1 Azs 24/2004 — Nejvyšší správní soud

1 Ans 3/2007- 235 - text 1 Ans 3/2007 - 245 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce Ú. p. a p. v., zastoupeného JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 5, Borovanského 2220/11, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, č. j. 7 Ca 153/2006 – 191, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, č. j. 7 Ca 153/2006 – 191, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se svou žalobou domáhal, aby městský soud uložil podle § 79 zákona s. ř. s., žalovanému povinnost vydat osvědčení o registraci občanského sdružení, konkrétně vyznačit den 20. 5. 2003 jako den registrace žalobce na vyhotovení stanov a zaslat je žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku; dále se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost přidělit žalobci identifikační číslo a zaslat je žalobci ve stejné lhůtě; konečně žalobce navrhoval, aby soud vyslovil, že postup žalovaného, spočívající v nepotvrzení registrace, je nesprávným úředním postupem podle § 22 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. V žalobě žalobce uvedl, že členové přípravného výboru občanského sdružení podali dne 10. 4. 2003 žalovanému návrh na registraci občanského sdružení Ú. p. a p. v. (nadále bude užíván namísto pojmu „občanské sdružení“ pojem „spolek“), k němuž připojili ve dvojím vyhotovení stanovy. Tento návrh byl bezvadný, žalovaný ve stanovené lhůtě žalobce na žádné vady neupozornil, a proto jeho doručením došlo v souladu s § 7 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (dále také jen „zákon“) k zahájení řízení o registraci. Vzhledem k tomu, že ve lhůtě stanovené v § 8 odst. 5 zákona žalovaný zmocněnci přípravného výboru žádné rozhodnutí nedoručil, v důsledku marného uplynutí této lhůty došlo k registraci žalobce dne 20. 5. 2003. Zmocněnec přípravného výboru proto požádal dne 30. 5. 2003 žalovaného o zaslání jednoho vyhotovení stanov s vyznačením dne registrace, ale marně. Počínaje tímto dnem žalovaný odpírá vydat osvědčení o registraci žalobce a přidělit mu identifikační číslo. Městský soud již dříve svým rozsudkem ze dne 25. 3. 2005, č. j. 7 Ca 44/2004 - 138, žalobu jako nedůvodnou zamítl. Konstatoval, že žalobou podle § 79 odst. 1 s. ř. s. se nelze domáhat ochrany, pokud zákon s nečinností správního orgánu spojuje fikci vydání rozhodnutí, nebo jiný právní důsledek. Tím mělo být marné uplynutí lhůty pro rozhodnutí podle § 8 odst. 5 zákona č. 83/1990 Sb. a vznik občanského sdružení ze zákona, když podle § 9 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. se o registraci občanského sdružení nevydává rozhodnutí. Poukázal také na to, že žalovaný dne 9. 8. 2004 vydal rozhodnutí č. j. VS3490/SDR/1-2003, kterým odmítl registraci občanského sdružení Ú. p. a p. v., takže je zde rozhodnutí, které je přezkoumatelné podle § 65 odst. 1 s. ř. s., přičemž po jeho vydání již nečinnost nemůže trvat. Návrhem na uložení povinnosti přidělit žalobci registrační číslo a na vyslovení závěru o nesprávném úředním postupu se městský soud nezabýval. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 29. 3. 2006, č. j. 1 Ans 8/2005 - 165, ke kasační stížnosti žalobce zamítavý rozsudek městského soudu pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se nedomáhal vydání rozhodnutí o registraci, ale povinnosti vyznačit den registrace žalobce na vyhotovení stanov, tedy úkonu, který má povahu osvědčení o registraci. Taková žaloba není ustanovením § 79 odst. 1 s. ř. s. vyloučena, neboť zákon č. 83/1990 Sb. s nečinností správního orgánu při vydání osvědčení o registraci nespojuje žádné právní důsledky. Ohledně vzniku spolku zdejší soud uvedl, že žalovaný není oprávněn rozhodovat o tom, zda registrační řízení zahájí či nezahájí; řízení je zahájeno již tím, že mu dojde návrh, který nemá vady, případně tím, že přípravný výbor odstraní vady návrhu, a v této souvislosti připomněl svůj rozsudek ze dne 13. 10. 2004, č. j. 6 A 137/2001 - 42. Městský soud pak pokračoval v řízení a vydal v záhlaví označené usnesení. Odmítl žalobu zmocněnce přípravného výboru Ú. p. a p. v. o uložení povinnosti žalovanému vyznačit den registrace na vyhotovení stanov spolku a zaslat toto vyhotovení spolku. Důvodem byl neodstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Spolek neměl podle městského soudu způsobilost být účastníkem řízení dle § 33 odst. 2 s. ř. s. Z uvedeného důvodu také městský soud neuvedl spolek jako účastníka řízení a namísto toho jako žalobce označil zmocněnce přípravného výboru. Žalobu o uložení povinnosti žalovanému přidělit a zaslat spolku identifikační číslo a žalobu o vyslovení nesprávného úředního postupu však městský soud odmítl jako návrhy Ú. p. a p. v. Uvedl k tomu, že právnická osoba, která nevznikla, nemůže mít přiděleno identifikační číslo a poukázal na to, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem je třeba uplatnit u soudu v občanskoprávním řízení. Podle městského soudu se řízení o registraci spolku skládá ze dvou částí. V rámci té první žalovaný nejprve podle § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., přezkoumává vnitřní poměry spolku a jejich soulad s § 6 odst. 2 a 4 zákona. Jestliže vznikající spolek své vnitřní právní poměry v návrhu dostatečně vymezil, zaměří se ministerstvo v druhé fázi řízení podle § 8 odst. 1 zákona na to, jak bude spolek vystupovat navenek. Městský soud odmítl právní názor Nejvyššího správního soudu vyjádřený v rozsudku sp. zn. 6 A 137/2002, že ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb. omezuje přezkoumání návrhu na registraci ze strany správního orgánu na ryze formální náležitosti, protože tento názor vychází z právní úpravy účinné do 31. 12. 2002, která neumožňovala podání žaloby proti nečinnosti správního orgánu. Městský soud dovodil, že žalovaný svým přípisem ze dne 16. 5. 2003 vytkl žalobci nepřesnosti stanov dle § 6 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., a poukázal na důvody odmítnutí registrace dle § 8 odst. 1, i na skutečnosti, které na řízení o registraci nemají vliv. S ohledem na tento přípis dospěl městský soud k závěru, že návrh na registraci, který žalobce dne 10. 4. 2003 doručil žalovanému, vykazoval vady – neúplné a nepřesné ustanovení stanov podle ustanovení § 6 odst. 2 zákona, týkající se vnitřních poměrů spolku. Konkrétní vady návrhu stanov spatřoval městský soud ve stanovení územní působnosti spolku, v odkazu na § 15 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a v ustanovení upravujícím odstoupení člena Rady spolku. Návrh tedy neměl zákonem stanovené náležitosti a proto řízení o registraci spolku nebylo dnem doručení návrhu zahájeno a lhůta podle § 8 odst. 5 zákona tak nemohla začít běžet. Ohledně pětidenní lhůty stanovené § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb. dospěl městský soud k závěru, že tato lhůta má toliko pořádkový charakter, neboť s jejím uplynutím zákon nespojuje žádné právní následky jako je tomu například v případě lhůt dle § 8 odst. 2 a 5 zákona. Usnesení městského soudu napadl žalobce včas podanou kasační stížností a domáhal se zrušení výroků, jimiž městský soud odmítl uložení povinnosti vyznačit datum registrace na vyhotovení stanov a přidělení identifikačního čísla. Jako důvod kasační stížnosti označil nesprávné posouzení právní otázky soudem [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Rovněž namítl, že se městský soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu [§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.], a to zejména pokud jde o zahájení řízení o návrhu na registraci spolku. Žalobce trval na tom, že dne 10. 4. 20003 doručil žalovanému bezvadný návrh na registraci spolku, a protože žalovaný ve lhůtě podle § 8 odst. 5 zákona č. 83/1990 Sb., mu nedoručil rozhodnutí o odmítnutí registrace, dne 20. 5. 2003 nastala fikce registrace spolku. Má tedy právní subjektivitu a způsobilost být účastníkem řízení. Žalobce zpochybnil závěr městského soudu, pokud jde o neaplikovatelnost právního názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřeného v rozsudku sp. zn. 6 A 137/2002 po 31. 12. 2002, když změna, která po uvedeném datu nastala, spočívala pouze v procesních prostředcích ochrany, nedotkla se tedy výkladu zákona č. 83/1990 Sb. Souhlasil sice, že řízení o registraci spolku má dvě fáze, nicméně polemizoval s názorem městského soudu o tom, co je předmětem zkoumání žalovaného v jednotlivých fázích. V první fázi správní orgán podle žalobce zkoumá dle § 7 odst. 2 zákona č. 83/1990 Sb., zda návrh obsahuje náležitosti stanovené § 6 odst. 2 a 4 zákona a zda tyto náležitosti netrpí neúplností či nepřesností. Nemůže přitom vytýkat vady, které by byly důvodem odmítnutí registrace dle § 8 odst. 1 z