4 As 61/2014 — Nejvyšší správní soud

4 As 61/2014- 48 - text 4 As 61/2014 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: J. K., zast. JUDr. Jitkou Mothejzíkovou, advokátkou, se sídlem Rohová 613/12, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ing. V. K., II) Statutární město Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408/51, Hradec Králové, III) JUDr. B. K., IV) JUDr. D. K., V) Mgr. D. H., v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2014, č. j. 30 A 86/2012 - 131, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoby zúčastněné na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 1. 3. 2012, č. j. MMHK/194366/2011, Magistrát města Hradec Králové (dále též „stavební úřad“) na základě žádosti Mgr. D. H. (dříve K.) rozhodl o umístění stavby „Rodinný dům, zpevněné plochy, přípojka elektro, kanalizační přípojka, vodovodní přípojka, plynovodní přípojka, dešťová kanalizace, akumulační jímka“ na pozemcích parc. č. 205/27, 205/181, 205/182 v katastrálním území Roudnička. Současně stanovil podmínky pro umístění stavby a projektovou přípravu stavby a rozhodl o námitkách žalobkyně. Rozhodnutím ze dne 20. 6. 2012, č. j. 6718/UP/2012/Kd, žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí o umístění stavby. Současně zamítl jako nepřípustné odvolání Ing. V. K.. V odůvodnění žalovaný uvedl, že stavební úřad posoudil záměr žadatelky v celém rozsahu a shledal jej souladným s požadavky uvedenými v § 90 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tento závěr žalovaný akceptoval. K odvolací námitce žalobkyně, že pozemek parc. č. 205/181 v katastrálním území Roudnička nelze oplotit a umístit na něj rodinný dům, žalovaný poznamenal, že se nelze domnívat, že na všech ve výroku označených pozemcích bude umístěn rodinný dům. Do výroku rozhodnutí o umístění stavby se uvádějí i pozemky, na kterých se umísťují doprovodné stavby. Z koordinační situace (příloha územního rozhodnutí) lze zjistit, že rodinný dům byl umístěn pouze na pozemku parc. č. 205/182, na zbylých dvou pozemcích byly umístěny pouze sítě technického vybavení. Žalobkyní namítané oplocení pozemků nebylo předmětem tohoto řízení. Žalovaný dodal, že druh a využití pozemku uvedené v katastru nemovitostí nejsou závazné; pozemek parc. č. 205/181 náleží podle územního plánu k plochám určeným pro motorovou dopravu, přičemž podle regulativů této plochy je umístění staveb pro technickou vybavenost v této ploše přípustné. Rozhodnutím Magistrátu města Hradec Králové ze dne 30. 8. 2010, č. j. MMHK/152882/2010, bylo povoleno zvláštní užívání komunikace za účelem umístění vodovodní, plynovodní a kanalizační přípojky v silničním pozemku. K námitce odstupu rodinného domu od komunikace žalovaný poukázal na výkres nazvaný Odstupové vzdálenosti, podle kterého odstup žádného z průčelí rodinného domu nečiní méně než 3 metry od okraje vozovky. Požadavkům ustanovení § 25 odst. 7 vyhlášky č. 501/2006 Sb. bylo vyhověno. Žalovaný se dále zabýval namítaným zastíněním rodinného domu na pozemku parc. č. 205/117 a tvrzením žalobkyně o schválených přípojkách elektro a plynu vedených přes pozemek parc. č. 205/181. Konstatoval, že stavební úřad rozhodnutím ze dne 31. 5. 1996, č. j. OV/39/96/Pk, povolil žalobkyni stavbu rodinného domu včetně přípojek vody, plynu, elektro, zpevněných ploch a žumpy na parcele č. 205/117, 208/6 a 205/118 v katastrálním území Roudnička. Dne 21. 7. 2010 stavební úřad při místním šetření zjistil, že se v místě nachází přípojka elektrické energie, která byla zhotovena v rozporu s ověřenou projektovou dokumentací; rozpor spočívá v odlišné poloze na pozemcích parc. č. 205/182 a 205/118. Žalobkyně tedy v době platnosti stavebního povolení realizovala zcela jinou stavbu přípojky. Žalovaný proto shledal, že povolení přípojek pro rodinný dům na pozemku parc. č. 205/117 se v tomto řízení nelze dovolávat. Stavební povolení žalobkyně pozbylo platnosti, neboť stavba v něm povolená byla realizována v rozporu s ním; vlastnická práva spojená s takovou stavbou (včetně tvrzeného snížení hodnoty) lze hájit teprve v případě jejího dodatečného povolení. K namítanému zastínění žalovaný uvedl, že vzdálenost mezi domem žalobkyně a umísťovanou stavbou rodinného domu je cca 27 metrů a v tomto úseku se nachází vzrostlá zeleň, která sama tvoří stínící prvek. Umísťovaná stavba rodinného domu svou výškou nevybočuje z parametrů standardních rodinných domů s obytným podkrovím. Vzhledem k nesouhlasu žalobkyně se závazným stanoviskem Magistrátu města Hradec Králové ze dne 12. 7. 2010, č. j. MMHK/122314/2010/ŽP/Hlav, kterým byl vysloven souhlas s umístěním stavby do 50 metrů od okraje lesa, žalovaný požádal Krajský úřad Královéhradeckého kraje o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska. Krajský úřad toto stanovisko potvrdil, neboť bylo vydáno v souladu s lesním zákonem a správním řádem. Žalovaný doplnil, že ochrana lesa náleží orgánům k tomu povolaným, nikoliv účastníkům řízení. Dále konstatoval, že správním orgánům v rámci tohoto řízení nepřísluší hodnotit plnění kupních smluv, byť jejich předmětem byl pozemek určený pro umístění stavby. Bylo prokázáno vlastnické právo Mgr. D. K. a dán souhlas Statutárního města Hradec Králové s umístěním sítí technického vybavení na jeho pozemku parc. č. 205/27. Žalovaný neshledal vady řízení, které by mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, a uzavřel, že odvolací námitky nejsou důvodem pro změnu nebo zrušení územního rozhodnutí. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 1. 2014, č. j. 30 A 86/2012 - 131, žalobu proti tomuto rozhodnutí jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění krajský soud předeslal, že z obsahu žaloby není zřejmé, jak se tvrzený rozpor umístění stavby s územně plánovací dokumentací a se stavebním zákonem dotýká veřejných subjektivních práv žalobkyně; s příslušnou námitkou žalobkyně se velmi podrobně vypořádal žalovaný. O využití pozemku parc. č. 205/181 v katastrálním území Roudnička, ve vlastnictví Mgr. D. H., jako komunikace či chodníku se evidentně po realizaci místní komunikace přestalo uvažovat; provoz včetně pěší chůze je zajištěn dostatečně širokou místní komunikací se živičným povrchem. Podle fotodokumentace na předmětném pozemku nikdy nebyl chodník v takovém provedení, jak by měl běžně vypadat. Z žádného právního předpisu neplyne žalobkyni právo nárokovat si zřízení chodníku, nehledě na to, že chodníky se nenacházejí ani na mnohem exponovanějších místech Hradce Králové, než je slepá cesta u lesa. Ostatně uvedená parcela se v části podél parcely č. 205/118 zužuje natolik, že by se na ni chodník nevešel. Obavu žalobkyně o bezpečnost při chůzi v daném místě soud odmítl s poukazem na povinnost účastníků provozu na pozemních komunikacích dodržovat příslušná pravidla chování stanovená zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a skutečnost, že jde o území na konci zástavby a slepé cesty. Základním předpokladem tvrzeného práva obecného užívání pozemních komunikací je existence komunikačního spojení, které na parcele č. 205/181 není. Tato parcela vznikla oddělením z parcely č. 205/27 patřící do funkční plochy pro motorovou dopravu - komunikační síť; dělení pozemků spojené se změnou vlastnických práv nemůže na jejich účelovém určení stanoveném územním plánem nic změnit. Územní plán stanoví obecně využití určité plochy k určitému účelu, ale ne každá její část takto využita nakonec bude. Soud považoval za absurdní, že by na každém kousíčku plochy určené pro motorovou dopravu musela být jen pozemní komunikace a to, co k ní patří. Teprve po realizaci komunikační cesty v rozsahu zamýšleném investorem se ukáže skutečná potřeba dotčených pozemků rezervovaných územním plánem. Po vybudování místní živičné komunikace již byly zbytky pozemku parc. č. 205/27 v podobě parcely č. 205/181 pro motorovou dopravu - komunikační síť nepotřebné. Byť si formálně zachovala uvedený status, materiálně již toto určení pozbylo významu. Soud dále konstatoval, že přípojky staveb nemění nic na účelovém určení pozemků, po nichž jsou vedeny. Takovéto pozemky proto ani nejsou zahrnovány do stavebního pozemku nově umísťované stavby, jak plyne z § 23 odst. 5 vyhlášky č. 501/2006 Sb., podle kterého mimo stavební pozemek lze umístit jen stavby zařízení staveniště a připojení staveb na sítě technické infrastruktury a pozemní komunikace. Soud podotkl, že napojení na sítě vedené po cizích pozemcích s různým účelovým určením je zcela běžnou záležitostí a také žalobkyně má rodinný dům na parcele č.