4 As 33/2009 — Nejvyšší správní soud

4 As 33/2009- 156 - text 4 As 33/2009 - 162 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: AND spol. s r. o., IČ: 49680749, se sídlem Ve Smečkách 4, Praha 1, zast. Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem, se sídlem Radniční 7a/489, České Budějovice, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Metro System, a. s., IČ: 26488086, se sídlem Žitná 1319/33, Praha 1, zast. Mgr. Petrem Kuchařem, advokátem, se sídlem Na Pankráci 30a/404, Praha 4, 2) Pražská energetika, a. s., IČ: 60193913, se sídlem Na Hroudě 1492/4, Praha 10, 3) Pražská plynárenská Distribuce, a. s., člen koncernu Pražská plynárenská, a. s., IČ: 27403505, se sídlem U Plynárny 500, Praha 4, o kasační stížnosti společnosti Metro System, a. s. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009, č. j. 5 Ca 214/2005 - 99, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Společnost Metro System, a. s. j e p o v i n n a zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2880 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Společnost Metro System, a. s., žalovaný a osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 6. 6. 2005, č. j. MHMP-103866/2005/OST/Kš, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 1 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 18. 9. 2003, č. j. Výst. 3143/03-Do-2/1319, kterým byla společnosti Metro System, a. s. podle § 68 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, dodatečně povolena změna stavby „novostavba domu včetně přípojek kanalizace, vody, elektro, Praha 1, Nové Město čp. 1319, Žitná 33“. V odůvodnění žalovaný uvedl, že stavební povolení na předmětnou stavbu (rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 19. 12. 1997, č. j. Výst. 5452,5521,5613,5748/97-He-2/1319) nabylo právní moci dne 7. 1. 1998 a rozhodnutím téhož úřadu ze dne 6. 10. 1999, č. j. Výst. 3593/99-He-2/1319, byla platnost stavebního povolení prodloužena do dvou let od právní moci tohoto rozhodnutí, tj. od 4. 11. 1999. Lhůta pro zahájení stavby tedy skončila dnem 4. 11. 2001. Žalovaný shledal, že podle stavebního deníku byly dne 1. a 2. 11. 2001 na stavbě provedeny práce směřující k její realizaci (mj. skrývka celé staveništní plochy v hloubce cca 30 cm), se stavbou tedy bylo ve stanovené lhůtě započato a stavební povolení nepozbylo platnosti. Žalovaný poukázal na to, že jediná definice pojmu zahájení stavby je obsažena v § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož se zahájením stavby rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané ve stavebním deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení. Podle názoru žalovaného jsou popsané stavební práce nepochybně pracemi, které je možno považovat za zahájení stavby, neboť směřují k realizaci stavby. Z oznámení o zahájení stavby vyplývá, že tyto práce byly skutečně provedeny a zaplaceny; ve stavebních pracích bylo pokračováno minimálně v listopadu a prosinci 2001. Žalovaný přisvědčil žalobkyni, že předložené faktury výslovně nezmiňují provedení prací dne 1. a 2. 11. 2001, nicméně opačný závěr z nich učinit nelze. Podle žalovaného nemá pro rozhodnutí žádný význam skutečnost, že žalobkyni je znám stav předmětného pozemku od roku 2002; žalobkyně neuvedla, že by pozemek pozorovala v listopadu 2001, ani že by na pozemku v tomto období žádné práce neprobíhaly. Žalovaný dále zmínil, že jeho rozhodnutím ze dne 9. 7. 2003, č. j. MHMP-61856/2003/VYS/Pa/Jd, na které odkazovala žalobkyně, nebylo rozhodováno o skutečnosti, zda stavba byla zahájena, či nikoliv. Úvahy obsažené v odůvodnění zmíněného rozhodnutí nejsou právně závazné; správní orgán neměl k dispozici všechny doklady, které jsou podkladem žalobou napadeného rozhodnutí. Ze zápisu o místním šetření konaném v rámci uvedeného řízení dne 19. 6. 2003 nevyplývá, že by správní orgán učinil zjištění vedoucí k závěru, že stavba nebyla zahájena; účastníci pouze do protokolu uvedli svá vyjádření a správní orgán konstatoval průběh drobných prací u okraje pozemku. Z fotodokumentace předložené žalobkyní dne 30. 5. 2005 vyplývá, že zemní práce byly na předmětném pozemku skutečně provedeny. Žalovaný proto již nerealizoval výslech svědka arch. L. N. k době pořízení fotografií, neboť tyto podle názoru žalovaného zobrazují pozemek v době, kdy již byla stavba zahájena. Žalovaný shledal, že důkazy dostatečně prokazují zahájení stavby nejpozději ke dni 2. 11. 2001, tedy v době platnosti stavebního povolení. Doplnil, že Hygienická stanice hlavního města Prahy souhlasila s vydáním rozhodnutí a stanovenou podmínku předložení hlukové studie v rámci kolaudačního řízení stavební úřad převzal do svého rozhodnutí, tedy v tomto ohledu nepochybil. Žalovaný podotkl, že otázka nadměrného obtěžování hlukem při provozu dokončené stavby bude předmětem kolaudačního řízení včetně možnosti postupu podle § 81 odst. 3 stavebního zákona. Žalovaný se neztotožnil s názorem žalobkyně o nedostatečném vypořádání námitek a konstatoval, že stavební úřad podrobně uvedl, z jakého důvodu je zamítl; s odůvodněním stavebního úřadu se žalovaný ztotožnil. Tvrzení žalobkyně o omezení provozu její stavby navrhovanou stavbou označil za nekonkrétní, žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, které by tomu nasvědčovaly, ani ze spisu nebyly takové skutečnosti zjištěny. K otázce vyloučení Ing. I. S. z projednávání a rozhodování věci žalovaný poznamenal, že se neúčastnila řízení o změně stavby před dokončením jako pracovník stavebního úřadu, neboť v době zahájení tohoto řízení již nebyla pracovnicí tohoto orgánu. Pokud se podílela na rozhodování v jiných řízeních týkajících se téže stavby, nemůže to být důvodem pro její vyloučení. Žalovaný uzavřel, že neshledal skutečnosti, které by odůvodňovaly změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. V žalobě podané proti tomuto rozhodnutí žalobkyně namítala, že rozhodnutí nebylo vydáno na základě přesně a úplně zjištěného stavu věci. Konstatovala, že žalovaný považuje za práce směřující k realizaci stavby skrývku celé staveništní plochy v hloubce cca 30 cm, jiné konkrétní práce nezmiňuje, ani nespecifikuje, proč by tato skrývka měla mít povahu jiné práce na staveništi, která podle projektové dokumentace směřuje k realizaci stavby. Žalobkyně poznamenala, že podle názoru prezentovaného žalovaným by k zahájení stavby postačovala jakákoliv sebenepatrnější činnost na staveništi, např. označení staveniště a první kontakt pracovníka s pozemkem, přičemž další navazující činnost již není vyžadována. Takový výklad není v souladu s § 67 stavebního zákona, které stanovením určité lhůty zamýšlí stanovit konkrétní časové hranice tak, aby zahájení a provedení stavby nebylo odkládáno na dobu neurčitou. Podle žalobkyně proto zahájení stavby znamená započetí a provádění soustavné, organizované činnosti směřující k realizaci stavby a jejímu dokončení, nikoliv pouze provedení přípravných prací na staveništi, na které nenavazuje činnost vedoucí k uskutečnění další fáze výstavby, což by výstavbu neúměrně protahovalo. Žalobkyně uvedla, že stavební zákon klade důraz na provádění výstavby podle stanovených harmonogramů a bez zbytečných průtahů. Připomněla, že stavebník požádal dne 1. 9. 1999 o prodloužení platnosti stavebního povolení a dne 24. 6. 2002 o prodloužení lhůty k dokončení stavby; oběma žádostem bylo vyhověno, aniž byly ověřovány důvody pro odklad stavební činnosti, přičemž ani prodloužený termín dokončení (31. 12. 2003) nebyl dodržen. Žalobkyně shrnula, že žalovaný porušil zákon tím, že nesprávně vyložil ustanovení § 67 stavebního zákona a zejména pojem zahájení stavby, což činí napadené rozhodnutí nezákonným. Dále namítala, že se žalovaný neřídil pokynem Městského soudu v Praze obsaženým v rozsudku ze dne 31. 3. 2005, č. j. 9 Ca 144/2004 - 81, jímž soud žalovanému uložil, aby znovu posoudil otázku platnosti stavebního povolení za použití všech disponibilních důkazních prostředků a s přihlédnutím ke všem okolnostem, jež v řízení vyšly najevo. Žalovaný si podle žalobkyně opět vystačil pouze se zápisy ve stavebním deníku a doplnil dokazování jen o doklady stavebníka. Žalobkyně uvedla, že tyto důkazy dokládají provedení blíže nespecifikovaných prací od konce listopadu do prosince 2001, tedy po uplynutí lhůty stanovené pro zahájení stavby. Žalovanému vytkla, že nezjišťuje skutkový stav na základě nabízených důkazních prostředků (výslech arch. L. N., důkaz spisem žalovaného č. j. MHMP61856/2003/VYS/Pa/Jd), ale na základě svých úvah a podle hlediska pravděpodobnosti. Žalobkyně připomněla, že od počátku zdůrazňovala, že stavba nebyla ve stanovené lhůtě zahájena, se stavem pozemku, na němž stavba probíhá, je dobře ob