9 As 74/2013 — Nejvyšší správní soud

9 As 74/2013- 20 - text 9 As 74/2013 - 24 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Daniely Zemanové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Forum Energy, s. r. o., se sídlem Hybešova 726/42, Brno, zast. Mgr. Danielem Čekalem, advokátem se sídlem Kuchařská 248, Praha – Klánovice, proti žalované: Teplárna České Budějovice, a. s., se sídlem Novohradská 32, České Budějovice, zast. Mgr. Ing. Martinem Zvěřinou, advokátem se sídlem Dukelská 21, České Budějovice, proti rozhodnutí valné hromady žalované ze dne 23. 6. 2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2013, č. j. 10 A 77/2011 – 126, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 5. 2013, č. j. 10 A 77/2011  126, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předmět řízení Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla vyslovena nicotnost rozhodnutí valné hromady žalované pod bodem 14 zápisu o valné hromadě ze dne 23. 6. 2011 (dále jen „rozhodnutí valné hromady“) a věc byla postoupena Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR k vyřízení odvolání žalobce. Uvedeným rozhodnutím valné hromady žalované byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti rozhodnutím žalované ze dne 16. 3. 2011, č. j. Inf 1/2011; ze dne 28. 3. 2011, č. j. Inf 2/2012; ze dne 28. 3. 2011, č. j. Inf 3/2011; ze dne 28. 3. 2011, č. j. Inf 4/2011; ze dne 1. 4. 2011, č. j. Inf 5/2011; ze dne 1. 4. 2011, č. j. Inf 7/2011, o odmítnutí žádostí o poskytnutí informací dle ustanovení § 15 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). II. Relevantní skutkové okolnosti Stěžovatel přípisem ze dne 3. 3. 2011 požádal předsedu představenstva žalované o poskytnutí informací o termínech, kdy se od roku 2006 sešlo představenstvo žalované, o dohodách a smlouvách uzavřených mezi žalovanou a třetími stranami, jejichž plnění v úhrnu přesahuje 1 000 000 Kč bez DPH, včetně přidaných dodatků (např. ručení, garance, uznání závazku atd.), o dohodách a smlouvách uzavřených mezi žalovanou a třetími stranami, jejichž plnění v úhrnu přesahuje 2 000 000 Kč bez DPH, včetně přidaných dodatků a změn a jiných případně souvisejících dokumentů. Tuto žádost žalovaná rozhodnutím ze dne 16. 3. 2011, č. j. Inf 1/2011, odmítla. Dne 11. 3. 2011 podal stěžovatel žádost o poskytnutí informací zejména souvisejících s krátkodobými cennými papíry a podíly, kterou žalovaná odmítla rozhodnutím ze dne 28. 3. 2011, č. j. Inf 2/2011. Rozhodnutím ze dne 28. 3. 2011, č. j. Inf 3/2011, odmítla žalovaná žádost stěžovatele ze dne 11. 3. 2011 o poskytnutí informací týkajících se zejména výsledků hospodaření, bankovních úvěrů a výpomocí. Stěžovatel podal dne 11. 3. 2011 žádost o poskytnutí informací souvisejících s projektem Mydlovary, která byla rozhodnutím žalované ze dne 28. 3. 2011, č. j. Inf 4/2011, odmítnuta. Žádostí ze dne 24. 3. 2011 stěžovatel požádal o poskytnutí informací týkajících se projektu výstavby turbogenerátoru TG6. Rozhodnutím žalované ze dne 1. 4. 2011, č. j. Inf 5/2011, byla žádost stěžovatele odmítnuta. Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2011, č. j. Inf 7/2011, žalovaná odmítla žádost stěžovatele ze dne 24. 3. 2011 o poskytnutí informací týkajících se zejména vztahů se společností Lumen Energy, a. s. Všechna výše uvedená rozhodnutí o odmítnutí žádostí o poskytnutí informací žalovaná odůvodnila tím, že žádosti nesplňují náležitosti dle ustanovení § 14 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť z nich není zřejmé, kterému subjektu jsou určeny. Žádosti byly adresovány žalované, avšak současně byl jako adresát označen generální ředitel žalované Ing. Z. B., vůči němuž byly žádosti vzneseny. Žalovaná není povinným subjektem ve smyslu § 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, protože není státním orgánem, územním samosprávným celkem, ani veřejnou institucí. Žádosti o poskytnutí informací byly odmítnuty také dle § 9 zákona o svobodném přístupu k informacím z důvodu ochrany obchodního tajemství. Stěžovatel podal proti těmto rozhodnutím odvolání k valné hromadě žalované, v nichž namítal, že povinný subjekt byl dostatečně a srozumitelně určen. Pokud měla žalovaná pochybnosti o tom, komu je žádost určena, měla požádat stěžovatele o upřesnění žádosti v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím. Žalovaná je povinným subjektem dle § 2 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť dle judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu je veřejnou institucí. Majoritním akcionářem žalované je veřejnoprávní subjekt Statutární město České Budějovice. Žalovaná vznikla v důsledku rozhodnutí státu a jejím zřizovatelem byl rovněž stát. Žalovaná podléhá státnímu dohledu a je aktivní v oblasti uspokojování veřejných potřeb, resp. potřeb širokého okruhu občanů, přičemž hospodaří mimo jiné i s veřejnými prostředky. Ve vztahu k ochraně obchodního tajemství měla dle názoru stěžovatele žalovaná posuzovat každou informaci individuálně. Informace musí splňovat všechny zákonné podmínky dle ustanovení § 17 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „obchodní zákoník“). Dle stěžovatele žalovaná nesprávně postupovala, neboť nezkoumala pojmové znaky obchodního tajemství, všechny informace označila paušálně za obchodní tajemství a z tohoto důvodu je neposkytla. Rozhodnutím ze dne 23. 6. 2011 valná hromada žalované rozhodla tak, že podaná odvolání zamítla a napadená rozhodnutí žalované potvrdila. III. Řízení před krajským soudem Proti rozhodnutím valné hromady žalované podal stěžovatel dne 25. 7. 2011 šest žalob dle části třetí, hlavy II, dílu 1, zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), v nichž namítal, že žádosti o poskytnutí informací splňovaly požadavky dle ustanovení § 14 zákona o svobodném přístupu k informacím. Pokud se žalovaná domnívala, že tyto požadavky splněny nejsou, měla vyzvat k jejich odstranění dle § 14 odst. 5 téhož zákona. Stěžovatel se také domníval, že žalovaná splňuje všechny znaky veřejné instituce stanovené judikaturou, neboť je veřejnoprávní korporací, byla založena veřejnou institucí, podléhá veřejnému dohledu, je aktivní v uspokojování veřejných potřeb a hospodaří s veřejnými prostředky. Rozhodnutí valné hromady je dle stěžovatele nepřezkoumatelné, protože žalovaná nikterak neodůvodnila a nezkoumala, zda požadované informace jsou skutečně předmětem ochrany obchodního tajemství. Stěžovatel dále namítal, že rozhodnutí o odvolání vydala valná hromada, která není příslušným orgánem. Podáním ze dne 23. 12. 2011 stěžovatel dle ustanovení § 39 s. ř. s. navrhl krajskému soudu spojení všech šesti žalob ke společnému projednání. Krajský soud nejprve usnesením ze dne 24. 1. 2012, č. j. 10 A 77/2011 – 92, spojil žaloby ke společnému rozhodnutí a zároveň všechny žaloby odmítl. V odůvodnění rozhodnutí nejprve konstatoval, že k argumentaci žalobce ohledně kritérií posuzování veřejných institucí ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím nemá obecně výhrady. Považoval však žaloby za nepřípustné, protože se v posuzovaném případě jednalo o rozhodnutí v soukromoprávní věci. Stěžovatel jako akcionář žalované neměl jinou možnost, než požadovat poskytnutí informací dle ustanovení § 180 obchodního zákoníku, který je dle závěrů krajského soudu v daném případě zvláštním zákonem upravujícím poskytování informací ve smyslu § 2 odst. 3 zákona o svobodném přístupu k informacím. V daném případě byla žaloba podána dle soudního řádu správního, ačkoliv se jednalo o spor mezi akcionářem a akciovou společností o poskytnutí vysvětlení dle obchodního zákoníku. Krajský soud uzavřel, že z výše uvedeného důvodu se jednalo o soukromoprávní spor, k jehož řešení je příslušný rejstříkový soud. Usnesení krajského soudu ze dne 24. 1. 2012, č. j. 10 A 77/2011 - 92, napadl stěžovatel kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 28. 3. 2013, č. j. 9 As 60/2012 – 62, shledal usnesení krajského soudu nezákonným z důvodu nesprávného právního posouzení, neboť žalovaná je povinným subjektem dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Krajský soud tedy žalobu nemohl s výše uvedeným odůvodněním odmítnout. Nejvyšší správní soud proto usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V tomto dalším řízení krajský soud napadeným rozsudkem vyslovil nicotnost rozhodnutí valné hromady žalované ze dne 23. 6. 2011 a věc postoupil Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR k vyřízení odvolání stěžovatele. Z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu vyplývá, že se ztotožnil s hodnocením žalované jako povinného subjektu dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o svobodném