2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

17 A 43/2025- 55 - text  12 17 A 43/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci žalobce: proti žalovanému: PETROM STAVBY, a.s., IČO: 26769611 se sídlem Praha 10, Běchovická 701/26 zastoupený advokátem Mgr. Janem Jaklem se sídlem Praha 7, Dělnická 1628/9 Ministerstvo průmyslu a obchodu se sídlem Praha 1, Na Františku 1039/32 o žalobě proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 20. 3. 2025, č. j. MPO 27325/2025, takto: I. Rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu ze dne 20. 3. 2025, č. j. MPO 27325/2025, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 15 270 Kč, a to do rukou zástupce žalobce advokáta Mgr. Jana Jakla. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve spojení s § 152 odst. 5 a 6 písm. b) tohoto zákona zamítnut rozklad žalobce a bylo potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2024, č. j. MPO 112969/24/61400. Rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu (dále jen “ministr“) byla prvním výrokem žalobci dle § 15 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“), odňata dotace poskytnutá mu rozhodnutím ze dne 27. 9. 2017, č. j. MPO 60431/17/61400, ve výši 10 786 318,92 Kč, neboť po vydání rozhodnutí o poskytnutí dotace došlo ke zjištění, že údaje, na jejichž základě byla dotace poskytnuta, byly neúplné, a žalobce se přihlásil k nesprávnému statusu malého podniku. Druhým výrokem byla žalobci uložena povinnost vrátit vyplacenou dotaci ve výši 10 786 318,92 Kč. II. Obsah žaloby 2. V prvním žalobním bodě žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů a pro nesrozumitelnost. Uvedl, že se žalovaný zabýval rozkladovými námitkami týkajícími se rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 18 A 47/2021-35, přičemž opomněl vypořádat několik rozkladových námitek uvedených v bodech 6.18, 6.32 a 6.40 rozkladu. Samotné vypořádání rozkladových námitek považoval žalobce zčásti za rozporné a zčásti za nesrozumitelné. Žalobci nebylo zřejmé, jak byly jeho výtky vypořádány. 3. K argumentaci uvedené na straně 8 až 9 napadeného rozhodnutí žalobce uvedl, že žalovaný na jedné straně konstatoval, že požadavkům na odůvodnění námitek týkajících se vzniku společnosti Kontos již v roce 2007 a zúžení společného jmění manželů (dále jen „SJM“) nedostál ve smyslu rozsudku sp. zn. 18 A 47/2021, avšak na druhé straně to nebylo podstatné, neboť „bylo výše uvedenými skutečnostmi bezpochyby prokázáno propojení účastníka řízení se společností Kontos, s.r.o. i s panem R.J.“. 4. Podle rozsudku 18 A 47/2021 je k dovození propojenosti z funkce odpovědného zástupce nezbytné zabývat se tím, jaké činnosti konkrétně odpovědný zástupce v dané společnosti vykonával a jakým způsobem. Ač žalovaný z výkonu funkce odpovědného zástupce propojení dovozoval, přesto se nezabýval žádnými skutečnostmi, které byly uvedeny v rozsudku sp. zn. 18 A 47/2021. 5. Na straně 11 napadeného rozhodnutí žalovaný souhrnně vypořádal rozkladové námitky větou „odkazem na zmiňované konkrétní okolnosti případu“, což považoval žalobce za nepřezkoumatelné a uvedl jednu z konkrétních rozkladových námitek ohledně otázky propojenosti pana K., paní K. a pana J. na jedné straně jako fyzických osob, na druhé straně jako podniků podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci C-222/04 Cassa di Risparmio Firenze. Vypořádání této námitky odkazem na zmiňované okolnosti případu považoval žalobce za nesrozumitelné, neboť není zřejmé, jak o ní žalovaný uvážil. 6. Ve druhém žalobním bodě namítal žalobce nesprávnost závěrů správních orgánů o propojenosti žalobce se společností Kontos, s.r.o. (dále jen „Kontos“), a panem J. jako podnikající fyzickou osobou s odkazem na čl. 3 odst. 3 přílohy I. nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. 6. 2014, kterým se v souladu s čl. 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen „příloha nařízení“), přičemž tato propojenost měla vyplývat ze společného jednání a interakcí skupiny fyzických osob pana K., paní K. a pana J. K tomu žalobce poukázal na čl. 3 odst. 3 přílohy nařízení, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 2. 2014, ve věci C-110/13 HaTeFo GmbH v. Finanzamt Haldensleben (dále jen „rozsudek HaTeFo“), interpretační stanoviska žalovaného z let 2014 až 2017 a „Příručku k použití definice malých a středních podniků“. 7. Žalobce tvrdil, že otázka propojenosti podniků prošla dynamickým výkladovým vývojem, přičemž na ni není nazíráno jednotně. Tato nejednotnost nemůže být kladena k tíži žalobce. Nadto je nutno vycházet z výkladové praxe existující k datu podání prohlášení, které bylo přílohou žádosti. 8. Dále žalobce namítal, že nebyla řádně zohledněna rozhodovací praxe SDEU. SDEU v rozsudku HaTeFo uvedl, jaké intenzity musí koordinace jednání skupiny fyzických osob na zúčastněné obchodní společnosti dosáhnout, přičemž jejich jednání musí být slaďováno s cílem uplatňovat vliv na obchodní rozhodnutí dotyčných podniků. Samotná existence fyzických osob angažovaných na provozu obou zúčastněných společností je kvalitativně nedostatečná. Bylo nutné dokázat, že tyto společnosti fakticky koordinují své obchodní vedení a uplatňování dominantního vlivu na obchodní činnost do té míry, kdy je z obchodního pohledu lze považovat za skupinu podniků. 9. Podle žalobce nepostačuje pouhá existence fyzických osob určitým způsobem angažovaných na provozu obou zúčastněných společností, ale bylo nezbytné, aby správní orgány ze zjištěných skutečností jednoznačně dovodily a prokázaly, že fyzické osoby slaďují své jednání s cílem uplatňovat dominantní vliv na obchodní rozhodnutí a vykazují „kvalifikovanou“ míru vzájemné závislosti. Takový vztah v tomto případě neexistuje ani nebyl ničím prokázán. 10. Dle žalobce pro řádné posouzení věci není důležitá kvantita zjištěných skutečností, ale jejich kvalita (viz rozsudek sp. zn. 18 A 47/2021). Správní orgány rezignovaly na to, aby se zabývaly konkrétním obsahem a vlivem zjištěných skutečností na možnost faktického vlivu na obchodní vedení a obchodní rozhodnutí jednotlivých subjektů. 11. Dále žalobce rozporoval správními orgány tvrzené propojení mezi ním a společností Kontos. Pokud jde o rodinné vazby žalobce poukázal na to, že mezi panem K. a paní K. došlo k zúžení SJM, které vylučuje vzájemný finanční prospěch a zisk manželů navzájem ze společnosti Kontos a žalobce. Tím má chybět jakýkoli racionální důvod pro to, aby pan K. jednal s paní K. ve shodě s cílem uplatňovat vliv na obchodní rozhodnutí. Správní orgány nepředložily žádný důkaz o tom, že by pan K. zasahoval do fungování společnosti Kontos, a to ve vztahu k § 78 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). 12. K osobě odpovědného zástupce žalobce uvedl, že pan K. sice vykonával v rámci společnosti Kontos funkci odpovědného zástupce ve smyslu § 11 odst. 1 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon, avšak z této pozice nemohl zasahovat do interních záležitostí společnosti Kontos a neměl faktický vliv na obchodní rozhodnutí. Odpovědný zástupce může uplatňovat svůj vliv maximálně v oblasti dodržování povinností a řádného výkonu živnosti, nikoli v obchodních rozhodnutích. Nebylo žádným konkrétním důkazem prokázáno uplatňování vlivu na obchodní vedení společnosti Kontos z titulu výkonu funkce odpovědného zástupce. Zájem na řádném výkonu živnosti nemůže zpochybnit nezávislost subjektu. Správní orgány se navíc nezabývaly povahou funkce odpovědného zástupce. 13. Ke společnému sídlu žalobce uvedl, že se může jednat o znak určité míry obchodní interakce, ale nic nesvědčí o tom, že by obchodní činnosti žalobce a dalších subjektů byly dotčenými osobami dominantním způsobem slaďovány a synchronizovány. Společné sídlo není ničím neobvyklým, když na uvedené adrese má sídlo dalších 25 subjektů. Žalobce i společnost Kontos mají na uvedené adrese pouze formální sídlo, jejich skutečné sídlo se nachází na jiné adrese a nijak spolu nesdílí jakékoli společné prostory ani jiné prostředky. 14. Ke sponzorství gymnastického oddílu žalobce uvedl, že s ním začali až v pozdější době, než je posuzované období, a tato skutečnost by tak neměla mít žádnou relevanci při posuzování propojenosti subjektů. Nadto není neobvyklé, že podnikatelé sponzorují sportovní aktivity v místě svého podnikání, přičemž v Kadani není velké množství sportovních klubů, proto není zvláštní, pokud více subjektů sponzoruje stejný sportovní klub. 15. K otázce vzájemného propojení na základě společného jednání údajným společným postupem v rámci získávání veřejných zakázek a společného pojištění žalobce pouk