9 As 28/2009 — Nejvyšší správní soud

9 As 28/2009- 30 - text 9 As 28/2009 - 36 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Střední škola gastronomická Adolpha Kolpinga, se sídlem U Klafárku 3, Žďár nad Sázavou, zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem Nádražní 21, Žďár nad Sázavou, proti žalovanému: Kraj Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, proti rozhodnutí ředitele Krajského úřadu kraje Vysočina ze dne 28. 7. 2008, č. j. KUJI 55545/2008, o námitkách proti protokolu o veřejnosprávní kontrole, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 2. 2009, č. j. 29 Ca 208/2008  14, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ředitele Krajského úřadu kraje Vysočina (dále jen „vedoucí kontrolního orgánu“) ze dne 28. 7. 2008, č. j. KUJI 55545/2008. Tímto rozhodnutím žalovaný nevyhověl námitkám stěžovatele ze dne 16. 6. 2008 proti obsahu protokolu č. 52/08/ORR (dále jen „protokol“), o výsledku průběžné veřejnosprávní kontroly ze dne 10. 6. 2008, která byla u stěžovatele jako žadatele o veřejnou finanční podporu provedena dle § 9 odst. 2 zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o finanční kontrole“). Stěžovatel označil jako důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Neztotožňuje se s názorem krajského soudu, že rozhodnutí o námitkách proti obsahu protokolu nepodléhá soudnímu přezkumu, neboť nezasahuje do hmotných práv stěžovatele, a nejedná se tedy o rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. Stěžovatel namítá, že uvedeným protokolem kontrolní orgán rozhodl o neuznatelnosti nákladů vykázaných stěžovatelem ve výši 1 220 057 Kč v rámci grantového schématu „Podpora sociální integrace v kraji Vysočina 2004 - 2006“, a tedy se nepochybně jednalo o úkon správního orgánu, kterým se mění či závazně určují jeho práva na poskytnutí zmíněné podpory. V této souvislosti stěžovatel uvádí, že s napadeným rozhodnutím soudu by bylo možno se ztotožnit pouze v případě, že by po rozhodnutí o námitkách a potvrzení protokolu mělo následovat další rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto o neposkytnutí podpory ve výši neuznaných nákladů. Pokud však takové rozhodnutí nenásleduje, je rozhodnutí o námitkách a potvrzení protokolu jediným úkonem správního orgánu, jímž se v konečné instanci rozhoduje o právech kontrolované osoby. Z výše uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil. Z předloženého správního spisu vyplývají následující, pro danou věc relevantní, skutečnosti: V období od 4. 11. 2005 do 21. 1. 2008 proběhla u stěžovatele jako žadatele o dotaci z grantového schématu „Podpora sociální integrace v kraji Vysočina 2004 - 2006“ tzv. průběžná veřejnosprávní kontrola, o jejímž výsledku byl dne 10. 6. 2008 sepsán protokol č. j. 52/08/ORR. Z jeho závěrů vyplynulo, že stěžovatelem podaná žádost o podporu na realizaci konkrétního projektu byla zpracována v souladu s podmínkami obsaženými v „Pokynech pro žadatele a příjemce podpory pro Výzvu č. V/SROP/3.2/2/2005“, avšak při samotné realizaci projektu se stěžovatel od těchto podmínek odchýlil způsobem, který zapříčinil nemožnost poskytnout část dotace ve výši 1 220 057 Kč. Proti obsahu protokolu stěžovatel podal řadu námitek, o nichž rozhodl vedoucí kontrolního orgánu rozhodnutím ze dne 28. 7. 2008, č. j. KUJI 55545/2008 tak, že jim nevyhověl a napadený protokol potvrdil. Stěžovatel napadl rozhodnutí vedoucího kontrolního orgánu žalobou u krajského soudu, který ji napadeným usnesením odmítl s tím odůvodněním, že se materiálně nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., neboť samo o sobě není způsobilé zasáhnout do práv stěžovatele. Kasační stížnost je podle § 102 a násl. s. ř. s. přípustná a podle jejího obsahu jsou v ní namítány důvody dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí soudu o odmítnutí žalobního návrhu. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní soud podle ustanovení § 109 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu uplatněných kasačních námitek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Při posuzování důvodnosti kasační stížnosti zdejší soud vycházel z následujících úvah: Finanční kontrola tvoří součást systému finančního řízení, který zabezpečuje řádné hospodaření s veřejnými prostředky. Mezi hlavní cíle finanční kontroly patří zejména prověřování, zda jsou dodržovány právní předpisy, zda je zajištěna ochrana veřejných prostředků proti rizikům, nesrovnalostem nebo jiným nedostatkům a zda nedochází k nehospodárnému, neúčelnému a neefektivnímu nakládání s veřejnými prostředky. Zákon o finanční kontrole v úvodním ustanovení § 1 upravuje předmět právní úpravy daný tímto zákonem, tj. vymezuje uspořádání a rozsah finanční kontroly vykonávané mezi orgány veřejné správy, mezi orgány veřejné správy a žadateli nebo příjemci veřejné finanční podpory a uvnitř orgánů veřejné správy. Stanoví předmět, hlavní cíle a zásady finanční kontroly vykonávané podle tohoto zákona, jakož i podle zvláštních právních předpisů, pokud tak tyto předpisy stanoví. Veřejnou finanční podporou se podle ustanovení § 2 písm. j) rozumí dotace, příspěvky, návratné finanční výpomoci a další prostředky poskytnuté ze státního rozpočtu, z rozpočtu územního samosprávného celku nebo z rozpočtu jiných právnických osob uvedených pod písm. a), státního fondu, státních finančních aktiv, dále státní záruky, finanční podpora poskytnutá formou slevy na daních i formou osvobození od cla, prostředky poskytnuté z Národního fondu a jiné prostředky ze zahraničí poskytnuté na základě mezinárodních smluv nebo k plnění úkolů veřejné správy. Kontrolovanou osobou se podle písm. a) téhož ustanovení mj. rozumí právnická nebo fyzická osoba, která je žadatelem o veřejnou finanční podporu nebo jejím příjemcem. Finanční kontrolu vykonávanou podle zákona o finanční kontrole tvoří: 1/ systém finanční kontroly vykonávané kontrolními orgány (veřejnosprávní kontrola zařazená v části druhé zákona - § 7 až 11); 2/ systém finanční kontroly vykonávané podle mezinárodních smluv (část třetí zákona - § 24) a vnitřní kontrolní systém (řídící kontrola a interní audit upravené v části čtvrté zákona - § 25 až 31). Obsahem tzv. veřejnosprávní kontroly je finanční kontrola skutečností rozhodných pro hospodaření s veřejnými prostředky, zejména při vynakládání veřejných výdajů včetně veřejné finanční podpory u kontrolovaných osob. Veřejnosprávní kontrola se uskutečňuje jako nepřetržitý proces, tj. před poskytnutím veřejných prostředků (předběžná kontrola), v průběhu jejich použití (průběžná kontrola) a následně po jejich použití (následná kontrola). Při průběžné veřejnosprávní kontrole hospodaření se svěřenými prostředky, která (jak je patrno z obsahu rozhodnutí vedoucího kontrolního orgánu) proběhla u stěžovatele jako kontrolované osoby, kontrolní orgány zejména prověřují, zda kontrolované osoby dodržují stanovené podmínky a postupy při uskutečňování, vypořádávání a vyúčtování schválených operací, zda přizpůsobují uskutečňování operací při změnách ekonomických, právních, provozních a jiných podmínek novým rizikům, zda provádějí včas a přesně zápisy o uskutečňovaných operacích v zavedených evidencích a automatizovaných informačních systémech a zda zajišťují včasnou přípravu stanovených finančních, účetních a jiných výkazů, hlášení a zpráv. Při výkonu finanční kontroly se používají v § 6 zákona o finanční kontrole demonstrativně vypočtené kontrolní metody a kontrolní postupy, které mohou být uplatňovány pouze v mezích procesních pravidel pro výkon veřejnoprávní kontroly dle ustanovení § 12 až 21 zákona o finanční kontrole a v mezích kontrolního řádu upraveného v části třetí zákona č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o státní kontrole“). Zákon o finanční kontrole dále v ustanovení § 13 odst. 1 stanoví, že vzájemné vztahy mezi kontrolními orgány a kontrolovanými osobami při výkonu veřejnosprávní kontroly na místě se řídí částí třetí zákona o státní kontrole, nestanoví-li zákon o finanční kontrole jinak. Z odst. 1 citovaného ustanovení tak vyplývá, že procesním předpisem pro výkon veřejnosprávní kontroly na místě je zákon o státní kontrole, konkré