2 Afs 28/2003 — Nejvyšší správní soud

1 Ans 1/2008- 50 - text 1 Ans 1/2008 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: I. M., zastoupeného JUDr. Vítězslavem Blahutem, advokátem se sídlem Škrobálkova 17, Ostrava, proti žalovanému: Finanční úřad Ostrava II, se sídlem Horní 63, Ostrava, - o žalobě proti rozhodnutí žalovaného o tom, že se nebude zabývat odvoláními žalobce ze dne 12. 10. 2006 proti platebním výměrům žalovaného ze dne 10. 10. 2006, č. j. 145303/06/389911/1214, č. j. 145304/06/389911/1214 a č. j. 145305/06/389911/1214, a odvoláním žalobce ze dne 21. 11. 2006 proti výzvě žalovaného ze dne 16. 11. 2006, č. j. 160343/06/389911/1214, - o žalobách na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci odvolání žalobce proti platebním výměrům žalovaného ze dne 10. 10. 2006, č. j. 145303/06/389911/1214, č. j. 145304/06/389911/1214 a č. j. 145305/06/389911/1214, a ve věci odvolání žalobce proti výzvě žalovaného ze dne 16. 11. 2006, č. j. 160343/06/389911/1214, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2007, č. j. 22 Ca 258/2007 - 25, t a k t o : I. Kasační stížnost proti výroku č. I. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2007, č. j. 22 Ca 285/2007 – 25, s e z a m í t á . II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2007, č. j. 22 Ca 285/2007 – 25, s e ve výroku č. II. z r u š u j e ; žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci odvolání žalobce proti výzvě žalovaného ze dne 16. 11. 2006, č. j. 160343/06/389911/1214, s e o d m í t á , ve zbývající části s e věc v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. III. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2007, č. j. 22 Ca 285/2007 – 25, s e ve výroku č. III. z r u š u j e . IV. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2007, č. j. 22 Ca 285/2007 – 25, s e ve výroku č. IV., v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti ve věci odvolání žalobce proti platebním výměrům žalovaného ze dne 10. 10. 2006, č. j. 145303/06/389911/1214, č. j. 145304/06/389911/1214 a č. j. 145305/06/389911/1214, a o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci odvolání žalobce proti výzvě žalovaného ze dne 16. 11. 2006, č. j. 160343/06/389911/1214, z r u š u j e . V. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti výroku č. I. rozsudku krajského soudu. VI. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti výroku č. I. rozsudku krajského soudu. VII. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu ve věci odvolání žalobce proti výzvě žalovaného ze dne 16. 11. 2006, č. j. 160343/06/389911/1214, a kasační stížnosti proti výroku č. II. rozsudku krajského soudu. VIII. Odměna advokáta JUDr. Vítězslava Blahuta s e u r č u j e částkou 5355 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl krajský soud v řízení vedeném na základě návrhu žalobce podaného elektronicky se zaručeným podpisem dne 27. 7. 2007, v němž žalobce vymezil celkem šest žalob. V prvé řadě žalobce brojil proti dopisu žalovaného č. j. 22567/07/389040/4755, v němž měl žalovaný rozhodnout o tom, že se nebude zabývat jeho odvoláním proti v záhlaví označeným platebním výměrům žalovaného podaným elektronicky se zaručeným podpisem dne 12. 10. 2006, a jeho odvoláním proti v záhlaví označené výzvě žalovaného podaným rovněž elektronicky se zaručeným podpisem dne 21. 11. 2006. Dále se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, pokud jde o jeho odvolání proti v záhlaví označeným platebním výměrům žalovaného podané elektronicky se zaručeným podpisem dne 12. 10. 2006 a pokud o jeho odvolání proti v záhlaví označené výzvě žalovaného podané rovněž elektronicky se zaručeným podpisem dne 21. 11. 2006. Zároveň žalobce požadoval, aby žalovaný v souladu se zákonem č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu, potvrdil přijetí jeho odvolání podaného elektronicky se zaručeným podpisem dne 12. 10. 2006 a odvolání podaného rovněž elektronicky se zaručeným podpisem dne 21. 11. 2006. II. Krajský soud posoudil uvedené podání žalobce tak, že šlo o tři žaloby. Výrokem č. I. shora označeného rozsudku krajský soud dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného o tom, že se nebude zabývat jeho odvoláním ze dne 12. 10. 2006 proti v záhlaví označeným platebním výměrům žalovaného a jeho odvoláním ze dne 21. 11. 2006 proti v záhlaví označené výzvě. Důvodem odmítnutí byl neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, jenž krajský soud spatřoval v tom, že rozhodnutí, jehož zrušení se žalobce domáhá, nebylo nikdy vydáno. Podle krajského soudu zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “daňový řád”), neumožňuje, s výjimkou konkludentního vyměření daně, vydání ústního či konkludentního (faktického) rozhodnutí, protože rozhodování v daňovém řízení je postaveno na zásadě vydávání písemných rozhodnutí dle § 32 daňového řádu. Jestliže žalobce v této souvislosti odkazoval na přípis žalovaného ze dne 24. 4. 2007, č. j. 8723/07/389040/4755 (poznámka NSS: žalobce odkazoval na přípis ze dne 8. 2. 2007, č. j. 22567/07/389040/4755), krajský soud poukázal na to, že se jednalo o vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti, jež v žádném případě nemůže být rozhodnutím v daňovém řízení. Výrokem č. II. shora označeného rozsudku krajský soud zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného ohledně jeho odvolání proti platebnímu výměru ze dne 10. 10. 2006 a odvolání proti výzvě ze dne 21. 11. 2006. S poukazem na § 34c daňového řádu krajský soud uvedl, že žalobce měl možnost bránit se proti nečinnosti žalovaného v rámci daňového řízení. To žalobce patrně zamýšlel učinit svým elektronickým podáním ze dne 13. 6. 2007 (poznámka NSS: dle podkladů Finančního ředitelství v Ostravě však bylo podání odesláno dne 14. 6. 2007), adresovaným Finančnímu ředitelství v Ostravě a Ministerstvu financí. Finanční ředitelství žalobci odpovědělo, že na jeho podnět nemůže relevantně reagovat a prošetřit jej, neboť z něj nevyplývá, ve kterém daňovém řízení je správce daně nečinný, ani v čem konkrétně žalobce nečinnost správce daně spatřuje. S tímto závěrem finančního ředitelství se krajský soud plně ztotožnil; uvedl, že finančnímu ředitelství nelze vytýkat, že se podnětem žalobce nezabýval, a to navíc za situace, kdy na tyto nedostatky podnětu žalobce upozornilo. Žalobce tedy nepodal řádně podnět na ochranu proti nečinnosti, a nevyčerpal tak bezvýsledně prostředek ochrany proti nečinnosti, který mu poskytuje předpis platný pro správní řízení. Přitom bezvýsledné vyčerpání takového prostředku ochrany je dle krajského soudu základní podmínkou úspěšnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti. Výrokem č. III. rozsudku krajský soud pro nedostatek podmínek řízení dle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaný potvrdil přijetí jeho elektronických podání, jak mu ukládá vyhláška č. 496/2004 Sb. o elektronických podatelnách, vydaná k provedení § 20 odst. 4 zákona č. 227/2000 Sb. o elektronickém podpisu. Podle krajského soudu se žalobce také touto žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného. Žalobou na ochranu proti nečinnosti se však nelze domáhat potvrzení příjmu elektronického podání, neboť se nejedná o postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení (§ 79 odst. 1 s. ř. s.). III. Rozsudek krajského soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasnou kasační stížností podanou elektronicky se zaručeným podpisem. Proti výroku č. I. rozsudku krajského soudu žalobce v kasační stížnosti namítá, že jestliže žalovaný vydá písemné rozhodnutí, v němž uvede, že jeho podání zaslané elektronicky se zaručeným podpisem nebude akceptovat, tak je zcela jisté, že jde o rozhodnutí žalovaného. K argumentaci krajského soudu ustanovením § 32 daňového řádu žalobce uvedl, že každé rozhodnutí žalovaného je rozhodnutím svým způsobem, ať je písemné či ústní. Pokud jde o výrok č. II. rozsudku krajského soudu, žalobce připomněl, že tentýž senát krajského soudu v červenci roku 2007 rozhodl, že žalobce podal správný podnět na ochranu proti nečinnosti, jeho vyřízení však nevyčkal a jeho dřívější žalobu zamítl. Nyní však tento soud dospěl k závěru, že jeho námitka byla pouze obecná. Žalobce trvá na svém stanovisku, že v souladu s § 34c daňového řádu podal podnět na ochranu proti nečinnosti, s tím, že zákon nenařizuje, že takový podnět musí být konkrétní. Navíc podání podnětu je právo žalobce, nikoli jeho povinnost. Kromě toho je žalobce toho názoru, že za námitku lz