28 Az 2/2026 – Městský soud v Praze

28 Az 2/2026- 24 - text  pokračování 9 28 Az 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Ladislavem Hejtmánkem ve věci žalobce: XXX zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým se sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídelm P.O.Box 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. prosince 2025, čj. OAM-1259/ZA-ZA11-K01-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2025, č. j. OAM-1259/ZA-ZA11-K01-2025, kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“). II. Žalobní argumentace [2] Žalobce v podané žalobě namítal, že přestože se jeho obavy z návratu do země původu týkají převážně soukromoprávního sporu, není možné jeho žádost zamítnout pouze z tohoto důvodu. Je nutno posoudit, jak jsou v zemi původu dodržována lidská práva a jak funguje místní policie. Žalobce namítá, že žalovaný se v rámci napadeného rozhodnutí nevypořádal se skutečností, že neuhrazení dluhu jeho dlužníkem je v žalobcově zemi původu (na rozdíl od České republiky) trestné. Tamní policie není ochotna zajistit jeho ochranu. Žalobce tak shledává, že se žalovaný neřídil ustanovením § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), jelikož nebyl zjištěn skutečný stav věci. Uvádí, že odůvodnění napadeného rozhodnutí jen obecně hodnotí úroveň, na jaké jsou v domovském státu dodržována lidská práva. Neobsahuje však konkretizaci pro žalobcův případ, nejsou brány v potaz jeho obavy. Neřeší obavy z neobjektivního postupu policie po žalobcově návratu. Nezaobírá se tím, zda v daném státě funguje orgán vnitřní kontroly, ke kterému by bylo možné se obrátit na ochranu proti postupu tamní policie. Rovněž není řešena existence úřadu ombudsmana. Ve vztahu k napadenému rozhodnutí rovněž uvádí, že není přípustné, aby jeho podkladem byla Informace OAMP – Bezpečnostní a politická situace v zemi, již vypracovává sama žalovaná, která následně rozhoduje i o věci samé. [3] Nedostatečným shledává žalobce také zdůvodnění vztahující se k tzv. humanitárnímu azylu. Žalovaná se dostatečně nevěnovala tomu, zda má žalobce ve svém domovském státě možnost dosáhnout výdělku adekvátního k uživení rodiny (XXX). Žalobce odkazuje na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků z roku 1992, kterou vydal Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky OSN. Za nepodložený označuje žalobce postoj žalované ohledně nevěrohodnosti žalobcova azylového příběhu. [4] Žalobce namítá, že žalovaná řádně nezjistila skutkový stav ve vztahu k možnosti udělení doplňkové ochrany, zlehčovala jeho tvrzení a nedostatečně ověřovala jejich pravdivost. Odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu s č. j. 2 Azs 423/2004-81 a dodává, že mělo být posouzeno, jestli žalobci v domovském státě nehrozí mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání. Uvádí, že přestože správní orgány měly tvrzení o újmě hrozící v důsledku korupce státních orgánů ze nevěrohodné, neposkytly žádné relevantní zjištění, jež by mohlo žalobcův argument vyvrátit. Proto má být postupováno v žalobcův prospěch. Dodává, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, jelikož napadené rozhodnutí není řádně odůvodněné a přezkoumatelné. III. Vyjádření žalovaného [5] Žalovaný uvádí, že žalobní námitky shledal neopodstatněnými ve vztahu k jakékoli podobě mezinárodní ochrany. Při pohovoru konaném dne 10. 11. 2025 se žalobci dostalo upozornění, že důvody, které uvádí, vykazují rozpor se sdělením prezentovaným při policejním výslechu v rámci jiného řízení. Následně sám žalobce přiznal, že lhal. Poté uvedl, se nejednalo o lež, jelikož zde chtěl jen zůstat. [6] Žalovaný uvádí, že skutkový stav zjistil dostatečně. Odkazuje na obsah správního spisu, v němž je obsažena aktuální informace o zemi původu. Žalobce měl možnost se s tímto dokumentem seznámit, mohl se k němu vyjádřit či navrhnout doplnění, což však neučinil. K samotné podstatě „Informace OAMP“ žalovaný uvádí, že tento podklad tvoří standardní součástí správního spisu a je akceptován i ze strany správních soudů. Vypracována byla v souladu se Zprávou agentury EU pro azylu (EUAA) o metodologii informací o zemích původu z roku 2023. Obsahuje také seznam zdrojů a odkazů. K tomuto žalovaný odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ve věci 2 As 30/2024, který neshledal nezákonnost tohoto podkladu v důsledku jeho vypracování samotným žalovaným. [7] Hodnocena byla žalobcova situace pro každé jednotlivé ustanovení, na základě kterého je možné žádosti vyhovět. Dále uvádí, že na základě žalobcových sdělení bylo zjištěno, že se žalobce ve svém domovském státě obrátil na okresní policii s tím, že je mu vyhrožováno soukromými osobami. Dále se však již dalším průběhem řízení nezabýval. Raději vycestoval z dané země, přestože dle svých vyjádření nikdy předtím neměl žádné problémy ani s tamní policií ani s dalšími státními orgány. [8] Jak vyplynulo z Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025, ačkoli je důvěra místních obyvatel v policii dlouhodobě nízká, není problém nahlásit běžný zločin, jenž spáchala cizí osoba. Bylo přihlédnuto k individuálním okolnostem žalobcovy věci, jeho obavám způsobeným vyhrožováním ze strany žalobci neznámých osob. Byla zohledněna dostupnost vnitrostátní ochrany při těchto situacích. Žalovaný zohlednil rovněž tádžickou národnost žalobce. Tento se po své domovské zemi mohl pohybovat bezproblémově. Mohl rovněž odjet do největšího tamního města, odkaz poté odletěl pryč. V případě, že tamní policie je nečinná nebo postupuje neadekvátně, mají obyvatelé možnost stížnosti k vyšší policejní instanci nebo k příslušnému odboru vnitřní bezpečností policie. Rovněž se lze obrátit na kancelář prokurátora, ústřední orgány či ombudsmana. Z toho důvodu žalovaný shledal, že je zapotřebí nejdříve využít výše uvedených možností postupu v rámci domovské země. Žalobce však tyto možnosti nevyužil. Zde žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 10. 2024, č. j. 5 Azs 147/2024-24, který se týká země původu žalobce a řeší právě dostupnost policejní ochrany v případě běžné kriminality. [9] Ve vztahu k neposouzení možnosti udělení humanitárního azylu žalovaný uvádí, že ode dne 1. 10. 2025 již není jeho udělení možné, a to v důsledku novely zákona o azylu provedené zákonem č. 314/2025 Sb. [10] Žalovaný tak neshledal, že by byl žalobce pronásledován. Rovněž nebylo zjištěno nebezpečí vážné újmy, ani pro udělení doplňkové ochrany. Žalobcovy ekonomické důvody nemohou samy o sobě zdůvodnit udělení mezinárodní ochrany. Z Informace OAMP ze dne 29. 9. 2025, která tvoří součást správního spisu, vyplývá, že vymáhání dluhů je v žalobcově domovské zemi upraveno zákonem o exekucích, nikoli trestním zákonem. Není tedy postihováno trestněprávně. IV. Obsah správního spisu [11] Ze správního spisy vyplynuly následující skutečnosti, které má soud za podstatné v rámci posouzení věci. [12] Žalobce podal dne 4. 11. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany. Dne 10. 11. 2025 při poskytnutí údajů k žádosti uvedl, že xxx [13] Správní spis dále obsahuje protokol o pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 10. 11. 2025. V rámci pohovoru žalobce uvedl, že XXX [14] Ve správním spise jsou obsaženy následující zprávy o zemi původu: Kazachstán, Informace OAMP, 25. 2. 2025, Policie – Struktura, kapacity, běžná kriminalita, ochranné mechanismy; Kazachstán, Informace OAMP, 12. 4. 2024, Zahraniční mobilita a návraty do země; Kazachstán, Informace MZV ČR, č. j. 108700-6-2025-MZV/LPTP, 10. 4. 2025, k č. j. MV-602-26/OAM-2025, Výjezd a návrat občanů Kazachstánu z/do vlasti; Kazachstán, Informace OAMP, 14. 3. 2025, Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv; Kazachstán, Informace OAMP, 29. 9. 2025, Postavení dlužníků v Kazachstánu. [15] Žalobce byl vyrozuměn o možnosti vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí písemností ze dne 19. 11. 2025 (č. j. OAM-1259/ZA-ZA11-2025), a to dne 3. 12. 2025. Tohoto práva však žalobce nevyužil, o čemž svědčí úřední záznam o nedostavení se ze dne 3. 12. 2025, který je rovněž obsažen ve správním spise. V. Posouzení věci Městským soudem v Praze [16] Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní