9 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

9 A 29/2024- 39 - text 15 9 A 29/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci žalobce: D. S. zastoupený advokátem JUDr. Radkem Bechyně sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 11. 1. 2024, č. j. MD-507/2024-160/3, sp. zn. MD/507/2024/160, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobce se žalobou podanou dne 14. 3. 2024 k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru agend řidičů ze dne 11. 1. 2024, č. j. MD-507/2024-160/3, sp. zn. MD/507/2024/160 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru dopravněsprávních činností (dále jen „prvostupňový orgán“) ze dne 28. 6. 2023, č. j. MHMP 1391083/2023/Dit (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím byly podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o silničním provozu“), jako nedůvodné zamítnuty námitky žalobce proti záznamům bodů v bodovém hodnocení řidiče a provedený záznam 12 bodů v registru řidičů byl ke dni 23. 5. 2023 potvrzen. II. Dosavadní průběh řízení a napadené rozhodnutí 3. Dne 29. 5. 2023 bylo prvostupňovým orgánem vyhotoveno oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení řidiče a současně výzva k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Písemnost byla žalobci doručena dne 30. 5. 2023. 4. Dne 31. 5. 2023 žalobce podal námitky proti záznamům bodů v bodovém hodnocení řidiče, v nichž uvedl, že nesouhlasí se všemi záznamy bodů a požaduje obstarání všech rozhodnutí v blokovém řízení a o přestupku, na základě kterých došlo k záznamu bodů. 5. Jelikož prvostupňový orgán nezjistil v bodových záznamech žádná pochybení, vydal prvostupňové rozhodnutí, v němž námitky žalobce jako nedůvodné zamítnul (viz vypořádání námitek na straně 2 až 6 prvostupňového). Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce blanketní odvolání, které následně doplnil o odvolací důvody. 6. Žalovaný o odvolání žalobce rozhodl žalobou napadeným rozhodnutím. Shodně s prvostupňovým správním orgánem konstatoval, že v řízení o námitkách lze zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam v registru řidičů; zda záznam byl proveden v souladu se způsobilým podkladem; a zda počet připsaných bodů odpovídá bodovému hodnocení jednání obsaženému v příloze k zákonu o silničním provozu. Připomněl, že dle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu se záznam v registru řidičů provede na základě oznámení o uložení pokuty za přestupek příkazem na místě, rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek či o uložení trestu za trestný čin nebo na základě rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání či podmíněném zastavení trestního stíhání. V daném případě byly podklady (dvě oznámení o uložení pokuty příkazem na místě a jedno rozhodnutí o uložení správního trestu za přestupek) shledány způsobilými pro záznam v registru řidičů, záznam byl proveden v souladu s těmito způsobilými podklady. Prvostupňový správní orgán přitom v řízení o námitkách zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, neboť je na ně nutné nahlížet jako na správné a zákonné do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zruší. O provedených záznamech bodů do evidenční karty žalobce nevznikly žádné konkrétní pochybnosti. Prvostupňové rozhodnutí bylo dle žalovaného vydáno na základě zjištěného skutkového stavu věci, o němž nebyly důvodné pochybnosti. Dále se žalovaný jednotlivě vypořádal s námitkami vznesenými žalobcem v podaném odvolání. Nepřisvědčil námitce, že záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče nemohl být potvrzen jen na základě oznámení o uložení blokové pokuty. Akcentoval, že žalobce nerozporuje skutky jako takové, ale pouze administrativní nedokonalosti kopií pokut příkazem na místě (přesto, že tyto kopie nejsou ve spise opatřeny). S poukazem na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2017, č. j. 8 As 186/2016-35, žalovaný uvedl, že žalobcova strohá a obecná argumentace nemůže obsah oznámení zpochybnit. Dále citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2012, č. j. 3 As 19/2011-74, podle kterého je třeba rozlišit případy, kdy řidič pouze uvede, že se přestupku nedopustil, a případy, kdy současně uvede skutečnosti konkretizující toto tvrzení. Námitku, že příkazové bloky musí být řádně vyplněny ve všech náležitostech, považoval za irelevantní, jelikož spisová dokumentace neobsahuje kopie příkazových bloků a záznam byl proveden na základě oznámení o uložení pokuty příkazem na místě. Ta obsahem spisu jsou a jsou dostatečně přesná, neboť identifikují žalobce jako přestupce, označují místo a čas spáchání přestupků, specifikují, jakého přestupkového jednání se žalobce dopustil, uvádí, k porušení jakého ustanovení zákona o silničním provozu tím došlo, a že mu za tato jednání byly uloženy pokuty příkazem na místě. Námitce, že prvostupňový orgán ignoroval důvody námitek žalobce v řízení, žalovaný také nepřisvědčil. Prvostupňový orgán se dle žalovaného naopak dostatečně věnoval všem námitkám a návrhům žalobce a vypořádal se se vším, co žalobce uvedl (viz strana 2 až 6 prvostupňového rozhodnutí). Žalovaný poznamenal, že odvolací námitky žalobce jsou zcela totožné s námitkami jiných přestupců zastoupených stejným advokátem. Poukázal na pravidelné hromadné zpochybnění všech příkazových bloků v prakticky všech kolonkách zmocněncem žalobce a označil je za obstrukční jednání v rámci jeho způsobu zastupování. Žalovaný s odkazem na ustálenou judikaturu dále uvedl, že na jednotlivé v odvolání vznesené námitky lze reagovat i vystavěním vlastního uceleného argumentačního systému, který správní orgán logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná. Žalovaný uzavřel, že prvostupňový správní orgán rozhodoval zcela v souladu s právními předpisy a judikaturou Nejvyššího správního soudu, přičemž u každého z relevantních podkladů uvedl skutečnost, která z něj vyplývá, tedy příslušný počet zaznamenaných bodů a jednání, za které byl tento počet bodů udělen. III. Žaloba 7. Žalobce v podané žalobě uplatnil dva žalobní body. 8. V prvním žalobním bodu v ryze obecné rovině namítal, že žalovaný nerespektoval odvolací důvody a ignoroval předložené důkazy a návrhy. Poté žalobce uvedl, že žalovaný nezohlednil při svém rozhodování žalobcem předložená rozhodnutí různých správních orgánů v podle jeho názoru shodných věcech a napadené rozhodnutí je tak v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Konkrétně žalovaný dle žalobce nerespektoval rozhodnutí Městského úřadu Hlučín, odbor dopravy, ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo a rozhodnutí Městského úřadu Černošice, odbor správní, ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, ze kterých vyplývá ustálená praxe správních orgánů, pokud jde o nutnost zabývat se způsobilostí jednotlivých rozhodnutí, na základě nichž jsou zaznamenávány body, nebo rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeský kraj, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 13. 2. 2020, č. j. KUJCK-24343/2020 a rozhodnutí Magistrátu města Kladna, odbor správní, ze dne 18. 3. 2019, č. j. ŘP/741/19-16/Ka, kdy v těchto řízeních se správní orgány důsledně zabývaly jednotlivými bloky. Žalobce nesouhlasil, aby tytéž správní orgány v jiné místní působnosti postupovaly a rozhodovaly v obdobných věcech odlišným způsobem. 9. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítl nezpůsobilost podkladů pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče. Nesouhlasil s postupem žalovaného, jenž neposuzoval jednotlivé podklady, neboť měl za to, že praxe ostatních správních orgánů je jiná. Žalovanému vytýkal, že jedinými důkazy, které posuzoval, byla oznámení od věcně příslušného oddělení policie o spáchání přestupku, která však nemohou být dostatečným důkazem a musí být vždy porovnána s rozhodnutími (pokutovými bloky), kterých se týkají. Ani specifika blokového řízení nemohou omluvit případné nedostatky těchto rozhodnutí. Žalobce poukázal na rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014, č. bloku G 1498901 a série GF/2013, č. bloku F 0832677, která nesplňují podmínku dostatečné individualizace skutku pro rozhodnutí, a naproti tomu na rozhodnutí v blokovém řízení série FC/2013, č. bloku C 1404971, které veškeré zákonem stanovené požadavky naplňuje. Z těchto rozhodnutí je dle žalobce zřejmé, že i v blokovém řízení lze vydat rozhodnutí splňující všechny zákonem stanovené požadavky. Z rozhodnutí by měly být patrny údaje o osobě přestupce, místu a době spáchání přestupku, mělo by být zcela jasn