2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

5 A 43/2025- 47 - text  13 5 A 43/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: N. T. K. st. přísl. Vietnam bytem X zastoupená Mgr. Naďou Smetanovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nábřeží 246/12, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Velvyslanectví České republiky v Hanoji se sídlem 15 Chu Van An, Ba Dinh, Hanoj, Vietnam o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v odmítnutí zařazení žalobkyně do slosovatelné registrace dne 25. 2. 2025 takto: I. Zásah žalovaného vůči žalobkyni spočívající v odepření její registrace do slosování pro podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, ke kterému došlo dne 25. 2. 2025 na Velvyslanectví České republiky v Hanoji, byl nezákonný. II. Žaloba v části, ve které žalobkyně žádá, aby soud žalovanému přikázal umožnit žalobkyni osobně podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny bez registrace ve slosování, a to kdykoliv v úředních hodinách Zastupitelského úřadu ČR v Hanoji, s e z a m í t á. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 17 210 Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Nadě Smetanové, advokátce, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně je manželkou státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, pana L. D. L., který má na území v České republiky povolen trvalý pobyt. Manželství žalobkyně uzavřela dne 9. 1. 2025 před Lidovým výborem čtvrti Ván Giang, město Hoa Lu, provincie Ninh Binh. Žalobkyně měla v úmyslu prostřednictvím žalovaného podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny ve smyslu § 42a odst. 1 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v platném znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Zmocněnec žalobkyně se proto nejprve dne 18. 2. 2025 a poté dne 25. 2. 2025 dostavil k žalovanému s úmyslem zaregistrovat žalobkyni do systému slosovatelné registrace pro osobní podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny. Registrace žalobkyně do slosování však byla žalovaným v obou případech odmítnuta z důvodu, že oddací list je neplatný, protože byl vydán orgánem bez příslušnosti. Žalovaný odmítnutím registrace žalobkyně do systému slosovatelné registrace žalobkyni zmařil možnost získání termínu pro osobní podání žádosti, a tudíž i možnost následovat svého manžela do České republiky a realizovat s ním rodinný život. Nejbližší další termíny registrace do slosování byly totiž žalovaným stanoveny až na měsíc květen 2025, a to pro osobní podání žádostí v měsících červenec, srpen a září 2025. 2. Žalobkyně v odmítnutí svého zařazení do slosovatelné registrace dne 25. 2. 2025 spatřuje nezákonný zásah do svých práv. Navrhuje proto, aby soud svým rozhodnutím (i) určil, že zásah žalovaného vůči žalobkyni spočívající v odepření registrace do slosování pro podání žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu, ke kterému došlo dne 25.2.2025 na Velvyslanectví České republiky v Hanoji, byl nezákonný a aby (ii) žalovanému přikázal, aby umožnil žalobkyni osobně podat žádost o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny bez registrace ve slosování, a to kdykoliv v úředních hodinách Zastupitelského úřadu ČR v Hanoji. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně namítá, že žalovaný při posuzování údajné neplatnosti oddacího listu postupoval v rozporu se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, která byla ratifikována vyhláškou č. MZV č. 98/1984 Sb. (dále „Smlouva o právní pomoci mezi ČSSR a VSR“). Podle čl. 13 této smlouvy zkoumání platnosti či neplatnosti vietnamské veřejné listiny patří zásadně do kompetence vietnamských orgánů. Žalovaný může posuzovat toliko pravost veřejné listiny, v této otázce však žádné pochybnosti nevyvstaly. I v případě, kdyby takové pochybnosti nastaly, by žalovaný musel nejprve vyčerpat možnosti komunikace s příslušnými vietnamskými institucemi (srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 55 A 56/2020, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2011, č.j. 1 As 71/2011-100), což neučinil. 4. Postup žalovaného je i v rozporu s ust. § 169f zákona o pobytu cizinců. Zákon o pobytu cizinců ani podzákonné právní normy nesvěřují žalovanému pravomoc provádět předběžné posuzování správnosti dokumentů ve fázi registrace k podání žádosti. Registrace slouží pouze k přidělení termínu, přičemž samotné posouzení žádosti včetně posuzování obsahové správnosti předložených dokumentů probíhá až v následném správním řízení. Je-li podmínkou registrace mj. předložení dokladu o účelu pobytu (např. oddacího listu), jde o podmínku formálněprávní. Navíc nelze opominout, že v dané věci předkládaný oddací list, je veřejnou listinou, která je dokladem o osobním stavu žalobkyně. Podle § 57 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“) si správní orgán nemůže učinit úsudek o otázkách osobního stavu. Žalobkyně nadto uzavřela manželství dle vietnamského práva. 5. Postup žalovaného neobstojí ani z věcněprávního hlediska. Z argumentace žalovaného je zřejmé, že si byl vědom vietnamské právní úpravy, jež umožňuje vstup do manželství na různých administrativních úrovních, a proto nelze než předpokládat, že si musel být vědom také následků uzavření manželství před úřadem nesprávné úrovně. Mezi tyto neplatnost manželství nepatří. Bylli totiž předmětný oddací list vydán nepříslušným orgánem, platí, že novou registrací manželství u správného úřadu, je manželství platné od data původní (nesprávné) registrace. Toto ostatně vyplývá také z oddacího listu vystaveného dne 18. 3. 2025, dle kterého bylo manželství žalobkyně uzavřeno dne 9. 1. 2025. Formální chyba v registraci manželství tedy neznamená neplatnost manželství, naopak právní účinky manželství zůstávají zachovány od počátku. 6. Soud žalobu zaslal a k podání vyjádření vyzval žalovaného, který je samostatným správním orgánem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 11. 2017, čj. 4 Azs 168/2017-15, č. 3658/2018 Sb. NSS). Své vyjádření k věci nicméně podal prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí (dále také „ministerstvo“), které je jeho vedoucím úřadem (§ 4 odst. 1 zákona č. 150/2017 Sb. o zahraniční službě) a které soudu rovněž zaslalo správní spis. Ministerstvo ve vyjádření k žalobě uvedlo, že souhlasí s žalobkyní, že dle Smlouvy o právní pomoci mezi ČSSR a VSR platí, že vietnamské matriční doklady nepodléhají vyššímu ověření ze strany žalovaného. To ovšem neznamená, že by žalovaný měl rezignovat na jakoukoli kontrolu předkládaných vietnamských dokladů. Žalovaný má ze své správní činnosti a praxe poznatky o tom, že sňatek mezi osobami, kdy jedním z nich je vietnamský občan s povoleným pobytem v jiné třetí zemi, správně registrují lidové výbory na okresní úrovni (tzv. district level). Žalobkyní předložený oddací list byl vydán nepříslušným orgánem vietnamské státní správy, což způsobuje jeho závažnou vadu způsobující ve svém důsledku nesplnění podmínek registrace, resp. nedoložení dokladu o účelu pobytu. Bezvadný oddací list je přitom podmínkou registrace vyžadovanou od všech žadatelů bez rozdílu. Žalovaný v souladu se zásadou vstřícnosti žalobkyni dne 28. 2. 2025 nabídl mimořádný náhradní termín k registraci, který byl stanoven na 11. 3. 2025 (žalovaný na základě znalostí získaných svou úřední činností si byl vědom toho, že proces přeregistrace sňatku by měl být uskutečněn ve lhůtě pěti pracovních dní). I přesto se žalobkyně ve stanoveném termínu k registraci nedostavila a opraveným oddacím listem dle vlastního sdělení disponovala až ode dne 18. 3. 2023. Již dne 19. 3. 2025 žalovaný k emailovému dotazu právní zástupkyně žalobkyně z téhož dne uvedl, že další volné termíny k slosovatelné registraci budou probíhat každý týden v měsíci květnu 2025 tak, jak sděluje článek uveřejněný na jeho webové stránce. 7. Ministerstvo dále vyslovilo přesvědčení, že popsané jednání žalovaného nemohlo přímo zasáhnout do práv žalobkyně. Žalobkyně bez zavinění žalovaného nevyužila jím nově nabídnutého termínu dne 18. 3. 2025 a nevyužila ani prvních květnových termínů k registraci termínu. Nemohlo dojít k zásahu do jejích práv, pokud měla a má termín k registraci podání žádosti k dispozici. 8. Žalovaný při posuzování neplatnosti oddacího listu nepřekročil své pravomoci dané mu § 169g zákona o pobytu cizinců, tedy pravomoci stanovit způsob registrace. Výklad, který by zabraňoval žalovanému zkoumat procesní bezvadnost dokladu o účelu pobytu již ve fázi registraci by přenášel neodůvodněnou zátěž do okamžiku samotného podání žádosti a byl by v rozporu s účelem registrace a zásadou procesní ekonomie. Zákonodárce v § 169f odst. 3 zákona o pobytu cizinců pamatuje