7 As 420/2019 — Nejvyšší správní soud

3 A 96/2024- 27 - text 5 3 A 96/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobce: V. L. N., narozený dne X státní příslušnost X doručovací adresa: X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 10. 2024 č. j. MV-70627-7/OAM-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný uložil žalobci povinnost doplatit žalovanému náklady spojené s jeho zajištěním za účelem správního vyhoštění ve výši 38 291 Kč (pod bodem I.) podle § 123 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“) a uhradit náklady správního řízení (pod bodem II.); (dále též souhrnně „náklady na zajištění“), popř. žalobce požadoval po soudu snížení uvedené částky. 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že dne 2. 5. 2024 Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, rozhodla o správním vyhoštění cizince (žalobce) pod č. j. KRPA-146398-12/ČJ-2024-000022-ZSV (dále jen „rozhodnutí o správním vyhoštění“) podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 a 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ZPC“). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14. 5. 2024. Dne 2. 5. 2024 Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, rozhodla o zajištění cizince pod č. j. KRPA-146398-14/ČJ-2024-000022-ZSV (dále jen „rozhodnutí o zajištění“) podle § 124odst. 1 písm. b) ZPC. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 5. 2024. Doba zajištění byla stanovena na 90 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. Dne 2. 5. 2024 byl cizinec umístěn do Zařízení pro zajištění cizinců Balková (dále jen „ZZC Balková“). Dne 25. 7. 2024 Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Odbor cizinecké policie, rozhodla o prodloužení doby zajištění jmenovaného cizince o 90 dnů pod č. j. KRPA-146398-27/ČJ-2024-000022-ZSV (dále jen „rozhodnutí o prodloužení zajištění“) podle § 124 odst. 3 ZPC. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 7. 2024. Cizinec byl z ZZC Balková dne 10. 10. 2024 propuštěn. Žalovaný k tomuto konstatoval, že ode dne 2. 5. 2024 do dne 10. 10. 2024, kdy byl cizinec v ZZC Balková, vznikly žalovanému náklady na jeho zajištění ve výši 18 032 Kč za stravu a ve výši 20 930 Kč za ubytování podle vyhlášky ministra vnitra č. 447/2005 Sb., kterou se stanoví výše nákladů na ubytování, stravování a přepravu po území České republiky cizince zajištěného za účelem správního vyhoštění (dále jen „vyhláška č. 447/2005 Sb.“), tj. za stravu ve výši 112 Kč za osobu a kalendářní den a za ubytování ve výši 130 Kč za osobu a kalendářní den. Z celkových nákladů na zajištění ve výši 38 962 Kč cizinec uhradil 671 Kč, je proto povinen je doplatit ve zbylé částce 38 291 Kč. 3. Proti bodu I. tohoto rozhodnutí brojí žalobce podanou žalobou. 4. Podanou žalobou žalobce brojí proti zajištění v ZZC Balková. Žalobce nejprve vysvětluje, že se dostavil dne 2. 5. 2024 na pracoviště žalovaného dobrovolně k řešení své pobytové situace, kdy nebyl držitelem platného cestovního dokladu. Poté, co byl zajištěn v ZZC Balková, souhlasil se svým dobrovolným návratem do Vietnamu, který měl být podle žalovaného realizován v řádu týdnů. Bylo požádáno o vystavení náhradního cestovního dokladu a žalovaný začal připravovat jeho dobrovolný návrat. Žalovaný opakovaně žalobci sděloval, že české úřady nemají od vietnamských úřadů žádnou odezvu. Zajištění bylo proto prodlouženo o dalších 90 dnů. Prostřednictvím příbuzných ve Vietnamu žalobce zjišťoval informace ohledně náhradního cestovního dokladu a bylo mu sděleno, že tento doklad mu byl již vydán a odeslán do ČR, přesto jej žalovaný neměl k dispozici. Žalobce požádal o propuštění dne 25. 9. 2024. Žalobce byl propuštěn dne 10. 10. 2024 s odůvodněním, že mu nebylo možné vydat náhradní cestovní doklad. 5. Žalobce namítá, že zajištěním byl krácen na svých právech. Na území České republiky má rodiče, přítelkyni a dceru, bývalou manželku a další dvě dcery, všichni vietnamské národnosti, tudíž má vazby k území ČR. Délka procesu neodpovídala podmínkám, které mu byly nabídnuty k dobrovolnému návratu. Nebylo zohledněno, že dobrovolně spolupracuje na svém návratu. Žalobce proto dovozuje, že neměl být zajištěn. Žalobu proti rozhodnutí o zajištění, ani o jeho prodloužení, nepodával v dobré víře, neboť byl informován žalovaným, že dobrovolný návrat bude brzy realizován a podání žaloby by to zkomplikovalo. Považuje však za nespravedlivé, aby mu poté, co se dobrovolně dostavil k řešení své situace, přihlásil se k dobrovolnému návratu, a po celou dobu spolupracoval, měl zaplatit náklady zajištění, které se minulo účinkem. Žalobce mohl zůstat s rodinou na svobodě a výsledek by byl stejný. Takto byl téměř šest měsíců omezen na osobní svobodě proti své vůli, neměl možnost zajistit si příjmy a ani nemá, z čeho by požadovanou částku zaplatil. 6. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí jako nedůvodné. Konstatoval, že v souvislosti se zajištěním žalobce za účelem správního vyhoštění vznikly žalovanému náklady na zajištění podle § 123 odst. 3 ZPC v celkové výši 38 962 Kč, které je povinen žalobce doplatit ve výši 38 291 Kč, jelikož uhradil jen částku 671 Kč. Žalobce proti zajištění žalobu k soudu nepodal. 7. Městský soud v Praze o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, žalobce i žalovaný po řádném poučení soudem ve stanovené lhůtě svůj nesouhlas s takovým projednáním věci nevyjádřili, s takovým postupem souhlasili proto konkludentně (§ 51 s. ř. s.). Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 1 a 2 s. ř. s.), podle skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 8. Soud úvodem připomíná, že meritem soudního přezkumu je rozhodnutí, jímž žalovaný uložil žalobci povinnosti uhradit náklady na zajištění, které bylo realizované ode dne 2. 5. 2024 do dne 10. 10. 2024 podle rozhodnutí o zajištění. Uvedené strany nesporují. 9. Žalobní argumentací žalobce brojí proti zajištění a jeho důvodům. Soud se proto zabýval nejprve otázkou, zda v tomto řízení se má zabývat přezkumem rozhodnutí o zajištění, na které je napadené rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady na zajištění přímo navázané. 10. Podle § 75 odst. 2 s. ř. s. soud přezkoumá v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Byl-li závazným podkladem přezkoumávaného rozhodnutí jiný úkon správního orgánu, přezkoumá soud k žalobní námitce také jeho zákonnost, není-li jím sám vázán a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví. 11. Podle § 65 odst. 1 s. ř. s. kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. 12. Podle § 172 odst. 4 ZPC žaloba proti rozhodnutí o zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince nebo proti rozhodnutí o nepropuštění ze zařízení musí být podána do 15 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu a podává se prostřednictvím policie nebo u příslušného soudu. V případě, že je žaloba podána prostřednictvím policie, policie předloží soudu žalobu, vyjádření k žalobě a správní spis do 5 pracovních dnů ode dne doručení žaloby. V případě, že je žaloba podána u příslušného soudu, vyžádá si soud správní spis. Policie předloží soudu vyjádření k žalobě a správní spis do 5 pracovních dnů. Zároveň policie své vyjádření k žalobě doručí cizinci. 13. Soud konstatuje, že rozhodnutí o zajištění je samostatným úkonem správního orgánu, který splňuje definici rozhodnutí podle § 65 odst. 1 s. ř. s. V jeho důsledku se měnila a rušila mnohá žalobcova práva a byly závazně určeny některé jeho povinnosti. Také § 172 odst. 4 ZPC upravuje výslovně způsob (a tedy i možnost) podání žaloby proti rozhodnutí o zajištění cizince. Žalobce byl tedy oprávněn napadnout rozhodnutí o zajištění samostatnou správní žalobou. Jak soud ověřil, o této možnosti byl žalobce v rozhodnutí policie o zajištění v rámci poučení na str. 7 informován, a stejně i o tom, že tak lze učinit do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím policie nebo přímo u krajského soudu, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí. 14. S ohledem na požadavek právní jistoty se v případě správních aktů uplatňuje zásad