9 As 56/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 53/2024- 122 - text 20 3 A 53/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: Mgr. S. B., narozený dne X občan X pobytem na území republiky X proti žalovanému: Český institut pro akreditaci, o. p. s. sídlem Hájkova 2747/22, 130 00 Praha 3 zastoupený advokátkou doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D. sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8 o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, takto: I. Žalovanému se ukládá, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodl o žádosti žalobce ze dne 10. 5. 2024 v rozsahu bodu 1. této žádosti podané podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. II. Ve zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Podanou žalobou se žalobce domáhal toho, aby soud uložil žalovanému povinnost ve lhůtě 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 10. 5. 2024 podané podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále též „InfZ“), v rozsahu informací požadovaných pod body 1. a 2. žádosti (dále též „žádost“). Žalobce v žádosti pod body 1. a 2. požadoval následující informace: „1. Sdělení o výši veškerých vyplacených příjmů ze závislé činnosti (mzdy včetně všech příplatků), odměn (včetně, avšak nikoli výlučně odměny řádné, mimořádné a odměny za plnění cílových úkolů), jiných příjmů a benefitů spojených s výkonem funkce, to vše v hrubé výši (tj. před zdaněním), zdůvodnění mimořádné odměny; dále počet odpracovaných měsíců. A to prosím u všech zaměstnanců na vedoucích pozicích za kalendářní rok 2023 (vyplacených, resp. poskytnutých v souvislosti s výkonem funkce za období od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023). Jméno Funkce Ing. R. J., MBA, Ph.D. ředitel ČIA Ing. N. P. první náměstek ředitele ČIA Ing. L. M. náměstkyně ředitele ČIA ředitelka odboru zdravotnických laboratoří 2. Informace o dosaženém vzdělání a odborné praxi následujících zaměstnanců veřejné správy: Jméno Funkce Ing. N. P. první náměstek ředitele ČIA Ing. L. M. náměstkyně ředitele ČIA ředitelka odboru zdravotnických laboratoří Ing. V. J. ředitel odboru zkušebních a kalibračních laboratoří“ V žádosti jsou uvedena celá jména, jejich anonymizaci provedl soud (pozn. soudu). 2. Zaprvé. Žalobce v žalobě se nejprve navrhuje zabývat se předběžnou otázkou, zda žalovaný je či není povinným subjektem, a pokud ano, zda podle § 2 odst. 1, či odst. 2 InfZ. Má za to, že žalovaný je veřejnou institucí podle § 2 odst. 1 InfZ, neboť u něj převažují znaky veřejné instituce ve smyslu judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, zejména nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 1. 2007 sp. zn. I. ÚS 260/06 ve věci Letiště Praha. K prvnímu znaku ohledně způsobu vzniku a zániku instituce žalobce uvádí, že pro posouzení charakteru žalovaného má za podstatné, že impulsem jeho vzniku bylo veřejnoprávní jednání, tedy projev vůle státu. Právní předchůdce žalovaného Český institut pro akreditaci jako příspěvková organizace vznikl na základě rozhodnutí Ministerstva hospodářství ČR, které dne 21. 12. 1992 vydalo zřizovací dokumenty. Proces „odstátnění“ se uskutečnil transformací na obecně prospěšnou společnost podle zákona o obecně prospěšných společnostech. I když z pohledu formy zřízení se jedná o zakládací akt ve formě zakladatelské listiny ve smyslu zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů (dále též „ZOPS“), tj. ve formě soukromoprávního úkonu, nelze pominout, že jeho zakladatelem byla Česká republika zastoupená Ministerstvem průmyslu a obchodu (dále též „MPO“). Rozhodnutím MPO č. 134/1998 byla na žalovaného převedena veškerá práva, závazky a povinnosti bývalé příspěvkové organizace, která zanikla ke dni 30. 6. 1998, a rozhodnutím č. 135/1998 byl žalovaný pověřen prováděním akreditace podle § 15 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (dále též „zákon č. 22/1997 Sb.“). Při případném zániku žalovaného by také byla přítomna určitá míra ingerence státu, která je nesrovnatelně vyšší než u běžných soukromoprávních subjektů. Ke druhému znaku ohledně hlediska osoby zřizovatele žalobce uvádí, že zřizovatelem předchůdce žalovaného byl v roce 1992 stát prostřednictvím Ministerstva hospodářství a v roce 1998 prostřednictvím MPO. Ke třetímu znaku ohledně subjektu vytvářejícího jednotlivé orgány instituce žalobce uvádí, že MPO má přímý vliv na vytváření orgánů žalovaného tím, že jmenuje a odvolává členy správní rady i dozorčí rady. MPO je též personálně zastoupeno ve správní radě, v dozorčí radě, i v poradním orgánu žalovaného, jímž je Rada pro akreditaci. Správní rada rozhoduje o změně počtu členů správní rady, popřípadě dozorčí rady, a o určení okruhu osob nebo orgánů státní správy, na jejichž návrh bude zakladatel členy orgánů jmenovat, a to na základě předchozího písemného souhlasu zakladatele. Veřejnoprávní aspekt při kreaci orgánů žalovaného je podle žalobce zjevný, neboť žalovaný má zcela zásadně omezenou autonomii vůle v tom, jak budou jeho orgány vypadat. Ke čtvrtému znaku ohledně existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce žalobce uvádí, že ovládá-li stát tvorbu orgánů žalovaného a jejich prostřednictvím řídí a kontroluje jeho činnost, pak vykonává dohled nad jeho činností. MPO vykonává dohled nad činností žalovaného, neboť touto činností, která je výkonem veřejné správy, žalovaného pověřil na základě § 15 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. Výkon působnosti, který vyplývá pro Českou republiku z předpisů Evropských společenství pro oblast akreditace, vykonává žalovaný namísto MPO. Je tudíž zřejmé, že MPO dohled nad činností žalovaného vykonávat musí. Státní dohled vykonávaný MPO zahrnuje například služební dohled, interní kontrolu, instanční dozor, či právo disciplinárního postihu. K pátému znaku ohledně veřejného či soukromého účelu instituce žalobce uvádí, že žalovaný není založen za účelem podnikání a nedosahuje zisku, nýbrž poskytování obecně prospěšných služeb veřejnosti v oblasti akreditace. Podle § 14 a § 15 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb. je patrná snaha státu prostřednictvím žalovaného zajišťovat některé činnosti, které je možno chápat jako výkon veřejné správy, na nichž má stát obecný zájem (poskytování služeb v oblasti akreditace). Žalobce spatřuje specifické postavení žalovaného jako veřejné instituce v jeho monopolním postavení i v odlišnostech oproti soukromoprávním subjektům, kdy žalovaný má jedinečné postavení a oprávnění. Zákon č. 22/1997 Sb. výslovně stanoví, že MPO může rozhodnutím pověřit k výkonu působnosti akreditačního orgánu pouze jednu právnickou osobu. Existence a činnost žalovaného výrazně přesahuje hranice soukromého práva, sleduje širší veřejný účel, jímž je poskytování akreditačních služeb i tvorba technických norem a jejich implementace do národní normalizační soustavy v rámci realizace Národní politiky kvality České republiky. Z uvedeného žalobce dovozuje, že žalovaný byl založen za účelem uspokojování potřeb veřejného zájmu. 3. Zadruhé. Žalobce k tvrzené nečinnosti uvádí, že žádostí (ze dne 10. 5. 2024) podanou podle InfZ požadoval po žalovaném jako po povinném subjektu informace v rozsahu osmi bodů. Informace požadované pod body 1. až 3. žádosti mu sice poskytl žalovaný přípisem ze dne 27. 5. 2024 č. j. 004778/24/ČIA_002, ale v rozsahu, který žalobce nepovažuje za odpovídající předmětu a rozsahu žádosti. Proti tomuto postupu podal stížnost, kterou vyřídilo Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále též „MPO“) rozhodnutím ze dne 18. 7. 2024 č. j. MPO 70991/24/21200 tak, že postup žalovaného při vyřízení bodů 1. a 2. žádosti potvrdilo s poukazem na § 16a odst. 6 písm. a) InfZ. Žalobce za předmět sporu považuje otázku, zda žalovaný žádost o informace (bod 1. a 2.) vyřídil poskytnutím informace dne 27. 5. 2024 zcela, či zda je nadále nečinný. 4. Žalobce k informacím požadovaným pod bodem 1. žádosti namítá, že žalovaný přípisem ze dne 27. 5. 2024 mu požadované informace neposkytl, toliko argumentoval tím, že žalovaný jako subjekt soukromého práva nehospodaří s veřejnými prostředky, a že jediným zdrojem veřejných prostředků jsou roční dotace ze státního rozpočtu vydávané MPO za účelem financování činností v rámci evropské a mezinárodní spolupráce v oblasti akreditace. Žalovaný poskytl žalobci informace o části dotace, která byla použita na mzdy zaměstnanců označených žalobcem v žádosti. Podle žalobce by bylo vhodnější, kdyby žalovaný vydal rozhodnutí o částečném odmítnutí žádosti a vlastní poměrně obsáhlou argumentaci uvedl do odůvodnění rozhodnutí. Tímto způsobem žalovaný nepostupoval a žalobce byl proto nucen užít stížnost podle § 16 odst. 1 písm. c) InfZ. Nesprávným postupem žalovaného byla žalobci odňata možnost zpochybnit námitky ža