9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 4/2024- 77 - text 23 5 Ad 4/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: PharmDr. M. K., Ph.D. bytem X zastoupená JUDr. Antonínem Valušem, Ph.D., advokátem se sídlem Hellichova 458/1, Praha 1 – Malá Strana proti žalované: Česká lékárnická komora se sídlem Rozárčina 1422/9, Praha 4 – Krč zastoupená Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem se sídlem Korunní 2569/108, Praha 10 – Vinohrady o žalobě proti rozhodnutí Čestné rady žalované ze dne 26. 4. 2023, č. j. 952/ČR/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Čestná rada žalované rozhodnutím ze dne 26. 4. 2023, č. j. 952/ČR/2023, uznala žalobkyni vinnou, že jako vedoucí lékárník X, provozované společností X, IČO: X, se sídlem X, jako poskytovatelem zdravotních služeb, porušila své povinnosti uložené zákonem a stavovskými předpisy, když v období přinejmenším od 1. 12. 2022 do 9. 1. 2023 připustila nesprávné vedení skladové evidence v předmětné lékárně spočívající v nenaskladnění léčivých přípravků dle dodacích listů PHOENIX č. 7220288750, 7920173122, 7120830032, 7020439715, dle dodacího listu Alliance Healthcare č. 80010793/2023 všechny s datem dodání dne 6. 1. 2023, a dále v nesouladu skladové evidence léčivého přípravku Solifenacin se skutečným stavem na skladě, kdy v evidenci SW LIS Farmis bylo uvedeno 31 ks, ale ve skutečnosti se v lékárně žádný nenacházel, čímž žalobkyně porušila svou povinnost odborně vést lékárnu, povinnost vykonávat své povolání v souladu s jeho etikou a způsobem stanoveným zákony a povinnost znát a dodržovat stavovské předpisy komory. Za uvedené jednání uložila Čestná rada žalované žalobkyni podle § 18 odst. 3 písm. c) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o komorách“), a § 16 odst. 3 písm. c) Organizačního řádu České lékárnické komory, disciplinární opatření v podobě vyloučení z České lékárnické komory. Proti tomuto rozhodnutí Čestné rady žalované brojí žalobkyně nyní podanou žalobou. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované a následná podání 2. Žalobkyně v podané žalobě předně namítá nepřezkoumatelnost a vnitřní rozpornost napadeného rozhodnutí spočívající v nesprávném vymezení disciplinárního provinění. Ve výrokové části napadeného rozhodnutí vymezujícího skutek je uvedeno, že se měla žalobkyně disciplinárního provinění dopustit v období přinejmenším od 1. 12. 2022 do 9. 1. 2023. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nicméně vyplývá, že se v případě žalobkyně mělo jednat o dva skutky, a to o nenaskladnění léčivých přípravků dle dodacích listů PHOENIX po dobu od 6. 1. 2023 do jejich naskladnění, tedy do dopoledních hodin 10. 1. 2023, a dále o nesoulad skladové evidence léčivého přípravku Solifenacin se skutečným stavem na skladě po dobu od 1. 12. 2022 do dne provedení kontroly v prostorách dané lékárny, tj. do dopoledních hodin 9. 1. 2023. Žalovaná však ve výroku napadeného rozhodnutí tato dvě jednání v časové rovině spojila do jednoho skutku, bez ohledu na to, že obě uvedené skutečnosti prokazatelně nenastaly v časovém období od 1. 12. 2022 do 9. 1. 2023. Časové vymezení skutku tak jak je uvedeno ve výrokové části napadeného rozhodnutí proto neodpovídá skutečnosti, obsahu spisu ani samotnému odůvodnění rozhodnutí, neboť k nenaskladnění léčivých přípravků mohlo zjevně dojít až po jejich dodání, tj. nejdříve ke dni 6. 1. 2023. Přestože se v obou případech jedná o nesprávné vedení skladové evidence, jedná se o dvě různé podoby porušení předmětné povinnosti a po faktické stránce se tedy jedná o dva oddělitelné skutky, jež je rovněž nutné odpovídajícím způsobem vymezit. 3. Žalobkyně dále brojí proti nepřípustnému rozšíření disciplinárního obvinění. Disciplinární řízení bylo totiž zahájeno pro skutek v něm popsaný, jež měl být spáchán v období od 8. 12. 2022 do 9. 1. 2023. Stejným způsobem je pak skutek časově vymezen v oznámení o zahájení disciplinárního řízení ze dne 25. 1. 2023. V napadeném rozhodnutí je však skutek časově vymezen od 1. 12. 2022 do 9. 1. 2023, přičemž o části skutku spáchanému v období od 1. do 7. 12. 2022 nebylo disciplinární řízení vůbec zahájeno. 4. Žalobkyně rovněž namítá nesprávné vyhodnocení skutkového stavu žalovanou. Žalobkyně poukázala na existenci svých práv vyplývajících z Disciplinárního řádu a uvedla, že má právo předkládat svá tvrzení a důkazy po celou dobu řízení a je na jejím uvážení, kdy se je rozhodne předložit. Žalobkyně poukázala na to, že průběh samotné kontroly nespadá do disciplinárního řízení a je nepřípustné klást žalobkyni k tíži, že se třetí osoba, jež byla kontrole přítomna, nevyjádřila přímo v rámci kontroly a svá tvrzení žalobkyně předložila až v rámci disciplinárního řízení. Ke zdůvodnění opožděného naskladnění léčivých přípravků žalobkyně připomněla, že dotčená lékárna fungovala v době kontroly v omezených provozních hodinách, proto se postup PharmDr. X jeví jako logický, když v rámci lidského a propacientského přístupu upřednostnila zájmy pacientů a snažila se zajistit nepřerušený výdej léků po celou krátkou provozní dobu lékárny. Kromě toho žádný právní ani stavovský předpis neukládá farmaceutovi povinnost v případě potřeby naskladnění dodaných léčivých přípravků okamžitě dočasně uzavřít lékárnu. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s ničím nepodloženou argumentací žalované, že by mohly být léčivé přípravky obchodovány na černém trhu nebo v zahraničí v rámci reexportu. Uvedené závěry nemají oporu ve spise ani v provedených důkazech a jedná se o pouhou fabulaci. V souvislosti s tím, zda se nenaskladněné léčivé přípravky skutečně nacházely v dané lékárně, žalobkyně poukázala na to, že v rámci provedené kontroly nebyla přítomnost těchto přípravků nikterak zpochybněna. To vyplývá ze samotného zápisu o provedení dílčí prohlídky lékárny, přičemž závěr žalované o absenci daných léčivých přípravků v době provedení kontroly jsou ničím nepodložené domněnky, jež žalovaná bez opory ve spise pokládá za prokázané. Měla-li pak žalovaná pochybnosti ohledně pravdivosti tvrzení uvedených v prohlášení PharmDr. X, měla ji jako svědka předvolat k výslechu. Žalovaná se však omezila na pouhé konstatování, že prohlášení PharmDr. X nepovažuje za relevantní důkaz s jakoukoliv výpovědní hodnotou a současně nevyvinula žádné úsilí k řádnému zjištění skutkového stavu. Ve vztahu k části skutku týkajícího se 31 balení léčivého přípravku Solifenacin považuje žalobkyně doposud zjištěný skutkový stav za nedostatečný a nebylo prokázáno, že se v době kontroly nenacházely v lékárně. 5. Za nepřiměřené považuje dále žalobkyně uložené disciplinární opatření a posouzení závažnosti disciplinárního provinění. Ze strany pověřené farmaceutky PharmDr. X se jednalo o exces, jemuž bylo takřka nemožné předejít. Po žalobkyni navíc nelze spravedlivě požadovat, aby v době oprávněného čerpání dovolené v rozestupu jednotek hodin telefonicky či jinak kontrolovala, zda pověřený farmaceut postupuje tak, jak má. Ačkoliv je žalobkyně jakožto vedoucí lékárník odpovědná za nastavení procesů v lékárně, je třeba při posuzování dané situace brát v potaz to, že samotného porušení stanovených pravidel se dopustila jiná pracovnice lékárny. Žalobkyni byl rovněž uložen nejpřísnější možný trest, který jí do budoucna po určitou dobu zcela znemožní výkon povolání. Ten žalobkyně považuje za naprosto nepřiměřený povaze a závažnosti spáchaného disciplinárního provinění, který byl žalovanou za posledních deset let uložen v pouhých třech případech. Žalobkyně rovněž zdůraznila, že se nejednalo o natolik závažné pochybení, které by bylo způsobilé ohrozit vysledovatelnost léčivých přípravků a zájem chráněný právními předpisy, v tomto případě zdraví pacientů, ohrožen nebyl. Rovněž samotné odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje žalobkyně v tomto ohledu za nedostatečné a nepřezkoumatelné, neboť požadavky na kvalitu odůvodnění v případě vyloučení z České lékárnické komory jsou velice vysoké. V této souvislosti žalobkyně poukázala na to, že v napadeném rozhodnutí je důvod, proč je pochybení žalobkyně nutné vnímat jako mimořádně závažné porušení uvedeno pouze v obecné rovině. Stejně tak považuje žalobkyně za nedostatečnou argumentaci žalované, která poměřuje množství a význam nenaskladněních léčivých přípravků dle jediného kritéria, a to pořizovací ceny. U povahy skutku pak žalovaná nezohlednila, že se jednalo o jednorázové provinění trvající jen několik málo hodin, žalobkyně jej ihned po svém návratu napravila, jednalo se o nahodilou záležitost, k níž došlo během čerpání dovolené žalobkyní, opožděně naskladněné léčivé přípravky se po celou dobu nacházely v lékárně a jednalo se tedy o pochybení čistě formálního charakteru. 6. Co se týče otázky zavinění, její existencí a formou se žalovaná v napadeném