7 As 424/2018 — Nejvyšší správní soud

19 Ad 31/2025- 56 - text  10 19 Ad 31/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: Mgr. M. Z., DiS., narozený dne X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/214515-421/1, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. K Městskému soudu v Praze byla dne 21. 12. 2025 podána žaloba proti rozhodnutí Úřad práce České republiky – Krajská pobočka pro hlavní město Prahu, ze dne 22. 10. 2025, č. j. 663753/25/A, kterým byla žalobci přiznána podpora v nezaměstnanosti s datem vzniku nároku na podporu ke dni 13. 10. 2025. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 11. 11. 2025, kdy bylo usnesením žalovaného ze dne 13. 11. 2025 zastaveno odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání. Žalobce považoval prvostupňové rozhodnutí za nezákonné. 2. Soud přípisem ze dne 29. 12. 2025 vyzval žalobce k upřesnění, zda skutečně žalobou napadá prvostupňové rozhodnutí ze dne 22. 10. 2025, č. j. 663753/25/A, a nikoliv rozhodnutí o odvolání, tedy rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/214515-421/1. Soud upozornil žalobce, že prvostupňové rozhodnutí v tomto případě úspěšně žalovat nelze, neboť správní soudnictví je svou povahou subsidiární, je nutno využít opravný prostředek (zde odvolání) a případně se žalobou bránit proti rozhodnutí orgánu odvolacího orgánu (tedy Ministerstva práce a sociálních věcí). Žalobu proti prvostupňovému rozhodnutí soud odmítne. Soud žalobce poučil, že pokud žalobou napadá rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/214515-421/1, je nutno žalobu doplnit o tvrzení, z jakých skutkových a právních důvodů považuje rozhodnutí ministerstva za nezákonné či nicotné (případně jaké navrhuje důkazy), a to ve lhůtě jednoho týdne od doručení přípisu, tedy do 5. 1. 2026. 3. V doplnění žaloby ze dne 31. 12. 2025 žalobce uvedl, že po poučení primárně napadá usnesení Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. 11. 2025 o zastavení odvolacího řízení, navrhuje však i zrušení prvostupňového rozhodnutí úřadu práce, když obě rozhodnutí tvoří jeden celek pro účely soudního přezkumu, soud může podle § 78 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušit i prvostupňové rozhodnutí, prvostupňové rozhodnutí je samo o sobě nezákonné, současné zrušení obou rozhodnutí je procesně ekonomické. II. Žalobní body 4. Žalobce považoval prvostupňové rozhodnutí za nezákonné pro porušení § 37 odst. 3, § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Žalobce dne 12. 9. 2025 podal na kontaktním pracovišti žádost o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání a přiznání podpory v nezaměstnanosti. Zaměstnankyní úřadu mu bylo sděleno, že dále již docházet nemusí, že je nyní prioritní si překážku (aktivní živnost) co nejdříve odstranit, a další část již má řešit prostřednictvím aplikace JENDA. Následně žalobce kontaktoval Živnostenský úřad v Turnově a zažádal o přerušení živnosti. Dne 15. 9. 2025 obdržel dokument o přerušení provozování živnosti, s účinností ke dni 15. 9. 2025. Dle instrukcí zaměstnankyně úřadu práce do portálu JENDA uvedl, že jeho živnost byla přerušena s účinností ke dni 15. 9. 2025. Úřad práce zjistil, že žalobce byl registrován jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“) v období od 25. 3. do 14. 9. 2025 podle údajů České správy sociálního zabezpečení (dále jen „ČSSZ“). V situaci, kdy úřad práce zjistil nesoulad mezi žádostí a evidencí ČSSZ, měl povinnost podle § 37 odst. 3 správního řádu vyzvat žalobce k odstranění vad podání. V aplikaci JENDA byl u žádosti stále stav: „Zpracovává se“ a ze strany úřadu práce žalobce ani po měsíci neobdržel jediné vyrozumění. Na úřadu práce mu bylo řečeno, že se žalobce registroval špatně, protože měl ke dni 12. 9. 2025 aktivní živnostenský list, že se musí registrovat znovu, s rozhodným datem až od 13. 10. 2025. 5. Úřad práce vydal rozhodnutí o nezařazení do evidence uchazečů o zaměstnání č. j. 585467/25/A, podle kterého dne 24. 9. 2025 bylo úřadem práce zjištěno, že byl žalobce registrován jako osoba samostatně výdělečně činná v době od 25. 3. do 14. 9. 2025. Úřad práce tedy rozhodné skutečnosti zjistil již 24. 9. 2025 (nezávisle na aplikaci JENDA), čekal 21 dní a teprve pak vydal zamítavé rozhodnutí, v rozporu s § 37 odst. 3 správního řádu nevyzval k odstranění vad. 6. Následně úřad práce vydal rozhodnutí, kterým přiznal podporu v nezaměstnanosti s datem vzniku nároku ke dni 13. 10. 2025, což je datum podání nové žádosti po obdržení zamítavého rozhodnutí z 15. 10. 2025. 7. Při osobním jednání s vedoucí kontaktního pracoviště Praha 6 dne 24. 11. 2025 byl žalobce informován o důvodech postupu úřadu práce. Vedoucí uvedla, že na pobočce je registrováno 3 000 uchazečů a úřad práce s nemůže dopisovat s každým. Toto vyjádření představuje přímé přiznání systematického vědomého porušování § 37 odst. 3 správního řádu, dokládá, že postup nebyl jediným pochybením, ale úmyslnou praxí, přesto dne 19. 12. 2025 Ministerstvo práce a sociálních věcí jako nadřízený orgán vydalo vyrozumění, kterým odmítlo provést přezkum napadeného rozhodnutí podle § 94 správního řádu. 8. Žalobce namítal, že úřad práce dne 24. 9. 2025 zjistil, že v podání ze dne 12. 9. 2025 existují vady, když žalobce byl podle ČSSZ registrován jako OSVČ do 14. 9. 2025, nikoliv do 12. 9. 2025, jak uvedl v žádosti. Úřad práce měl bezodkladně vyzvat k odstranění této vady, tj. k doplnění dokladu o pozastavení živnosti k 15. 9. 2025. Úřad práce stanovil datum vzniku nároku na podporu ke dni 13. 10. 2025 (datum podání nové žádosti), místo správného data 15. 9. 2025 (datum skutečného ukončení činnosti). 9. Rozhodnutí úřadu práce je v rozporu s materiální pravdou, protože žalobce splnil podmínky od 15. 9. 2025, podle rozhodnutí úřadu práce nárok vzniká až 13. 10. 2025, jde o rozdíl 28 dní, tedy 18 997 Kč. Úřad práce upřednostnil formální datum podání „nové“ žádosti před skutečným stavem věci. Rozdíl dvou dnů nesprávně uvedený žalobcem je lidsky pochopitelný omyl při vyplňování žádosti, nikoliv úmyslné matení správního orgánu. Žalobce chybu napravil, bezprostředně po podání žádosti pozastavil živnost, doplnil informace o novém stavu a aktivně komunikoval s úřadem práce. Žalovaný nesprávně posoudil aplikovatelnost judikatury na případ žalobce. 10. V doplnění žaloby ze dne 31. 12. 2025 žalobce uvedl, že po poučení soudem primárně napadá usnesení Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. 11. 2025 o zastavení odvolacího řízení, navrhuje však i zrušení prvostupňového rozhodnutí úřadu práce. III. Vyjádření žalovaného 11. Dne 22. 1. 2026 se vyjádřil žalovaný, zdůraznil, že zpětvzetí odvolání je dispozičním procesním úkonem odvolatele. Podle § 91 odst. 3 správního řádu je řízení o odvolání zastaveno dnem zpětvzetí odvolání; napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně pak nabývá právní moci dnem následujícím po zastavení řízení. Napadené usnesení má v této situaci deklaratorní povahu; žalovaný tak vydáním tohoto usnesení toliko deklaroval zákonné účinky zpětvzetí odvolání. Žalovaný namítl nepřípustnost žaloby dle § 68 písm. a) s. ř. s., neboť žalobce řádný opravný prostředek (odvolání) sice podal, avšak následně jej vzal zpět, je nutno tedy na věc nahlížet tak, jako by řádný opravný prostředek vyčerpán nebyl, žaloba je proto nepřípustná. Žalobce sám v podané žalobě nijak nezpochybňuje skutečnost, že svým úkonem ze dne 3. 11. 2025 vzal své odvolání proti rozhodnutí ze dne 22. 10. 2025, č. j. 663753/25/A, zpět. Ani žalovaný o tom neměl a nemá pochyb, neb tomu zcela svědčí předložený správní spis. Žalobní body, jak jsou v žalobě formulovány, směřují de facto pouze proti postupu správního orgánu I. stupně a proti určení dne vzniku nároku na podporu, nijak nezpochybňují fakt zpětvzetí odvolání a následný postup žalovaného. Napadené deklaratorní usnesení však bylo vydáno výlučně právě na základě zpětvzetí odvolání žalobcem, a jelikož žalobce existenci a účinnost zpětvzetí odvolání nezpochybňuje, napadené usnesení nemůže nést v tomto směru jakékoliv znaky nezákonnosti. IV. Replika žalobce 12. Žalobce se k tomuto přípisu vyjádřil dne 26. 1. 2026 tak, že usnesení žalovaného ze dne 13. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/214515-421/1, je nepřezkoumatelné a vadné. Zpětvzetí odvolání není nepochybným a není svobodným projevem vůle. Zpětvzetí odvolání ze dne 3. 11. 2025 obsahovalo výhradu: „Bohužel, nyní nemohu vyčkávat až 60 dní na rozhodnutí MPSV. Uvedené však nepotvrzuje můj souhlas s postupem výše uvedeného úřadu.“ Tato formulace jednoznačně dokládá, že zpětvzetí bylo vynucené časovou a finanční tísní („nemohu vyčkávat“), žalobce nerezignoval na přezkum věci („nepotvrzuje souhlas“). Žalov