7 As 73/2009 — Nejvyšší správní soud

7 As 73/2009- 206 - text č. j. 7 As 73/2009 - 211 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Karla Šimky a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: S. M., zastoupen Mgr. Františkem Drlíkem, advokátem se sídlem nám. Míru 9, Šumperk, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava – Moravská Ostrava a Přívoz, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2007, č. j. 22 Ca 21/2006 – 54, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna advokáta Mgr. Františka Drlíka s e u r č u j e částkou 2856 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2007, č. j. 22 Ca 21/2006 - 54, byla zamítnuta žaloba podaná žalobcem (dále jen stěžovatel“), kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 11. 1. 2006, č. j. MSK 6217/2006-OM/07/05, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Opavy (dále jen „magistrát“) ze dne 14. 10. 2005, č. j. 163/2005/OVV-2467, o nevyhovění žádosti o opravu údajů zapsaných v knize narození P. M., nar. x v O. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že na řízení podle zákona č. 301/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o matrikách“) se použijí podpůrně obecné předpisy o správním řízení, tj. zákon č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Podle ust. § 21 odst. 1 věty první správního řádu nařídí správní orgán ústní jednání, vyžaduje-li to povaha věci, zejména přispěje-li se tím k jejímu objasnění, nebo stanoví-li to zvláštní právní předpis. Zákon o matrikách ani jiný zvláštní právní předpis nestanoví povinnost konat ústní jednání ve věci týkající se opravy údajů zapsaných v matriční knize. Proto je na úvaze správního orgánu, zda ústní jednání svolá či nikoliv. Učinit by tak měl tehdy, vyžaduje-li to povaha věci, tj. zejména tehdy, lze-li předpokládat, že konání ústního jednání povede k objasnění věci. V daném případě tomu tak nebylo, neboť magistrát shromáždil dostatek listinných důkazů, které byly spolehlivým podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Proto není žalobní námitka týkající se nenařízení ústního jednání důvodná. Stejně tak jako nedůvodnou posoudil žalobní námitku, že napadené rozhodnutí je v rozporu se správními spisy a důkazy, které stěžovatel předložil správním orgánům. Podle krajského soudu má naopak skutkový stav, který byl podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí, tj. že P. M. se narodil za trvání manželství stěžovatele a B. M., nyní O., a že o popření otcovství stěžovatele nebylo pravomocně rozhodnuto soudem, oporu ve správních spisech, resp. v provedených důkazech, a to zejména v oddacím listu a v hlášení o narození dítěte ze dne X. Stěžovatel nepředložil pravomocné rozhodnutí soudu o popření otcovství k P. M. a navíc u jednání před soudem potvrdil, že dosud takové rozhodnutí nebylo vydáno. Vzhledem k tomu, že se P. M. narodil za trvání manželství, byl do matriky zapsán v souladu s ust. § 51 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o rodině“) a tehdy platným ust. § 44 odst. 2 vyhlášky č. 182/1959 Ú. l., kterou se vydávají bližší předpisy k zákonu o matrikách (dále jen „vyhláška č. 182/1959 Ú. l.“) jako jeho otec stěžovatel, tj. manžel matky. Stěžovateli tedy jako manželu matky svědčila zákonná domněnka otcovství. Skutečnost, zda stěžovatel podepsal „prohlášení rodičů o jméně dítěte“ či nikoliv, nemá vliv na správnost zápisu stěžovatele jako otce P. M. Krajský soud proto z důvodu nadbytečnosti nedoplnil dokazování výslechem B. O., jejíž výslech stěžovatel navrhl právě k prokázání skutečnosti, že jeho podpis na „prohlášení rodičů o jméně dítěte“ byl zfalšován. Opravu zápisu o otcovství dítěte v knize narození lze provést podle ust. § 5 odst. 2 zákona o matrikách pouze na základě veřejné listiny, a to v daném případě na základě pravomocného rozhodnutí soudu o popření otcovství podle ust. § 57, popř. § 62, zákona o rodině. Stěžovatel však takový důkaz nepředložil. Magistrát proto nepochybil, jestliže jeho žádosti o opravu zápisu v matriční knize narození nevyhověl, a rovněž tak nepochybil krajský úřad, pokud za této situace zamítl odvolaní stěžovatele a potvrdil rozhodnutí magistrátu. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost podle ust. § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. V kasační stížnosti uvedl, že podání se vždy prověřuje podle obsahu a odkázal na § 64 s. ř. s a § 41 odst. 1 a 2 o. s. ř. Dále uvedl, že je omezen k právním úkonům a povinně nebyl zastoupen advokátem. Soud ho omezil a zakázal mu pracovat za to, že neustále popíral otcovství. Krajský soud v Ostravě stěžovatelovu žalobu na neplatnost postoupil ke správnímu řízení, přičemž vyslovil právní názor, že právo je na straně stěžovatele a nařídil správnímu orgánu, co má dělat. Řízení neukončil ani správní orgán, ani Krajský soud v Ostravě. Krajský soud odmítl předvolat svědky (B. O., která zfalšovala podpis stěžovatele). Otcovství nebylo určeno souhlasným prohlášením rodičů. Stěžovatel dále tvrdí, že popřel otcovství jak u soudu I., tak II. stupně. V doplnění kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že jeho žaloba na neplatnost byla Okresním soudem v Opavě a Krajským soudem v Ostravě postoupena k projednání ve správním řízení. Ve věci však rozhodovali vyloučení soudci Krajského soudu v Ostravě, nadto soudce Mgr. Gottwald je syn okresního prokurátora z Karviné JUDr. Gottwalda, který na stěžovatele za jeho popírání otcovství zaútočil bolševicko-estébáckými metodami. Jako důkaz k této námitce předložil usnesení Okresního soudu Karviná ze dne 10. 1. 1986, č. j. 2 Nt 9/79. Dále stěžovatel namítal, že na prohlášení rodičů o jméně dítěte byl zfalšován jeho podpis a předložil prohlášení rodičů o jméně dítěte. Skutečnost, že otcovství u soudu popřel, vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 1977, sp. zn. 9 Co 225/77, které rovněž předložil. Stěžovatel trvá na tom, že na rodném listě jsou uvedeny nepravdivé údaje o jeho osobě, což dokládá hlášení o narození dítěte. V jeho věci bylo porušeno ust. § 2 a 28 zákona č. 268/1949 Sb., § 42 odst. 1, § 44 odst.4 vyhlášky č. 182/1959 Ú.l a § 57 odst. 1 zákona o rodině. Jedná se o komunistické zločiny, což dokladuje zněním zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Požaduje, aby soud rodný list v knize narození matričního úřadu Opava ve svazku 70, roč. 1977, list 19, poř. č. 57, který se týká r. č. y, s nepravdivými údaji o jeho osobě prohlásil za neplatný. Dále žádá, aby soud hlášení o narození dítěte ze dne 7. 1. 1977 OÚZN v Opavě, ve kterém jsou uvedeny údaje o jeho osobě, prohlásil za neplatné a stejně tak prohlášení rodičů o jméně dítěte, kde je falšován stěžovatelův podpis. Současně požaduje nařídit ve věci jednání a provést řádné dokazování, zejména důkaz výpovědí účastníků. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen v celém rozsahu. Krajský úřad ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že není schopen se relevantním způsobem vyjádřit k námitce, která se týká údajné občanskoprávní žaloby, resp. civilního sporu u Okresního soudu v Opavě, protože stěžovatel řádným způsobem nespecifikuje, které konkrétní řízení má na mysli. Krajskému úřadu není nic o tomto řízení známo ani výsledek sporu včetně toho, kdo vystupoval na straně žalovaného. Krajský úřad se také nemůže vyjádřit ani k dalším řízením vedeným u Krajského soudu v Ostravě, neboť stěžovatel nespecifikoval, které konkrétní řízení má mysli. K námitce vyloučení soudců krajského soudu poukázal krajský úřad na to, že stěžovatel mohl namítat podjatost soudců podle ust. § 8 odst. 5 s. ř. s. do jednoho týdne, kdy se o podjatosti dozvěděl. Pokud se o podjatosti dozvěděl při jednání, měl tuto námitku vznést při jednání, což však neučinil. K dalším námitkám odkázal krajský úřad na dokumentaci obsaženou ve správních spisech krajského úřadu a magistrátu, na vyjádření k žalobě a vyjádření ke kasační stížnosti. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Podle ust. § 5 odst. 2 zákona o matrikách se změny a opravy zápisu v matriční knize provádějí na základě veřejných listin nebo jiných listin, stanoví-li tak tento zákon. Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského s