1 Ads 149/2023 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 20/2024- 44 - text  16 15 Ad 20/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: V. P. bytem X proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník se sídlem Jindřišská 34, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2024 č. j. MV-110479-4/SR-2024 takto: I. V části, v níž se žalobce domáhal zrušení příkazu ministra kultury ze dne 5. 10. 2018 č. 19/2018, č. j. MK 62917/2018 KST, se žaloba odmítá. II. Ve zbývající části se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Státní tajemnice v Ministerstvu kultury (dále jen „služební orgán“) prvním výrokem rozhodnutí ze dne 5. 6. 2024 č. j. MK 49347/2024 KST (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) zařadila žalobce mimo výkon služby z organizačních důvodů podle § 62 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“) a zároveň druhým výrokem stanovila, že se žalobci bude vyplácet měsíčně částka 27 800 Kč, což je 80 % jeho platu. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) změnil druhý výrok prvostupňového rozhodnutí tak, že slova „27 800 Kč měsíčně“ nahradil slovy „33 744 Kč měsíčně“, ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil a zároveň určil, že účinky jím provedené změny druhého výroku prvostupňového rozhodnutí nastávají ode dne předběžné vykonatelnosti prvostupňového rozhodnutí. 2. Žalobce vede s různými orgány státní správy spor o své služební místo již od roku 2018. Soud považuje za vhodné na tomto místě pro přehlednost stručně shrnout průběh tohoto sporu, přičemž zmíní pouze ty skutečnosti, které jsou pro nyní projednávanou věc podstatné. 3. Žalobce působil od roku 2012 do roku 2018 ve služebním poměru na Ministerstvu průmyslu a obchodu v oboru Systém veřejné správy. Byl tam však dlouhodobě nespokojen; tvrdí, že jej šikanoval představený. Po úspěšném výběrovém řízení jej služební orgán zařadil od 1. 6. 2018 na služební místo č. 293 na Ministerstvu kultury, služební obor Lidská práva, Odborné zabezpečení činnosti vlády, 12. platová třída (dále jen „služební místo č. 293“). Poměrně záhy bylo však služební místo č. 293 zrušeno, a to usnesením Vlády České republiky č. 783 ze dne 29. 11. 2018 s účinností od 1. 1. 2019. Služební orgán žalobce proto nejprve zařadil mimo výkon služby rozhodnutím ze dne 29. 5. 2019 č. j. MK 41741/2019 KST (dále jen „rozhodnutí o prvním zařazení mimo výkon služby“), proti němuž žalobce nepodal odvolání ani správní žalobu. Následně byl žalobci rozhodnutím služebního orgánu ze dne 26. 5. 2020 skončen služební poměr, protože se nepodařilo do šesti měsíců od (prvního) zařazení mimo výkon služby najít mu jiné vhodné místo. 4. Žalobce se proti skončení služebního poměru v roce 2020 bránil žalobou, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 8. 2021 č. j. 14 Ad 13/2020-107 zamítl. Právě uvedený rozsudek ale Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 9. 2. 2023 č. j. 1 Ads 261/2021-79 zrušil. Rozsudkem ze dne 13. 6. 2023 č. j. 14 Ad 13/2020-172 Městský soud v Praze žalobu opět zamítl, protože dospěl k závěru, že si žalobce dostatečně aktivně nehledal služební místo, a dále že žalovaný nepochybil, pokud neumožnil žalobci dálkový přístup do evidence obsazovaných služebních míst podle § 182 zákona o státní službě. Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) nicméně rozsudkem ze dne 28. 3. 2024 č. j. 1 Ads 149/2023-38 zrušil jak rozsudek ze dne 13. 6. 2023 č. j. 14 Ad 13/2020172, tak rozhodnutí ze dne 27. 8. 2020, č. j. MV99900-5/OSK-2020, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí služebního orgánu ze dne 26. 5. 2020 o ukončení služebního poměru žalobce. Nejvyšší správní soud dovodil, že služební orgán nezákonně neumožnil žalobci přístup do evidence služebních míst, což pro něj mělo dva negativní důsledky, a sice že si nemohl aktivně hledat náhradní služební místo, a dále nemohl kontrolovat služební orgán v procesu hledání vhodných volných míst a případně postup při jejich hledání zpochybnit. 5. Věc se tudíž vrátila žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný nejprve rozhodnutím ze dne 24. 5. 2024 č. j. MV9990042/OSK-2020 zrušil rozhodnutí služebního orgánu ze dne 26. 5. 2020 o skončení služebního poměru žalobce a řízení o skončení služebního poměru zastavil. Dne 29. 5. 2024 služební orgán vyzval žalobce, aby mu sdělil, zda podle § 75 odst. 3 služebního zákona hodlá pokračovat ve službě. Na tuto výzvu žalobce neodpověděl (doručena mu byla fikcí dne 10. 6. 2024). 6. Prvostupňovým rozhodnutím zařadil služební orgán žalobce (podruhé) mimo výkon služby. Nejprve vysvětlil, že na žalobce se po zrušení nezákonného rozhodnutí o skončení služebního poměru nahlíží, jako by jeho služební poměr nebyl skončen (§ 75 odst. 1 služebního zákona). Jelikož je ale žalobcovo původní služební místo č. 293 zrušeno a žalobce zároveň nesdělil, že nehodlá ve službě pokračovat, pokusil se služební orgán podle § 75 odst. 2 služebního zákona najít žalobci jiné vhodné volné místo na Ministerstvu kultury. Vzal přitom v potaz těchto pět kritérií: i. služební působiště – Praha; ii. platovou třídu – 12. (stávající žalobcova) platová třída s tím, že eventuálně by bylo možno jej zařadit i do 11. platové třídy, protože s tím souhlasil; iii. požadované vzdělání a kvalifikaci – žalobce má vysokoškolské vzdělání ve dvou magisterských programech na Univerzitě Karlově na Filozofické fakultě a Fakultě sociálních věd; iv. dosavadní praxe – žalobce pracoval na služebním místě č. 293 pouhé čtyři měsíce, nezískal dostatečné zkušenosti. Z vykonávaných oborů nemá ani složenou úřednickou zkoušku. Na původním služebním místě na Ministerstvu průmyslu a obchodu vykonával šest let činnost v oboru Systém veřejné správy, připravoval referátníky pro ministra, zpracovával stanoviska na zasedání vlády, vykonával činnosti v e-Klep. Služební orgán tedy vycházel z toho, že žalobce má obsáhlejší zkušenosti v oboru Systém veřejné správy; v. preference žalobce – v průběhu řízení vyplynulo, že žalobce obor Lidská práva, Odborné zabezpečení činnosti vlády na Ministerstvu kultury vykonávat nechtěl, protože skutečná pracovní náplň se míjela s jeho původními představami a chtěl se vrátit na své původní služební místo na MPO v oboru Systém veřejné správy. 7. Od 1. 7. 2019 se obor Systém veřejné správy přeřadil pod obor Systém veřejné správy a všeobecná vnitřní správa. příloha č. 2 nařízení vlády č. 1/2019 Sb., o oborech státní služby Žádné služební místo, které by vyhovovalo výše nastíněným kritériím, služební orgán na Ministerstvu kultury nenašel. Pátral tedy i v evidenci obsazovaných služebních míst, ale také marně. Proto žalobce zařadil mimo výkon služby. Plat mu stanovil jako 80 % z částky 34 750 Kč, což byl žalobcův plat před jeho zařazením mimo výkon služby. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 20. 6. 2024 (desátým dnem od jeho uložení na poště). 8. Žalobce dne 27. 6. 2024 odeslal služebnímu orgánu dopis, v němž mu vyčítá, že nedostal prostor, aby odpověděl na výzvu ze dne 29. 5. 2024 ke sdělení, zda bude pokračovat ve službě či nikoliv. Dále uvedl, že žádá „o prodloužení lhůty k podání odvolání“ proti oběma výrokům prvostupňového rozhodnutí. Následně v dopise uvedl, že se „alespoň stručně odvolává“ proti: i. tomu, že jej služební orgán v dopise ze dne 29. 5. 2024 nepoučil o důsledcích případného sdělení o nepokračování ve službě dle § 75 odst. 3 služebního zákona. ii. způsobu hledání volného místa. Je toho názoru, že kritéria byla nastavena tak, aby žádné volné místo nalezeno nebylo, protože v oboru Systém veřejné správy a všeobecná vnitřní správa žádná místa v 11. a 12. platové třídě na Ministerstvu kultury nejsou. iii. výtce, že nemá složenou úřednickou zkoušku z oboru Lidská práva a Odborné zabezpečení činnosti vlády. Ke složení úřednické zkoušky měl ze zákona rok, ale jeho služební místo bylo zrušeno již po čtyřech měsících od jeho nástupu, a byl tedy o příležitost složení zkoušky ochuzen. iv. účelovému, zavádějícímu a pověst poškozujícímu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí, že neměl zájem o služební místo č. 293. Tvrdil, že mu bylo nuceno a podsouváno, aby vykonával činnosti koordinátora rovnosti mužů a žen, což není náplní tohoto služebního místa. O tuto činnost se vědomě nehlásil a ve výběrovém řízení mu byla zamlčena. v. tomu, že služební orgán mylně uvádí, že služební místo č. 293 bylo zrušeno až systemizací pro rok 2019. Ve skutečnosti bylo zrušeno již příkazem ministra kultury ze dne 5. 10. 2018, č. 19/2018, č. j. MK 62917/2018 KST (dále jen „příkaz ministra kultury č. 19/2018“) ke dni 5. 10. 2018. vi. výroku o stanovení platu, protože nezohledňuje jeho zákonná zvýšení během posledních 4 let. 9. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný ztotožnil s postupem služebního orgánu v otázce zařazení žalobce mimo výkon služby. Uvedl, že prodloužit lhůtu k podání odvolání není možné, nicméně žalobcův dop