1 As 55/2008 — Nejvyšší správní soud

1 As 55/2008- 156 - text 1 As 55/2008 - 161 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: KREDIT DĚČÍN, a. s., se sídlem Masarykovo nám. 3/3, Děčín I, zastoupené JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem Masarykovo nám. 3/3, Děčín I, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 29. 5. 2007, č. j. O-164124, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2008, č. j. 11 Ca 183/2007 - 100, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 19. 2. 2003, č. j. O-164124, žalovaný podle § 8 odst. 3 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, zamítl žalobkyni přihlášku kombinované ochranné známky ve znění „ČESKÁ KONSOLIDAČNÍ AGENTURA“, neboť toto označení je vyloučeno ze zápisu do rejstříku ve smyslu § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/1995 Sb. Rozklad žalobkyně předseda Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „předseda Úřadu“) rozhodnutím ze dne 6. 10. 2003, č. j. O-164124, zamítl a napadené rozhodnutí o zamítnutí výše uvedené přihlášky ochranné známky potvrdil. Žalobu proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 23. 9. 2005, č. j. 5 Ca 191/2004 - 140. Nejvyšší správní soud však ke kasační stížnosti žalobkyně uvedené rozhodnutí městského soudu zrušil rozsudkem ze dne 21. 9. 2006, č. j. 1 As 2/2006 - 168, a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění shledal rozhodnutí správního orgánu nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, pročež je měl městský soud zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení, a dodal, že žalovaný „se také opomněl zabývat tím, zda v úvahu nepřichází současné naplnění také některých dalších zákonných důvodů pro vyloučení zápisu přihlašované ochranné známky, například těch uvedených v ustanovení § 2 odst. 1 písm. f) zákona o ochranných známkách.“ Městský soud následně rozsudkem ze dne 31. 1. 2007, č. j. 5 Ca 330/2006 - 178, rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 6. 10. 2003 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Předseda Úřadu poté rozhodnutím ze dne 29. 5. 2007, č. j. O-164124, původní rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2003 změnil podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, tak, že přihláška předmětné ochranné známky se zamítá podle § 22 odst. 1 a § 4 písm. f), g) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách. Žalobu, kterou žalobkyně brojila proti posledně zmíněnému rozhodnutí předsedy Úřadu ve spojení s rozhodnutím žalovaného, městský soud zamítl rozsudkem ze dne 6. 3. 2008, č. j. 11 Ca 183/2007 - 100. V odůvodnění se zabýval obsahem pojmu „klamavost označení“, přičemž zejména uvedl, že při posouzení otázky, zda určité přihlášené označení je označením klamavým, jde o správní uvážení, v jehož rámci musí správní orgán v každém konkrétním případě z hlediska všech rozhodných okolností zkoumat, zda přihlášené označení neobsahuje takový prvek, který by mohl veřejnost uvést v omyl. Úvaha správního orgánu, proč byl návrh zamítnut, je v odůvodnění rozhodnutí obsažena. Tato úvaha je správná a dostatečná, nevybočuje ze zásad logiky a má oporu v obsahu spisového materiálu. Správní úřad nebyl povinen blíže se zabývat otázkou práva přednosti ve vztahu k datu přijetí a nabytí účinnosti zákona o České konsolidační agentuře. V době, kdy bylo o přihlášce rozhodováno, již předmětný zákon nabyl účinnosti a žalovaný tuto skutečnost nemohl ignorovat a zapsat do rejstříku označení slovně shodné s institucí, jež byla zřízena zákonem pro určitou specifickou činnost. K námitce porušení § 22 odst. 4 zákona č. 441/2003 Sb. konstatoval, že před vydáním rozhodnutí správní úřad výslovně žalobkyni nepředložil spisový materiál, ani ji nevyzval k případnému vyjádření k dalšímu uvažovanému důvodu pro zamítnutí přihlášky. Se zřetelem na dosavadní průběh řízení (správního i soudního) však toto pochybení nemělo žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, nemohlo se jednat o rozhodnutí překvapivé. Základním důvodem pro zamítnutí podané přihlášky byl závěr o klamavosti označení. Druhý důvod zápisné nezpůsobilosti (rozpor s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy) se odvíjel od předchozího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci. Rozsudek kasačního soudu byl doručen oběma stranám a žalobkyně tak věděla, že správní orgán bude muset v řízení o rozkladu posoudit i tuto otázku zápisné způsobilosti. Po vrácení věci žalovanému šlo výlučně o otázku právního posouzení a nikoli o otázku doplnění dokazování či zjišťování dalších podkladů. Skutkový stav zůstal po celou dobu řízení v podstatě nezměněn, žalobkyně tak nebyla na svých procesních právech nijak zkrácena. Za těchto okolností by zrušení rozhodnutí bylo nadbytečné a formalistické, neboť účelu vytýkaného ustanovení bylo zjevně dosaženo. S ohledem na § 45 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. pak byla nedůvodná i námitka týkající se označení, složení a odbornosti rozkladové komise. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též stěžovatelka) včas kasační stížnost. Namítla, že odvolací orgán je povinen umožnit všem účastníkům seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, pokud tyto podklady sám rozšířil. Přitom změnit napadené rozhodnutí může dle § 90 odst. 1 písm. c) správního řádu jen tehdy, pokud dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné. Ve výroku o zamítnutí zápisu přihlášky je jako důvod zápisné nezpůsobilosti nově uveden rozpor s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy. Je nepřijatelné, aby se odvolací orgán bez řádně provedeného věcného přezkumu pouze odvolával na právní názor, vyslovený údajně Nejvyšším správním soudem v jeho dřívějším rozhodnutí ve věci. Kasační soud totiž nevyslovil závazný právní názor, že přihlašovaná ochranná známka je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy, pouze deklaroval, že se žalovaný touto otázkou opomněl zabývat. Akceptování postupu předsedy Úřadu by znamenalo, že o zápisné způsobilosti by v tomto ohledu rozhodoval v jednom stupni Nejvyšší správní soud. O této otázce tak žalobkyni nebylo umožněno jednat před správním orgánem. Dále uvedla, že hlavním důvodem pro zamítnutí její přihlášky byla její diskriminace vůči jinému subjektu působícímu později na trhu pod shodným názvem. O prioritě její přihlášky nebylo sporu a žalobkyně tak nemohla nikoho klamat, když v době podání přihlášky na trhu poskytovatel stejných služeb, poskytovaných pod stejným označením ještě nebyl a přihláškou shodné ochranné známky si ochranu svých poskytovaných služeb nechránil. V tomto ohledu je rozhodnutí soudu nedostatečně odůvodněné. Navíc subjekt, kvůli němuž mělo údajně dojít k zamítnutí zápisu ochranné známky již neexistuje (a není tak na trhu) a ke klamavosti tak již dojít nemůže. Zamítnutím zápisu předmětné ochranné známky žalobkyně umožnil žalovaný realizaci zápisu později přihlášené (19. 9. 2001) ochranné známky jiného subjektu (číslo zápisu 275800), jejímž vlastníkem je nyní Česká republika. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že žalobkyně nemohla být zkrácena na svých procesních právech, neboť posouzením rozporu s veřejným pořádkem a dobrými mravy byl zavázán předchozím rozsudkem Nejvyššího správního soudu. K otázce klamavosti pak dodal, že pro registraci přihlašovaných označení je obecně rozhodující situace v době zápisu, nikoli jen okolnosti známé v době podání přihlášky. V daném případě se jednalo o zamítnutí registrace označení z absolutních důvodů veřejnoprávního charakteru, tuto situaci nelze směšovat s řízením sporným, kdy proti sobě stojí klasicky soukromé zájmy dvou či více subjektů. V případě absolutních důvodů zápisné nezpůsobilosti je rozhodnou skutečností ochrana veřejných zájmů a nikoli to, zda k danému označení uplatňuje právo přednosti více subjektů. Zánik České konsolidační agentury pak je vzhledem k § 75 s. ř. s. k přezkumu zákonnosti napadeného správního rozhodnutí okolností nerozhodnou. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. Kasační stížnost není důvodná. V daném případě správní orgány zamítly přihlášku kombinované ochranné známky „ČESKÁ KONSOLIDAČNÍ AGENTURA“ z důvodů stanovených v § 4 písm. f), g) zákona č. 441/2003 Sb. Důvod klamavosti [původně § 2 odst. 1 písm. g) zákona č. 137/1995 Sb., posléze § 4 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb.] předmětného označení žalovaný shledal již v prvé fázi správního řízení (viz Výsledek věcného průzkumu ze dne 25. 4. 2002) a na svém názoru setrval až do konečného správního rozhodnutí ve věc