6 As 22/2007 — Nejvyšší správní soud

6 As 22/2007- 120 - text 6 As 22/2007 - 130 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: EUTECH akciová společnost, se sídlem Nádražní 1/1617, Šternberk, zastoupený JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem Poštovská 8c, Brno, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2005, zn. sp. O154773, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ELTON hodinářská, a.s., se sídlem Náchodská 2105, Nové Město nad Metují, zastoupená JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, o zápisu přihlašovaného označení v grafickém provedení do rejstříku ochranných známek, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2006, č. j. 7 Ca 190/2005 - 64, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2006, č. j. 7 Ca 190/2005 - 64, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“) ze dne 3. 6. 2005, zn. sp. O-154773. Tímto rozhodnutím bylo vyhověno rozkladu osoby zúčastněné na řízení (dále též „namítající“) a ve výroku změněno napadené rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 14. 7. 2003, sp. zn. O-154773, č. j. 87444/2002, jímž byly zamítnuty námitky namítajícího, podané podle ustanovení § 9 odst. 1 písm. c), f) a g) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon č. 137/1995 Sb.“). Žalovaný svým zmíněným rozhodnutím [vydaným dle nově účinného zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“); k aplikaci obou právních předpisů viz dále] vyhověl podanému rozkladu, kdy přihlášku stěžovatele ochranné známky „PRIM“ v grafickém provedení zamítl na základě námitek uplatněných podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) a i) zákona č. 441/2003 Sb. Stěžovatel označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V prvé řadě tvrdí, že společnost ELTON hodinářská a. s. (namítající) není univerzálním právním nástupcem národního podniku ELTON (později státního podniku ELTON, dále jen „státní podnik ELTON“). Na tuto společnost proto nemohlo přejít právo držitele nezapsaného označení, ani právo autorské. V této souvislosti stěžovatel upozorňuje na notářský zápis sepsaný dne 23. 4. 1992, zn. 8 NZ 182/92, 8 N 205/92, v němž se uvádí, že spolu s vkládaným hmotným majetkem přecházejí na společnost [ELTON, hodinářská a. s. (dále jen „ITec group, a. s.“; obchodní firma společnosti byla změněna k 1. 1. 1996), založenou zakladatelskou listinou ve formě tohoto notářského zápisu] všechna práva a povinnosti výše uvedeného státního podniku související s vkládaným majetkem s výjimkou práv z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví. V závěru kasační stížnosti pak opakuje, že žalovaný ani městský soud podrobně nezkoumali otázku právního nástupnictví státního podniku ELTON. Stěžovatel se dále domnívá, že městský soud měl sám posoudit, zda-li je předmětné označení „PRIM“ ve slovně-grafické podobě dílem autorským či nikoliv, a ne pouze odkázat na posouzení žalovaného. Vedle toho též namítá, že u ústního jednání konaného v této věci před soudem se pokusil rozvést svá tvrzení, uplatněná v řízení před Úřadem i v písemné žalobě, což však městský soud nepřipustil, neboť se dle jeho názoru jednalo o rozšíření žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s. Žalovaný v prvním bodu svého vyjádření k podané kasační stížnosti konstatuje, že městský soud v napadeném rozsudku srozumitelně vysvětlil právní základ nástupnictví. Ztotožňuje se s výkladem zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 92/1991 Sb.“), konkrétně jeho § 16, který soud provedl. Podle tohoto výkladu se výjimka obsažená v uvedeném ustanovení nevztahuje na práva k autorskému dílu. V druhém bodu vyjádření žalovaný uvádí, že městský soud v odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč je Úřad oprávněn posoudit otázku autorského díla samostatně. Zákon č. 441/2003 Sb. dává Úřadu dle názoru žalovaného prostor pro úvahu, zda daný výtvor splňuje definiční podmínky autorského díla. Předmětem zkoumání ze strany soudu by bylo vybočení ze zákonných mezí této úvahy či její zneužití, stěžovatel však pouze nesouhlasí se závěrem Úřadu o stupni jedinečnosti grafického označení, a proto se soud nemohl správností postupu Úřadu zabývat. V závěrečném bodu pak žalovaný konstatuje, že soud se zabýval žalobcem vznesenou otázkou narušení právního nástupnictví namítajícího. Tvrzení uvedená stěžovatelem během ústního jednání přitom nelze považovat za pouhé doplnění, upřesnění či objasnění v žalobě uvedených skutečností, soud jejich uvedení tedy správně nepřipustil. Z těchto důvodů žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost pro nedůvodnost zamítl. Namítající podal ke kasační stížnosti též své vyjádření. Stěžovatel podle něj jako žalobní bod uplatnil tvrzení, že práva k autorskému dílu a k nezapsanému označení nemohla přejít na namítajícího, neboť to vylučuje rozhodnutí Fondu národního majetku o založení akciové společnosti ITec group, a. s. Jinou konkrétní skutečnost, která by založila přetržení právního nástupnictví, však stěžovatel neuvedl a městský soud se proto jeho dalšími tvrzeními zcela správně nezabýval. Městský soud se dále přesvědčivě vypořádal se žalobním bodem, že v minulosti byl znemožněn přechod práv k autorskému dílu a k právu k nezapsanému označení na namítajícího. V kasační stížnosti pak stěžovatel v tomto směru neuvádí žádné nové argumenty. Namítající dále doplňuje, že právo zaměstnavatele užít zaměstnanecké dílo stejně jako právo k nezapsanému označení nemůže být předmětem jakéhokoli smluvního převodu. Práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, tím i právo užít dílo bez dalšího autorova svolení, přitom přešly v rámci právního nástupnictví. Na práva k nezapsanému označení nelze podle namítajícího rozhodnutí Fondu národního majetku vztáhnout, neboť nejsou předmětem smluvního převodu. Právo uživatele nezapsaného označení není chráněno z důvodu jeho formálního zápisu, nýbrž reálného užívání. Přechod práv ze státního podniku ELTON na společnost ITec group, a. s., ani není rozhodující pro určení, zda namítající byl uživatelem nezapsaného označení ve smyslu § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb. Žalovaný dospěl k závěru, že tomu tak je, a stěžovatel proti tomuto závěru v žalobě nebrojil. Posouzením, zda je namítající uživatelem nezapsaného označení ve smyslu citovaného ustanovení, se tak již nelze zabývat. Namítající se domnívá, že v řízení před správním orgánem bylo spolehlivě prokázáno, že státní podnik ELTON užíval po celou dobu své existence nezapsané označení „PRIM“ k označování svých výrobků a propagaci a že po založení společnosti ITec group, a. s., používala toto nezapsané označení tato společnost. Městský soud se dále řádně vypořádal s další námitkou stěžovatele, když uvedl, že je zcela v kompetenci Úřadu, aby posoudil, zda se v případě označení „PRIM“ jedná o autorské dílo či nikoli, a že tedy nejde o otázku, jejíž řešení by příslušelo soudnímu znalci. V závěru pak namítající uvádí, že stěžovatel v žalobě tvrdil přetržení právního nástupnictví mezi státním podnikem ELTON a jím coby nástupnickou společností ITec group, a. s. Žádnou jinou skutečností se již nelze zabývat, nebyl ani důvod, aby se městský soud zabýval vývojem právního nástupnictví od založení státního podniku ELTON. Z výše uvedených důvodů namítající stejně jako žalovaný navrhují, aby kasační stížnost byla Nejvyšším správním soudem zamítnuta. Ze správního spisu Úřadu Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti kasační stížnosti: Stěžovatel podal dne 21. 4. 2000 u Úřadu přihlášku slovní grafické ochranné známky „PRIM“ se žádostí o zápis do rejstříku ochranných známek, a to pro některé služby ve třídách 35, 37 a 40 mezinárodního třídění výrobků a služeb, v rozsahu a v oblasti hodinářské výroby a výroby k ní doplňkové. Jelikož přihláška obsahovala všechny potřebné formální náležitosti (správní poplatek byl zaplacen na výzvu) a Úřad neshledal žádný důvod pro odmítnutí ochrany, byla přihláška dne 11. 9. 2002 zveřejněna ve Věstníku Úřadu průmyslového vlastnictví. Namítající podal dne 29. 11. 2002 proti zápisu zveřejněného označení „PRIM“ do rejstříku ochranných známek námitky. Odůvodnil je tím, že je majitelem shodného označení, které před podáním přihlášky, a to