6 As 211/2017 — Nejvyšší správní soud

18 Ad 10/2023- 195 - text 16 pokračování 18 Ad 10/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobkyně: Ing. J. Ch., Ph.D. bytem X zastoupená advokátem JUDr. Martinem Machačem sídlem náměstí Svobody 702/9, 602 00 Brno proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník sídlem Jindřišská 34, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2023, č. j. MV-66552-11/SR-2023 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2023, č. j. MV-66552-11/SR-2023, a rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu zahraničních věcí ze dne 24. 1. 2023, č. j. 452906-10/2022-OSPV, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11 228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Martina Machače, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V nynější věci se městský soud již poněkolikáté věnuje otázkám spojeným se služebním poměrem žalobkyně u Ministerstva zahraničních věcí (MZV), tentokrát zákonností jeho skončení podle § 72 odst. 1 písm. d) zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění do 31. 12. 2024 (služební zákon). Z dále rozvedených důvodů soud především dospěl k závěru, že skončení služebního poměru nyní pozbylo právního podkladu, napadené rozhodnutí je též nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalobě proto vyhověl. 2. Soud připomíná, že žalobkyně byla přijata do pracovního poměru na dobu neurčitou dne 15. 10. 1993, slib státního zaměstnance složila 16. 7. 2015, tehdy jako nově ustanovená zástupkyně velvyslance v jihokorejském Soulu. Dohodou o době vyslání z 8. 10. 2018 byla vyslána k dlouhodobému výkonu služby v zahraničí na 4 roky jako zástupkyně velvyslance na Velvyslanectví České republiky v marockém Rabatu. Ke dni 15. 12. 2019 byla ze služebního místa v Maroku převedena zpět do České republiky, o čemž později obdržela i rozhodnutí z 9. 12. 2019. V něm státní tajemník v MZV (služební orgán) rozhodl dle § 36 odst. 1 zákona č. 150/2017 Sb., o zahraniční službě a o změně některých zákonů, o zařazení žalobkyně na překlenovací služební místo DZ.7018 – dočasné zařazení v MZV po ukončení vyslání do zahraničí, a to s účinností od 16. 12. 2019; zároveň žalobkyni určil plat. Žalobkyně proti tomuto rozhodnutí nepodala odvolání, to proto nabylo právní moci dne 27. 1. 2020. Ve vztahu k tomuto řízení později žalobkyně opakovaně usilovala podanými návrhy o jeho obnovu (srov. rozsudek zdejšího soudu z 16. 12. 2024, č. j. 18 Ad 11/2023 - 140). 3. Dále byla žalobkyně opakovaně zařazována mimo výkon služby podle § 62 odst. 1 služebního zákona, nejprve rozhodnutími služebního orgánu z 20. 7. 2020, resp. z 16. 12. 2020. Ve věci druhého rozhodnutí se nakonec žalobkyně bránila i správní žalobou, kterou zdejší soud zamítl [viz rozsudek z 15. 12. 2021, č. j. 14 Ad 6/2021 - 57, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu (NSS) z 18. 4. 2024, č. j. 3 Ads 2/2022 - 90]. V návaznosti na zařazení žalobkyně mimo výkon služby z organizačních důvodů rozhodl služební orgán o ukončení služebního poměru (rozhodnutí z 16. 6. 2021). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, k němuž žalovaný rozhodnutí služebního orgánu zrušil (rozhodnutí z 21. 9. 2021), mj. proto, že služební orgán rozhodl dříve, než uplynula doba šesti měsíců od zařazení žalobkyně mimo výkon služby. Následně služební orgán žalobkyni opět zařadil mimo výkon služby z organizačních důvodů, a to rozhodnutím z 26. 10. 2021, i toto rozhodnutí žalovaný zrušil. Počtvrté služební orgán zařadil žalobkyni mimo výkon služby rozhodnutím z 27. 4. 2022, č. j. 453012-9/2021-OSPV, odvolání žalobkyně bylo zamítnuto a uvedené rozhodnutí v první fázi potvrzeno rozhodnutím personální ředitelky sekce pro státní službu Ministerstva vnitra z 20. 10. 2022, č. j. MV-189391-9/SR-2021 (bylo u zdejšího soudu napadeno žalobou vedenou pod sp. zn. 14 Ad 1/2023; viz též níže). 4. V nynější věci služební orgán vyšel z toho, že žalobkyně byla (pravomocně) zařazena mimo výkon služby. Dále zkoumal, zdali ve smyslu § 72 odst. 1 písm. d) služebního zákona marně uplynula doba, po kterou byla žalobkyně zařazena mimo výkon služby. Jelikož podle něj uplynula maximální doba 6 měsíců (§ 62 odst. 1 služebního zákona), rozhodnutím z 24. 1. 2023, č. j. 452906-10/2022-OSPV (prvostupňové rozhodnutí), rozhodl o skončení služebního poměru (výrok I) a o přiznání odbytného ve výši 470 520 Kč (výrok II). V záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) pak žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Proti němu se žalobkyně bránila správní žalobou. II. Žaloba 5. Žalobkyně argumentovala předně ve prospěch včasnosti své žaloby. Společně s ní uplatnila návrh na vyslovení neplatnosti doručení napadeného rozhodnutí, uvedla, že v období 4. 7. - 23. 7. 2023 pobývala v zahraničí, namítala též, že pro nastoupení fikce doručení nebyly splněny podmínky. Žalobkyni nebyla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky, situaci řešila i na pobočce České pošty, s.p. (Česká pošta); poukázala na reorganizaci poštovních poboček k 30. 6. 2023 a jejich zatížení. Ve schránce přitom zásilku dle svého tvrzení nalezla až 23. 7. 2023. 6. V rámci vlastní žalobní argumentace žalobkyně popsala dosavadní vývoj svého případu a situaci na Velvyslanectví v Rabatu. Předeslala, že jednotlivé kroky služebních orgánů porušují povinnosti rovného zacházení i zásady ochrany oznamovatelů protiprávních činů. Zdůraznila, že odmítla vydávat schengenská víza osobám podezřelého profilu a žádosti prověřovala; velvyslanec V. Lorenc dle ní projevil zájem o vydávání víz. Z důvodu, že žádostem nevyhověla, resp. na ně upozornila, byla později postižena ukončením vyslání. Dále poukázala na účelový postup služebního orgánu při jejím zařazování mimo výkon služby, potažmo při vyhledávání možných volných služebních míst a účasti na výběrových řízeních, stejně jako na dle ní neutěšenou situaci na personální sekci MZV. 7. Popsala, že se od října 2021 do konce služebního poměru přihlásila do více než 100 výběrových řízení a neuspěla ani v jediném, přestože v řadě byla jediným kandidátem (většinou se nadto jednalo o „standardní náplň činnosti“, žádné specializace). O výběrových řízeních se mnohdy nedozvěděla, některá vyhlášení výběrových řízení jí nebyla zasílána vůbec, jiná se zpožděním. Poukázala též na to, že na netransparentnost a machinace u výběrových řízení měl upozornit i auditor J. Č. (sama za příklad zmanipulovaného výběrového řízení označila výběr ekon. diplomata na velvyslanectví v Brasilii, jehož se účastnila, či místo konzula na velvyslanectví Akkra a další). Dodala, že byla ochotna přijmout i pozici s nižší platovou třídou. Žalovaný neměl předpokládat její nesouhlas, jednalo by se nepochybně o mírnější zásah do služebního poměru, než jeho skončení. Nadto žalovaný nesprávně argumentoval i tím, že si žalobkyně stěžovala na pokles platové třídy při zařazení na překlenovací místo (žalobkyni vadilo jen snížení platové třídy na překlenovacím místě, neboť šlo o chybný postup). 8. Služební orgány nerozhodovaly na základě řádně zjištěného skutkového stavu, svá rozhodnutí odůvodnily jen formálně a neúplně. Přestože existovala vhodná volná služební místa, služební orgán ji na žádné nezařadil. Dosavadní znalosti a zkušenosti posuzoval restriktivně. Žalobkyně též jmenovitě napadala závěry služebních orgánů u konkrétních zvažovaných volných služebních míst (AFR-83, OVE-1418, OVE-424, OK-7604 a OK-205); její argumentaci soud rozvede v rámci vypořádání námitek. 9. Závěrem žalobkyně upozornila na některá ustanovení služebního zákona týkající se rovného zacházení a ochrany zaměstnanců. Soudu navrhla zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí. III. Další podání stran a postup soudu 10. V podání z 15. 10. 2023 žalobkyně soud upozornila, že nynější věc souvisí s dřívější žalobou podanou jménem žalobkyně Odborovým svazem státních orgánů a organizací a zapsanou pod sp. zn. 18 Ad 7/2023, že daná žaloba byla podána bez plné moci, bez jejího souhlasu a že žádá o odpojení textu této žaloby ze spisu. Soud k tomu uvádí, že usnesením z 2. 11. 2023, č. j. 18 Ad 7/2023 - 26, původní žalobu odmítl pro neprokázání oprávnění za žalobkyni jednat a dále se zabýval nynější žalobou. 11. Výše popsané zopakovala i v podání z 18. 10. 2023, v němž dále argumentovala ve prospěch včasnosti žaloby a předkládala podklady k doručování napadeného rozhodnutí (svého pobytu v zahraničí, sdělení České pošty atd.) a navrhla provedení dalších důkazů. Téhož se týkala podání z 1. 11. 2023, 16. 11. 2023 a 28. 2. 2024. 12. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 11. 12. 2023 k otázce včasnosti uvedl, že nemá dostatek podkladů k posouzení případného pochybení pošty. Pakliže žalobkyně požádala o vyslovení neplatnosti doručení, zjevně vycházela z toho, že žalobu podává opožděně. Z doručenky je zřejmé, že zásilka byla připravena k vyzvednutí 7. 7. 2023