4 As 111/2014 — Nejvyšší správní soud

18 A 1/2024- 92 - text 30 pokračování 18 A 1/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyň: a) Procter & Gamble - Rakona, s.r.o., IČO 14801396 sídlem Ottova 402, 269 01 Rakovník zastoupena advokátem JUDr. Jiřím Jarošem, Ph.D. sídlem Na Pankráci 449/11, 140 00 Praha 4 b) KOMTERM services, s.r.o. (dříve KOMTERM Čechy, s.r.o.), IČO 28510011 sídlem Bělehradská 55/15, 140 00 Praha 4 zastoupena advokátem Mgr. Lukášem Nývltem sídlem Na Příkopě 583/15, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 00 Praha 10 o žalobách proti rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne 6. 12. 2023, č. j. MZP/2023/290/795MZP/2023/290/795, a ze dne 17. 6. 2024, č. j. MZP/2024/290/615 takto: I. Návrh na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie se zamítá. II. Žaloby se zamítají. III. Žalobkyně a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Nynější věc se týká vydávání povolení k emisím skleníkových plynů podle zákona č. 383/2012 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (zákon o povolenkách). Jádrem sporu je určení rozsahu zařízení a jeho provozovatele. 2. Soud považuje za vhodné nejprve stručně uvést kontext celé věci, který soud vedl i ke spojení původně tří samostatných žalob. Žalobkyně a) je vlastníkem výrobního závodu v R., kde má umístěny zdroje emisí, pro které disponuje povolením k emisím skleníkových plynů č. CZ-0005 ze dne 10. 4. 2005 (povolení Rakona). Mezi zdroji emisí v něm zařazenými byla původně i v lokalitě se nacházející plynová kotelna s plynovými kotli K1, K2 a K3 spalujícími zemní plyn. Žalobkyně a) s ohledem na pronájem Pozn. soudu: napříč podklady správního spisu se uvádí jak nájem, tak pacht; soud bude dále hovořit o nájmu, daná otázka ostatně není pro posouzení rozhodná. plynové kotelny a přenechání jejího provozu žalobkyni b) požádala dne 23. 9. 2022 Ministerstvo životního prostředí (samostatně jen jako ministerstvo) o změnu povolení Rakona ve smyslu § 4 odst. 2 písm. a) zákona o povolenkách. Ministerstvo žádosti vyhovělo a rozhodnutím z 12. 10. 2022, č. j. MZP/2022/810/2033, vyčlenilo plynovou kotelnu zahrnující plynové kotle K1, K2 a K3 z rozsahu povolení Rakona. Celkový tepelný příkon zbylých zdrojů pod povolením Rakona byl nově 28,726 MW [tedy překračoval hranici 20 MW pro povinný vstup do tzv. evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS) ve smyslu přílohy č. 1 zákona o povolenkách]. 3. V návaznosti na to žalobkyně b) dne 21. 10. 2022 požádala ministerstvo o vydání (nového) samostatného povolení k emisím pro uvedenou plynovou kotelnu. Ministerstvo tomu vyhovělo rozhodnutím z 27. 10. 2022, č. CZ-0491-22, č. j. MZP/2022/810/2118, kterým vydalo povolení k emisím č. CZ-0491 (povolení Komterm) pro plynové kotle K1, K2 a K3 o celkovém tepelném příkonu 30,104 MW (tedy rovněž nad hranicí 20 MW pro vstup do EU ETS). Posléze žalobkyně a) požádala dne 17. 1. 2023 o zrušení povolení Rakona. Důvodem žádosti vedené pod sp. zn. ZN/MZP/2023/810/20 byly změny na sušící věži Ballestra snížením příkonu na 16 MW z původních 27,5 MW, čímž se snížil celkový tepelný příkon zdroje Rakona pod hranici 20 MW. Ministerstvo o žádosti ihned nerozhodlo (viz dále), ale na základě skutečností v ní uvedených zahájilo z moci úřední správní řízení, ve kterém řešilo předběžnou otázku rozsahu všech zařízení v lokalitě. Rozhodnutím z 7. 6. 2023, č. j. MZP/2023/810/974 (prvostupňové rozhodnutí I) pak na základě § 4 odst. 2 písm. a) zákona o povolenkách změnilo povolení Rakona tak, že do výčtu jeho zdrojů emisí zařadilo zpět plynové kotle (tj. zdroje dle povolení Komterm) a současně snížilo jmenovitý teplený příkon sušící věže Ballestra dle žádosti o zrušení povolení Rakona. Celkový tepelný příkon zařízení žalobkyně a) se tak po zpětném zahrnutí plynových kotlů navýšil na 35,694 MW. Současně s tím ministerstvo prvostupňovým rozhodnutím I zrušilo povolení Komterm. 4. Ministerstvo totiž dospělo k závěru, že všechny zdroje provozované jak žalobkyní a), tak i žalobkyní b) z pohledu přílohy č. 1 zákona o povolenkách, přílohy I. směrnice 2003/87/ES Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES. a metodického pokynu k výkladu její přílohy I Pokyny k výkladu Přílohy I směrnice o systému EU pro obchodování s emisemi (směrnice o EU ETS). Evropská komise 18. 3. 2010. Dostupné dne 8. 4. 2025 z: https://climate.ec.europa.eu/system/files/2016-11/guidance_interpretation_en.pdf. (metodický pokyn) tvoří stále jedno zařízení (jeden celek) s technologicky a funkčně propojenými zdroji emisí provozovanými ve vzájemné souvislosti. Zařadilo je tedy společně pod povolení Rakona, vyšlo z principu vymezení zařízení co nejšířeji a přihlédlo k historickému zařazení zdrojů emisí do rozsahu daného povolení, k účelu výroby tepla v plynové kotelně, kterým je z podstatné části zásobování výrobního závodu žalobkyně a), a vlastnictví všech zdrojů žalobkyní a). Jelikož jejich příkon dohromady přesahuje hranici 20 MW, zařízení spadá do systému EU ETS. 5. Žalobkyně podaly proti prvostupňovému rozhodnutí I rozklady, které ministr životního prostředí (společně s ministerstvem jako žalovaný, samostatně jako ministr) rozhodnutím z 6. 12. 2023, č. j. MZP/2023/290/795MZP/2023/290/795 (napadené rozhodnutí I) zamítl a prvostupňové rozhodnutí I potvrdil. Tyto závěry pak ovlivnily i další projednání žádosti žalobkyně a) o zrušení povolení Rakona. Po vyřešení předběžné otázky ministerstvo rozhodnutím z 13. 2. 2024, č. j. MZP/2024/810/154 (prvostupňové rozhodnutí II) pro nedůvodnost zamítlo žádost o zrušení povolení Rakona. Proti tomu žalobkyně a) podala rozklad, který ministr rozhodnutím z 17. 6. 2024, č. j. MZP/2024/290/615 (napadené rozhodnutí II), zamítnul a potvrdil prvostupňové rozhodnutí II. 6. Proti Napadenému rozhodnutí I brojily obě žalobkyně samostatnými žalobami, původně vedenými pod sp. zn. 18 A 1/2024 [žalobkyně a)] a sp. zn. 18 A 3/2024 [žalobkyně b)]. Předseda senátu rozhodl o spojení obou žalob ke společnému projednání, neboť směřují proti témuž správnímu rozhodnutí. Napadené rozhodnutí II žalobkyně a) napadla samostatnou žalobou původně vedenou pod sp. zn. 14 A 40/2024. I tuto žalobu předseda senátu později spojil ke společnému projednání pod sp. zn. 18 A 1/2024, neboť tyto věci jsou vzájemně skutkově a právně provázány. II. Obsah podání stran 7. Soud níže stručně shrne obsah všech tří žalob, reakcí žalovaného i následné repliky žalobkyně a). II.1 Žaloba žalobkyně a) proti napadenému rozhodnutí I 8. Žalobkyně a) v prvé řadě namítala, že ministerstvo nemá pravomoc zahájit řízení z moci úřední o vymezení zařízení a ani o autoritativním určení „provozovatele“ zařízení v rozporu s jeho jednoznačným vymezením v § 2 písm. d) zákona o povolenkách. Podle § 4 odst. 2 písm. a) téhož zákona může ministerstvo povolení změnit nebo zrušit, jen došlo-li „ke změně podmínek rozhodných pro vydání povolení“, což nenastalo. 9. K vlastní podstatě věci pak s odkazem na § 2 písm. d) zákona o povolenkách předeslala, že nikdo nerozporoval, že žalobkyně b) je jediným skutečným provozovatelem plynové kotelny a osobou povinnou podle § 6 uvedeného zákona. K provozu disponuje licencí Energetického regulačního úřadu pro výrobu tepla a žalobkyně a) na ní smlouvou přenesla rozhodující hospodářskou pravomoc nad technickou funkcí tohoto zařízení. V kotelně vyrobené teplo dodává vícero subjektům, včetně žalobkyně a). Pro určení, kdo zařízení skutečně provozuje, je podstatné, kdo jej užívá při svém podnikání, zda tak činí na základě jemu vydané licence, zda zařízení obsluhuje svými zaměstnanci a na vlastní odpovědnost. Závěr žalovaného, který rozhodující hospodářskou pravomoc fakticky spojuje s vlastnictvím plynových kotlů a výrobního závodu, není nijak podložen. Pojem „skutečný provoz zařízení“ a „rozhodující hospodářská pravomoc“ nejsou to samé. Zákon o povolenkách nestanoví povinnost zkoumat „rozhodující hospodářskou pravomoc nad technickou funkcí zařízení“, jak je uvedeno v čl. 3 písm. f) směrnice 2003/87/ES. 10. Dále žalobkyně a) upozornila, že metodický pokyn je výkladovou pomůckou, nejde o závazný podklad, jím zmiňovaný „princip co nejširší aplikace“ nadto správní orgány spojením zařízení provozovaných různými provozovateli do jediného povolení provedly v rozporu s § 6 odst. 1 zákona o povolenkách. Ten totiž ukládá povinnosti spojené s povolením výlučně provozovateli zařízení, tj. tomu, kdo jej skutečně provozuje ve smyslu § 2 písm. d) zákona o povolenkách. Metodický pokyn, směrnice 2003/87/ES ani zákon o povolenkách navíc nepřipouští spojování zařízení skutečně provozovaných více provozovateli do jediného zařízení pod jed