6 Ads 26/2008 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 26/2008- 50 - text 6 Ads 26/2008 - 54 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobkyně: JUDr. Gabriela Aberlová, správce konkursní podstaty úpadce DŘEVOPODNIK - KONER akciová společnost, se sídlem Příkop 2a, Brno, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, rozhodčí orgán, se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2007, č. j. 12 Ca 21/2006 - 30, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadla rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2007, č. j. 12 Ca 21/2006 - 30, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 11. 2005, č. j. 5457/05/Št, a proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu - platebnímu výměru ze dne 3. 11. 2004, č. 2140401892, jímž bylo uloženo stěžovatelce jako konkurzní správkyni společnosti DŘEVOPODNIK - KONER, a. s., se sídlem v Holešově uhradit vyměřené penále ve výši 756 018 Kč, z důvodu pozdních úhrad za trvání konkurzu. Stěžovatelka měla postupovat v rozporu s § 5 odst. 1 a násl. zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, v platném znění (dále jen „zákon o pojistném“), a proto dluh na všeobecném zdravotním pojištění za kontrolované období od března 2000 až dubna 2001 s vyúčtováním od 11. 4. 2000 do 8. 10. 2004 dosáhl uvedené částky. V kasační stížnosti stěžovatelka uplatňuje důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatelka má za to, že již z platné judikatury konstatované v odůvodnění a dle odůvodnění rozhodnutí samotného je takovýto výměr nezákonný. Pokud na majetek patřící do konkurzní podstaty nemůže být vedena exekuce a na druhé straně správci konkurzní postaty, který jedná za úpadce, je dána povinnost částku 756 018 Kč zaplatit, má stěžovatelka za to, že neobstojí právní názor, že penále je vyměřeno v souladu se zákonem č. 592/1992 Sb., přičemž na majetek patřící do konkurzní podstaty nemůže být vedena exekuce, správce konkurzní podstaty tedy penále není povinen uhradit a výměr byl stanoven z důvodu, aby se nepromlčel nárok žalované tak, aby mohl být vymáhán po ukončení konkurzu. Z uvedených důvodů proto stěžovatelka navrhuje, aby rozsudek městského soudu byl jako nezákonný zrušen. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti shodně se závěry městského soudu neshledává rozpor napadeného rozsudku se zákonem. Uvádí, že platebním výměrem je deklarována povinnost zaplatit penále za prodlení s úhradou pojistného, odvodů za zaměstnance v průběhu konkurzu. Z ustálené judikatury je zřejmé, že správce konkurzní postaty se může dostat do prodlení s odvody pojistného na zdravotní pojištění a lze mu také vyměřit penále za toto prodlení, které je co do důvodu i výše stanoveno v zákoně (§ 16 zákona č. 592/1992 Sb.), a nelze se od tohoto ustanovení odchýlit. Platební výměr, kterým je penále vyměřeno, je rozhodnutím deklaratorní povahy, kterým se pouze individualizuje zákonem stanovená povinnost. Nezbytnou součástí rozhodnutí, kterým se ukládá povinnost, je i lhůta ke splnění této povinnosti. Žalovaný tím, že uvedl v platebním výměru lhůtu ke splnění deklarované povinnosti, postupoval v souladu s požadavky správního řádu, které jsou kladeny na předepsané náležitosti správního rozhodnutí. Vzhledem k tomu žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky vydala dne 3. 11. 2004 platební výměr č. 2140401892, jimž uložila plátci DŘEVOPODNIK - KONER, a. s., v konkurzu povinnost zaplatit penále ve výši 756 018 Kč do patnácti dnů po nabytí právní moci platebního výměru. V odůvodnění platebního výměru je uvedeno, že na základě vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění provedeného pracovníky OP VZP Kroměříž za období od 1. 4. 2000 do 8. 10. 2004 bylo plátci v důsledku pozdních plateb pojistného na zdravotní pojištění a průběžných nedoplatků pojistného vyměřeno penále ve výši 756 018 Kč. Správkyně konkurzní podstaty (stěžovatelka) v odvolání proti platebnímu výměru namítala, že vyměřené penále je v rozporu s § 31 a § 33 zákona č. 328/1991 Sb. Poukázala na to, že pohledávku za podstatou je možné uhradit kdykoliv za dobu trvání konkurzu a v zákoně není opora v tom, že by se na VZP vztahovala jakákoliv speciální ustanovení, která by ji zvýhodňovala oproti ostatním věřitelům a zakládala tak její oprávnění vyměřit penále za opožděné platby. Dále pak principiálně v konkurzním řízení platí zásada, že za období konkurzu nenarůstají úroky, úroky z prodlení, či poplatky z prodlení přirostlé v době od prohlášení konkurzu. Další podstatnou skutečností z hlediska stěžovatelky velmi významnou z hlediska vyměřeného penále je, že na běžném účtu úpadce takováto částka není k dispozici. Žalovaná rozhodnutím ze dne 24. 11. 2005, č. j. 5457/05/Št, odvolání zamítla a platební výměr potvrdila. V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaná mimo jiné uvedla, že prohlášením konkurzu se úpadce nezbavuje hmotněprávní odpovědnosti platit pojistné na zdravotní pojištění. Zůstává nadále plátcem pojistného, pouze jeho procesní práva přecházejí na správce. Pohledávky ze zdravotního pojištění mají speciálně zákonem stanovenou splatnost. Pokud vznikly po prohlášení konkurzu podle § 5 odst. 2 zákona o pojistném, jsou z hlediska zdravotní pojišťovny vždy pohledávkami za podstatou podle § 32 odst. 1 písm. d) zákona o konkurzu a vyrovnání. Součástí pohledávky za podstatou je i penále podle § 18 odst. 6 zákona o pojistném. Zapodstatové pohledávky jsou pohledávkami nekonkurzními, vznikají nezávisle na konkurzním řízení, v souladu s platnou právní úpravou odvodů pojistného na zdravotní pojištění. Skutečnost, že mohou být uspokojeny kdykoliv v průběhu konkurzu, neznamená, že se plátce nemůže dostat do prodlení s placením pojistného podle § 18 odst. 1 zákona o pojistném. Pro případ konkurzu je penále postaveno na roveň pojistného podle § 18 odst. 6 zákona o pojistném. Na uspokojení takového penále však konkurzní zákon nepamatuje. Podle aktuální judikatury je uspokojení takového penále v konkurzu vyloučeno, nárok na toto penále však podle příslušného ustanovení zákona o pojistném platně vznikl a trvá dokud nebude uspokojen a dokud povinný subjekt existuje. Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka v souladu s obsahem svého odvolání proti platebnímu výměru uvedla, že vyměřené penále je v rozporu s § 31 a § 33 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání. Pro případ, že by VZP příslušelo nárokovat si penále z pozdě odvedeného zdravotního pojištění za zaměstnance úpadce za dobu trvání konkurzu, byla by tím porušena zásada rovnosti účastníků konkurzního řízení. Zdůraznila, že zdravotní pojištění zaplaceno bylo - jako pohledávka za podstatou - a žalovaný si v současné době nárokuje pouze příslušenství takovéto pohledávky, a to v rozporu se zákonem o konkurzu a vyrovnání v tom směru, že za období konkurzu nenarůstají úroky z prodlení. Za další podstatnou okolnost považovala stěžovatelka skutečnost, že se žalovaný vůbec nezabýval otázkou, do jaké míry je možné jeho nárok fyzicky uspokojit a do jaké míry by takovéto uspokojení bylo k tíži ostatních věřitelů v předmětném konkurzním řízení. Má za to, že pokud by soud shledal takovýto nárok za oprávněný, byl by tím porušen princip konkurzního řízení a rovnosti jeho účastníků, neboť ostatní věřitelé by tak byli kráceni na svých nárocích, a to nepřiměřeným a tvrdým způsobem mimo jiné s ohledem na výši uplatněného nároku. Navrhla proto zrušení rozhodnutí žalovaného i platebního výměru. Žalovaná ve vyjádření tvrdila oprávněnost vyměřeného penále podle § 18 odst. 1 zákona o pojistném, přičemž oprávnění vyměřit penále za prodlení s úhradou za podstatové pohledávky dovozuje ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2003, sp. zn. Odo 565/2001, v němž je zejména uvedeno, že věřitel s pohledávkou za podstatou je oprávněn domáhat se v průběhu konkurzu její úhrady soudně, žalobou o splnění povinnosti (§ 80 písm. b/ o. s. ř.), podanou proti správci konkurzní podstaty (§ 14 odst. 1 písm. d/ zákona č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to platí i ohledně příslušenství pohledávky za podstatou vzniklého prodlením správce s její úhradou. Ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) zákona o konkurzu a vyrovnání tím není dotčeno. Ustanovení § 45 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. se nevztahuje na pohledávky za podstatou. Po zrušení konkurzu přechází závazek uhradit pohledávky za podstatou ze správce konkurzní podstaty na dlužníka. Městský soud v Praze pak ve svém rozs