1 As 133/2011 — Nejvyšší správní soud

5 A 51/2023- 115 - text 19 5 A 51/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobců: proti žalovanému: za účasti osob zúčastněných na řízení: a) Z. K. bytem X b) F. H. bytem X c) R. C. bytem X d) K. H. bytem X všichni zastoupeni advokátem Mgr. Janem Boučkem sídlem Opatovická 1659/4, 110 00 Praha 1 e) Mgr. J. B. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Ing. Petrem Kociánem sídlem Revoluční 1047/14, Nový Jičín Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 01 Praha 1 A) Linkin Invest II s.r.o., IČO 02895315 sídlem Korunní 810/104, 101 00 Praha 10 zastoupena Mgr. Michaelou Jindrákovou, advokátkou se sídlem Ukrajinská 874/3, 101 00 Praha 10 B) Městská část Praha 12 sídlem Generála Šišky 2375/6, 143 00 Praha v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 8. 2023, č. j. MHMP 1556717/2023, sp. zn. S-MHMP 193788/2020/STR, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby na řízení zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobci se podanými žalobami domáhali přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta jimi podaná odvolání proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 12 (dále též „stavební úřad“ či „prvostupňový správní orgán“) ze dne 12. 11. 2019, č. j. P12 39343/2019 OVY, sp. zn. OVY/54447/2017/Nv (dále též „prvostupňové správní rozhodnutí“ či „rozhodnutí stavebního úřadu“), jímž bylo k žádosti osoby zúčastněné na řízení A) (dále též „stavebník“) o vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení ze dne 22. 12. 2017, rozhodnuto výrokem pod bodem I. o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby pro soubor staveb nazvaný: „Rezidence Nové Modřany“, který je situován na pozemcích parc. č. XA, XB a XC vše v kat. úz. X (dále též „Stavba“ či „Novostavba“) v rozhodnutí uvedeném rozsahu a za stanovaných podmínek; a výrokem pod bodem II. bylo vydáno stavební povolení, kterým byla stavba povolena v uvedeném rozsahu a za stanovaných podmínek; přičemž ve výroku pod bodem II. byla žalovaným Podmínka č. 23 pro provedení stavby nahrazena novým textem. 2. Žalovaný již jednou ve věci předmětné Stavby rozhodl, a to rozhodnutím ze dne 9. 12. 2020, č. j. MHMP 1837947/2020, sp. zn. S-MHMP 193788/2020/STR; rozhodnutí však bylo k žalobě účastníků rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 11. 2022, č. j. 5 A 9/2021-210, zrušeno. Soud ve zrušujícím rozsudku jednak akcentoval povinnost žalovaného vyzvat účastníky řízení, kteří podali tzv. blanketní odvolání proti prvostupňovému správnímu orgánu, k jejich řádnému doplnění, a rovněž tak poukázal na nesprávný postup HZS hl. m. Prahy při přezkumu závazného stanoviska ze dne 23. 3. 2018. 3. Soud upozorňuje, že v průběhu soudního řízení rozhodl usnesením ze dne 19. 2. 2025, č. j. 5 A 51/2023 – 73, o spojení věcí vedených před zdejším soudem pod sp. zn. 5 A 51/2023, 5 A 52/2023, 5 A 53/2023, 5 A 54/2023, 5 A 55/2023, a to z důvodu vhodnosti, jelikož všechny návrhy na zahájení řízení směřovaly proti stejnému správnímu rozhodnutí – žalobou napadené rozhodnutí je ve všech spojených soudních řízeních stejné (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2020, č. j. 1 As 390/2020 – 64, ze dne 25. 2. 2010, č. j. 6 As 35/2008 – 163, ze dne 23. 8. 2006, č. j. 8 As 32/2005 – 88). II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného, ústní jednání 4. Všichni žalobci podali, co se týče uplatněných žalobních námitek, obsahově téměř totožné žaloby. V části II. žaloby žalobci a), b), c) a d) odkázali spolu s fotografiemi na webovou stránku www.novemodrany.cz, kde od srpna 2022 do listopadu 2023 probíhala realitní inzerce dané Stavby, spolu s aktivní nabídkou bytů, přestože byl městským soudem vydán zrušující rozsudek. 5. V části III. žaloby všichni žalobci namítali rozpor Stavby s § 20 odst. 1 nařízení Rady hl. m. Prahy č. 10/2016 Sb. (dále též „nařízení RHMP“), spočívající v její naddimenzovanosti, ve vztahu k charakteru území, zejména co se týče vztahu zástavby k veřejným prostranstvím, půdorysným rozměrům okolních staveb a jejich výšce. Tím, že Stavba svou naddimenzovaností nerespektuje stávající zástavbu, zasahuje do práva žalobců na vlastnictví dle § 11 Listiny základních práv a svobod. Dochází zde totiž ke znehodnocování kvality života v místě a k devalvaci cen nemovitostí ve vlastnictví žalobců. Tito zároveň poukázali na to, že stavební limity pro stavbu nemohou být vyčerpány, bez ohledu na sousední zástavbu; je tedy nutno zohlednit ve vzájemném vztahu i tzv. urbanistický charakter, tj. charakter území a Stavbu přizpůsobit vzájemnou polohou a výškou k ostatní zástavbě, a to zejména s ohledem na platné UPD bytové zástavby v zóně dotyku Stavby se stávající zástavbou. Přičemž Stavba má i věžovitý charakter (dále též „Stavba C, Stavba D“), byla tak vyprojektována v rozporu s blokovou zástavbou navazující na zástavbu na severní straně (ulice K Vystrkovu). Věžové pojetí nerespektuje urbanistický novotvar lokality Č., jelikož směrem na jižní stranu Stavba nenavazuje na stávající zástavbu; tak je tomu i směrem na východ, kde zase není respektována historická zástavba při ulici X, kde Stavba C je „rozhlednou“ do všech budov při ulici X a jejich zahrad. Tímto došlo k výraznému zhoršení zdravého a klidného bydlení v nemovitostech v sousední lokalitě. Pohodu bydlení nelze hodnotit jen na základě dodržení zákonem stanovených limitů pro jednotlivé složky životního prostředí, nýbrž je třeba ji posuzovat vzhledem ke konkrétním místním podmínkám. Především umístěním věžového domu Staveb D, C došlo k výraznému zásahu do pohody bydlení, jenž překračuje možnost snášet zatížení novou stavbou. Nepřiměřenost věžové výstavby je dána zejména její výškou, která maximálně využívá limitů daných platným ÚP a nerespektuje doporučenou výšku 4 nadzemních podlaží v rámci blokové výstavby. Urbanistické rozvržení hmot a jejich výškové proporce jsou v přímém rozporu s požadavky § 20 odst. 1 a § 25 odst. 1 vyhlášky č. 501/2006 Sb., Ministerstva pro místní rozvoj o obecných požadavcích na využívání území (dále též „vyhláška č. 501/2006 Sb.“), když hodnota nemovitostí musí být předjímatelná z platné územně plánovací dokumentace a nelze ji snižovat Stavbou v rozporu s charakterem a vzájemnými časovými i prostorovými souvislostmi. 6. Žalobce e) navíc namítal, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí opominul odůvodnit námitku naddimenzování Stavby (na jejíž severní straně je 10–16 pater) konkrétně ve vztahu k domu žalobce e) na pozemku parc. č. XD k. ú. X. Dům žalobce e) je na tomto pozemku orientovaném na jihovýchodní části Stavby. Dále konstatoval, že byť žalovaný ve svém rozhodnutí pravdivě uvedl, že navržená zástavba se snižuje svou podlažností směrem na východ, přesto toto tvrzení nevypovídá ničeho o proporcionalitě Stavby. Žalobce e) souhlasil s tím, že nejnižší, a to 4 patrový dům, je na severovýchodní části Stavby, na začátku ulice X; nicméně ani zde Stavba nenavazuje svou výškou na výstavbu začátku ulice X, jenž je tvořena 2 patrovými budovami, když tyto převyšuje o 2 patra. 7. Dále v části IV. žaloby žalobci a), b), c), d) a v části žaloby III. 2. i žalobce e) shodně namítali nesprávný procesní postup žalovaného, jenž si atrahoval povinnosti stavebního úřadu a nechal stavebníka odstraňovat vady Stavby, čímž byla žalobcům odňata jedna rozhodovací instance. Zejména nesouhlasili s postupem přezkoumání závazného stanoviska Hasičského záchranného sboru hl. m. Prahy ze dne 23. 3. 2018, č. j. HSAA-3763-2/2018 (dále též „závazné stanovisko HZS ze dne 23. 3. 2018“), což bylo provedeno v extrémním rozporu s procesními právy žalobců a), b), jelikož v rámci odvolacího řízení nemohou být řešeny otázky týkající se závazných stanovisek, jelikož tato byla vydána jako podmínka sine qua non pro prvostupňový správní orgán. 8. V části V. žaloby žalobci a), b), c), d) a v části III. 3. žalobce e) namítali, nezákonnost přezkumu závazného stanoviska Magistrátu hl. m. Prahy, odboru ochrany prostředí ze dne 18. 12. 2018, č. j. MHMP 2086455/2019 (dále též „závazné stanovisko MHMP ze dne 18. 12. 2018“), neboť toto měli za rozporné se základními principy právního státu. Pokud totiž právní norma vyžaduje, aby bylo rozhodnuto o opravném prostředku rozhodnutím, pak nevydání a nevyžadování takového rozhodnutí, je porušením principu výkonu státní moci dle čl. 2 odst. 3 či odst. 2 Ústavy ČR. 9. V části VI. žaloby žalobci a), b), c), d) namítali porušení jejich procesních práv ve správním řízení. 10. Všichni žalobci navrhovali, aby soud rozhodl o zrušení žalobou napadeného rozhodnutí i prvostupňového správního rozhodnutí. 11. Žalovaný ve vyjádřeních k žalobám v plném rozsahu odkázal na žalobou napadené rozhodnutí. 12. Konkrétně žalovaný k námitce žalobců, v níž sporovali zásady umísťování staveb a narušení pohody bydlení upoz