6 Ads 78/2013 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 78/2013- 37 - text pokračování 6 Ads 78/2013 - 39 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: A. F., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. října 2012, č. j. MPSV-UM/6755/9S-HMP, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2013, č. j. 2 Ad 67/2012 - 27, takto: I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Dne 3. dubna 2012 podala žalobkyně žádost o dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení. V žádosti žalobkyně uvedla, že je nájemcem bytu č. X. na adrese L. č. p. 11/6, P. (dále jen „byt“). Tato adresa rovněž v době podání žádosti odpovídala adrese trvalého pobytu žalobkyně. K žádosti za účelem prokázání nájemního vztahu k bytu přiložila mj. vyplněný tiskopis „doklad o výši nákladů na bydlení“ ze dne 15. března 2012, ústřižky poštovních složenek od plateb nájemného, dohodu o užívání bytu ze dne 29. září 1982 dle § 155 zákona č. 40/1964 Sb., v tehdejším znění, oznámení jednostranného zvýšení nájemného ke dni 1. ledna 2011, které obsahovalo údaj o pronajímatelce bytu B. M. a nájemkyni A. F., podepsané JUDr. F. M., spolumajitelem bytu, a dále oznámení jednostranného zvýšení nájemného ke dni 1. ledna 2012, které obsahovalo údaj o pronajímatelce bytu B. M. a nájemkyni A. F. a bylo podepsané B. M., spolumajitelkou bytu. [2] Dne 24. dubna 2012 vyzval Úřad práce České republiky – krajská pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „úřad práce“) JUDr. F. M. přípisem podle § 63 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění účinném do 31. prosince 2013, aby jako spoluvlastník nemovitosti na přiloženém formuláři potvrdil trvání nájemního vztahu žalobkyně k bytu. Na výzvu spoluvlastník nereagoval, stejně jako podle tvrzení žalobkyně nereagoval na její předchozí obdobnou žádost ze dne 28. února 2012. [3] Dne 20. června 2012 vyzval úřad práce žalobkyni přípisem č. j. 454498/12/AB k předložení dokladu prokazujícího trvání nájemního vztahu k bytu, neboť výzva učiněná úřadem práce vůči JUDr. F. M. zůstala bez odezvy. Dne 11. června 2012 dodala žalobkyně čestné prohlášení, že trvale bydlí na adrese svého trvalého pobytu a že nájemní vztah k bytu na této adrese nadále trvá. [4] Dne 31. července 2012 úřad práce rozhodnutím sp. zn. 15264-12-AB č. j. 554082/12/AB zamítl žádost žalobkyně s odůvodněním, že spoluvlastník nemovitosti, ač vyzván, nepředložil potvrzení o trvání nájemního vztahu. Proto byla k doložení tohoto potvrzení vyzvána žalobkyně, která tak rovněž neučinila. Čestné prohlášení žalobkyně k prokázání rozhodné skutečnosti nepostačuje. [5] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání ze dne 10. srpna 2012, které žalovaný rozhodnutím č. j. MPSV-UM/6755/9S-HMP ze dne 4. října 2012 zamítl a rozhodnutí orgánu prvního stupně potvrdil. [6] Žalobou ze dne 3. prosince 2012 se žalobkyně u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného č. j. MPSV-UM/6755/9S-HMP ze dne 4. října 2012 (dále jen „napadené rozhodnutí“). Její žalobě městský soud rozsudkem ze dne 9. října 2013 č. j. 2 Ad 67/2012-27 vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil, neboť ze spisového materiálu (evidenčních listů – oznámení jednostranného zvýšení nájemného) dostatečně vyplývalo, že ke dni rozhodnému pro přiznání nároku na příspěvek na bydlení byla žalobkyně nájemkyní bytu. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [7] Proti rozsudku městského soudu ze dne 9. října 2013 č. j. 2 Ad 67/2012-27 dále jen („napadený rozsudek“) podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost. Stěžovatel nesouhlasil s názorem městského soudu o dostatečnosti a průkaznosti žalobkyní předložených dokladů ve vztahu k prokázání existence nájemního vztahu, neboť samotné evidenční listy – oznámení jednostranného zvýšení nájemného existenci nájemního vztahu k bytu neprokazují. Oponoval též názoru městského soudu, podle něhož byla výzva úřadu práce žalobkyni k dosvědčení nájemního vztahu nadbytečná z důvodu, že nájemní vztah jednoznačně vyplývá již z podkladů ve správním spise. [8] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti stěžovatele ze dne 11. listopadu 2013 uvedla, že se ztotožňuje s rozhodnutím městského soudu, a navrhla, aby Nejvyšší správní soud přikázal stěžovateli zpětně vyplatit příspěvek na bydlení ode dne 3. dubna 2012 do 28. února 2013. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., byv vázán rozsahem a důvody, které byly uplatněny v kasační stížnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném právním posouzení věci. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] V kasační stížnosti činí stěžovatel sporným, zda městský soud učinil správný závěr stran průkaznosti existence nájemního vztahu žalobkyně k bytu na základě předložených evidenčních listů – oznámení o jednostranném zvýšení nájemného. Dle názoru městského soudu z předložených evidenčních listů obsažených ve spisovém materiálu dostatečně vyplývalo, že trvání nájemního vztahu bylo v řízení před správním orgánem doloženo, městský soud proto napadené rozhodnutí zrušil. [12] Ustanovení § 24 zákona o státní sociální podpoře přiznává nárok na příspěvek na bydlení vlastníkovi či nájemci bytu, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, pokud osvědčí další finanční (příjmové a nákladové) podmínky zde stanovené. Dle § 68 odst. 1 písm. e) zákona o státní sociální podpoře je žadatel povinen k žádosti o dávku kromě náležitostí stanovených správním řádem přiložit též doklad o tom, že byt je užíván na základě nájemní smlouvy nebo na základě vlastnictví k nemovitosti, doklad o výši nájemného, nákladů za plnění poskytovaná s užíváním bytu a nákladů uvedených v § 25 odst. 1 písm. c), jde-li o žádost o příspěvek na bydlení; žádost o příspěvek na bydlení musí obsahovat také doklady o skutečnostech rozhodných pro nárok na příspěvek na bydlení podle § 27a odst. 2 a prohlášení oprávněné osoby, že její celkové sociální a majetkové poměry jí neumožňují řešit problém bydlení jinak než podáním žádosti o příspěvek na bydlení. [13] Ve vztahu k dokazování v řízení před správním orgánem Nejvyšší správní soud předesílá, že na řízení o přiznání příspěvku na bydlení se dle zákona o státní sociální podpoře použije správní řád tam, kde tento zákon nestanoví jinak (srov. § 1 správního řádu). Dané řízení je nadto řízením o žádosti; jestliže žadatel od státu něco žádá, musí vyvinout příslušné úsilí, předložit listiny a osvědčit skutečnosti požadované zákonem rozhodné pro přiznání nároku na dávku. Avšak současně nelze odhlédnout od skutečnosti, že i v tomto řízení se uplatní obecná zásada zakotvená v § 4 odst. 1 správního řádu vyjadřující povinnost správního orgánu vycházet dotčeným osobám podle možností vstříc, neboť veřejná správa je službou veřejnosti. [14] Ve smyslu § 3 správního řádu je řízení před správním orgánem ovládáno zásadou materiální pravdy. Správní orgán je v duchu této zásady odpovědný za zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky dle § 2 správního řádu. Ustanovení § 50 odst. 3 správního řádu dále správnímu orgánu ukládá povinnost zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. Dle § 50 odst. 4 správního řádu pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Jinak řečeno, vyžadovat prokázání určité skutečnosti jen určitým důkazním prostředkem, pro správní orgán závazným, může správní orgán jen na základě výslovné zákonné autorizace, jinak se uplatní obecná ustanovení, podle nichž lze k provedení důkazů užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci (§ 51 odst. 1 správního řádu). [15] Z předloženého správního spisu Nejvyšší správní soud ověřil, že za účelem prokázání trvání nájemního vztahu k bytu žalobkyně k žádosti o příspěvek na bydlení předložila ve smyslu § 24 ve spojení s § 68 odst. 1 písm. e) zákona o státní sociální podpoře veškeré relevantní doklady, které měla ve své dispozici, konkrétně tiskopis dokladu o výši nákladů na bydlení ze dne 15. března 2012, potvrzený též dodavateli plynu a energie téhož měsíce, dohodu o užívání bytu ze dne 29. září 1982 dle § 155 zákona č. 40/1964 Sb., v tehdejším znění, evidenční list – oznámení jednost