21 A 34/2025 – Městský soud v Praze

21 A 34/2025- 32 - text  7 21 A 34/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. bytem X. zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 1417/25, 110 00 Praha 1 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2025, č. j.: MV-88009-4/SO-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 1. 7. 2025, č. j.: MV-88009-4/SO-2025, jímž bylo podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s.ř.“), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 6. 5. 2025, č. j.: OAM-5269-9/PP-2025, kterým bylo podle ust. § 169r odst. 1 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „z.p.c.“), zastaveno řízení ve věci žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu. II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě uvedl, že podal druhou žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU. Pečuje o dceru, která je občankou ČR. V minulosti byl odsouzen za trestnou činnost. Žalovaná nesprávně aplikovala ust. § 169r odst. 1 písm. e) z.p.c. a odmítla přihlédnout k vlivu plynutí času na závěr o ohrožení veřejného pořádku. Není zřejmé, z čeho dovodila, že dosud nedošlo k uplynutí dostatečně dlouhé doby od podmíněného propuštění. V době vydání prvostupňového rozhodnutí o první žádosti uplynulo pouze tři čtvrtě roku, zatímco ke dni podání nyní projednávané žaloby již více než rok a půl, tj. téměř třetina stanovené zkušební doby. K omezení svobody pohybu a pobytu rodinného příslušníka občana EU je nutné prokázat skutečné, dostatečně závažné a aktuální ohrožení některého ze základních zájmů společnosti. Žalobcova žádost měla být meritorně projednána. 3. Žalobce zdůraznil existenci právního nároku na vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 8. 3. 2023, č. j.: 10 Azs 12/2023-67). Jeho rodinné vazby byly prokázány v předchozích řízeních. Žalovaná rovněž k žalobcově námitce neposoudila přiměřenost dopadů rozhodnutí na jeho soukromý a rodinný život a na práva jeho manželky a dcer. Žalobce žije se svou rodinou v ČR již více než 30 let. Správní orgány mají povinnost v každém jednotlivém řízení samostatně posuzovat dopad na soukromý a rodinný život, nikoli přejímat závěry z jiného řízení, které od sebe dělila poměrně dlouhá doba, v jejímž průběhu došlo k prohloubení blízkých osobních vazeb. 4. Závěrem žalobce navrhl zrušení napadeného i prvostupňového rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 5. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že zamítnutí žalobcovy první žádosti kvůli důvodnému nebezpečí, že by mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, bylo potvrzeno v rámci soudního přezkumu. Žalobce nesdělil žádné nové skutečnosti ohledně vztahu k dospělé dceři. Rodinné vazby byly dostatečně posouzeny v předchozím řízení a žalobce ani netvrdil, že by došlo ke změnám. Plynutí času není samo o sobě novou skutečností. Žalobce se opakovaně dopouštěl závažné trestné činnosti, naposledy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 9 let a po propuštění mu byla stanovena zkušební doba 5 let. Byla mu zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a stanovena lhůta k vycestování. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout jako nedůvodnou. IV. Obsah správního spisu 6. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobce byl dne 26. 10. 2023 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody. Dne 13. 11. 2023 podal žádost o povolení k přechodnému pobytu na území ČR podle § 87b z.p.c. Prvostupňový orgán rozhodnutím ze dne 28. 6. 2024, č. j.: OAM-16206-32/PP-2023, jeho žádost zamítl podle ust. § 87e odst. 1 písm. f) z.p.c., neboť existovalo důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl závažným způsobem narušit veřejný pořádek, a stanovil lhůtu k vycestování. Žalobce proti rozhodnutí podal žalobu, kterou zamítl Městský soud v Praze (rozsudek ze dne 27. 9. 2024, č. j.: 4 A 35/2024-59), jehož rozhodnutí potvrdil NSS (usnesení ze dne 15. 1. 2025, č. j.: 4 Azs 240/2024-59). 7. Dne 2. 4. 2025 žalobce podal druhou žádost rodinného příslušníka občana EU o vydání povolení k přechodnému pobytu. Jeho mladší dcera je občankou ČR. 8. Podle průvodního dopisu k žádosti z téhož dne žalobce žije v jedné domácnosti se svojí mladší dcerou, která studuje X. Podal novou žádost, protože plynutí času je novou skutečností a oslabuje závěr žalované, že jeho přítomnost na území ČR představuje ohrožení pro veřejný pořádek. Od propuštění z výkonu trestu uplynul již více než rok a půl, tj. téměř třetina stanovené zkušební doby. 9. Součástí správního spisu jsou výpisy z CIS o žalobci, jeho manželce a dcerách, rodný list a X. potvrzení o studiu mladší dcery i oznámení o zahájení správního řízení o žalobcově vyhoštění ze dne 16. 8. 2024, č. j.: KRPA-261473-7/ČJ-2024-000022/SV. 10. Prvostupňový orgán vydal usnesení ze dne 6. 5. 2025, č. j.: OAM-5269-9/PP-2025, kterým zastavil správní řízení o žádosti podle ust. § 169r odst. 1 písm. e) z.p.c. Podle odůvodnění žalobce podal opakovanou žádost o přechodný pobyt, aniž by uvedl jakékoli nové skutečnosti. Soudní přezkum rozhodnutí o první žádosti byl ukončen vydáním usnesení NSS ze dne 15. 1. 2025. Žalobce neprokázal, že již nepředstavuje nebezpečí pro veřejný pořádek. Odůvodnění rozhodnutí o první žádosti bylo založeno na opakovaném porušování právních předpisů a nelegálním pobytu na území, nikoli na délce uplynulé zkušební doby. Žalobce se proti usnesení odvolal. 11. Následně vydala žalovaná žalobou napadené rozhodnutí ze dne 1. 7. 2025. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán (ust. § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s.ř.s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. Při přezkoumávání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. § 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ust. § 51 odst. 1 s.ř.s. 14. Podle ust. § 169r odst. 1 písm. e) z.p.c. usnesením se také zastaví řízení o žádosti, jestliže cizinec podal opakovaně žádost o vydání povolení k přechodnému, dlouhodobému nebo trvalému pobytu, aniž uvedl nové skutečnosti, které nebyly předmětem řízení o jím dříve podané žádosti. 15. Žalobce v žalobě namítl, že žalovaná nesprávně odmítla přihlédnout k vlivu plynutí času a neodůvodnila svou úvahu, že doba od podmíněného propuštění je nedostatečná. Žalobce uplatnil shodnou námitku proti prvostupňovému rozhodnutí. 16. Žalovaná v napadeném rozhodnutí uvedla, že žalobce v opakované žádosti netvrdil žádné nové skutečnosti. Novou okolností není samo o sobě ani plynutí času. První žádost byla zamítnuta a přezkoumána správními soudy. Žalobce se opakovaně dopouštěl závažné trestné činnosti na území ČR, naposledy byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 9 let a po propuštění byla stanovena zkušební doba v délce 5 let. X. Byl mu zrušen trvalý pobyt a stanovena lhůta pro vycestování v délce 30 dnů ode dne propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. 17. Plynutí času samo o sobě nepředstavuje novou skutečnost, která by odůvodňovala nutnost meritorního posouzení opakované žádosti (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 11. 2024, č. j.: 5 Azs 240/2024-32, bod 19, a ze dne 22. 5. 2019, č. j.: 2 Azs 343/201838, bod 13, který se týkal ust. § 169 odst. 8 písm. e) z.p.c. ve znění účinném do 14. 8. 2017). Městský soud v Praze v obdobné věci dodal: „Nelze úspěšně argumentovat, že plynutí času bez dalšího má vždy za následek nutnost meritorního projednání žádosti. Přestože plynutí času z povahy věci může mít vliv na změnu poměrů, je na žadateli o vydání povolení k přechodnému pobytu, aby s plynutím času spojil určitou konkrétní skutečnost, která v mezidobí od posledního zamítavého (meritorního) rozhodnutí nastala a která tuto změnu okolností reprezentuje. Žalobce žádnou takovou skutečnost neuvedl“ (vizte rozsudek ze dne 2. 10. 2025, č. j.: 2 A 29/2025-46). I v projednávané věci žalobce svou námitku postavil výlučně na skutečnosti, že mezi podáním první a druhé žádosti uplynul určitý časový úsek, ale již nic dalšího nedoplnil. 18. Soud pro kontext dodává, že otázka posuzování existence důvodného nebezpečí kvůli v minulosti páchané trestné činnosti je komplexní a nelze ji omezovat pouze na dobu, která uběhla od propuštění z výkonu trestu. NSS v právní větě k rozsudku z