, nelze klást za vinu odpůrci, a stejně tak ani to, že se navrhovatel a) nestal zástupcem veřejnosti dle § 23 stavebního zákona. V této souvislosti je nutno poznamenat, že aktivní věcnou legitimaci k podání návrhu na zrušení napadeného OOP může navrhovatel a) zakládat toliko na dotčení svých veřejných subjektivních práv, nikoliv na dotčení práv a oprávněných zájmů veřejnosti, které by v řízení před správním orgánem případně hájil z pozice zástupce veřejnosti.

Soud neshledal opodstatněnými ani tvrzení uplatněná navrhovateli ve druhém námitkovém okruhu, podle nichž napadeným OOP dojde k zásahu do jejich vlastnického práva k nemovitým věcem a též k zásahu do jejich práva na zdraví a příznivé životní prostředí, a to v důsledku hlukových, prachových a plynných imisí způsobených vlivem dopravního provozu z plánované bytové výstavby/výstavby vysokoškolských kolejí.

V rámci vypořádání tohoto okruhu námitek soud nejprve připomíná závěry rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu obsažené v usnesení ze dne 21. 7. 2009 č. j. 1 Ao 1/2009 – 120, podle nichž „(s)plnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. (....) V případě územních plánů musí navrhovatel především plausibilně tvrdit, že existuje vztah mezi jeho právní sférou a územím, jež je územním plánem regulováno, a dále musí tvrdit, že dotčení je z povahy věci myslitelné právě danou formou právní regulace, tj. územním plánem s jeho předmětem, obsahem a způsobem regulace (viz shora již citovaný § 43 odst. 1 stavebního zákona). Územní plány regulují základní koncepci rozvoje a uspořádání, jakož i přípustné a zakázané způsoby využití určitého území. Území je prostor skládající se z pozemků a na nich umístěných věcí, především staveb. Předmětem regulace územního plánu je tedy území tvořené primárně sumou nemovitých věcí. Územním plánem mohou tedy ve své právní sféře být dotčeny ty osoby, které mají práva k nemovitostem nacházejícím se na území tímto plánem regulovaném. (....) Výjimečně je též představitelné, aby aktivní procesní legitimace byla dána i tehdy, tvrdí-li navrhovatel, který sám není vlastníkem nemovitosti ani nemá právo k takové cizí věci na území regulovaném územním plánem, že jeho vlastnické právo nebo jiné absolutní právo k nemovitosti nacházející se mimo území regulované územním plánem by bylo přímo dotčeno určitou aktivitou, jejíž provozování na území regulovaném územním plánem tento plán (jeho změna) připouští. Typicky půjde o vlastníka pozemku sousedícího s územím regulovaným územní plánem, který by mohl být dotčen určitou aktivitou, jejíž vlivy se významně projeví i na jeho pozemku (např. exhalacemi, hlukem, zápachem apod.) nebo které povedou k významnému snížení hodnoty jeho majetku.“

V právě citovaném usnesení rozšířený senát Nejvyššího správního soudu rovněž konstatoval, že „(o)tázku aktivní procesní legitimace navrhovatele jako podmínku přípustnosti návrhu nelze směšovat s otázkou aktivní věcné legitimace návrhu, tedy s otázkou jeho důvodnosti. Přípustný je ten návrh, který obsahuje zákonem stanovená (tedy mj. myslitelná a logicky konsekventní) tvrzení; není však nutné, aby tato tvrzení byla pravdivá. Pravdivost tvrzení je však naopak zásadní pro posouzení důvodnosti návrhu – to se však již zkoumá v řízení ve věci samé, nikoli při posuzování přípustnosti.“

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2017 č. j. 3 As 126/2016 - 38 „věcná legitimace navrhovatele ke zrušení opatření obecné povahy se pak zakládá na podmínce oprávněnosti tvrzení, že byl na svých právech tímto opatřením zkrácen. Navrhovatel musí tvrdit, že existují určitá jemu náležející subjektivní práva, která jsou opatřením obecné povahy dotčena a těmto tvrzením musí soud následně přisvědčit. Tyto závěry jsou alfou a omegou posouzení aktivní věcné legitimace navrhovatele v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy (k tomu srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 59/14).“

V nyní posuzované věci jsou navrhovatelé vlastníky nemovitostí nacházejících se v těsném sousedství území, jehož se změna územního plánu provedená napadeným OOP týká. Navrhovatelé mj. namítají zkrácení na právu na příznivé životní prostředí, a to jednak v důsledku nepřiměřeného navýšení dopravy, k němuž podle nich dojde v souvislosti s výstavbou v dané lokalitě, kterou napadené OOP umožňuje. Brojí též proti úbytku zeleně, k němuž dojde kvůli změně funkčního využití plochy „ZMK - zeleň městská a krajinná“ v regulovaném území. Soud považuje tato tvrzení navrhovatelů o možnosti dotčení jejich právní sféry napadeným OOP za logicky konsekventní a myslitelná, a tudíž osvědčující aktivní procesní legitimaci navrhovatelů k podání návrhu na zrušení napadeného OOP. Soud nicméně tato tvrzení neshledal opodstatněnými, a to z dále uvedených důvodů.

Soud předně považuje za potřebné konstatovat, že předmětem soudního řízení je výlučně zákonnost napadeného OOP a nikoliv též zákonnost dalších (či případně všech) změn územního plánu, které se nějakým způsobem týkají katastrálního území Sedlec. Pro posouzení důvodnosti tvrzení navrhovatelů o zásahu do jejich vlastnického práva či práva na zdraví a příznivé životní prostředí proto mají význam pouze ty zásahy, které lze spojovat přímo s napadeným OOP, nikoliv však ty, které navrhovatelé spojují s jinými změnami územního plánu.

Je zapotřebí zdůraznit, že napadené OOP „toliko“ mění funkční využití plochy u několika pozemků, které jsou dnes součástí areálu mrazíren v Sedlci; žádný konkrétní stavební záměr jím povolován není. Z tvrzení samotných navrhovatelů vyplývá, že jsou teprve připravovány a projednávány studie takových stavebních záměrů a ani navrhovatelé neví, zda bude v regulované ploše nakonec stát bytová výstavba či případně vysokoškolské koleje. Jejich tvrzení o přeměně regulovaného území na plošné sídliště socialistického typu tak jsou pouhé hypotézy, které nemají reálný podklad.

Vzhledem k tomu, že není známo, jaký konkrétní stavební záměr bude v území regulovaném napadeným OOP realizován, není možné dopředu předjímat (jak to činí navrhovatelé), že jím dojde k zásahu do krajinného rázu. Tím, zda je konkrétní stavební záměr v souladu s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, a stejně tak i tím, zda jeho umístěním nemůže být snížen či změněn krajinný ráz, se stavební úřad bude zabývat až v rámci navazujících řízení, jejichž předmětem bude posouzení takového záměru.

Jak přiléhavě uvedl odpůrce ve vyjádření k návrhu, navrhovatelé nesprávně směšují koncepční rovinu územního plánování s realizací konkrétních stavebních záměrů, která je vázána až na následné povolovací řízení. Jinak řečeno, povolení konkrétního stavebního záměru, kterým bude z velké části transformován stávající areál mrazíren, bude až předmětem navazujících řízení, v nichž bude posuzován vliv konkrétního záměru a způsobu jeho užívání na okolí, a to včetně dodržení zákonných hygienických limitů týkajících se negativních imisí. Navrhovatelé budou účastníky takových řízení a budou v nich moci bránit svá veřejná subjektivní práva.

To, že v Sedlci dnes žije dle tvrzení navrhovatelů 300 – 400 obyvatel, není z hlediska případné budoucí výstavby určující. Navrhovatelům (ani nikomu jinému) nenáleží právo na to, aby počet obyvatel a charakter zástavby v určité lokalitě zůstal natrvalo neměnný. Výsledná podoba a kapacita budoucí výstavby a s ní spojený nárůst obyvatel v dané lokalitě bude záviset na řadě faktorů, mj. též na velikosti plochy určené k zastavění a přípustné míře využití tohoto území.

Navrhovatelé mlčky přehlíží, že funkční regulativ VN - nerušící výroby a služeb, který dříve platil u většiny pozemků dotčených napadeným OOP, umožňoval umístění i takových záměrů, které by ve srovnání s nově přijatým funkčním využitím předmětné plochy představovaly mnohem vyšší zdroj dopravní zátěže a imisí. Jako příklad takového přípustného využití lze uvést parkoviště P+R nebo čerpací stanice pohonných hmot. Změna funkčního využití provedená napadeným rozhodnutím z tohoto pohledu není pro navrhovatele změnou k horšímu.

Co se týče dopravy samotné, od jejíhož navýšení žalobci především odvíjejí svá tvrzení o zkrácení na právu na příznivé životní prostředí, nelze přehlédnout, že napadené OOP samo o sobě žádné, tím méně nadlimitní navýšení dopravy vyvolat nemůže. Jak již bylo soudem konstatováno, jeho podstatou je změna funkčního využití ploch u několika pozemků v k. ú. Sedlec, jež se z převážné části nachází v areálu mrazíren v Sedlci. Již z tohoto důvodu nemohou tvrzení navrhovatelů o zkrácení jejich práv v důsledku podstatného navýšení dopravní zátěže v dané lokalitě a ohrožení jejich zdraví zvýšenými imisemi škodlivých zplodin, prašností, hlukem a vibracemi či o ztížení výjezdu do centra za prací, nákupy či k lékaři obstát. Ze strany navrhovatelů se jedná o předčasnou a spekulativní argumentaci něčím, co dosud nenastalo, přičemž není jisté, zda a popř. kdy a v jakém rozsahu to nastane. Stejně jako navrhovatelé nemohou znát konkrétní počet nových obyvatel Sedlce a jejich vozidel, nemohou předvídat ani konkrétní stav a kapacitní možnosti veřejné hromadné dopravy (autobusy, železnice, tramvaje) v době, kdy k navýšení počtu obyvatel Sedlce z důvodu nové výstavby dojde. Lze nicméně důvodně očekávat, že v případě výraznějšího růstu počtu obyvatel dané lokality bude kapacita veřejné hromadné dopravy odpovídajícím způsobem navýšena.

Navrhovatelům je evidentně známa dopravní studie k urbanistické studii Nový Sedlec, což je patrné z toho, že se k ní v návrhu na zrušení napadeného OOP opakovaně vyjadřují a její Analytickou část připojili k návrhu jako jednu z příloh. Existence této dopravní studie je tedy mezi stranami nesporná a není třeba ji dokazovat. Věcnou správnost této dopravní studie navrhovatelé žádným relevantním argumentem nezpochybnili. Jejich blíže nespecifikovaná a ničím nepodložená tvrzení o zastaralých a nevalidních údajích, z nichž tato studie údajně vychází, za relevantní argument považovat nelze.

Soud rozhodně nehodlá zpochybňovat tvrzení navrhovatelů o dopravních kolonách poblíž jejich bydliště v období dopravních špiček. Dopravní kolony jsou nepříjemným faktem způsobeným celou řadou faktorů, jemuž se na mnoha místech v Praze (a stejně tak i v dalších větších městech naší republiky) v době nejrušnějšího provozu často nelze vyhnout. Jejich existence však v žádném případě nezákonnost napadeného OOP neprokazuje.

Záznam o dopravní nehodě ze dne 8. 1. 2025, který navrhovatelé připojili v replice, je pro posouzení zákonnosti napadeného OOP zcela irelevantní. Jediné, co tento záznam prokazuje, je nedodržení dopravních předpisů navrhovatelem a), který uvedeného dne zavinil dopravní nehodu tím, že při řízení vozidla nedal přednost v jízdě jinému vozidlu, v důsledku čehož došlo ke kompletnímu poškození levého boku vozidla, do kterého navrhovatel a) naboural. Zmíněnou dopravní nehodu nadto nelze zahrnout do skutkového stavu, který tu byl v době vydání napadeného OOP, protože k ní došlo až po jeho vydání.

Navrhovatelé by měli konečně přijmout fakt, že nežijí na vesnici, kde k žádným dopravním zácpám z povahy věci nedochází, ale na území hlavního města České republiky (i když v jeho okrajové části). Sedlec byl sice kdysi samostatnou obcí, ale s hlavním městem „srostl“ už dávno, přestože se navrhovatelé marně pokouší soud přesvědčit o opaku. Jak ostatně oni sami uvedli v návrhu (str. 36), již k 1. 1. 1922 byla obec Sedlec připojena k hlavnímu městu v rámci vytvoření tzv. Velké Prahy a následujícího roku byl Sedlec zařazen do městského obvodu Praha XIX – Dejvice, který byl roku 1949 transformován na nový obvod Praha 6. Od roku 1990 bylo území Sedlce připojeno k Suchdolu, s nímž Sedlec tvořil samostatnou Městskou část Praha – Suchdol. Ke dni 1. 1. 2025 došlo k rozdělení území uvnitř katastru Sedlce, přičemž Dolní Sedlec byl převeden pod Městskou část Praha 6 a zbytek území zůstal i nadále součástí Městské části Praha – Suchdol. Lze shrnout, že Sedlec není žádnou vesnicí, ale zcela nepopiratelně se jedná o součást hlavního města, třebaže leží na jeho vnějším okraji. Podle článku 40 PÚR toto území patří do Metropolitní rozvojové oblasti Praha OB1.

Stejně tak by se navrhovatelé měli smířit s faktem, že haly mrazíren, které označují za „exces socialistických plánovačů z padesátých let minulého století“, jsou objektivně součástí Sedlce a vzhledem ke své rozloze a hmotě významně ovlivňují charakter zástavby v dané lokalitě.

Obecně známou skutečností, kterou není třeba dokazovat, je nedostatek nových bytů v Praze, který úzce souvisí se stále rostoucím počtem obyvatel hlavního města. Umožnění nové bytové výstavby na území hlavního města (a tedy i na území Sedlce) je proto nepochybně ve veřejném zájmu, který odpůrce sleduje. K jeho naplnění směřuje též napadené OOP, které ve výsledku umožňuje nahradit dosluhující areál mrazíren v Sedlci bytovou výstavbou.

Soudu není zřejmé, proč by měl příchod nových obyvatel do Sedlce vést ke ztrátě stávajících sociálních vazeb mezi starousedlíky. Jedná-li se o pevné sociální vazby, jistě tuto „výzvu“ ustojí.

Za nedůvodné soud pokládá také tvrzení navrhovatelů, že napadené OOP povede ke snížení tržní hodnoty jimi vlastněných nemovitostí. Navrhovatelé přesvědčivě nevysvětlili, proč by realizace nové bytové výstavby (či výstavby vysokoškolských kolejí), která by nahradila (dle jejich vlastních slov ohyzdný) areál mrazíren v Sedlce, měla vést ke snížení hodnoty jejich nemovitostí, a ani toto své tvrzení ničím nedoložili. O oprávněnosti jimi vyslovených obav je možné důvodně pochybovat i s ohledem na obecně známou skutečnost, že ceny nemovitostí v hl. m. Praze dlouhodobě neustále rostou.

Navrhovatelé se cítí zkráceni na právu na příznivé životní prostředí také kvůli úbytku zeleně, k němuž podle nich dojde změnou funkčního využití plochy „ZMK - zeleň městská a krajinná“ v regulovaném území, která bude ve výsledku znamenat vymezení dalších zastavitelných ploch. V této souvislosti namítli porušení § 55 odst. 4 stavebního zákona, neboť odpůrce podle nich neprokázal potřebu vymezení nových zastavitelných ploch. Soudu v rámci vypořádání této návrhové argumentace nezbylo než přisvědčit navrhovatelům v tom, že odůvodnění změny funkčního využití plochy „ZMK - zeleň městská a krajinná“ v napadeném OOP je z pohledu zmíněného ustanovení stavebního zákona nedostatečné, neboť z něj neplyne, z jakého důvodu shledal odpůrce potřebným vymezení nových zastavitelných ploch v regulovaném území na úkor nezastavitelné plochy „ZMK - zeleň městská a krajinná. Zdůvodnění, že změna navrhuje novou zastavitelnou plochu /OV-E/ na úkor nezastavitelného území /ZMK/ pouze v malém rozsahu 2 118 m2 a že tento nárůst je odůvodnitelný navržením pevné značky parku /ZP/ v rámci řešeného území, nevysvětluje, proč odpůrce považoval výměru stávajících zastavitelných ploch v areálu mrazíren, jejichž funkční využití bylo předmětem změny provedené napadeným OOP, za nedostatečnou, aby bylo nutné přistoupit k jejímu navýšení. Soud nicméně tuto nezákonnost v postupu odpůrce neshledal natolik zásadní, aby kvůli ní přistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí. Zohlednil přitom především skutečnost, že navrhovatelé nebudou tímto pochybením odpůrce na svých právech kráceni, protože ve srovnání se současným stavem k úbytku zeleně nedojde. Úbytek zeleně, k němuž dojde v důsledku změny funkčního využití plochy „ZMK - zeleň městská a krajinná“, bude totiž kompenzován jednak parkem, jehož umístění v rámci řešeného území dokládá pevná značka parku ZP, a dále plochami zeleně, jejichž umístění na regulovaných plochách (pozemcích) s nově stanoveným funkčním využitím „OV-E všeobecně obytné s kódem míry využití území E“ garantuje závazný minimální koeficient zeleně stanovený v Regulativech funkčního a prostorového uspořádání území hlavního města Prahy (dále též jen „Regulativy“). Rozloha pozemků s nově stanoveným funkčním využitím OV-E činí 35 328 m2, čemuž v případě minimálního koeficientu zeleně 0,45 nebo 0,5 (v závislosti na průměrné podlažnosti zástavby) odpovídá minimální podíl započitatelných ploch zeleně přibližně v rozsahu od 15 800 m2 do 17 600 m2 (shodně viz usnesení odboru ochrany prostředí ze dne 13. 12. 2019 č. j. MHMP 2398875/2019, které je součástí správního spisu). Z toho je patrno, že předmětná změna územního plánu ve výsledku povede nikoliv k úbytku, ale k navýšení ploch zeleně v regulované ploše. Pouze na okraj soud uvádí, že k výpočtu potřebné plochy zeleně v rozsahu 15 897 m2 dospěl také podatel podnětu k předmětné změně územního plánu v podkladové studii nazvané „Obytný soubor SOFIL Sedlec“ z března 2018.

Lze tak přisvědčit argumentaci odpůrce, že navrhovateli kritizovaná změna spočívající ve vymezení nové zastavitelné plochy na úkor nezastavitelného území /ZMK/ představuje s ohledem na malý rozsah takto dotčené plochy marginální zásah, který ve výsledku nepovede k úbytku zeleně v dané lokalitě. Navíc park představuje veřejně přístupnou zónu, která bude přístupná všem obyvatelům obce, což se o původní oplocené ploše „ZMK - zeleň městská a krajinná“ rozhodně říct nedá.

Soud má s ohledem na výše uvedené za to, že k namítanému zkrácení práva navrhovatelů na příznivé životní prostředí kvůli úbytku zeleně nedojde. Ze stejného důvodu je lichá i jejich obava, že napadené OOP zapříčiní vznik tepelného ostrova a nárůst tepelné nepohody.

Pro úplnost soud dodává, že podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2016 č. j. 6 As 174/2015 – 72 a v něm citované judikatury by měl soud ke zrušení opatření obecné povahy přistoupit pouze tehdy, pokud došlo k porušení zákona v nezanedbatelné míře. Zrušení napadeného opatření obecné povahy nastupuje tehdy, když pochybení správního orgánu překročila mez, kterou je možno vzhledem k celkové komplikovanosti řízení a s přihlédnutím k povaze rozhodované věci považovat za ještě přijatelnou. K takovému zásadnímu pochybení ze strany odpůrce v projednávané věci nedošlo.

Lze shrnout, že v řízení nebylo prokázáno, že napadeným rozhodnutím dojde k (nepřiměřenému) dotčení vlastnického práva navrhovatelů či jejich práv na ochranu zdraví a na příznivé životní prostředí.

Soud nepřisvědčil tvrzení navrhovatelů, že odůvodnění napadeného OOP je nedostatečné a nepřezkoumatelné. Z napadeného rozhodnutí lze seznat důvod, který ke změně územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy vedl. Důvod této změny správně identifikovali i sami navrhovatelé – je jím umožnění využití řešeného území, kde nyní stojí výrobní areál mrazíren, pro účely bytové výstavby. Relevantní změna okolností, která k této změně dosavadního řešení územního plánu vedla, spočívá v tom, že areál mrazíren podle svého vlastníka technologicky dosluhuje a nutné investice do jeho modernizace by ekonomicky neobstály (viz návrh společnosti Flams a.s., ze dne 29. 3. 2018 na pořízení změny územního plánu). Za tohoto stavu nemá smysl trvat na jeho dalším provozování. Změnou funkčního využití pozemků v regulované ploše je zároveň sledováno naplnění výše zmíněného veřejného zájmu na rozvoji nové bytové výstavby na území hlavního města (nikoliv tedy výhradně soukromý zájem investora, jak tvrdí navrhovatelé). Změna územního plánu provedená napadeným OOP tedy reaguje na vývoj v regulovaném území, neboť řeší transformaci dosluhujícího areálu mrazíren s cílem uspokojit veřejný zájem na zvýšené potřebě rezidenční zástavby na území hl. m. Prahy.

Soud souhlasí s odpůrcem v tom, že na napadené OOP je z hlediska jeho odůvodnění třeba nahlížet komplexně jako na jeden celek a jeho výrokovou část, odůvodnění, rozhodnutí o jednotlivých námitkách a odůvodnění těchto rozhodnutí o námitkách posuzovat ve vzájemných souvislostech. To platí tím spíše, pokud se jednotlivé argumenty a námitky navrhovatelů začasté opakují a obsahově prolínají.

Textová část odůvodnění napadeného OOP obsahuje jednoznačné závěry odpůrce o výsledku přezkoumání změny územního plánu podle § 53 odst. 4 a 5 stavebního zákona, tedy o jejím souladu s PÚR, ZÚR, cíli a úkoly územního plánování, požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů. Za odůvodnění těchto závěrů je třeba pokládat - ve smyslu shora uvedené nutnosti nazírání na napadené OOP jako na jeden celek – rovněž odůvodnění rozhodnutí o jednotlivých námitkách, ve kterých navrhovatelé argumentovali rozporem s těmito kritérii.

Konstatování odpůrce uvedené v textové část odůvodnění napadeného OOP pod písmenem C, podle něhož pro změnu nebyl uplatněn požadavek na posouzení z hlediska vlivů na udržitelný rozvoj území, koresponduje skutečnosti a navrhovatelé jeho správnost nikterak nezpochybnili. Opodstatněnost jejich argumentace, že orgán životního prostředí od odpůrce neobdržel úplné informace o veškerých změnách v k. ú. Sedlec, které mají spolu synergické a kumulativní vlivy, vyvrací usnesení odboru ochrany prostředí MHMP ze dne 13. 12. 2019 č. j. MHMP 2398875/2019. Z něj jednak vyplývá, že odbor ochrany prostředí neměl v době vydávání svých stanovisek žádné povědomí o tom, že by návrhy těchto změn (Z 3287/18 a Z 3306/18) měly být v budoucnu rovněž předloženy, a dále že podle názoru odboru ochrany prostředí ani tyto změny ve vzájemném spojení z hlediska charakteru předmětných ploch (tj. s ohledem na to, jaké záměry je možné na tyto plochy umístit při současném stavu územního plánu ve srovnání s navrhovanými změnami) nepředstavují takové dopady na životní prostředí, aby je bylo nutno posuzovat podle zákona č. 100/2001 Sb.

Na rozdíl od navrhovatelů soud považuje za pravdivý též závěr odpůrce uvedený v textové část odůvodnění napadeného OOP pod písmenem I, který se týká vyhodnocení koordinace využívání území z hlediska širších vztahů v území a podle něhož je změna (územního plánu provedená napadeným OOP) lokálního charakteru, neovlivňuje širší území a nemá vliv na okolní obce. Na tomto místě soud považuje za potřebné zopakovat, že předmětem soudního řízení v této věci je výlučně zákonnost napadeného OOP a nikoliv zákonnost dalších (či případně všech) změn územního plánu, které se týkají katastrálního území Sedlec. Pro posouzení důvodnosti tvrzení navrhovatelů o zásahu do jejich práv tak mají význam pouze ty zásahy, které lze spojovat přímo s napadeným OOP. To reguluje konkrétní plochy stávajícího areálu mrazíren v Sedlci, jejichž celkové rozměry vylučují, aby nově stanoveným způsobem jejich využití došlo k ovlivnění širšího území či okolních obcí. Navrhovatelé však dopady napadeného OOP v návrhu nepřípustně směšují s jinými změnami územního plánu či dokonce s dalšími stavebními záměry realizovanými v okolních městech a obcích, jako je paralelní dráha letiště V. Havla v Praze či dostavba Pražského okruhu a svými námitkami se domáhali toho, aby odpůrce nejdříve zjistil vlivy zamýšlené výstavby v celém přilehlém regionu mimo hl. m. Prahu. Tento jejich požadavek nemá oporu v relevantních právních předpisech.

Lze tudíž souhlasit s tím, že změna provedená napadeným OOP má pouze lokální charakter a význam, jakož i s tím, že touto změnou nedošlo k vytyčení plochy nadmístního významu. Podle § 2 odst. 1 písm. h) stavebního zákona se v případě hlavního města Prahy za plochu nadmístního významu považuje plocha celoměstského významu. Takovou plochou plocha regulovaná napadeným OOP zajisté není (navrhovatelé netvrdili nic, co by svědčilo o jejím významu pro celé město).

Součástí odůvodnění napadeného rozhodnutí nemůže být informace o tom, jak dlouho budou navrhovatelé zatěžováni vlastní stavbou, a to již proto, že jím není povolován žádný konkrétní stavební záměr, o němž by bylo známo, za jak dlouhou dobu bude realizován.

Soud nepřitakal ani námitkám vtěleným do dalšího námitkového okruhu, podle kterých napadené OOP není v souladu s cíli a úkoly územního plánování a představuje neproporcionální zásah.

Namítají-li navrhovatelé, že u daného záměru nelze hovořit o harmonickém využití území ve smyslu rozsudku NSS ze dne 24. 10. 2007 č. j. 2 Ao 2/2007 – 73, je třeba uvést, že ve zmíněném rozhodnutí se Nejvyšší správní soud s použitím slovního spojení „zájem na harmonickém využití území“ pokusil definovat veřejný zájem v nejširším slova smyslu. Navrhovatelé opakovaně vyjadřují své subjektivní přesvědčení, že v napadeném rozhodnutí jednoznačně převažuje soukromý zájem na ekonomickém prospěchu privátních subjektů nad zájmy veřejnými. K nepravdivosti tohoto tvrzení se již soud vyjádřil výše, když uvedl, že změnou funkčního využití pozemků v ploše regulované napadeným OOP je sledováno naplnění veřejného zájmu na rozvoji nové bytové výstavby na území hlavního města a nikoliv výhradně soukromý zájem investora.

Navrhovatelům nepřísluší, aby v této věci hájili práva jiných občanů Sedlce či dokonce celé spádové oblasti, neboť návrh na zrušení opatření obecné povahy či jeho části není actio popularis a soud v řízení o něm posuzuje výlučně opodstatněnost tvrzení navrhovatelů o zkrácení jejich veřejných subjektivních práv. Pokud se jiní občané Sedlce cítili být zkráceni na svých právech vydáním napadeného OOP, mohli u soudu podat návrh na jeho zrušení, stejně jako to učinili navrhovatelé.

Neproporcionalitu zásahu dovozují navrhovatelé z toho, že při přijímání napadeného OOP nebyl splněn požadavek na zjištění existence vhodnějšího prostředku k dosažení sledovaného cíle, tedy zjištění kapacity území celé spádové oblasti a koordinace zástavby v celé spádové oblasti. V této souvislosti nelze pominout, že navrhovatelé „spádovou oblast“ pojímají velmi široce a považují za ni nejen přilehlé území hl. m. Prahy, ale i část Středočeského kraje (viz str. 80 návrhu). Vzhledem k tomu, že u plochy regulované napadeným OOP se s ohledem na její rozlohu nejedná o plochu nadmístního významu, nebyl odpůrce povinen před změnou funkčního využití této plochy zjišťovat kapacitu území spádové oblasti a koordinovat zástavbu v ní se zástavbou, kterou v budoucnu umožní realizovat změna provedená napadeným OOP. Možnost odpůrce efektivně ovlivňovat zástavbu mimo „své“ území je nadto velmi omezená, protože se nemůže vměšovat do samosprávné působnosti jiných obcí.

Navrhovatelé nesouhlasí s tím, aby byl objem budoucí obytné zástavby v regulované ploše odvozován od stávajících mrazírenských hal. Zde nelze než zopakovat, že napadené OOP toliko mění funkční využití plochy u některých pozemků, které jsou dnes součástí areálu mrazíren a není jím povolován žádný konkrétní stavební záměr o určitém objemu. Soud z tohoto důvodu souhlasí s názorem odpůrce, že v souvislosti se změnou územního plánu provedenou napadeným OOP není možné hovořit o „nepřiměřené zástavbě“.

Stávající areál mrazíren, ať už již si o jeho urbanistických a architektonických kvalitách navrhovatelé myslí cokoliv, je s přihlédnutím ke své velikosti a objemu jednotlivých staveb objektivně nepřehlédnutelnou součástí dané lokality a výrazně ovlivňuje její urbanistický ráz. Dokladem toho jsou fotografie v podkladové studii nazvané „Obytný soubor SOFIL SEDLEC“, která je součástí spisu. Při posuzování charakteru stávající zástavby v místě proto od není možné areál mrazíren ignorovat a odhlížet od něj. Navrhovatelé na jednu stranu tento areál mrazíren častují četnými hanlivými označeními, na druhou stranu – zjevně ve snaze zpochybnit řešení představované napadeným OOP – požadují, aby provoz mrazíren v místě zůstal zachován (argumentují přitom například tím, že zde obyvatelé mohli v době pandemie koronaviru kupovat mražené potraviny, nebo tím, že provoz mrazíren vytváří pracovní příležitosti). Soud v tom spatřuje účelovost jejich přístupu, neboť si z reality vždy vybírají pouze určitá fakta podle momentální potřeby argumentace.

Míra využití území „E“, jež byla napadeným OOP stanovena pro plochy OV, stanoví jako typický charakter zástavby rozvolněnou nízkopodlažní zástavbu městského typu, případně rozvolněnou zástavbu městského typu (u které platí zvýšený minimální koeficient zeleně). Takové nové funkční využití regulovaných ploch v porovnání s jejich stávajícím využitím nelze považovat za nepřiměřenou zástavbu.

K nedůvodnosti tvrzení navrhovatelů o zkrácení jejich práv způsobeném napadeným rozhodnutím se již soud vyjádřil výše, stejně jako k tomu, že Sedlec je součástí území hlavního města a nejedná se o žádnou vesnici. Napadené OOP samo o sobě žádný vliv na dopravu v dané lokalitě nemá – k případnému navýšení její intenzity by mohlo dojít až po „příchodu“ nových obyvatel do Sedlce v návaznosti na realizaci nové výstavby v místě areálu mrazíren, o níž však bude rozhodováno v samostatných navazujících řízeních. Navýšení automobilové dopravy bude pochopitelně záviset na aktuálním stavu veřejné hromadné dopravy v té době, který nyní nelze s určitostí stanovit, nicméně při výraznějším nárůstu počtu obyvatel je možné důvodně očekávat posílení autobusových a železničních spojů.

S realizací každé stavby jsou imanentně spojeny činnosti působící rušivě na okolí či škodlivé imise, ať již je to hluk ze staveniště či související dopravy, vibrace, prašnost apod. Tento obecně známý fakt nemůže být sám o sobě důvodem, který by bránil přijetí napadeného OOP. Z napadeného OOP, jehož podstatou je změna funkčního využití plochy některých pozemků stávajícího areálu mrazíren v Sedlci, nemohou navrhovatelé oprávněně usuzovat na to, že při realizaci výstavby, kterou tato změna do budoucna umožňuje, dojde k překročení škodlivých imisí nad míru přiměřenou poměrům. K tomu, aby se tak nestalo, budou sloužit podmínky pro provedení konkrétního stavebního záměru, které jsou standardní součástí povolovacích aktů.

Nesouhlas Města Roztoky se změnami územního plánu zmiňovaný navrhovateli na str. 28 – 29 návrhu se vztahuje k jiné změně územního plánu, nikoliv k napadenému OOP, jímž Město Roztoky nemůže být nijak ovlivněno. Z citované pasáže „výzvy Města Roztoky“ ze dne 24. 6. 2022 nadto není zřejmé, v čem spočívá nepravdivost či nesprávnost údajů obsažených v dopravní studii k urbanistické studii Nový Sedlec z roku 2021. Stejně jako to neučinili navrhovatelé v návrhu, ani Město Roztoky ve své výzvě neoznačilo žádný věrohodný důkaz, který by na odborné úrovni vyvracel závěry zmíněné dopravní studie.

Nárůst počtu obyvatel v lokalitě Hostivice – Roztoky předpokládaný demografickou studií, na kterou navrhovatelé v této souvislosti poukázali, nemá žádný vztah k napadenému OOP, stejně jako „neřízená výstavba“ v obcích Statenice a Horoměřice.

Tvrzení navrhovatelů o rozporu napadeného OOP s § 18 odst. 1 stavebního zákona nelze přisvědčit. Podle zmíněného ustanovení cílem územního plánování je vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích. Umožnění výstavby v ploše regulované napadeným OOP dle náhledu soudu není v žádném případě způsobilé ohrozit podmínky života budoucích generací, jak tvrdí navrhovatelé, a to nejen s přihlédnutím k lokálnímu významu změny územního plánu plynoucí z velikosti této plochy, ale především s ohledem na stávající charakter zástavby regulované plochy a povahu změny ve využití dotčených pozemků. Jinými slovy řečeno, jestliže na místě stávajícího areálu mrazíren dojde v budoucnu k bytové výstavbě, nebude se jednat o změnu natolik zásadní (a už vůbec ne negativní), aby v jejím důsledku mohlo dojít k ohrožení podmínek života budoucích generací. Argumentace navrhovatelů o tom, že v současné lokalitě mohly nejen osoby žijící v Sedlci, ale i návštěvníci z celého hlavního města relaxovat, sportovat a uniknout do přírody, se bezpochyby netýká soukromého areálu mrazíren, kam jistě nikdo sportovat a relaxovat nechodil, ale jiných, k takovému využití příhodných míst v okolí, jichž se ovšem napadené OOP netýká (odpůrce v této souvislosti ve vyjádření k návrhu poukázal na park Sedlecké sady ležící v bezprostřední blízkosti nemovitostí vlastněných navrhovateli). K nepravdivosti tvrzení o úbytku zelených ploch, k němuž má na základě napadeného OOP dojít, se již soud vyjádřil výše, stejně jako k tomu, že přijetím napadeného OOP odpůrce nesledoval dosažení ekonomického prospěchu pro privátní subjekt (investora budoucí výstavby), ale naplnění veřejného zájmu na rozvoji bytové výstavby na území hlavního města. To, že v dané lokalitě jsou již v současnosti – podobně jako tomu je na mnoha dalších místech v Praze – v době dopravních špiček zácpy, není dostatečným důvodem, pro který by měla být do budoucna jakákoliv bytová výstavba na ploše regulované napadeným OOP označena za neúčelnou či neudržitelnou.

I své námitky o rozporu napadeného OOP s cíli a úkoly územního plánování vymezenými v § 18 a 19 stavebního zákona navrhovatelé spojují s tvrzeními o nepřípustnosti extenzivní hromadné výstavby bytů nebo vysokoškolských kolejí v daném místě. Je nutno přisvědčit odpůrci, že takové námitky se netýkají samotného koncepčního uspořádání daného území, ale jsou namířeny proti konkrétní, navíc zatím pouze předpokládané realizaci konkrétního stavebního záměru a z ní vyplývajícím potenciálním dopadům na navrhovatele. Takové námitky jsou ovšem podle závěrů plynoucích z rozsudku NSS ze dne 26. 2. 2025, č. j. 7 As 39/2024-49 „ve fázi územního plánování, kdy ještě nebylo rozhodnuto o umístění stavby, předčasné a nelze je věcně řešit.“

Odpůrce se při přijetí posuzované změny územního plánu zabýval i tím, zda jí může být negativně dotčen veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny. O tom svědčí jednak jeho konstatování, že v rámci veřejného projednání změny nebyla dotčenými orgány uplatněna žádná negativní stanoviska a nebyly stanoveny žádné zvláštní požadavky (textová část odůvodnění změny územního plánu; písm. B), dále sdělení, že pro změnu nebylo zpracováno vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území, jelikož nebyl uplatněn požadavek na posouzení z hlediska vlivů na životní prostředí (tamtéž pod písm. E), jakož i způsob vypořádání obsahově souvisejících námitek navrhovatelů.

Stručný závěr o souladu změny územního plánu provedené napadeným OOP s cíli a úkoly územního plánování stanovenými v § 18 a 19 stavebního zákona, jenž je obsažen v textové části odůvodnění změny územního plánu [písm. B. odst. b)], je nutno vnímat v souvislosti s dalšími částmi napadeného OOP, které tomuto závěru poskytují oporu, a to včetně vypořádání jednotlivých obsahově souvisejících námitek navrhovatelů. Odpůrce v tomto směru přiléhavě poukázal například na vypořádání námitky ID: 2970986, v němž se zabýval nastavením vyváženého vztahu podmínek pro hospodářský rozvoj regulované plochy a příznivé životní prostředí, přičemž uvedl, že „(z)měnu využití z výrobního areálu na bydlení nelze chápat jako rozpor s § 18 st. zákona, transformace průmyslového areálu na obytný soubor nahrazuje neprostupný průmyslový areál bez veřejných prostranství a s ekologickou zátěží provozu mrazíren obytným souborem s veřejnými prostranstvími. Místo ploch pro nerušící výrobu jsou navrženy plochy obytné, jejichž součástí jsou i vegetační plochy, stromořadí a vymezení parku, takže oproti současnému stavu podíl zeleně vzroste. Současně změna umožní výstavbu moderních, ekologicky šetrných budov se zelenými střechami.“ Nové funkční využití plochy OV - všeobecně obytná umožní do dané plochy umisťovat záměry pro obsluhu a dále je v této ploše prostřednictvím pevné značky ZP garantováno umístění parku, čímž napadené OOP sleduje dosažení souladu mezi veřejnými a soukromými zájmy vlastníka pozemků a obyvatel okolní zástavby a zároveň přispívá k zajištění soudržnosti společenství obyvatel území.

Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že z napadeného OOP, je-li na něj nahlíženo jako na jeden celek, lze seznat důvody, pro které odpůrce k závěru o jeho souladu s cíli a úkoly územního plánování dospěl.

Soud nesdílí názor navrhovatelů o rozporu napadeného OOP s ustanovením § 18 odst. 4 stavebního zákona, podle něhož územní plánování ve veřejném zájmu chrání a rozvíjí přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, včetně urbanistického, architektonického a archeologického dědictví. Přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí života obyvatel a základ jejich totožnosti. S ohledem na to určuje podmínky pro hospodárné využívání zastavěného území a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků. Zastavitelné plochy se vymezují s ohledem na potenciál rozvoje území a míru využití zastavěného území. Změna územního plánu provedená napadeným OOP představuje změnu funkčního využití již zastavěného území, která umožní výstavbu nového obytného centra obce na pozemcích technologicky dosluhujícího areálu mrazíren, a vytváří (určuje) tak podmínky pro další hospodárné využívání tohoto již zastavěného území. Soud nepochybuje o tom, že nová výstavba bude podmínkám ustanovení § 18 odst. 4 stavebního zákona vyhovovat mnohem lépe než stávající komplex mrazírenských hal, který přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území nijak nechrání ani nerozvíjí. Snížení výměry nezastavitelných pozemků, k němuž dojde v důsledku změny funkčního využití plochy „ZMK - zeleň městská a krajinná“, nebude mít reálný dopad do práv navrhovatelů na příznivé životní prostředí, neboť řešení funkčního využití ploch ve výsledku povede k nárůstu ploch zeleně (k tomu viz výše).

Informace o historii osídlení Sedlce a bohatosti zdejších archeologických nálezů (str. 34 a 36 návrhu) nejsou způsobilými námitkami, na jejichž podkladě by soud mohl zkoumat zákonnost napadeného OOP. Soudu není zřejmé – a navrhovatelé to v návrhu nijak neosvětlili, jak by měla samotná změna funkčního využití pozemků provedená napadeným OOP narušit kulturní a archeologické dědictví v místě samém.

Soud nesouhlasí s námitkou navrhovatelů, že budoucí bytová zástavba umožněná napadeným rozhodnutím v limitech využití „E“ je naprosto nepřiměřená. Míra využití území „E“, která byla stanovena u plochy OV všeobecně obytné a jako typický charakter zástavby uvádí rozvolněnou nízkopodlažní zástavbu městského typu, případně rozvolněnou zástavbu městského typu (u které se zvyšuje minimální koeficient zeleně), není v rozporu s charakterem stávající zástavby. Ta rozhodně nemá vesnický charakter, jak opakovaně zdůrazňují navrhovatelé, ale je tvořena též několikapodlažními bytovými domy, jež se nacházejí severozápadně i jihozápadně od území řešeného napadeným OOP (v jednom z nich bydlí i navrhovatelé), rozlehlým areálem mrazíren, budovou bývalé cihelny a dalšími průmyslovými areály v blízkosti železniční trati.

Důvodné nejsou ani námitky navrhovatelů, že napadené OOP je v rozporu s úkoly územního plánování upravenými v § 19 stavebního zákona.

Podle § 19 odst. 1 stavebního zákona je úkolem územního plánování zejména a) zjišťovat a posuzovat stav území, jeho přírodní, kulturní a civilizační hodnoty, b) stanovovat koncepci rozvoje území, včetně urbanistické koncepce s ohledem na hodnoty a podmínky území, c) prověřovat a posuzovat potřebu změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy, rizika s ohledem například na veřejné zdraví, životní prostředí, geologickou stavbu území, vliv na veřejnou infrastrukturu a na její hospodárné využívání, d) stanovovat urbanistické, architektonické a estetické požadavky na využívání a prostorové uspořádání území a na jeho změny, zejména na umístění, uspořádání a řešení staveb a veřejných prostranství, e) stanovovat podmínky pro provedení změn v území, zejména pak pro umístění a uspořádání staveb s ohledem na stávající charakter a hodnoty území a na využitelnost navazujícího území, f) stanovovat pořadí provádění změn v území (etapizaci), g) vytvářet v území podmínky pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků, a to především přírodě blízkým způsobem, h) vytvářet v území podmínky pro odstraňování důsledků náhlých hospodářských změn, i) stanovovat podmínky pro obnovu a rozvoj sídelní struktury, pro kvalitní bydlení a pro rozvoj rekreace a cestovního ruchu, j) s ohledem na charakter území a kvalitu vystavěného prostředí vyhodnocovat a, je-li to účelné vymezovat vhodné plochy pro výrobu; plochy pro výrobu elektřiny, plynu a tepla včetně ploch pro jejich výrobu z obnovitelných zdrojů vymezovat rovněž s ohledem na cíle politik, strategií a koncepcí veřejné správy v oblasti energetiky a klimatu. k) prověřovat a vytvářet v území podmínky pro hospodárné vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů na změny v území, l) vytvářet v území podmínky pro zajištění civilní ochrany, m) určovat nutné asanační, rekonstrukční a rekultivační zásahy do území, n) vytvářet podmínky pro ochranu území podle zvláštních právních předpisů před negativními vlivy záměrů na území a navrhovat kompenzační opatření, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak, o) regulovat rozsah ploch pro využívání přírodních zdrojů, p) uplatňovat poznatky zejména z oborů architektury, urbanismu, územního plánování a ekologie a památkové péče.

Podle § 19 odst. 2 stavebního zákona úkolem územního plánování je také posouzení vlivů politiky územního rozvoje, územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje nebo územního plánu na udržitelný rozvoj území (§ 18 odst. 1). Pro účely tohoto posouzení se zpracovává vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území. Jeho součástí je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí, ve kterém se určí, popíšou a posoudí možné významné vlivy na životní prostředí vyplývající z politiky územního rozvoje, územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje nebo územního plánu a rozumná náhradní řešení s přihlédnutím k cílům posuzovaných dokumentů. Náležitosti tohoto posouzení jsou stanoveny v příloze k tomuto zákonu, včetně posouzení vlivu na předmět ochrany a celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti.

Navrhovatelé přehlíží, že územní plánování nejsou jen územní plány (a jejich změny), které jsou jen jedním z vícero nástrojů územního plánování upravených ve stavebních zákoně. Jednotlivé nástroje územního plánování přitom plní rozdílné funkce – například zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území a jeho hodnot je podle § 26 odst. 1 stavebního zákona obsahem územně analytických podkladů. Navrhovatelé též zcela pominuli, že úkoly územního plánování jsou v § 19 odst. 1 stavebního zákona vymezeny demonstrativním způsobem (o čemž svědčí užití slova „zejména“), jakož i to, že každá změna územního plánu nemusí nutně souviset s plněním všech těchto demonstrativně vymezených úkolů územního plánování, ať již s ohledem na její charakter, rozsah, či lokalitu, v níž se plocha dotčená změnou nachází.

Soud má za to, že odpůrce při přijetí napadeného OOP vycházel ze zjištění o skutečném stavu území dotčeného předmětnou změnou územního plánu, jakož i stavu území v okolí regulované plochy (k tomu viz bod 77 odůvodnění tohoto rozsudku). Navrhovatelé s tím nesouhlasí, přičemž poukazují na to, že bylo opomenuto hodnocení Sedlce s jeho přírodními, kulturními a civilizačními hodnotami. Tento jejich nesouhlas však není opodstatněný. Odpůrce se v této souvislosti dovolává zjištění ohledně stavu území, jak byla popsána v urbanistické studii Nový Sedlec (analytická část), v níž bylo detekováno historické jádro Sedlce kolem zámečku a bývalého velkostatku s tím, že není možné nevzít v potaz industriální zástavbu soustředěnou kolem Hergetovy cihelny. Vesnickou zástavbu drobného měřítka je možné lokalizovat v části historického jádra a východně od trati; směrem na západ se naopak nacházejí rušící výrobní areály a sklady a několik dnes již opuštěných areálů.

Samotná změna funkčního využití pozemků v ploše regulované napadeným OOP, na jejíž většině dnes stojí areál mrazíren, do přírodních, kulturních a civilizačních hodnot území nijak nezasahuje. Dle náhledu soudu lze důvodně pochybovat o tom, zda areál v soukromém vlastnictví zastavěný mrazírenskými halami, který není veřejnosti přístupný, vůbec nějaké přírodní, kulturní či civilizační hodnoty vykazuje. V tomto směru bude změna funkčního využití pozemků dotčených změnou nepochybně změnou k lepšímu, minimálně pokud jde o veřejně dostupné plochy zeleně (k tomu viz výše). S navýšením počtu obyvatel obce, které přinese nová zástavba, bude spojen i nárůst kulturních akcí, tedy rozvoj kultury. Pouze na okraj soud podotýká, že posuzovaná změna územního plánu plně koresponduje s navrhovateli tvrzeným dlouhodobým historicky doloženým využitím předmětných pozemků k bydlení.

Koncepce dalšího rozvoje území je z napadeného OOP zřejmá – změnou funkčního využití plochy, na které dnes v Sedlci stojí zastaralý areál mrazíren, má být na této ploše nově umožněna realizace bytové zástavby. S přihlédnutím k výše uvedenému nelze dojít k závěru, že tato koncepce odporuje hodnotám a podmínkám území.

Své námitky o rozporu napadeného OOP s ustanovením § 19 odst. 1 písm. c) a e) stavebního zákona navrhovatelé opírají převážně o tvrzení, ke kterým se již soud opakovaně vyjádřil shora, tj. o tvrzení o nerespektování hodnot daného území, vesnického a příměstského charakteru prostředí, potřeby vyvážené urbánní struktury, likvidaci zelených ploch, riziku vzniku tepelného ostrova atd. K jejich další argumentaci ohledně likvidace srážkových vod soud uvádí, že tato problematika je posuzována až v souvislosti s povolováním konkrétního stavebního záměru. Při vydání napadeného OOP, jímž je „toliko“ měněno funkční využití pozemků v regulované ploše, tedy odpůrce nebyl povinen se jí zabývat. Tvrzení navrhovatelů, že v části lokality dotčené změnou může být fauna a flóra požívající zákonnou ochranu, je jen hypotetické a jeho pravdivost nebyla ničím doložena. Totéž platí o tvrzení navrhovatelů, že část lokality představují navážky, které mohou být kontaminované.

To, že v části lokality se podle navrhovatelů nachází kvalitní půda (spraše), takže je nutné počítat s odvozem zeminy ve velkém rozsahu, pomíjí skutečnost, že převážou část regulované plochy tvoří pozemky, na kterých již dnes stojí stavby areálu mrazíren. Lze jen těžko odhadnout, zda vůbec, a popř. kolik kvalitní zeminy zde při výstavbě tohoto areálu zůstalo. Navrhovatelé nicméně touto námitkou opět „předbíhají“ v čase do doby, kdy bude v daném místě povolena a realizována konkrétní výstavba. Až v rámci povolovacího řízení, které se bude týkat určitého stavebního záměru, je na místě řešit také odvoz případné skrývky kvalitní zeminy, bude-li se tam nějaká (podle výsledků geologických průzkumů) vůbec nacházet.

K navrhovateli namítanému rozporu napadeného OOP s ustanovením § 19 odst. 1 písm. f) stavebního zákona, podle něhož je úkolem územního plánování stanovovat pořadí provádění změn v území (etapizaci), soud předně uvádí, že aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu v případě, že je v tomtéž regulovaném území plánováno provedení vícero změn. Napadeným OOP byla ovšem provedena pouze jediná změna spočívající ve změně funkčního využití vymezené plochy pozemků, a již z tohoto důvodu nepřicházelo v úvahu, aby se při přijetí této změny odpůrce zabýval etapizací, tj. stanovením pořadí provádění (více) změn.

Navrhovatelé neprovedení etapizace spojují se svým požadavkem, aby se jakákoliv výstavba v k. ú. Sedlec realizovala až po zprovoznění tramvajové tratě do zastávky Nový Sedlec (přestože zároveň uvádí, že pozitivní vliv tramvajové tratě je účelově nadhodnocen). Poukazují na to, že k dokončení tramvajové tratě v úseku podél Vltavy má dojít až na přelomu let 2033 – 2034 a přitom opětovně popírají pravdivost závěrů dopravní studie k urbanistické studii Nový Sedlec, přestože nepředložili žádný věrohodný důkaz, kterým by vstupní data či závěry této studie zpochybnili. Soud k tomu uvádí, že podmiňování přijetí napadeného OOP předchozí realizací dopravní stavby tramvajové tratě do Sedlce nemá oporu v zákoně. Odpůrce v této souvislosti přiléhavě poukázal na závěr vyjádřený Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 27. 11. 2023, č. j. 2 As 160/2022 – 87, podle něhož „konkrétní posílení obsluhy městskou hromadnou dopravou s ohledem na rozvoj městské části či případná opatření k vyvinutí tlaku na snížení využívání individuální automobilové dopravy, pokud by byla v budoucnu považována za žádoucí, pak není nezbytné řešit na úrovni územního plánování.“ Nikoho jistě nepřekvapí, že k výstavbě technicky i finančně náročné tramvajové tratě vedoucí do Sedlce a přes něj dále do Suchdola hlavní město přikročí teprve tehdy, bude-li zajištění dopravní obslužnosti tímto typem městské hromadné dopravy odůvodněno počtem obyvatel, kteří v těchto lokalitách žijí anebo mají v dohledné době žít. Nebude tomu naopak – tramvajová trať logicky nepovede tam, kdy nežije „adekvátní“ množství Pražanů a kde nelze ani předpokládat, že se tento stav v budoucnu změní.

V posuzované věci zároveň nelze přehlédnout, že v těsné blízkosti plochy regulované napadeným OOP se nachází vlaková zastávka a v docházkové vzdálenosti zastávka autobusů. Dopravní obslužnost lokality v případě narůstajících dopravních problémů je tedy možné řešit i posílením autobusových a vlakových spojů. Navrhovatelé sice argumentují tím, že v dané lokalitě je již dnes systém Pražské integrované dopravy přetížen, ovšem ani toto své tvrzení věrohodným způsobem neprokázali. Jimi tvrzené dopravní zácpy ve špičkách důkazem celkového přetížení systému PID nejsou.

Napadené OOP nemůže být v rozporu s úkolem územního plánování vytyčeným v ustanovení § 19 odst. 1 písm. g) stavebního zákona, které ukládá vytvářet v území podmínky pro snižování nebezpečí ekologických a přírodních katastrof a pro odstraňování jejich důsledků. Napadené OOP totiž s ohledem na rozsah jím regulované plochy a charakter v něm obsažené změny územního plánu žádné ekologické a přírodní katastrofy způsobit nemůže, ani není způsobilé zvýšit jejich nebezpečí. Jak již bylo uvedeno shora, v jeho důsledku nedochází ke snížení ploch zeleně, a liché jsou tak obavy navrhovatelů ze vzniku tepelného ostrova a tepelné nepohody. Nebylo důvodu, aby se odpůrce při vydání napadeného OOP zabýval bývalou skládkou ležící podle navrhovatelů cca 300 m od pozemku a případnou kontaminací spodních vod, kterou tato skládka může způsobit, či aby řešil zasakování dešťových vod. Problematika svodu dešťové vody není předmětem územního plánování, ale je posuzována až v řízení o umístění a povolení konkrétního stavebního záměru, jehož výstavba může přirozené vsakování dešťové vody narušit. Nadto je třeba přisvědčit odpůrci, že vsakování dešťové vody na pozemcích dotčených napadeným OOP se právní sféry navrhovatelů nijak nedotýká. Tvrzení navrhovatelů, že část lokality představují navážky, které mohou být kontaminované, je jen hypotetické a jeho pravdivost nebyla ničím doložena. Další argumentace, v níž navrhovatelé poukazují na to, že „každý živý organismus je součástí dynamických ekosystémů a proto může mít vymizení jednoho druhu dalekosáhlý dopad na potravinový řetězec a to u jedné změny územního plánu. Není možné přesně říct, jaké by byly důsledky masového vymírání pro člověka.....“ (sic), je natolik obecné, že se nejedná o způsobilou námitku, na základě které by bylo možné posoudit zákonnost napadeného OOP.

Nedůvodná je rovněž námitka rozporu napadeného OOP s § 19 odst. 1 písm. i) stavebního zákona. Navrhovatelé v jejím rámci opětovně poukazují na vesnický a příměstský charakter území, které je podle nich zaměřeno na oddech, relaxaci a cestovní ruch. Toto tvrzení dozajista platí pro rozsáhlé plochy zeleně ležící západně od areálu mrazíren, například Sedlecké sady, které však napadeným OOP nejsou nijak dotčeny a dál mohou plnit svou funkci. Neplatí však pro plochy areálu mrazíren či dalších průmyslových areálů v těsné blízkosti železniční trati. Navrhovatelé opět, tak jako již mnohokrát, protestují proti výlučnému zaměření změny provedené napadeným OOP na funkci bydlení, přičemž účelově přehlížejí skutečnost, že plochy funkčního využití OV - všeobecně obytné mohou plnit i další funkce pro obsluhu obyvatel. Je zde možné umisťovat například školy, mimoškolní zařízení pro děti a mládež, kulturní zařízení, církevní zařízení, zdravotnická zařízení, zařízení sociálních služeb, malá ubytovací zařízení, ale také drobnou nerušící výrobu a služby. Odpůrce v této souvislosti právem poukazuje na to, že skutečnost, že regulovaná plocha bude obsahovat veřejné vybavení, je potvrzena pevnou značkou VV (veřejná vybavenost), jež reprezentuje záměr výstavby mateřské školy. Argumentaci navrhovatelů, že změna územního plánu do daného místa přináší (jen) hromadné sídliště socialistického typu nebo vysokoškolské koleje, vzhledem k výše uvedenému neobstojí (nehledě k tomu, že napadeným OOP není povolován žádný konkrétní stavební záměr).

Navrhovatelé argumentují i tím, že situaci neřeší omezená občanská vybavenost navržená pouze pro přímo pro lokalitu, neboť vše je podle nich nutné dimenzovat v souladu se zásadami vyvážené urbánní struktury na celou spádovou oblast. Soud již výše vysvětlil, že změna územního plánu provedená napadeným OOP je pouze lokálního charakteru a není jí vymezována plocha nadmístního významu. Za nedůvodný proto označil požadavek navrhovatelů na koordinaci zástavby v celé spádové oblasti, kterou navíc navrhovatelé pojímají velmi široce, neboť za ni považují nejen přilehlé území hl. m. Prahy, ale i část území Středočeského kraje. Je logické, že lokální změna územního plánu nebude zahrnovat (navrhovat) zařízení občanské vybavenosti, které by bylo určeno a mělo sloužit obyvatelům jiných oblastí.

Soud souhlasí s názorem odpůrce, že změna územního plánu představovaná napadeným OOP v souladu s § 19 odst. 1 písm. i) stavebního zákona stanovuje podmínky pro obnovu a rozvoj sídelní struktury, a stejně tak i pro kvalitní bydlení, neboť stávající do značné míry nekoncepční plochy pro nerušící výrobu a služby umístěné uprostřed zástavby pro bydlení umožňuje transformovat na obytné centrum s potřebnou občanskou vybaveností, mateřskou školou a parkem.

Úkol územního plánování zakotvený v § 19 odst. 1 písm. j) stavebního zákona, tj. s ohledem na charakter území a kvalitu vystavěného prostředí vyhodnocovat a, je-li to účelné vymezovat vhodné plochy pro výrobu, není úkolem, jenž by byl nutně spojen s každou změnou územního plánu. Nedopadá na takové změny, při kterých je naopak shledána potřeba stávající plochy pro výrobu nahradit plochami s jiným využitím. Příkladem takové změny je i napadené OOP, které bylo vydáno na základě politického rozhodnutí obce konstatujícího na jedné straně nevhodnost umístění dosluhujícího průmyslového areálu mrazíren uprostřed zástavby pro bydlení a na straně druhé potřebu nahradit tyto plochy určené doposud pro výrobu plochami s takovým druhem funkčního využití, které v budoucnu umožní výstavbu obytného centra s občanskou vybaveností. Jak v tomto směru přiléhavě konstatoval odpůrce ve vyjádření k návrhu, Městská část Praha 6 ani další městské části hlavního města Prahy či okolní obce ve svých připomínkách neprojevily zájem na zachování plochy regulované napadeným OOP pro nerušící výrobu a služby s ohledem na potřeby podnikatelů nebo pracovní místa. Subjektivní nespokojenost navrhovatelů s takovým politickým rozhodnutím na tom nemůže nic změnit, protože jim nesvědčí veřejné subjektivní právo na zachování stávajícího funkčního využití ploch dotčených předmětnou změnou a jejich vůle směřující k zachování statu quo nemůže svým významem převážit vůli ke změně funkčního využití ploch vyjádřenou územním samosprávným celkem.

Nářky navrhovatelů nad nahrazováním jiných ploch nerušící výroby a ploch s nebytovou funkcí užívaných pro služby občanům (truhlář, elektro, stavebniny, drobná výroba, drobné sklady), s tím souvisejícím úbytkem pracovních míst a nutností občanů spádové oblasti cestovat za těmito službami jinam nesouvisí se změnou územního plánu provedenou napadeným OOP. Navrhovatelé netvrdí, že by touto změnou byla jakkoliv dotčena jejich pracovní místa, a pokouší se tímto způsobem hájit zájmy třetích osob, což jim v tomto řízení nepřísluší. Navíc je obecně známým faktem, že rozsah služeb i pracovních míst v okrajových částech Prahy s malou koncentrací průmyslu a služeb je omezený, což platí tím spíše pro lokality s nízkým počtem obyvatel. Není nic neobvyklého na tom, že obyvatelé žijící v těchto lokalitách musí řadu služeb poptávat v jiných místech a také za prací často dojíždějí. Představa, že veškeré potřebné služby, školství i pracovní uplatnění najdou v nejbližším okolí, je přinejmenším iluzorní a objektivně nerealizovatelná.

Rozpor napadeného OOP s úkolem územního plánování vymezeným v § 19 odst. 1 písm. k) stavebního zákona, tedy s úkolem prověřovat a vytvářet v území podmínky pro hospodárné vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů na změny v území, navrhovatelé spojují se značnými ekonomickými náklady, které podle nich bude muset město v budoucnu vynaložit na zajištění dopravy včetně budování tramvajové trati a inženýrských sítí. Změna územního plánu provedená napadeným OOP nicméně reguluje území, které je téměř celé vlastněno soukromými investory, a s ohledem na svůj charakter (změna funkčního využití dotčených pozemků) sama o sobě nezakládá žádné požadavky na vybudování nové infrastruktury či rekonstrukci té stávající ze strany města. Odpůrce má tedy pravdu v tom, že tato změna nemá žádný přímý dopad do veřejných prostředků hlavního města Prahy. Soud k tomu na okraj pouze v obecné rovině dodává, že investice vynakládané městem na zlepšení dopravní infrastruktury, pod které lze podřadit i výstavbu nových tramvajových tratí, nepovažuje ani v nejmenším za nehospodárné vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů.

Navrhovatelé též namítli, že napadené OOP bylo vydáno v rozporu s § 19 odst. 1 písm. l) stavebního zákona, podle něhož je úkolem územního plánování vytvářet v území podmínky pro zajištění civilní ochrany. Neuvedli však žádné relevantní argumenty, proč by právě plocha regulovaná napadeným OOP měla být funkčně využita k plnění některého z požadavků civilní ochrany vymezených v § 20 vyhlášky č. 380/2002 Sb., k přípravě a provádění úkolů ochrany obyvatelstva. Zmíněná vyhláška byla vydána na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 7 odst. 9 písm. h) zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého prováděcí právní předpis stanoví požadavky ochrany obyvatelstva v územním plánování a stavebně technické požadavky na stavby civilní ochrany nebo stavby dotčené požadavky civilní ochrany. Z obsahu spisového materiálu plyne, že v řízení, jež vyústilo ve vydání napadeného OOP, nebylo ze strany dotčeného orgánu k předmětné změně územního plánu uplatněno žádné stanovisko, jež by směřovalo k tomu, aby do textové a grafické části územního plánu byl zapracován návrh ploch pro některou z potřeb (civilní ochrany) vymezených v ustanovení pod písm. a) – i). Za této situace nelze námitce poukazující na rozpor napadeného OOP s § 19 odst. 1 písm. l) stavebního zákona přisvědčit.

K námitce rozporu napadeného OOP s úkolem územního plánování spočívajícím v určování nutných asanačních, rekonstrukčních a rekultivačních zásahů do území [§ 19 odst. 1 písm. m) stavebního zákona] soud uvádí, že navrhovatelé neoznačili (a ani ničím nedoložili) žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že plocha regulovaná napadeným OOP vyžaduje nutné asanační, rekonstrukční či rekultivační zásahy. Při vydání napadeného OOP nebylo třeba stanovit požadavky ohledně nakládání s půdou a navážkou, které navrhovatelé v této souvislosti zmiňují, a to s ohledem na charakter změny územního plánu spočívající ve změně funkčního využití pozemků. Tyto požadavky budou řešeny až v rámci následných povolovacích řízení, v nichž bude posuzován konkrétní stavební záměr. Navrhovatelé dále poukazují na to, že v rozhodnutí o jejich námitce ID: 2970986 odpůrce uvedl, že se v prostoru průmyslového závodu nachází ekologická zátěž, aniž by to jakkoliv řešil. Toto tvrzení je však dezinterpretací argumentace, kterou odpůrce použil v rozhodnutí o uvedené námitce a v níž mj. uvedl, že „Změnu využití z výrobního areálu na bydlení nelze chápat jako rozpor s §18 st. zákona, transformace průmyslového areálu na obytný soubor nahrazuje neprostupný průmyslový areál bez veřejných prostranství a s ekologickou zátěží provozu mrazíren obytným souborem s veřejnými prostranstvími.“ Odpůrce zde slovní spojení „ekologická zátěž“ neužil ve významu staré ekologické zátěže vyžadující asanační zásahy do území, ale výslovně jej spojil s provozem mrazíren, aby tímto způsobem porovnal stávající průmyslový areál mrazíren s obytným souborem s veřejnými prostranstvími z hlediska jejich dopadu na životní prostředí.

V replice k vyjádření odpůrce navrhovatelé uvedli, že argument odpůrce, že se na místě průmyslového areálu nenachází ekologická zátěž, může, ale také nemusí být pravdivý. Nepravdivost tohoto výroku však zhola ničím neprokázali.

Navrhovatelé sice namítli také rozpor napadeného OOP s § 19 odst. 1 písm. n) stavebního zákona, v rámci této námitky se nicméně omezili na recyklaci svých mnohokrát uplatněných tvrzení o nevyvážené dopravní struktuře, dopravních zácpách, zpřetrhání stávajících sociálních vazeb a opomíjení udržitelnosti ze strany odpůrce, který podle nich selhal v ochraně před negativními vlivy záměrů v území. Nespecifikovali však jedinou podmínku, kterou měl odpůrce dle zmíněného ustanovení stavebního zákona vytvořit (a neučinil tak) pro ochranu území podle zvláštních „složkových“ právních předpisů před negativními vlivy záměrů na území. Nelze než zopakovat, že napadeným OOP bylo změněno „toliko“ funkční využití pozemků v regulované ploše; nebyl jím řešen konkrétní stavební záměr, jehož negativní vliv na území z hlediska zájmů chráněných zvláštními právními předpisy by bylo možné určit. Odpůrce ve spojení s touto námitkou zároveň oprávněně poukazuje na skutečnost, že v rámci veřejného projednání změny územního plánu provedené napadeným OOP nebyla dotčenými orgány, které mimo jiné chrání území před negativními vlivy záměrů ve smyslu § 19 odst. 1 písm. n) stavebního zákona, uplatněna žádná negativní stanoviska a nebyly jimi stanoveny žádné zvláštní požadavky, tedy ani požadavky na kompenzační opatření.

K argumentaci navrhovatelů, že „potřeba bytů je prakticky nulová“ a „počet obyvatel státu je stabilní“, se soud nehodlá blíže vyjadřovat, protože nikterak nesouvisí s namítaným rozporem napadeného OOP s § 19 odst. 1 písm. m) a n) stavebního zákona. Pouze na okraj soud uvádí, že nedostatečná výstavba nových bytů v Praze vyvolávající enormní poptávku po nových bytech, jakož i vysoké ceny, které zájemci v současnosti za pořízení bytu v Praze platí, jsou obecně známými skutečnostmi, které dle náhledu soudu není třeba dokazovat a které vyvrací pravdivost výše zmíněného tvrzení navrhovatelů o „prakticky nulové potřebě bytů“.

I v rámci námitek, jimiž brojí proti rozporu napadeného OOP s § 19 odst. 1 písm. p) stavebního zákona (podle něhož je úkolem územního plánování uplatňovat poznatky zejména z oborů architektury, urbanismu, územního plánování a ekologie a památkové péče), navrhovatelé opakují již mnohokrát vyřčené teze a argumenty o nerespektování potřeby vyvážené urbánní struktury pro celou spádovou oblast, neúměrně narůstající intenzitě dopravy, nekritickém přejímání výsledků dopravní studie, nerespektování historických, archeologických a kulturních hodnot území, nerovnováze mezi ekonomickým pilířem (míněno zřejmě ekonomickým zájmem vlastníka pozemků v regulované ploše a případného investora výstavby) a ostatními pilíři, nerespektování vesnického a příměstského charakteru území a hrozbě vzniku tepelného ostrova. Ke všem těmto argumentům se již soud několikrát vyjádřil, a proto odkazuje na své shora uvedené závěry. Navrhovatelé odpůrci vytýkají také přehlížení názoru občanů a okolních municipalit. K tomu soud uvádí, že navrhovatelům nepřísluší, aby se v tomto soudním řízení brali za práva třetích osob, ať již jde o fyzické osoby či územně samosprávné celky.

V dalším námitkovém okruhu navrhovatelé soustředili námitky, v nich dovozují rozpor napadeného OOP s PÚR a ZÚR. Nejprve namítli nepřezkoumatelnost závěru obsaženého v textové části odůvodnění napadeného OOP pod písmenem B. a), podle něhož změna územního plánu není v rozporu s PÚR ani s územně plánovací dokumentací kraje, tj. ZÚR. Jak již soud uvedl výše v rámci vypořádání námitky nepřezkoumatelnosti namířené proti jiným závěrům odpůrce, textová část odůvodnění napadeného OOP obsahuje jednoznačné závěry odpůrce o výsledku přezkoumání změny územního plánu podle § 53 odst. 4 a 5 stavebního zákona, tedy jejího souladu s PÚR, ZÚR, cíli a úkoly územního plánování, požadavky stavebního zákona a jeho prováděcích právních předpisů. Za odůvodnění těchto závěrů je ovšem třeba pokládat, a to ve smyslu shora nutnosti nazírání na napadené OOP jako na jeden celek, rovněž další části napadeného OOP, a to včetně odůvodnění rozhodnutí o jednotlivých námitkách, ve kterých navrhovatelé argumentovali rozporem s těmito kritérii. V případě rozporu napadeného OOP s PÚR a ZÚR se jedná především o námitky ID: 2971181 a 2971187.

Soud ani v nejmenším nesdílí představu, kterou zřejmě zastávají navrhovatelé, a sice že by odpůrce měl v rámci odůvodnění souladu změny napadeného OOP s PÚR či ZÚR detailně odůvodňovat, proč je přesvědčen o tom, že jím přijímaná změna územního plánu koresponduje jednotlivým republikovým prioritám zakotveným v PÚR či zásadám a prioritám vytyčeným v ZÚR. Závěrem, podle něhož změna územního plánu není v rozporu s PÚR ani se ZÚR, odpůrce jednoznačně vyjádřil výsledek svého přezkoumání souladu změny územního plánu z hlediska stanoveného v § 53 odst. 4 písm. a) stavebního zákona, jak mu ukládá § 53 odst. 5 písm. a) téhož zákona. Bylo by zcela nadbytečné, aby v rámci tohoto závěru opisoval znění jednotlivých priorit a zásad zakotvených v PÚR a v ZÚR.

Své přesvědčení, že napadené OOP je v rozporu s článkem 14 PÚR, navrhovatelé opět zdůvodňují s pomocí tvrzení o prohlubování nevyvážené urbánní struktury celé spádové oblasti navrhovanou zástavbou hromadné sídlištní bytové struktury, případně hromadného vysokoškolského ubytování, čímž bude narušena jedinečná urbanistická struktura dané lokality, která je turistickou a rekreační oblastí vyhledávanou pro svůj „vesnický urbánní charakter“. Předmětná změna územního plánu podle navrhovatelů ignoruje principy udržitelného rozvoje. Soudu nezbývá než zopakovat, že změna územního plánu provedená napadeným OOP je pouze lokálního charakteru, a již proto odpůrce nebyl povinen při rozhodnutí o ní koordinovat zástavbu celé spádové oblasti. Změnu funkčního využití pozemků v ploše regulované napadeným OOP soud nepovažuje (z důvodů popsaných výše) za nepřiměřenou poměrům v místě. Nejedná se o žádnou turistickou oblast mající vesnický charakter, ale o území hlavního města, kde se nyní nachází mj. několikapodlažní bytové domy, areál mrazíren, budova bývalé cihelny a další průmyslové areály v blízkosti železniční trati. To, že by pozemky, jichž se předmětná změna územního plánu týká, někdo vyhledával za účelem rekreace, považuje soud za vyloučené. Souvislé plochy zeleně v okolí, které mohou sloužit k relaxaci či rekreačním účelům, nebudou napadeným OOP jakkoliv dotčeny.

Soud již výše označil za nedůvodnou argumentaci navrhovatelů, že změna územního plánu do daného místa přináší (jen) hromadné sídliště socialistického typu nebo vysokoškolské koleje (nehledě k tomu, že napadeným OOP není povolován žádný konkrétní stavební záměr). Plochy funkčního využití OV - všeobecně obytné mohou plnit i další funkce pro obsluhu obyvatel – je na nich možné umisťovat například školy, mimoškolní zařízení pro děti a mládež, kulturní zařízení, církevní zařízení, zdravotnická zařízení, zařízení sociálních služeb, malá ubytovací zařízení, ale také drobnou nerušící výrobu a služby.

Soudu není zřejmé, jak souvisí republiková priorita územního plánování obsažená v článku 14 PÚR s prohlášením navrhovatelů, že „lidé potřebují pro své žití služby, sklenáře, zámečníka, elektro, truhláře, pneuservis, stavebniny, sklady, ale i mrazírny“. Aniž soud by hodlal jakkoliv zpochybňovat potřebnost vyjmenovaných profesí a služeb, uvádí k tomu, že žádný z územně samosprávných celků neprojevil v průběhu jednání o změně územního plánu zájem na zachování funkčního využití regulované plochy pro nerušící výrobu a služby. Navíc, jak bylo konstatováno v předchozím odstavci, v ploše funkčního využití OV - všeobecně obytné je možné umisťovat také drobnou nerušící výrobu a služby. Veřejné subjektivní právo na zachování provozu mrazíren v daném místě „na věčné časy“ však navrhovatelům (ani nikomu jinému) nesvědčí.

Pokud navrhovatelé tvrdí, že mrazírny Sofil v Sedlci žádným brownfieldem nejsou, pak tím de facto popírají možnost aplikace první věty článku 19 PÚR na nyní projednávanou věc, neboť tato věta se týká vytváření předpokladů pro rozvoj, využití potenciálu a polyfunkčního využívání opuštěných areálů a ploch – tzv. brownfields. K tomu lze podotknout, že obecně platná definice pojmu brownfield neexistuje; jako brownfield jsou označovány také pozemky či objekty, které již nelze efektivně využívat k účelu, který dříve plnily, aniž by proběhl proces jejich regenerace. Sám provozovatel areálu mrazíren v Sedlci označil tento areál za technologicky zastaralý s tím, že jeho modernizace by z ekonomického hlediska nebyla efektivní. Je-li tomu skutečně tak (což navrhovatelé ničím nezpochybnili), pak se rovněž může jednat o brownfield ve výše uvedeném smyslu. Využití pozemků, na kterých tento areál stojí, k jinému smysluplnému účelu, který umožní změna územního plánu provedená napadeným OOP, nepochybně vytváří předpoklady pro využití potenciálu tohoto území, a je tak v souladu s první větou článku 19 PÚR. Současně povede k hospodárnému využívání již zastavěného území ve smyslu druhé věty téhož článku PÚR. Soud tudíž nesdílí opačný názor navrhovatelů, který je opět založen na jejich přesvědčení o nevyvážené urbánní struktuře celé spádové oblasti a existenci dopravních kolapsů. K těmto otázkám již soud opakovaně vyjádřil výše.

Navrhovatelé shledávají rozpor napadeného OOP s článkem 19 PÚR také v tom, že předmětná změna územního plánu podle nich vykazuje negativní znaky suburbanizace. V návrhu předkládají výčet těchto negativních znaků, který je ovšem doslovným zkopírováním částí článku „Výhody a nevýhody suburbanizace“ na Wikipedii. Soud k tomu předně uvádí, že změna územního plánu provedená napadeným OOP, jež spočívá v tom, že funkční využití naprosté většiny regulované plochy se mění na OV - všeobecně obytná, nepřináší automaticky do daného území suburbánní zástavbu. V důsledku této změny je v souladu s přípustným a podmíněně přípustným využitím takové plochy možné umístit sem celou řadu staveb a zařízení, která pro suburbánní zástavbu rozhodně typická nejsou (např. školy, mimoškolní zařízení pro děti a mládež, kulturní zařízení, církevní zařízení, zdravotnická zařízení, zařízení sociálních služeb aj.).

Skutečnost, že lidé žijící v suburbiích jsou při dojíždění za prací, do školy či za zábavou většinově závislí na automobilové dopravě či na příměstské veřejné dopravě, je obecně známým faktem, na kterém napadené OOP nemůže nic změnit. Stejně je tomu i u navrhovatelů, kteří zřejmě také jezdí automobilem směrem do centra Prahy, a proto naříkají nad komplikovaným výjezdem z ulice V Sedlci na ulici Kamýcká.

Sedlec nepatří mezi „satelitní města“, která (podle navrhovateli zkopírované Wikipedie) často tvoří suburbia, v nichž lidé netvoří silné komunity a kde „v rozlehlých ulicích chybí sociální dohled“.

Soudu není známo, z čeho navrhovatelé odvozují své vizionářské představy o tom, že v ploše regulované OOP vzniknou nová sídliště „socialistického typu“ a také zde se bude jednat o satelit. K těmto spekulacím nemajícím reálný podklad v napadeném OOP se soud nehodlá blíže vyjadřovat. Totéž platí i pro argumentaci o výrazně odlišném sociálním statusu nově příchozích obyvatel - „migrantů“ z města, která podle navrhovatelů způsobí výraznou polarizaci sociálně prostorové struktury. Navrhovatelům ani v nejmenším nepřísluší, aby určovali, jaký sociální status mohou mít případní noví obyvatele Sedlce.

Wikipedie spolu s navrhovateli označují za další z nevýhod suburbanizace obrovskou ekologickou zátěž na území, vylidnění širších městských center, jakož i to, že se vlivem degradace území odstěhovávají i ti lidé, kteří o tom původně neuvažovali. Jedná se o povšechnou argumentaci bez bližší specifikace, která postrádá přímý vztah k právní sféře navrhovatelů a k napadenému OOP.

K namítanému rušení ploch zeleně, k němuž mělo v rozporu s § 55 odst. 4 stavebního zákona přijetím napadeného OOP dojít a na které navrhovatelé opět poukázali ve spojitosti s článkem 19 PÚR, se již soud vyjádřil v předchozí části tohoto rozsudku.

Za nedůvodnou soud považuje i námitku rozporu napadeného OOP s článkem 24 PÚR, jenž jako další republikovou prioritu stanoví (ve zkratce) vytváření podmínky pro zlepšování dostupnosti území rozšiřováním a zkvalitňováním dopravní infrastruktury a dále vytváření podmínek pro zvyšování bezpečnosti a plynulosti dopravy. Navrhovatelé porušení této priority spatřují v tom, že realizace přispěje k dopravním zácpám, znovu namítají nesprávnost dopravní studie k urbanistické studii Nový Sedlec a poukazují na to, že výstavba bytových projektů nebyla podmíněna realizací a dokončením tramvajové trati. Doprava v lokalitě, kde navrhovatelé žijí, podle nich již teď není bezpečná ani plynulá – jsou tam dopravní zácpy a vozidla IZS a autobusy MHD nemohou projíždět.

K většině těchto námitek se již soud vyjádřil v rámci vypořádání předchozích návrhových bodů, a proto pouze ve stručnosti uvádí, že podle písmene F. textové části odůvodnění změny územního plánu provedené napadeným OOP tato změna nemění koncepci (stávající) dopravní infrastruktury. Při přijetí této změny žádný z dotčených orgánů nezpochybnil přípustnost rozvoje dané lokality s ohledem na dopravní kapacity a bezpečnost a plynulost dopravy. Navrhovatelé se nemohli seznámit s obsahem dopravní studie k urbanistické studii Nový Sedlec v řízení o vydání napadeného OOP, neboť tato studie byla pořizována jako podklad pro jinou změnu územního plánu. Zmíněná dopravní studie je nicméně veřejně dostupná a je evidentně navrhovatelům známa, přesto její pravdivost a správnost žádným relevantním argumentem nezpochybnili a omezili se pouze na nekonkrétní proklamace o tom, že používá nevalidní vstupy a nereflektuje již existující zácpy. Fotografie dopravních zácp na ulicích Kamýcká a Roztocká předložené navrhovateli nejsou důkazním prostředkem, jenž by byl způsobilý tuto dopravní studii zpochybnit. Tyto fotografie nadto neprokazují ani navrhovateli tvrzenou nebezpečnost dopravní situace v místě jejich bydliště. Zácpy a kolony jsou nepříjemným faktem, jemuž se v hlavním městě v době nejrušnějšího provozu v podstatě nelze vyhnout. Fotografie zachycující tento negativní jev, jenž je pro velkoměsta do značné míry příznačný a nikdo jeho existenci nepopírá, lze bez obtíží pořídit na mnoha místech Prahy, nejen v Sedlci. To ovšem neznamená, že by tato místa byla zcela neprůjezdná pro vozidla MHD či IZS nebo dokonce nebezpečná pro účastníky silničního provozu.

Nebylo povinností odpůrce, aby se při přijímání napadeného rozhodnutí zabýval posouzením bezpečnosti konkrétních pozemních komunikací, které se u stanovených typů pozemních komunikací provádí podle § 18g a násl. zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích.

Tvrzení navrhovatelů o rozporu napadeného OOP s článkem 24a PÚR se zcela míjí se zněním republikové priority zakotvené v uvedeném článku. Navrhovatelé nespecifikovali, zda se v posuzované věci jedná o území, kde dochází dlouhodobě k překračování zákonem stanovených hodnot imisních limitů, nebo o území, kde nejsou hodnoty imisních limitů pro ochranu lidského zdraví překračovány, a stejně tak neuvedli, jaké hodnoty imisních limitů mají na mysli. V posuzované věci se z povahy věci nemůže jednat ani o vytváření podmínek pro minimalizaci negativních vlivů koncentrované výrobní činnosti na bydlení, a navrhovatelům jistě nejde o vymezení ploch pro novou obytnou zástavbu tak, aby byl zachován dostatečný odstup od průmyslových nebo zemědělských areálů. Navrhovatelé i ve vztahu k článku 24a PÚR pouze zopakovali své teze o nerespektování vyvážené urbánní struktury, potřebnosti zachování funkční plochy nerušící výroby a zhoršení dopravní zátěže, z nichž však nerespektování republikové priority zakotvené v uvedeném článku nijak nevyplývá.

Napadené OOP není v rozporu ani s článkem 15 PÚR, který jako další republikovou prioritu ukládá povinnost předcházet při změnách nebo vytváření urbánního prostředí prostorově sociální segregaci s negativními vlivy na sociální soudržnost obyvatel. Soud má za to, že změna územního plánu provedená napadeným OOP, jež spočívá ve změně funkčního využití dotčených pozemků, není způsobilá vést k prostorově sociální segregaci obyvatel Sedlce. Tato změna umožní v budoucnu transformovat dosluhující průmyslový areál mrazíren na obytné centrum s veřejně přístupným parkem, mateřskou školou a občanskou vybaveností. Nepovede tedy k výstavbě jakési oddělené zóny, která by byla pro starousedlíky nepřístupná a měla za následek prostorově sociální segregaci obyvatel obce vedoucí dokonce k (navrhovateli již teď presumovaným) střetům a konfrontacím mezi občany.

Soud skutečně nechápe, o jakých „nerovných šancích segregovaných osob a jejich uplatnění ve společnosti“ navrhovatelé v této souvislosti mluví. Budoucí noví obyvatelé Sedlce budou mít naprosto stejné šance a možnosti uplatnění ve společnosti jako kdokoliv jiný včetně starousedlíků, což platí i pro možnost podílet se na rozvoji místní komunity. K argumentaci navrhovatelů o výrazně odlišném sociálním statusu nově příchozích obyvatel - „migrantů“ z města, která podle nich způsobí výraznou polarizaci sociálně prostorové struktury, se již soud vyjádřil shora s tím, že navrhovatelům nepřísluší určovat, jaký sociální status mohou mít případní noví obyvatele Sedlce.

Zřízení podchodu a podjezdu pod železniční tratí v ulici Přerušená, kterého se navrhovatelé domáhají, s článkem 15 PÚR nijak nesouvisí.

Rozpor napadeného OOP s články 16 a 16a PÚR navrhovatelé spatřují v tom, že odpůrce odmítl realizovat komplexní dopravní studii celé spádové oblasti, a namísto toho, aby celé území Starého a Nového Sedlce řešil v návaznosti na spádovou oblast komplexně, přistoupil k „salámové“ metodě a toto území rozdělil na jednotlivé dílčí změny. Navrhovatelé připouští, že to platná legislativa umožňuje, podle nich ale nelze pochopit, proč nebyly veškeré změny posouzeny v rámci SEA, když se jedná o změny týkající se desítek hektarů. Navrhovatelé vytýkají odpůrci také to, že vhodné řešení nehledal ve spolupráci s obyvateli území. Tuto spolupráci realizoval jen formálně, příkladem čehož je podle nich bezdůvodné zastavení jednání o komplexní dopravní studii celé spádové oblasti. To, že odpůrce nevycházel z principu integrovaného rozvoje území, navrhovatelé dovozují z toho, že ignoroval současné a budoucí dopravní problémy a pouze hledal možnost, jak co nejvíce zástavby realizovat ještě před zprovozněním tramvajové trati. K tomu navrhovatelé opět připojili svá mnohokrát opakovaná tvrzení o nerespektování zásad vyvážené urbánní struktury a udržitelného rozvoje, nerespektování vesnického a příměstského charakteru území, neúměrné intenzitě dopravy, narušení sociální soudržnosti a hrozících střetech mezi občany.

Soud v reakci na tyto námitky uvádí, že předmětem tohoto řízení je výlučně posouzení zákonnosti změny územního plánu provedené napadeným OOP, nikoliv zákonnost jiných změn územního plánu připravovaných či již realizovaných v k. ú. Sedlec. Jak navrhovatelé sami připustili, nebylo povinností odpůrce rozhodovat o všech změnách územního plánu, které se týkají lokality Sedlce, najednou, tj. jedním opatřením obecné povahy. Změna provedená napadeným OOP je vzhledem k rozsahu regulované plochy (nejedná se o plochu celoměstského, resp. nadmístního významu) pouze lokálního charakteru, z čehož plyne, že nově stanoveným způsobem využití pozemků v regulované ploše nemohlo dojít k ovlivnění širšího území či okolních obcí. K přijetí této změny územního plánu tudíž nebylo zapotřebí, aby odpůrce zjišťoval kapacitu území „spádové“ oblasti a koordinoval zástavbu v ní se zástavbou, kterou v budoucnu umožní realizovat napadené OOP. Z téhož důvodu nebylo jeho povinností posuzovat tuto změnu územního plánu v rámci SEA, a to tím spíše, že ze strany dotčeného orgánu nebyl uplatněn požadavek na posouzení změny z hlediska vlivů na životní prostředí.

S ohledem na zmíněný lokální charakter předmětné změny územního plánu nebylo vydání napadeného OOP podmíněno vypracováním komplexní dopravní studie celé spádové oblasti. Navrhovateli tvrzené ukončení jednání o takové komplexní dopravní studii tudíž nemůže být důkazem toho, že odpůrce při vydání napadeného OOP nerespektoval povinnost hledat vhodné řešení ve spolupráci s obyvateli území.

Zároveň je ovšem třeba uvést, že odpůrce při vydání napadeného OOP předmětnou změnu územního plánu koordinoval s dalšími změnami a přihlížel též k dopravní situaci v širším okolí. Svědčí o tom mj. rozhodnutí o námitce navrhovatelů ID: 2970926, v němž odpůrce poukázal na to, že „změna je koordinována s dalšími dvěma sousedními změnami společnou podkladovou studií a současně i se změnou ÚP Z 3827 pro koordinovaný rozvoj Nového Sedlce. Tato změna řeší kromě obytné zástavby i potřebnou veřejnou a komerční vybavenost a přivádí do území tramvajovou dopravu, která značně přispěje ke komfortnější dopravní obsluze území. Součástí urbanistické studie Nového Sedlce, která je podkladem pro změnu ÚP Z 3827, je i návrh řešení dopravy s přihlédnutím k variantě prodlouženého zahloubení přivaděče Rybářka.“ Poukázat lze též na rozhodnutí o námitce navrhovatelů ID: 2970981, podle něhož „(k)oordinaci, koncepční rozvoj a revitalizaci lokality řeší v širším kontextu urbanistická studie Nový Sedlec, která je podkladem (pro) změnu ÚP Z 3827. Problematika dopravního napojení lokality na ulici Kamýckou je zahrnuta do Dopravní studie k urbanistické studii Nový Sedlec (.....).“ Jak již bylo soudem konstatováno, poukazování navrhovatelů na časté dopravní zácpy ke zpochybnění validity závěrů dopravní studie nestačí.

K otázce výstavby nové tramvajové trati, a stejně tak i k námitkám, v nichž je odpůrci vytýkáno nerespektování zásad vyvážené urbánní struktury, nerespektování vesnického a příměstského charakteru území, neúměrná intenzita dopravy a narušení sociální soudržnosti, se již soud dostatečně vyjádřil shora. Obsahově tak vypořádal též námitku rozporu napadeného OOP s článkem 18 PÚR, neboť i tu navrhovatelé zdůvodnili s pomocí totožných argumentů. K tomu je zapotřebí doplnit, že druhou větu republikové priority zakotvené v článku 18 PÚR, která ukládá vytvářet územní předpoklady pro posílení vazeb mezi městskými a venkovskými oblastmi, na nyní projednávanou věc vůbec nelze aplikovat, protože napadené OOP reguluje plochu, která leží výlučně na území hlavního města Prahy, a nejedná se tedy o žádnou venkovskou oblast (přestože navrhovatelé tvrdí opak). Napadené OOP představuje změnu územního plánu lokálního charakteru, která není způsobilá ovlivnit vazby mezi městskými a venkovskými oblastmi.

Rozpor napadeného OOP s článkem 20 PÚR shledávají navrhovatelé v nesmyslném umístění novodobého hromadného sídliště „socialistického typu“ do kaňonu Vltavy. Jedná se o změnu, která podle nich zcela ignoruje ochranu krajinného rázu. Ani těmto tvrzením však soud nemohl přisvědčil. Předně soud znovu zdůrazňuje charakter napadeného OOP, jehož podstatou je změna funkčního využití plochy u několika pozemků, které jsou dnes součástí areálu mrazíren. Napadeným OOP tedy není povolován žádný konkrétní stavební záměr. Tvrzení navrhovatelů o umístění novodobého hromadného sídliště „socialistického typu“ do kaňonu Vltavy je tak pouhou fabulací, která neodpovídá obsahu napadeného OOP. Vzhledem k tomu, že dosud není známo, jaký stavební záměr bude v území regulovaném napadeným OOP realizován, není možné dopředu předjímat (jak to činí navrhovatelé), že jím dojde k zásahu do krajinného rázu. Tím, zda je konkrétní stavební záměr v souladu s charakterem území, s požadavky na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území, a stejně tak i tím, zda jeho umístěním nemůže být snížen či změněn krajinný ráz, se bude stavební úřad zabývat až v rámci navazujících řízení, jejichž předmětem bude posouzení takového konkrétního záměru. K charakteru stávajícího charakteru území, kde se nyní nachází mj. několikapodlažní bytové domy, areál mrazíren, budova bývalé cihelny a další průmyslové areály v blízkosti železniční trati, se již soud vyjádřil výše.

V rámci námitek, v nichž dovozují rozpor napadeného OOP s článkem 25 PÚR, navrhovatelé upozornili na to, že budoucí realizace zástavby bude pravděpodobně provedena na navážkách a spraších, kde je velkým problémem zakládání staveb, ale i jejich odvodnění a zasakování vody, a dále na to, že v tomto území docházelo k zaplavování vodou směrem od Suchdola. Starost navrhovatelů o zaplavování území, na kterém dnes stojí areál mrazíren, je nadbytečná – navrhovatelé žijí v domě, jenž stojí výše nad tímto územím, a jejich právní sféra tudíž tímto jevem, i kdyby nastal, nemůže být dotčena. Totéž platí i pro případné technické obtíže, které podle navrhovatelů mohou nastat při zakládání nových staveb v regulované ploše, protože ani ty se jejich právní sféry ani v nejmenším netýkají. Odpůrce v této souvislosti přiléhavě poukazuje na to, že zhodnocení podloží, na kterém má být umístěna případná zástavba, je předmětem posudků vypracovávaných v souvislosti s projektovou dokumentací konkrétního stavebního záměru. Na této ploše navíc již nyní stojí rozsáhlé stavby mrazírenského areálu, které jsou objektivním důkazem možnosti realizace staveb na daném místě.

Námitky vytýkající odpůrci nerespektování zásad potřebných pro adaptaci na změny klimatu navrhovatelé spojují s možností vzniku tepelných ostrovů v důsledku úbytku zeleně, přičemž opět nepřípustně směšují změnu provedenou napadeným OOP a její dopady s ostatními změnami územního plánu v k. ú. Sedlec. Soud již v rámci posouzení námitky směřující proti porušení § 55 odst. 4 stavebního zákona vysvětlil, že k úbytku zeleně ve srovnání se současným stavem nedojde a že řešení funkčního využití ploch dle napadeného OOP bude ve výsledku znamenat naopak nárůst ploch zeleně ve srovnání s předchozím stavem. Za lichou proto označil obavu navrhovatelů ze vzniku tepelného ostrova a nárůstu tepelné nepohody. Soud k tomu dodává, že případná nová obytná výstavba v regulované ploše, která bude muset respektovat nejenom nejnovější trendy a technologické normy, ale též závazné minimální koeficienty zeleně stanovené Regulativy, bude potřebám adaptace na změny klimatu odpovídat nesrovnatelně lépe než několik desítek let starý areál mrazíren, který se tam dnes nachází.

Hodnoty minimálního koeficientu zeleně, které pro ten který kód míry využití plochy stanoví Regulativy podle průměrné podlažnosti, jsou závazné pro všechny a musí být při rozhodování v navazujících povolovacích řízeních ohledně konkrétního stavebního záměru dodrženy. Soud nechápe, co úsměvného navrhovatelé spatřují na argumentaci, že zeleň mezi budovami bude odpovídat limitům využití území „E“ a tomu odpovídajícímu koeficientu zeleně.

Není nic divného a ani nezákonného na tom, že míra využití ploch území OV-E (všeobecně obytné s kódem míry využití území E) byla při vydání napadeného OOP odvozena od stávajícího využití území dotčeného touto změnou územního plánu. Zohlednění stávajícího charakteru zástavby je zcela logickým a běžným postupem, jemuž z urbanistického hlediska není co vytknout. To, že v daném místě řadu desetiletí stojí haly mrazírenského areálu, je objektivní skutečností, kterou nelze ignorovat a zavírat před ní oči jen proto, že se to navrhovatelům takříkajíc „nehodí do krámu.“

Články 27 a 28 PÚR upravují republikové priority, jež (stručně řečeno) ukládají vytvářet podmínky pro koordinované umisťování veřejné infrastruktury v území, resp. zohledňovat nároky na veřejnou infrastrukturu. Rozpor napadeného OOP s těmito články PÚR podle navrhovatelů spočívá v tom, že napadené OOP ignoruje zásady vyvážené urbánní struktury celé spádové oblasti. Nová zástavba by měla odpovídat stávající vesnické a příměstské struktuře. Nejsou splněny podmínky pro vytvoření výkonné dopravní sítě. Dopravní studie k urbanistické studii Nový Sedlec využívá chybné vstupní údaje a ignoruje dopravní zácpy, které jsou v území již dnes. Osobní železniční doprava je na 80 % - 100 % svého maxima a tramvajová trať (do Sedlce) bude realizována až po nové bytové výstavbě. K valné většině těchto argumentů se již soud vyjádřil v rámci vypořádání předchozích námitek, na které tímto odkazuje. Dále uvádí, že změna územního plánu provedená napadeným OOP není s ohledem na svou povahu a lokální význam způsobilá zásadně ovlivnit dopravní situaci v dané lokalitě. Jak plyne z textové části odůvodnění této změny (bod F.), tato změna nemění koncepci dopravní infrastruktury ani koncepci technické infrastruktury. Nejedná se tedy o návrh veřejné (dopravní) infrastruktury, který je podle republikové priority upravené v článku 28 PÚR vhodné řešit ve spolupráci veřejného i soukromého sektoru s veřejností. Argumentace navrhovatelů o tom, že veřejnosti nebyly předkládány studie, které byly podkladem pro změnu územního plánu, již z tohoto důvodu není způsobilá prokázat, že při vydání napadeného OOP došlo k porušení článku 28 PÚR.

Co se týče tvrzení, že osobní železniční doprava v Sedlci je na 80 % - 100 % svého maxima, navrhovatelé předně ničím neprokázali jeho pravdivost. I kdyby však toto tvrzení bylo pravdivé, nedokládalo by to nezákonnost napadeného rozhodnutí, které s ohledem na svůj charakter žádný přímý dopad na železniční dopravu nemá. Zprostředkovaně – umožněním nové výstavby v regulované ploše – může napadené OOP tuto část veřejné infrastruktury ovlivnit až za řadu let. Do té doby však může doznat výrazných změn i osobní železniční doprava přes Sedlec. Stav o jejím aktuálním vytížení v roce 2025 se z tohoto pohledu jeví jako irelevantní.

Námitkami uplatněnými v dalším námitkovém okruhu navrhovatelé vytýkají napadenému OOP jeho rozpor se ZÚR. Ani tyto námitky soud neshledal důvodnými.