Nejvyšší správní soud 11 Kss 7/2014 – Vyloučení a spojení věci

11 Kss 7/2014- 79 - text

pokračování 11 Kss 7/2014 - 136

Spis 11 Kss 7/2014 byl spojen se spisem číslo 11 Kss 4/2014 a pod touto spisovou značkou bylo rozhodnuto takto:

11 Kss 4/2014 - 122

R O Z H O D N U T Í

Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a členů JUDr. Lubomíra Ptáčka, JUDr. Lenky Mrázkové, JUDr. Pavla Klaila, JUDr. Martina Vychopeně a JUDr. Olgy Pouperové projednal v ústním jednání dne 9. 4. 2015 návrh předsedy Obvodního soudu pro Prahu 5 na zahájení kárného řízení ze dne 17. 6. 2014, proti JUDr. J. H., předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 5, rozhodl

t a k t o :

JUDr. J. H., nar. x,

předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 5

A) Ve věcech vedených pod sp. zn. 24 C 29/2013, 24 C 28/2013, 24 C 27/2013, 24 C 15/2013, 24 C 202/2012, 24 C 156/2013, 24 C 128/2013, 24 C 123/2013, 24 C 132/2013, 24 C 157/2013, 24 C 172/2013, 24 C 263/2011, 24 C 61/2013, 24 C 129/2013, 24 C 127/2013, 24 C 120/2013, 24 C 118/2013, 24 C 116/2013, 24 C 121/2013, 24 C 115/2013, 24 C 113/2013, 24 C 112/2013, 24 C 114/2013, 24 C 107/2013, 24 C 6/2013, 24 C 109/2013, 24 C 100/2013, 24 C 89/2013, 24 C 84/2013, 24 C 78/2013, 24 C 66/2013, 24 C 56/2013, 24 C 47/2013, 24 C 46/2013, 24 C 42/2013, 24 C 39/2013, 24 C 137/2013, 24 C 193/2013, 24 C 145/2013, 24 C 52/2013, 24 C 4/2013, 24 C 134/2013, 24 C 23/2013, 24 C 69/2013, 24 C 146/2013, 24 C 143/2013, 24 C 133/2013, 24 C 77/2013, 24 C 60/2013, 24 C 58/2013, 24 C 59/2013, 24 C 150/2013, 24 EC 76/2012, 124 EC 152/2012, 124 EC 93/2012, 124 EC 96/2012, 124 EC 30/2012, 24 EC 98/2011, 17 EC 191/2011, 17 EC 165/2011, 17 EC 23/2011, 124 EC 38/2012 a 124 EC 37/2012, po dobu přesahující 12 měsíců,

B) Ve věcech vedených pod sp. zn. 24 C 335/2013, 24 C 316/2013, 24 C 372/2011, 24 C 25/2013, 24 C 265/2012, 24 C 85/2012, 24 C 210/2013, 24 C 166/2012, 24 C 164/2013, 24 C 179/2013, 24 C 181/2013, 24 C 182/2013, 24 C 188/2013, 24 C 187/2013, 24 C 196/2013, 24 C 201/2013, 24 C 213/2013, 24 C 224/2013, 24 C 72/2013, 24 C 328/2013, 24 C 219/2013, 24 C 217/2013, 24 C 225/2013, 24 C 178/2013, 24 C 171/2013, 24 C 199/2013, 24 C 197/2013, 24 C 207/2013, 24 C 194/2013, 24 C 186/2013, 24 C 411/2013, 24 C 222/2013, 24 C 274/2013, 24 C 212/2013, 24 C 218/2013, 24 C 374/2013, 24 C 126/2010, 24 C 366/2013, 24 C 367/2013, 24 C 365/2013, 24 C 361/2013, 24 C 345/2013, 24 C 346/2013, 24 C 308/2013, 24 C 309/2013, 24 C 310/2013, 24 C 311/2013, 24 C 314/2013, 24 C 315/2013, 24 C 317/2013, 24 C 321/2013, 24 C 323/2013, 24 C 324/2013, 24 C 338/2013, 24 C 342/2013, 24 C 347/2013, 24 C 349/2013, 24 C 353/2013, 24 C 373/2013, 24 C 377/2013, 24 C 378/2013, 24 C 379/2013, 24 C 380/2013, 24 C 382/2013, 24 C 385/2013, 24 C 384/2013, 24 C 386/2013, 24 C 391/2013, 24 C 392/2013, 24 C 406/2013, 24 C 226/2013, 24 C 228/2013, 24 C 233/2013, 24 C 234/2013, 24 C 258/2013, 24 C 270/2013, 24 C 275/2013, 24 C 277/2013, 24 C 278/2013, 24 C 279/2013, 24 C 282/2013, 24 C 283/2013, 24 C 289/2013, 24 C 296/2013, 24 C 298/2013, 24 C 299/2013, 24 C 300/2013, 24 C 1/2014, 24 C 2/2014, 24 C 4/2014, 24 C 6/2014, 24 C 7/2014, 24 C 12/2014, 24 C 13/2014, 24 C 14/2014, 24 C 18/2014, 24 C 22/2014, 24 C 24/2014, 24 C 25/2014, 24 C 27/2014, 24 C 28/2014, 24 C 29/2014, 24 C 30/2014, 124 EC 147/2012, 124 EC 53/2012, 24 EC 77/2010, 24 EC 80/2011, 24 EC 211/2011, 124 EC 20/2012, 124 EC 146/2012, 124 EC 176/2012, 124 EC 164/2012, 124 EC 127/2012, 124 EC 112/2012, 124 EC 94/2012, 124 EC 156/2011, 124 EC 41/2012, 124 EC 23/2012, 124 EC 13/2012, 124 EC 11/2012, 124 EC 9/2012, 24 EC 229/2011, 124 EC 49/2012, 124 EC 67/2012, 24 EC 181/2011, 24 EC 208/2011, 24 EC 227/2011, 24 EC 157/2011, 24 EC 4/2012, 124 EC 1/2012, 124 EC 3/2012, 124 EC 6/2012, 124 EC 19/2012, 124 EC 22/2012, 24 EC 269/2011, 24 EC 136/2011, 24 EC 264/2011, 24 EC 82/2011, 17 EC 87/2011, 124 EC 45/2012, 124 EC 54/2012, 124 EC 31/2012, 124 EC 29/2012, 124 EC 28/2012, 124 EC 70/2012 a 24 EC 247/2011, v době od 6 do 12 měsíců,

C) Ve věcech vedených pod sp. zn. 24 C 352/2013, 24 C 351/2013, 24 C 333/2013, 24 C 403/2013, 24 C 410/2013, 24 C 145/2014, 24 C 51/2014, 24 C 138/2013, 24 C 148/2013, 24 C 153/2013, 24 C 399/2013, 24 C 405/2013, 24 C 402/20 13, 24 C 104/2014, 24 C 111/2014, 24 C 112/2014, 24 C 113/2014, 24 C 114/2014, 24 C 119/2014, 24 C 121/2014, 24 C 122/2014, 24 C 126/2014, 24 C 130/2014, 24 C 131/2014, 24 C 133/2014, 24 C 138/2014, 24 C 139/2014, 24 C 137/2014, 24 C 259/2013, 24 C 265/2013, 24 C 34/2014, 24 C 36/2014, 24 C 38/2014, 24 C 39/2014, 24 C 44/2014, 24 C 47/2014, 24 C 48/2014, 24 C 52/2014, 24 C 58/2014, 24 C 59/2014, 24 C 63/2014, 24 C 67/2014, 24 C 71/2014, 24 C 79/2014, 24 C 81/2014, 24 C 83/2014, 24 C 84/2014, 24 C 88/2014, 24 C 90/2014, 24 C 87/2014, 24 C 91/2014, 24 C 95/2014, 24 C 96/2014, 24 C 97/2014, 24 C 99/2014, 24 C 98/2014, 124 EC 150/2012, 124 EC 149/2012, 124 EC 144/2012, 124 EC 148/2012, 124 EC 137/2012, 124 EC 129/2012, 24 EC 159/2011, 124 EC 80/2012, 124 EC 171/2012, 124 EC 124/2012, 124 EC 123/2012, 124 EC 135/2012, 124 EC 142/2012, 124 EC 106/2012, 124 EC 104/2012, 124 EC 98/2012, 124 EC 91/2012, 124 EC 99/2012, 124 EC 157/2012, 24 EC 173/2011, 124 EC 170/2012, 124 EC 180/2012, 24 EC 251/2011, 124 EC 85/2012, 124 EC 77/2012, 124 EC 74/2012, 24 EC 114/2011, 24 EC 172/2011, 24 EC 118/2011, 24 EC 83/2011, 24 EC 89/2011, 24 EC 163/2011, 24 EC 60/2011, 124 EC 69/2012, 124 EC 50/2012, 124 EC 63/2012, 24 EC 232/2011, 24 EC 218/2011, 24 C 229/2013, 24 C 93/2013 a 24 C 257/2013, po dobu méně než 6 měsíců.

tedy

zaviněně porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudu.

Tím spáchala kárné provinění podle § 87 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Za to se jí ukládá podle ust. 88 odst. 1 písm. d) zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů kárné opatření ve formě odvolání z funkce soudce.

A) ve způsobení nedůvodných průtahů ve věcech sp. zn. 24 C 85/2012, 24 C 103/98, 24 C 414/2001, 24 C 307/2013, 24 C 313/2013, 24 C 325/2013, 24 C 106/2014, 24 C 108/2014, 24 C 109/2014, 24 C 110/2014, 24 C 115/2014, 24 C 116/2014, 24 C 117/2014, 24 C 123/2014, 24 C 125/2014, 24 C 135/2014, 24 C 285/2013, 24 C 292/2013, 24 C 33/2014, 24 C 40/2014, 24 C 41/2014, 24 C 43/2014, 24 C 46/2014, 24 C 49/2014, 24 C 50/2014, 24 C 54/2014, 24 C 55/2014, 24 C 56/2014, 24 C 64/2014, 24 C 65/2014, 24 C 66/2014, 24 C 68/2014, 24 C 73/2014, 24 C 77/2014, 24 C 78/2014, 24 C 82/2014, 24 C 86/2014, 24 C 89/2014, 24 C 94/2014, 24 C 101/2014, 24 C 103/2014, 24 C 11/2014, 24 C 17/2014, 24 C 21/2014, 24 C 32/2014, 124 EC 185/2012, 124 EC 168/2012, 124 EC 175/2012, 124 EC 155/2012, 124 EC 187/2012, 124 EC 179/2012, 124 EC 139/2012, 124 EC 143/2012, 24 EC 235/2011, 24 EC 14/2011, 24 EC 149/2011, 24 EC 156/2011, 24 EC 162/2011, 24 EC 200/2011, 124 EC 105/2012, 124 EC 47/2012, 24 EC 186/2011, 124 EC 134/2012, 124 EC 169/2012, 124 EC 120/2012, 124 EC 174/2012, 124 EC 121/2012, 124 EC 118/2012, 124 EC 116/2012, 124 EC 133/2012, 124 EC 108/2012, 124 EC 132/2012, 124 EC 111/2012, 124 EC 87/2012, 24 EC 210/2011, 24 EC 164/2011, 124 EC 156/2012, 124 EC 184/2012, 24 EC 13/2011, 24 EC 73/2011, 24 EC 111/2011, 24 EC 224/2011, 24 EC 52/2011, 24 EC 21/2011, 24 EC 64/2011, 24 EC 55/2011, 24 EC 33/2011, 24 EC 39/2011, 24 EC 41/2011, 24 EC 26/2011, 24 EC 88/2011, 24 EC 238/2011, 24 EC 125/2011, 24 EC 222/2011, 24 EC 206/2011, 24 EC 207/2011, 24 EC 158/2011, 24 EC 134/2011, 24 EC 127/2011, 24 EC 205/2011, 24 EC 155/2011, 24 EC 54/2011, 24 EC 131/2011, 24 EC 209/2011, 24 EC 182/2011, 24 EC 154/2011, 24 EC 151/2011, 24 EC 193/2011, 24 EC 137/2011, 24 EC 95/2011, 24 EC 96/2011, 24 EC 128/2011, 24 EC 167/2011, 24 EC 199/2011, 24 EC 245/2011, 24 EC 215/2011, 24 EC 77/2011, 24 EC 243/2011, 24 EC 104/2011, 24 EC 191/2011, 24 EC 67/2011, 24 EC 275/2011, 24 EC 97/2011, 24 EC 185/2011, 24 EC 71/2011, 24 EC 23/2011, 24 EC 183/2011, 24 EC 10/2011, 24 EC 7/2011, 24 EC 6/2011, 24 EC 174/2011, 24 C 94/2013, 17 EC 145/2011, 117 EC 3/2012, 24 C 103/2013, 124 EC 73/2012, 124 EC 71/2012, 124 EC 66/2012, 124 EC 60/2012, 124 EC 51/2012, 124 EC 33/2012, 24 EC 277/2011, 24 EC 228/2011, 24 EC 234/2011, 24 EC 274/2011, 24 EC 196/2011, 24 EC 217/2011, 24 C 95/2013, 24 C 49/2012, 24 C 90/2013, 24 C 91/2013,

B) ve způsobení nedůvodných průtahů v níže uvedených věcech: sp. zn. 24 C 75/2013, 24 C 111/2013, 24 C 311/2013, 24 C 350/2013, 24 C 390/2013, 24 C 143/2014, 24 C 80/2014, 24 EC 197/2011, 124 EC 83/2012, 124 EC 146/2012, 124 EC 176/2012, 124 EC 171/2012, 124 EC 182/2012, 24 EC 173/2011, 24 EC 71/2011, 24 EC 216/2011, 24 C 103/98, 24 C 257/2013, 124 EC 34/2012 a 24 C 73/2013,

protože skutky uvedené pod bodem A) nejsou kárným proviněním; v případě skutků uvedených v bodě B) nebylo prokázáno, že se vytýkaný skutek stal.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, dne 23. 6. 2014 bylo zahájeno kárné řízení proti JUDr. J. H., předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 5, působící na občanskoprávním úseku tohoto soudu (dále též „kárně obviněná“). Řízení o tomto kárném návrhu bylo vedeno pod sp. zn. 11 Kss 4/2014. Předseda Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen „kárný navrhovatel“) uvedl, že ve věcech uvedených v tomto návrhu kárně obviněná neučinila v blíže specifikovaných obdobích žádné úkony, čímž, minimálně v období od 28. 6. 2013 zapříčinila průtahy v řízení. Uvedl, že v práci kárně obviněné se nedostatky vyskytují soustavně již od roku 1999, přičemž v posledních letech neprojevuje sebemenší snahu tyto nedostatky odstranit. K průtahům v řízení v senátě 24 C přispívá nezájem JUDr. H. o jeho stav; její práce je nesystematická a úkony ve spisech jsou činěny mnohdy až po podání stížnosti účastníků, případně před předložením spisu místopředsedovi soudu v rámci výkonu jeho kontrolní činnosti. Ke zlepšení v práci kárně obviněné nedošlo ani přesto, že stížnosti podávané účastníky byly opakovaně shledány jako oprávněné a nepomohla ani různá opatření, přijatá vedením soudu. To přitom velmi pečlivě zvážilo i prodělané závažné onemocnění kárně obviněné a její současný zdravotní stav a přihlédlo i k tomu, co uváděla při osobních pohovorech. Nebýt jejího dřívějšího onemocnění, vedení soudu by přistoupilo k radikálnímu řešení již daleko dříve než v roce 2013, kdy byl podán předchozí kárný návrh. V rámci předcházejícího kárného řízení, završeného rozhodnutím kárného senátu ze dne 27. 6. 2014, č. j. 13 Kss 3/2013 - 73 (dále též „předchozí kárné rozhodnutí“) byla kárně obviněná uznána vinou za průtahy v jí svěřených spisech, přičemž se jednalo o řadu spisů shodných se spisy uvedenými v tomto návrhu, kdy rozdíl je pouze v jiném období vytýkané nečinnosti. Přecházející kárné rozhodnutí se nijak neprojevilo v práci kárně obviněné, ta svůj styl práce nezměnila a její pracovní výsledky se naopak za doby posledních 11 měsíců zhoršily. Stav senátu 24 C ke dni 30. 6. 2013 vykazoval 359 neskončených věcí, ke dni 31. 5. 2014 se již jednalo o 562 neskončených věcí. Vzhledem k tomu, že vedení soudu již vyčerpalo všechny možnosti, jak přimět kárně obviněnou k řádnému plnění jejích pracovních povinností, je podáván tento kárný návrh, s návrhem na uložení kárného opatření ve formě odvolání z funkce soudce.

Dne 20. 10. 2014 obdržel kárný senát další návrh kárného navrhovatele, směřující proti JUDr. J. H. Tímto návrhem (evidovaným u kárného soudu pod sp. zn. 11 Kss 7/2014) byly kárně obviněné vytýkány průtahy v dalších (v návrhu blíže vymezených) spisech, a to v různých časových obdobích (rovněž v návrhu blíže upřesněných), jejichž počátek je ohraničen datem 29. 6. 2013. Tento návrh na zahájení kárného řízení byl odůvodněn zcela shodně, jako návrh předcházejí; i zde kárný navrhovatel navrhl uložení kárného opatření ve formě odvolání z funkce soudce.

Vzhledem k tomu, že oba kárné návrhy byly podány týmž navrhovatelem, směřují proti stejné soudkyni a jsou jimi vytýkána typově shodná provinění, dospěl kárný senát k názoru, že jsou dány podmínky společného řízení o těchto návrzích. Usnesením, vyhlášeném na ústním jednání, konaném dne 2. 4. 2015, proto tato řízení, postupem dle ustanovení § 23 odst. 3 trestního řádu, za použití ustanovení § 25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), spojil ke společnému projednání a rozhodnutí.

Kárně obviněná ve svém vyjádření k prvnímu kárnému návrhu odkázala na kárnou judikaturu, která vylučuje postihnout soudce za průtahy v řízení v období, kdy byl za skutek stejného typu již dříve uznán vinným. K obdobím, kde se nyní podaný kárný návrh překrývá s obdobím, o němž bylo rozhodnuto předchozím kárným rozhodnutím, by tak mělo být v souladu se zásadou ne bis in idem odhlédnuto. Dále kárně obviněná uvedla, že předchozí kárné řízení se týkalo období let 2008 až 2013, přičemž v něm bylo jasně prokázáno, že zjištěné průtahy nevznikly pouze jejím zaviněním, ale i špatnou organizací práce vedení soudu. Kárně obviněné nebyly dlouhodobě vytvořeny odpovídající pracovní podmínky (nepřiměřeně vysoký nápad věcí, nemožnost efektivně využívat práci asistenta, nesprávné rozdělení agendy EC apod.), přesto však vykazuje při vyřizování věcí přiměřený výkon. Průtahy v takovém případě nemohou být kladeny za vinu soudci, ale jde o odpovědnost vedení soudu, které soudci nevytvořilo podmínky pro řádný výkon jeho práce. Jakkoli lze připustit, že v některých konkrétních věcech kárně obviněná skutečně drobně pochybila, ve srovnání s tím, jakých chyb se dopustilo vedení soudu, jde o prohřešky zanedbatelné. Spojovat s nimi kárný návrh, požadující dokonce uložení kárného opatření ve formě odvolání z funkce soudce, je tak naprosto nepřípadné. Opakovaná kárná řízení se negativně projevila na již tak nedobrém zdravotním stavu kárné obviněné (předchozí prodělané onkologické onemocnění a s ním spojené přetrvávající problémy se štítnou žlázou a celková náchylnost k virovým onemocněním, včetně nadměrné únavy); namísto toho, aby nastoupila pracovní neschopnost, se i nadále snaží co nejlépe odvádět svou práci. I to svědčí o jejím přístupu k práci a k úkolům, které jsou na ní kladeny. Dále kárně obviněná poukázala na způsob, jakým přistupuje judikatura kárných senátů k hodnocení případů nečinnosti soudce, z pohledu existence průtahů v řízení. V tomto kontextu pak zpochybnila existenci své zaviněné nečinnosti v konkrétních spisech, které blíže konkretizovala. Taktéž upozornila, že obsah nyní provedených prověrek jejího senátu s ní nikdo z vedení soudu neprojednal a jejich výsledek je jí tak utajen. Důkazy spisem justičního odboru Ministerstva spravedlnosti č. j. 103/2010-OJ-SO/6 a dopisem téhož odboru ze dne 9. 6. 2010, navržené kárným navrhovatelem, považuje za bezpředmětné, neboť oba tyto důkazy již byly provedeny v předchozím kárném řízení, kde k nim bylo přihlédnuto. Dále kárně obviněná uvedla, že v posuzovaném období měla jen velmi omezenou možnost využívat pomoci asistentů, neboť se o asistenta dělila s dalšími třemi soudci; v období června až srpna 2014 pak zůstalo asistentské místo zcela neobsazeno. Dále konstatovala, že projednání předchozího kárného obvinění na ní mělo natolik motivující dopad, že se poté snažila v co nejkratší době ukončit spory, které byly právě v tomto řízení projednávány. S ohledem na množství těchto sporů a skutečnost, že vedením soudu nebylo učiněno žádné opatření ve smyslu zastavení nápadu do jejího senátu či jeho snížení, došlo zákonitě k tomu, že rozhodovala tyto starší věci, přičemž na věci novější se jí již nedostávala kapacita. Je tedy zřejmé, že v některých konkrétních případech skutečně mohlo dojít k průtahům přesahujícím 3 měsíce. Je však přesvědčena o tom, že jí měla být ze strany vedení soudu poskytnuta nejen přiměřena lhůta ke konsolidaci senátu, ale měly být též vytvořeny podmínky odpovídající tomu, aby dokázala staré věci vyřídit bez negativního dopadu na vyřizování nového nápadu. Vedení soudu s ní však prakticky nekomunikuje. Kárně obviněná své pracovní výkony považuje za standardní; v období května až srpna 2014 vyřídila celkem 108 věcí agendy C a 141 agendy EC. Tyto výkony svědčí o tom, že má velkou snahu o snížení rozpracovanosti. Případný argument, že by snad tyto výkony podávala až pod tlakem kárné žaloby, nemůže obstát, neboť je obecně známo, že soudci nařizují termín jednání v minimálním předstihu 6 měsíců. Jednání v uvedených věcech tedy kárně obviněná nařizovala v době, kdy nemohla mít sebemenší informaci o tom, že se proti ní připravuje další kárné řízení. S ohledem na uvedené skutečnosti má tedy za to, že kárný návrh proti ní nebyl podán zcela spravedlivě; návrh na její odvolání z funkce soudce pak považuje za nepřiměřeně přísný a neodpovídající druhu a rozsahu vytýkaného kárného provinění. Navrhla proto, aby byla kárného obvinění v plném rozsahu zproštěna; pokud kárný senát dospěje k závěru, že se kárného provinění dopustila, ponechává posouzení uložení konkrétní formy kárného opatření na kárném senátu.

V zásadě shodně se kárně obviněná vyjádřila též k druhému kárnému návrhu. I zde se vyjádřila k jednotlivým případům vytýkané nečinnosti, přičemž v konkrétních případech rozporovala správnost údajů uváděných kárným navrhovatelem. Nad rámec prvního vyjádření poukázala na fakt, že další kárný návrh se již vůbec nezmiňuje o tom, že z věcí uvedených v prvním kárném návrhu v mezidobí již skončila více než 200 věcí. Zmínila též fakt, že od října 2014 jí byla změněna soudní kancelář, což představuje zlepšení stávajícího stavu (tato kancelář již funguje tak, jak by měla); než se však podaří napravit chyby a nepořádky způsobené předchozí kanceláří, bude to ještě dlouho trvat. Stav rozpracovanosti se od doby podání předchozího kárného návrhu výrazně zlepšil; za období září až listopad 2014 kárně obviněná skončila celkem 172 věcí agendy C a 283 věcí agendy EC. Dále kárně obviněná namítla, že si kárný navrhovatel protiřečí, tvrdí-li, že ani předchozí rozhodnutí ani probíhající kárné řízení se nijak neprojevilo na její práci, přičemž současně uvádí, že úkony ve spisech byly činěny až po podání stížnosti účastníků, po provedení kontrol nebo po podání návrhu na zahájení kárného řízení. K vytvoření odpovídajících pracovních podmínek pro kárně obviněnou pak nepřispěla ani skutečnost, že vedení soudu zveřejnilo informaci o jejím probíhajícím kárném řízení. Tato skutečnost vyvolává negativní reakce účastníků řízení. Navrhovatel tak naprosto nerespektoval princip presumpce neviny a výrazně tak zhoršil pracovní podmínky kárně obviněné. Ani s tímto kárný návrhem kárně obviněná nesouhlasí a navrhuje, aby byla obvinění v plném rozsahu zproštěna; pokud kárný soud dospěje k závěru, že ke kárnému provinění došlo, ponechává úvahu o formě uloženého kárného opatření na úvaze kárného senátu.

K oběma vyjádřením kárně obviněné podal kárný navrhovatel repliky. Pokud jde o první vyjádření, zde vyjádřil nesouhlas s tvrzením kárně obviněné, že jí nebyly vytvořeny odpovídající pracovní podmínky. Uvedl, že v období let 2008 až 2013 byl v jejím senátu opakovaně zastaven nápad (naposledy od 1. 9. 2014) a asistenta měla přiděleného i v době, kdy většina soudců obvodního soudu neměla žádného. Agenda EC byla rozdělována zcela rovnoměrně do všech civilních senátů, v senátě 24 EC byl nápad dokonce nižší. Vedení soudu vytvořilo kárně obviněné podmínky pro řádný výkon její práce, což kromě jiného znamenalo i vyšší pracovní zatížení ostatních civilních soudců. V nyní posuzovaném období měla kárně obviněná k dispozici asistenta, byť se o něj v některých obdobích (v souladu se záměrem Ministerstva spravedlnosti) musela dělit s dalšími čtyřmi soudci. Ke dni 31. 5. 2014 sice u soudu skončila asistentka Mgr. V., místo ní však měla přiděleného asistenta Mgr. P. (od 1. 6. 2014), přičemž od září má k dispozici další asistentku. Průměrný měsíční nápad do jejího senátu činil k 30. 8. 2014 43 věcí. Co se týče nepříznivého zdravotního stavu kárně obviněné, vedení soudu o něm nemá bližší informace. V této souvislosti považuje nicméně vhodné poukázat na odůvodnění předcházejícího kárného rozhodnutí, z něhož vyplývá, že měl kárný navrhovatel s kárně obviněnou a jejími pracovními výkony nadstandardní trpělivost. Ve zbytku tohoto vyjádření se kárný navrhovatel vyjádřil k některým spisům, v nichž kárně obviněná namítala nesprávnost uváděných údajů.

Ve druhé replice kárný navrhovatel nad rámec již uvedeného upozornil, že námitky kárně obviněné, vztahující se k údajně nevyhovujícím pracovním podmínkám, byly již posouzeny v rámci předcházejícího kárného řízení. Kárným rozhodnutím přitom byla uznána vinou v plném rozsahu kárného návrhu, nikoliv pouze částečně, jak by snad vyplývalo z jejího vyjádření. Pokud jde o provedené úkony, zmiňované kárně obviněnou v jejím vyjádření, tyto byly učiněny až po období uvedeném v kárném návrhu a nepřímo tak potvrzují existenci průtahů v období předcházejícím. Kárně obviněná během několika dnů učinila úkony ve spisech, v nichž řadu měsíců i let předtím nekonala, ačkoliv nečinnost v některých z nich (v jiných obdobích) již byla předmětem předcházejícího kárného řízení. V této souvislosti pak kárný navrhovatel poukázal na nesprávný a nesoustředěný způsob vedení řízení kárně obviněnou v některých konkrétních věcech. K tvrzení kárně obviněné, že ke zhoršení jejích pracovních podmínek došlo i zveřejněním informace o jejím kárném řízení, kárný navrhovatel uvedl, že o této skutečnosti jen informoval nadřízený soud a Ministerstvo spravedlnosti (což je jeho povinností); médiím ani účastníkům řízení tato informace podávána nebyla. Kárný navrhovatel se též podrobně vyjádřil ke stanovisku soudcovské rady Obvodního soudu pro Prahu ze dne 17. 2. 2015 (které si v mezidobí kárný senát vyžádal). Uvedl, že toto vyjádření neodpovídá na dotaz formulovaný kárným senátem a je založeno pouze na subjektivních pocitech a názorech členů rady, bez uvedení konkrétních skutečností a pramenů, z nichž bylo čerpáno. Žádný ze členů soudcovské rady do spisů senátu 24 C nenahlížel a jejich hodnocení kvality rozhodování kárně obviněné se velmi rozchází s tím, jak je hodnocena odvolacím soudem. Nadto předseda soudcovské rady je trestním soudcem, který dokonce s kárně obviněnou nesedí ani v jedné budově. Důvodem konečného znění stanoviska je, dle názoru kárného navrhovatele, bezpochyby i velmi kamarádský vztah kárně obviněné k jedné člence soudcovské rady a obava členů rady před rozdělením spisů senátu kárně obviněné jiným soudcům, včetně čtyř členů soudcovské rady. Vedení soudu není taktéž nic známo o soudcovskou radou zmiňovaném konfliktu vedení s kárně obviněnou; v tomto ohledu se z jejího vyjádření nic určitého nepodává. Vedení soudu se ke kárně obviněné chovalo vždy korektně, pracovní věci s ní řešilo věcně a nijak nereagovalo na její četné výpady, netýkající se ani pracovních záležitostí. Kárný navrhovatel taktéž namítl nepřesnost informací o působení asistentů na civilním úseku soudu a jejich vytížení, jak se podávají z vyjádření soudcovské rady. Odmítl také tvrzení kárně obviněné, že její výkony v období července 2013 až listopadu 2014 nemají žádnou souvislost s prováděnými kontrolami a následným podáním kárného návrhu. Dle jeho názoru lze její tvrzení vyvrátit obsahem zmiňovaných spisů. Konečně kárný navrhovatel uvedl, že navrhované kárné opatření „bylo zvoleno nejen vzhledem k předchozímu kárnému trestu, ale i vzhledem k zachování přiměřenosti a stejného měřítka pro všechny soudce zdejšího soudu, když kolegyně kárně obviněné ze zdejšího soudu dostala výtku ministryně (…) podle § 8 odst. 2 písm. b) za nečinnost ve spisech (…) když se jednalo pouze o tyto čtyři spisy a dotyčná soudkyně nikdy v minulosti nebyla kárně stíhána, natož odsouzena.“

Na nařízeném ústním jednání dne 2. 4. 2015 zástupce kárného navrhovatele uvedl, že skutečnosti uváděné v obou kárných návrzích představují soustavné a zaviněné porušování povinnosti soudce. Vzhledem k tomu, že v případě kárně obviněné jde o opakované kárné provinění, je na místě navrhovat její odvolání z funkce soudce.

K dotazům kárného senátu zástupce kárného navrhovatele uvedl, že jednotlivé spisy byly ke kontrolám vybírány na základě stížnosti účastníků řízení; dále byly vybrány spisy, kde nebyl (dle údajů ISAS) po delší dobu evidován žádný pohyb.

Uvedl dále, že ke změně soudní kanceláře kárně obviněné v roce 2012 došlo z důvodů finančních restrikcí, kdy bylo nutno zredukovat 5 soudních kanceláří na civilním úseku na kanceláře 4. Zrušena proto byla kancelář, kde byl v té době nejmenší objem spisů, což byla právě ta, kde působila i kárně obviněná. Jednotliví soudci následně přešli do zbývajících kanceláří. Pokud jde o výtky kárně obviněné k fungování této kanceláře, zástupce kárného navrhovatele uvedl, že ví, že si kárně obviněná na ní stěžovala a žádala, aby byla situace nějak řešena. Žádná oficiální stížnost z její strany však vznesena nebyla, přičemž on sám ve spisech nezjistil (například z úředních záznamů soudců), že by kancelář zadané úkoly neplnila. Navíc tato kancelář podléhala zvýšené kontrole dozorčí úřednice, a to v souvislosti s předcházejícím kárným řízením. Kárně obviněné bylo posléze vyhověno, kdy došlo k její výměně s jinou soudkyní civilního úseku, která s fungováním své soudní kanceláře nebyla taktéž spokojena. Zástupce kárného navrhovatele přitom zdůraznil, že žádný jiný soudce si na činnost předmětné soudní kanceláře nestěžoval.

K dotazům týkajícím se obsazení senátu kárně obviněné asistenty a kvalitou jejich práce zástupce kárného navrhovatele uvedl, že kárně obviněná měla asistenta (minimálně v rozsahu ¼) i v době, kdy je většina soudců neměla. I on sám se ve prospěch kárně obviněné asistenta a justičního čekatele vzdal, s ohledem na situaci, která panovala v jejím senátu. V jednom období byli kárně obviněné přiděleni dokonce 2 asistenti; kdy přesně to bylo, by bylo možné dohledat z příslušných rozvrhů práce, on sám si to již přesně nepamatuje. K osobě asistenta Mgr. P. zástupce kárného navrhovatele uvedl, že kárně obviněná mohla jeho kapacity využívat skutečně jen z jedné čtvrtiny, i toto využití však bylo na úkor jiné soudkyně, které byl původně přidělen a která proti takovému opatření protestovala. Nikdo se soudců (tedy ani kárně obviněná) si na práci tohoto asistenta nestěžoval.

Pokud jde o jeho vztahy s kárně obviněnou, ty, ze své strany, označil za korektní, přičemž upozornil, že v době nemoci kárně obviněné jí pomáhal i s prací v jejím senátu. Celkově se jí snažil pomáhat různými způsoby, nenalezl však obvykle odpovídající reakci na její straně. V této souvislosti upozornil, že vedení soudu bralo ohled na její nepříznivý zdravotní stav. Problémy v jejím senátu se táhnou již zhruba od roku 2000, v roce 2008 proto proběhla v jejím senátě kontrola; k podání kárného návrhu ovšem nebylo nakonec přistoupeno právě proto, že kárně obviněná závažně onemocněla. Jakým způsobem kárně obviněná komunikuje s předsedou soudu, mu není známo.

Ke způsobu, jakým jsou soudcům vytýkány nedostatky v jejich práci a jak jsou řešeny, zástupce kárného navrhovatele uvedl, že obvykle se tak děje ústně, nikoliv však například na pracovních poradách. Co se týče výběru senátů, ve kterých bude provedena kontrola, systém je takový, že každého čtvrt roku se provádí kontrola spisu starších časových řad, každého půl roku jsou, dle pokynů městského soudu, vybrány 2 senáty, kde je provedena celková kontrola. Soudci jsou o této kontrole vždy minimálně jeden měsíc předem upozorněni. Dochází-li k opakovaným kontrolám konkrétního senátu, jde o jedno z opatření v případě, kdy byly při předchozí kontrole v tomto senátu zjištěny nedostatky.

K dotazu, v jakém časovém horizontu by, dle jeho názoru, mohlo být při stávajícím pracovním nasazení kárně obviněné dosaženo v senátu 24 C odpovídajícího stavu, zástupce kárného navrhovatele uvedl, že by to vyžadovalo delší čas, rozhodně však považuje za vyloučené, aby se tak stalo v horizontu zhruba třech měsíců, jak uvádí kárně obviněná.

Kárně obviněná ve své výpovědi především odmítla, že by vytýkané průtahy vznikly jejím zaviněním. Opakovaně žádala o zlepšení pracovních podmínek, nikdo se s ní však nebavil. Po léčbě absolvované v roce 2008 zůstal její senát beze změn (věci v něm zestárly), měla nicméně za to, že situaci zvládne sama (nechtěla, aby jí bylo pomáháno na úkor kolegů). Na zlepšení stavu v senátu 24 C měla a má zájem, vzniklá situace jí mrzí, zejména ve vztahu k účastníkům řízení. Vzniklý stav rozhodně není vyvolán jejím nezájmem o práci. Naopak, několik let vyvíjí enormní pracovní nasazení (pracuje o víkendech, nečerpá dovolenou), což se ovšem opět negativně projevuje na jejím zdravotním stavu. Pokud jde o pomoc ze strany asistentů, ta je omezená, asistenti se věnují i jiným činnostem, pracují i pro jiné soudce. Konkrétně asistent Mgr. P. pro ni napsal pouze zhruba 10 rozsudků, ze zhruba 200 věcí v agendě EC, které vyřídila v létě. Po návratu z pracovní neschopnosti se snažila primárně vyřizovat věci starších časových řad (což se jí i daří), logicky však se jí již nedostává kapacita na provádění potřebných úkonů v novějších věcech. Zásadní podíl na vytýkaných nedostatcích v jejím senátu spatřuje ve změně soudní kanceláře, ke které došlo na přelomu let 2011 a 2012. Provedená změna pro ni byla překvapením a došlo k ní za situace, kdy byl již její senát ve výrazně lepším stavu. S předchozí kanceláří byla spokojená, se změnou kanceláře proto nesouhlasila, nikdo na to však nebral zřetel. Kancelář, ke které byla přidělena od roku 2012, nepracovala dobře (nebyly jí předkládány spisy, nebyly v nich řádně zařazovány listiny, apod.). Od počátku měla nedobré vztahy i s vedoucí kanceláře, která se vůči ní chovala nekorektně, například nabádala účastníky řízení, aby si na ní stěžovali. Fakt, že tato kancelář dobře nefungovala, je známa všem, včetně místopředsedy soudu JUDr. H. Když si na práci této kanceláře oficiálně stěžovala, do tří měsíců byl na ní podán (předchozí) kárný návrh, jakkoli stav v jiných senátech na civilním úseku byl horší, než tomu bylo v senátě 24 C. Za této situace se již bála učinit o nedostatcích práce soudní kanceláře úřední záznam do spisu; stejně by to k ničemu nevedlo. Ostatní kolegové si na špatnou práci kanceláře nestěžovali ze stejných důvodů.

K dotazům kárného senátu kárně obviněná potvrdila, že podání předcházejícího kárného návrhu spojuje právě se svou stížností na soudní kancelář; neví o tom, že by kontrola předcházející tomuto návrhu byla iniciována nadřízeným soudem, neboť jím byla vždy hodnocena kladně.

Po absolvovaném kárném řízení se obávala, že by jí, v případě dalších stížností na kancelář, mohla být různým způsobem znepříjemňována práce. S výhradami se tedy i nadále obracela jen neformálně na místopředsedu soudu JUDr. H., přičemž poukazovala i na nezvladatelné množství věcí ve svém senátu a nesouhlasila s přidělováním věcí do tohoto senátu ze senátu jiných, když její spisy jiným soudcům nikdy přidělovány nebyly. Se stížnostmi se obracela i na ředitelku správy soudu, a to opakovaně, o čemž předložila důkazy v předcházejícím kárném řízení. Předseda soudu s ní nekomunikuje zhruba 4 roky; poslední komunikace proběhla tím, že jí položil telefon. Na soudcovskou radu se v záležitosti předmětné soudní kanceláře obracela, ale toliko neformálně. Soudcovská rada její výhrady tlumočila vedení, avšak bez úspěchu.

K dotazům týkajícím jejího zdravotního stavu kárně obviněná uvedla, že onkologicky je již vyléčena, v důsledku tohoto prodělaného onemocnění se však má vyvarovat nadměrné zátěže a stresů, má také sníženou imunitu. Prodělala též několik bolestivých zákroků a její zdravotní stav vyžaduje soustavnou medikaci; po aplikaci léků jí nebývá dobře. Důsledkem prodělaného onemocnění je též poškození štítné žlázy.

Svou nižší pracovní výkonnost v posuzovaném období odůvodňuje zejména nepořádkem ve spisech způsobených předchozí soudní kanceláří, kdy nikoli nevýznamnou část svého času musela věnovat žurnalizaci spisů, zakládání listin do přílohových obálek apod. Snažila se taktéž primárně vyřídit věci starších časových řad a věci složitější. Její pracovní výkon se zvýšil už v létě roku 2014, kdy vyřídila zhruba 200 věcí agendy EC, neboť pro to byly příhodné pracovní podmínky. Po převedení pod současnou soudní kancelář vše již funguje, jak má. Kancelář si své povinnosti plní dobře a má též přidělenou schopnou asistentku. V důsledku toho došlo již k výraznému snížení počtu nevyřízených věcí na současný stav okolo 310 věcí. Nestane-li se nic nepředvídatelného, má za to, že v horizontu dvou až třech měsíců stav nedodělků sníží na hodnotu odpovídající jiným senátům.

Na dotaz, kolik jednání v posuzovaném období v průměru týdně nařizovala, uvedla, že s odstupem času na to neumí odpovědět. V roce 2013 a 2014 sice dovolenou čerpala, často však na místo pracovní neschopnosti, a to z důvodu výrazného propadu platu v době pracovní neschopnosti.

Na dotaz zástupce kárného navrhovatele, zda asistentu Mgr. P. přidělovala nějakou práci, odpověděla kladně s tím, že ho přesně instruovala, co má udělat. Mgr. P. na to zareagoval tím, že požadované úkony není v žádném případě schopen stihnout; toto jeho stanovisko chápala, neboť soudkyně, ke které byl jinak přidělen, byla v zoufalé situaci. V létě 2014 ho donutila alespoň k napsání 10 bagatelních rozsudků. V této souvislosti poznamenala, že na nečinnost Mgr. P. si stěžovala i soudní kancelář.

K dotazu, zda jí byl v letech 2011 až 2014 zastavován nápad, uvedla, že v roce 2014 se tak stalo pouze jednou (v září), v roce 2013 si na zastavení nápadu nevzpomíná. Pokud jde o rok 2012, předseda soudu, na kterého se s tímto požadavkem obrátila, jí sdělil, že v senátě, kde byl tři čtvrtě roku zastaven nápad, je nutné již nápad obnovit. Vůči jiným soudům však předseda soudu vystupoval vstřícněji. Kárně obviněná připustila, že v roce 2012 jí byl krátkodobě nápad zastavován, a to v období jejích onemocnění.

K dotazu, zda jí byla po návratu z dlouhodobé nemoci namítnuta i jiná varianta, než převzetí stávajícího senátu 24 C, kárně obviněná uvedla, že jí bylo mlhavě nabídnuto, aby pak pracovala na jakýchsi starých dědických věcech, které po sobě zanechala soudkyně, která podala rezignaci. Na tento návrh nepřistoupila, neboť věděla, že senát je v hrozném stavu; nabídka byla též časově ohraničena a především neviděla důvod, proč by se neměla věnovat své stávající práci (které, na rozdíl od agendy dědické, rozumí), a to za situace, kdy kolegové na civilním úseku zoufale potřebovali pomoc. O zkrácený pracovní úvazek nežádala, naopak pracovala víc, než by mělo být obvyklé. Předpokládala tehdy, že vzdor prodělanému závažnému onemocnění dá senát v rozumné době do pořádku.

V rámci nařízeného ústního jednání byly předsedou senátu sděleny výsledky přípravného řízení, provedeného v souladu s ustanovením § 13 zák. č. 7/2002 Sb.

Kárný senát si především od kárného navrhovatele vyžádal předložení spisů, ve kterých byla kárně obviněné soudkyni vytýkána nečinnost. S výjimkou 20 spisů (o nichž bude pojednáno dále) byly kárnému senátu předloženy všechny požadované spisy, případně jejich ověřené kopie. Kárný senát se s jejich obsahem seznámil a i účastníkům řízení bylo na nařízeném ústním jednání umožněno seznámit se s jejich obsahem postupem vyplývajícím z ustanovení § 213 trestního řádu (ve spojení s ustanovením § 25 zákona č. 7/2002 Sb.).

Dále si kárný senát vyžádal u Obvodního soudu pro Prahu 5 osobní spis kárně obviněné. Z jeho obsahu vyplývá, že JUDr. H. byla jmenována soudkyní v roce 1994, přičemž po celou dobu působí jako předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 5. S výjimkou kárného postihu v roce 2013 nejsou z obsahu osobního spisu patrny žádné negativní výhrady k její práci. V rozhodném období (20. 3. 2013 až 20. 10. 2014) jsou evidovány celkem 3 její pracovní neschopnosti, a to v období od 15. 4. 2013 do 24. 4. 2013, od 20. 6. 2013 do 27. 6. 2013 a od 14. 1. 2014 do 30. 1. 2014.

Z předložených rozvrhů práce Obvodního soudu pro Prahu 5 za roky 2012 až 2014 bylo zjištěno, že v roce 2012 působilo na občanskoprávním úseku soudu celkem 25 soudců, z nichž 22 vyřizovalo věci napadající do rejstříků C, EC a Nc; tito soudci též vykonávali v mimopracovní době úkony v přípravném řízení trestním a agendu předběžného opatření dle ustanovení § 76a a § 76b občanského soudního řádu (v rámci týdenní pohotovostní služby mimo pracovní dobu). S výjimkou místopředsedy soudu a soudce, kterému napadaly věci s cizím prvkem, bylo všech zmiňovaných 22 soudců včetně kárně obviněné (soudní oddělení 24 C a 124 EC) shodně zatíženo ve všech jmenovaných rejstřících až do výše 100 % nápadu. Pro kárně obviněnou a dalších 9 soudců vykonávala v té době činnost jedna vyšší soudní úřednice. Změny v rozvrhu práce ze dne 20. 4. 2012, 13. 7. 2012 a 1. 11. 2012, související s personálními změnami na obvodním soudu (rozdělení agendy rejstříků 17 C a 17 EC), se v senátě kárně obviněné projevily stejným způsobem, jako u ostatních soudců. Prakticky stejná situace se podává z rozvrhu práce pro rok 2013. V této době již kárně obviněná disponovala jinou asistentkou, kterou sdílela se třemi dalšími soudci. Pokud jde o změny tohoto rozvrhu práce, od 1. 2. 2013 byl z důvodu plánovaného odchodu soudkyně JUDr. H. do důchodu a kvůli značně neuspokojivému stavu senátu 4 C zastaven nápad do tohoto senátu. Od 1. 4. 2013 do 30. 6. 2013 byl z důvodu dlouhodobé nepřítomnosti soudkyně JUDr. H. zastaven nápad do senátu 5 C. Ze změn rozvrhu práce však neplyne, že by v důsledku výše popsaných změn mělo dojít k nerovnoměrnému nápadu věcí ostatním soudcům, včetně kárně obviněné. Zcela shodný obraz rozdělování agendy na civilním úseku je patrný též z rozvrhu práce pro rok 2014. Oproti předcházejícímu rozvrhu práce došlo pouze ke snížení nápadu soudkyni, u které byl předpokládán její odchod na mateřskou dovolenou, jiné soudkyni byl v souvislosti s jejím nástupem do funkce dorovnáván nápad. Pokud jde o využívání asistentů, v roce 2014 byla kárně obviněné (a společně s ní třem dalším soudcům) přidělena stávající asistentka; od 1. 6. 2014 vykonával tuto funkci asistent Mgr. P., který byl od 1. 9. 2014 nahrazen další asistentkou. V souvislosti s trvající nepřítomností některých soudců a odchodem či návratem jiných soudců byl od 4. 3. 2014 zastaven nápad do senátu 17 C a od 1. 12. 2014 do senátu 7 C; obnoven byl naopak nápad do senátu 35 C (od 4. 3. 2014), 5 C (od 28. 4. 2014), 42 C (od 1. 9. 2014) a 4 C (od 1. 11. 2014). Tyto změny se však v nápadu do senátu kárně obviněné neprojevily. Od 1. 9. 2014 do 30. 11. 2014 pak byl zastaven nápad do senátu kárně obviněné (24 C), a to s poukazem na probíhající kárné řízení, dlouhodobé pracovní výsledky kárně obviněné a stav jejího senátu.

Z přehledů výkonnosti jednotlivých soudců Obvodního soudu pro Prahu 5, které si kárný senát vyžádal, vyplývá, že v období 2. pololetí roku 2013 činil průměrný měsíční nápad do senátu kárně obviněné zhruba 40 věcí; šlo o stejný nápad jako do ostatních senátů. Průměrný přepočtený výkon kárně obviněné v tomto období činil v agendě C 30,9 věcí měsíčně, což by byl nejnižší výkon ze všech soudců civilního úseku. Pokud jde o počet neskončených věcí, v červnu 2013 vykazoval senát kárně obviněné celkem 359 věcí, v prosinci 2013 to bylo již 438 věcí. Tento počet nedodělků byl (kromě senátů 35 C, 46 C a 49 C, kde došlo ke zvýšení nápadu z důvodu dorovnávání) jednoznačně nejvyšší. U ostatních soudců civilního úseku počet nedodělků v celoroční bilanci prakticky nerostl. Stav věcí vyšších časových řad v senátě kárně obviněné byl v tomto období v podstatě neměnný. V období ledna až září 2014 byl průměrný měsíční nápad věcí do senátu kárně obviněné stejný jako v předcházejícím období a odpovídal nápadu ostatních soudců civilního úseku. Průměrný nepřepočtený výkon kárně obviněné v agendě C činil 25 věcí měsíčně, počet neskončených věcí narostl do září 2014 na celkem 593 věcí. Stejně jako v předcházejícím období šlo nejvyšší stav nedodělků ze všech soudců civilního úseku, přičemž u ostatních soudců zůstával počet nedodělků prakticky konstantní. Co se týče věcí starších časových řad, v senátu 24 C počet věcí starších jednoho roku rostl, počet věc starších tří a pěti let zůstával zhruba konstantní. V období měsíců října a listopadu 2014 (tedy až po podání druhého kárného návrhu) napadlo do senátu kárně obviněné v agendě C 0 věcí, respektive jedna věc, vyřízeno bylo 87, respektive 114 věcí a počet neskončených věcí vykazoval hodnotu 506, respektive 394 věcí. Z přehledů vyřizování věcí agendy EC bylo dále zjištěno, že v měsíci v květnu 2014 vykazovala kárně obviněná celkem 200 neskončených věcí, z toho 45 věcí starších 3 let a 155 věcí starších jednoho roku (což činilo téměř jednu polovinu všech nedodělků v této agendě u obvodního soudu), v měsíci srpnu 2014 vykazovala již jen 67 nedodělků, v září 33 nedodělků a v měsíci listopadu pouze 12 neskončených věcí.

Od Obvodního soudu pro Prahu 5 si kárný senát vyžádal též přehled struktury věcí rozhodnutých kárně obviněnou v agendách E a EC v letech 2013 a 2014. Z jeho obsahu se podává, že v roce 2013 bylo z celkového počtu 261 skončených věcí v agendě C skončeno celkem 30 % věcí nemeritorně, v roce 2014 představoval počet nemeritorně skončených věcí (z celkového počtu 460 věcí) 21 %. V agendě EC bylo v roce 2013 kárně obviněnou z celkového počtu 64 věcí skončeno nemeritorně 48 % věcí; v roce 2014 bylo v této agendě za celkového počtu 222 věcí nemeritorně skončeno pouze 9 % věcí.

Dále si kárný senát opatřil vyjádření soudcovské rady Obvodního soudu pro Prahu 5, a to ve vztahu k osobě kárně obviněné a k hodnocení pracovních podmínek na civilním úseku tohoto soudu v letech 2013 a 2014. Ze zápisu ze zasedání soudcovské rady Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 2. 2015 se podává, že soudcovská rada nesouhlasí s výhradami kárného navrhovatele k práci kárně obviněné, přičemž zejména poukazuje na skutečnost, že jde o soudkyni zkušenou, pečlivou a odborně zdatnou, což potvrzují i výsledky odvolacích řízení, kde jsou její rozhodnutí v naprosté většině případů potvrzována. Příčiny vzniku nepříznivého stavu v senátu 24 C spatřuje soudcovská rada v kombinaci více nepříznivých faktorů. Jde především o trvalé vysoký nápad věcí, špatné fungování předchozí soudní kanceláře a existenci dlouhodobě napjatých vztahů s vedením soudů, které neprojevilo reálnou snahu kárně obviněné pomoci a vzniklou situaci řešit. Za zásadní důvod, který nepříznivý stav v senátu 24 C vyvolal, soudcovská rada považuje závažné onemocnění, které kárně obviněnou v její pracovní činnosti dlouhodobě výrazně omezovalo. Dále soudcovská rada uvedla, že stav v senátu kárně obviněné se postupně zlepšuje, daří se jí snižovat počet nevyřízených věcí starších časových řad a vykazuje též velmi vysokou výkonnost. Lze přitom očekávat, že tento nastoupený trend kárně obviněná i nadále udrží. Pomoc asistentů kárně obviněné v rozhodném období označila soudcovská rada za omezenou, neboť na civilním úseku sdílí vždy 4 soudci jediného asistenta; pokud jde o asistenta Mgr. P., ten v roce 2014 vykonával primárně práci na exekučním oddělení a byl také přiřazen do senátu 6 C. Co se týče navrhovaného kárného opatření, dle názoru soudcovské rady by odvolání JUDr. H. z funkce soudce bylo, vzhledem k jejím předchozím zdravotním problémům a vysoké kvalitě práce, nespravedlivé, a to navíc za situace, kdy je patrný prokazatelně zlepšující se stav v jejím senátu.

V rámci prováděného dokazování bylo dále zjištěno, že JUDr. H. byla kárným senátem již v minulosti uznána vinnou ze spáchání kárného provinění. Rozhodnutím ze dne 27. 6. 2013, č. j. 13 Kss 3/2013 – 73, byla uznána vinnou ze zavinění nedůvodných průtahů v celkem 258 případech, za což jí bylo uloženo kárné opatření ve formě snížení platu o 20 % na dobu jednoho roku (účinky tohoto kárného rozhodnutí nejsou dosud zahlazeny – viz ustanovení § 24 zákona č. 6/2002 Sb.). Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že kárně obviněná se v předchozím kárném řízení primárně hájila tím, že v roce 2008 prodělala onkologickou léčbu, jejíž důsledky mají nadále nepříznivý vliv na její zdravotní stav. Dále poukazovala na nekvalitní práci soudní kanceláře a konflikty s její vedoucí. Kárný senát tuto obhajobu kárně obviněné nepřijal. Poukázal především na její prokazatelně nižší výkonnost ve srovnání s ostatními soudci civilního úseku, a konstatoval též, že podíl soudní kanceláře na vzniku průtahů v senátě 24 C nebyl prokázán. Dále kárný senát upozornil, že nedostatky v práci kárně obviněné s ní byly již vedením soudu projednány, a to v rámci vyřizování stížností, které byly povětšinou vyhodnoceny jako důvodné. Uložené kárné opatření zdůvodnil kárný senát tím, že jakkoli byl zjištěn velký počet spisů, v nichž kárně obviněná způsobila průtahy (a to především dlouhodobé), návrhu na její odvolání z funkce soudce nebylo vyhověno, neboť se jedná teprve o její první kárné provinění.

Kárný senát se dále seznámil s obsahem záznamů o provedených kontrolách v senátu 24 C, provedených v období od 20. 2. 2014 do 3. 6. 2014, pod sp. zn. 60 Spr 290/2014, 60 Spr 473/2014, 60 Spr 519/2014, 60 Spr 660/2014, 60 Spr 715/2014 a 60 Spr 767/2014. Tyto kontroly byly provedeny dílem dozorčí úřednicí soudu (na základě pokynu ředitelky správy soudu), dílem místopředsedou soudu JUDr. H. Ve všech případech byly konstatovány nedostatky při práci kárně obviněné se spisy; obsahově tato zjištění odpovídají tvrzením uvedeným v kárných návrzích.

Dále byla kárnému senátu kárným navrhovatelem předložena fotokopie korespondence vedení Obvodního soudu pro Prahu 5 s justičním odborem Ministerstva spravedlnosti ČR (u obvodního soudu vedeno pod Spr 210/2010), týkající se vyřizování stížností na průtahy v blíže konkretizovaných soudních věcech. Kárný senát nicméně důkaz těmito listinami neprováděl, neboť nevykazují souvislost s nyní projednávanou věcí.

Kárný senát se dále seznámil s obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 61 St 40/2014, který se týká vyřízení stížnosti na průtahy v řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 24 C 185/2012. Z odpovědi místopředsedy soudu JUDr. H. ze dne 27. 8. 2014 vyplývá, že stížnost byla shledána důvodnou, neboť zaviněním kárně obviněné došlo, v řízení k průtahům.

Kárnému senátu byly dále kárně obviněnou předloženy fotokopie lékařských zpráv a nálezů z období od 27. 4. 2012 do 29. 10. 2014 (u ústního jednání byly dány originály těchto listin k nahlédnutí). Z jejich obsahu vyplývá, že kárně obviněná prodělala v roce 2008 onkologickou léčbu a do budoucna bylo doporučeno její endokrinologické sledování. Dle endokrinologických zpráv má potíže se štítnou žlázou, nedochází však k progresi tohoto stavu; bylo též opakovaně konstatováno, že kárně obviněná se cítí být unavená s celkově nedobrou kondicí, podstupuje také antidepresivní terapii.

U nařízeného jednání byl konečně obhájcem kárně obviněné předložen e-mail, který zaslal dne 27. 6. 2013 místopředseda soudu JUDr. H. soudcům tohoto soudu (se statusem vysoké důležitosti). Místopředseda soudu v něm sděluje: „Dne 27. 6. 2013 po celodenním jednání byla kolegyně H. shledána zcela vinnou v celém rozsahu kárného návrhu s tím, že se jedná o zaviněné a ničím neomluvitelné průtahy ve velkém množství spisů. Kárné opatření senát NSS uložil 20 % platu na jeden rok. Odvolání z funkce bylo zvažováno, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o první kárnou žalobu, byl trest zvolen nižší. Jedná se (dle evidence NSS) od počátku působení tohoto senátu (tedy od roku 2009) o nejvyšší trest, který tento senát za průtahy uložil při první kárné žalobě. Vyšší trest uložil při prvé žalobě jen jednou – soudci za falšování více protokolů a výroků již vyhlášených rozhodnutí.“

Návrhy na provedení dalších důkazů nebyly žádnou ze stran vzneseny.

Zástupce kárného navrhovatele ve svém závěrečném návrhu uvedl, že skutečnosti uvedené v kárném návrhu byly prokázány a je tedy zřejmé, že kárně obviněná se kárného provinění dopustila. Kárný navrhovatel proto i nadále na podaném kárném návrhu trvá, a to včetně navrhovaného kárného opatření.

Obhájce kárně obviněné v závěrečném návrhu uvedl, že kárně obviněná existenci vytýkaných průtahů nepopírá, je však otázkou, zda k nim došlo výlučně jejím zaviněním, nebo též přičiněním vedení soudu. Považuje za prokázané, že od doby předchozího kárného postihu nebyly kárně obviněné vytvořeny odpovídající pracovní podmínky, přičemž vedení soudu tyto problémy fakticky neřeší. Jestliže jí za situace, kdy vykazovala 250 až 300 neskončených věcí, nebyl zastaven nápad (jako tomu bylo u jiné soudkyně), nebylo jí vyhověno s požadavkem na výměnu soudní kanceláře a bylo přistoupeno jen k dalším kontrolám a posléze k podání kárných návrhů, považuje za evidentní, že snahou vedení soudu je se jí zbavit. Pokud se ve spolupráci s novou soudní kanceláří kárně obviněné podařilo výrazně zlepšit stav jejího senátu, je evidentní, že vytýkaná zjištění nejdou na vrub její liknavosti. Kárně obviněná je soudcem 19 let a pokud by nebyla kvalitní soudkyní, muselo by se to zjistit již dříve. Existenci drobných nedostatků ve své práci kárně obviněná nepopírá, považuje však za nutné zohlednit i svůj zdravotní stav a psychickou zátěž, které je ze strany vedení soudu vystavována. Ke kvalitě jejího rozhodování nebyly nikdy žádné negativní připomínky, vytýkána je jí jen nedostatečná kvantita a rychlost rozhodování, to však nejsou hodnoty, které by měly být akcentovány na úkor kvality rozhodování. Ze všech těchto důvodů obhájce kárně obviněné navrhl, aby byla kárně obviněná obvinění zproštěna; pokud by kárný senát přece jen shledal, že nějaké zavinění na celé situaci nese, pak adekvátním kárným opatřením rozhodně není odvolání z funkce soudce. Takové opatření by bylo nepřiměřeně tvrdé, zejména ve srovnání s jinými případy, kdy jej bylo užito.

Kárně obviněná využila svého práva posledního slova. Uvedla, že popírá, že ke změně soudní kanceláře v roce 2012 došlo proto, aby jí bylo pomoženo. Její senát byl do této kanceláře včleněn navíc a podle toho k němu také bylo kanceláři přistupováno. Odmítá také, že by dočasné přidělování asistentů pro ni mělo být nějakým bonusem; celé roky asistenta neměla (měli je jiní, například před odchodem do důchodu) a považuje tedy za normální, že po svém návratu z onkologické léčby asistenta dostala. Praktická pomoc asistentů však byla značně omezena, neboť vykonávali i jinou práci a věnovali se dalším aktivitám. Zopakovala, že nevznášela formální stížnosti proti práci soudní kanceláře a nečinila ve spisech ani tomu odpovídající úřední záznamy, vycházela však z toho, že takové postupy v minulosti nevedly k nápravě a naopak jen zhoršily vztahy s kanceláří, v důsledku čehož bylo vykonávání její práce ještě obtížnější. Kárně obviněná popírá, že by s ní byly nedostatky v její práci projednávány a že by byla předem upozorněna na zamyšlené prověrky jejího senátu. Upozornila, že komunikace s vedením soudu naprosto nefunguje, například o podání kárného návrhu se dozvěděla od soudního poslíčka. Nechápe, proč je až nyní označována za nekvalitního soudce, když například v roce 2004 byla odvolacím soudem hodnocena zcela opačně.

Kárný senát, poté co konstatoval, že návrh na zahájení kárného řízení byl podán v rámci otevřených lhůt, stanovených v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., dospěl po vyhodnocení dokazovaní provedeného u ústního jednání, k závěru, že návrh na zahájení kárného řízení je v převážné části důvodný.

Jsou-li soudci jako kárné provinění (§ 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“) vytýkány průtahy v jemu svěřených věcech, tedy nedostatečná snaha o to, aby věci byly co nejrychleji projednány a rozhodnuty a účastníkům řízení tak byla poskytnuta rychlá a účinná ochrana jejich práv (zde viz § 6 o. s. ř., a § 100 odst. 1 o. s. ř.), je úkolem kárného senátu nejprve ověřit, že kárným navrhovatelem tvrzená nečinnost (a její rozsah) v jednotlivých věcech reálně nastala; následně je nutno posoudit, zda takto případně zjištěná období nečinnosti již překračují určitou akceptovatelnou mez a je-li splněna i tato podmínka, je nutné zhodnotit, zda lze tyto objektivně existující průtahy v řízení klást za vinu kárně obviněnému soudci.

V projednávané věci kárný senát nahlédnutím do jednotlivých soudních spisů (respektive jejich ověřených kopií) ověřil, že kárnými návrhy tvrzená období nečinnosti v zásadě odpovídají realitě. Výjimkou byly pouze případy, kdy kárnému senátu příslušné spisy, případně výpisy ze systému ISAS, předloženy nebyly (celkem 20 případů). Vzhledem k tomu, že úkolem kárného senátu není vyhledávat a opatřovat důkazní prostředky podporující tvrzení uvedená v kárném návrhu (viz § 9 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.), bylo k těmto případům přistupováno tak, že tvrzení uvedená v kárném návrhu nelze ověřit. V některých případech (o nichž bude pojednáno dále, v rámci vyhodnocení jednotlivých vytýkaných případů) kárný senát v návrzích zaznamenal drobný nesoulad v datech konstatovaných úkonů; v případech, kdy takto vymezené období vytýkané nečinnosti bylo kárně obviněné ku prospěchu, vycházel kárný senát z těchto údajů, v opačných případech vycházel z reálně zjištěného počátku či konce nečinnosti. Tento přístup vychází z premisy, dle které je v otázce vymezení vytýkaného skutku kárný senát vázán rozsahem kárného návrhu (srov. § 9 odst. 2, věta druhá á contrario zákona č. 7/2002 Sb.). Zbývá dodat, že v případech, kdy doba vytýkané nečinnosti nebyla v kárném návrhu omezena, ukončil kárný senát toto období nejpozději ke dni podání kárného návrhu, bez ohledu na to, zda nečinnost (dosahující průtahů v řízení) byla zjištěna i po tomto datu.

S vymezením období, v němž může být zvažována existence postižitelných průtahů v řízení, úzce souvisí i účinky předcházejícího kárného rozhodnutí. Nejvyšší soud ČR, v době, kdy byl soudem kárným, totiž opakovaně konstatoval, že „není možné opětovně vyvozovat kárnou odpovědnost soudce pro stejnou povahu jemu vytýkaného jednání, pro které již byl (byť v omezenějším rozsahu) za stejné časové období kárně postižen. Vycházel totiž z premisy, že „skutková podstata kárného provinění je naplněna zaviněným jednáním byť jen v jediné věci, mělo-li takové jednání za následek ohrožení důvěry v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, samozřejmě za splnění i hmotněprávní podmínky kárného provinění, tj. určitého stupně závažnosti“ (rozhodnutí ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. 1 Skno 17/2008; obdobně též rozhodnutí ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 1 Skno 8/2006). Tento právní názor převzala i judikatura tohoto kárného soudu (viz například rozhodnutí ze dne 14. 9. 2010, č. j. 13 Kss 2/2010 – 87, či ze dne 29. 4. 2014, č. j. 11 Kss 10/2013 - 83), a to minimálně pokud jde o případy kárné odpovědnosti soudců. Jestliže tedy předchozím rozhodnutím tohoto kárného soudu ze dne 27. 6. 2013, č. j. 13 Kss 5/2013 - 34 byla JUDr. H. uznána vinnou tím, že zaviněným porušením svých povinností způsobila průtahy v celkem v 258 případech, v různých obdobích, vymezených prosincem roku 2011 a datem 19. 3. 2013, nejednalo se o jednotlivá kárná provinění, ale o jediný kárný delikt, spočívající v pokračování v neplnění soudcovských povinností v uvedeném období. Pokud tedy bylo v nyní posuzované věci v některých případech shledáno, že se nečinnost kárně obviněné soudkyně částečně překrývá s obdobím, za které již byla dříve (byť v jiných soudních věcech) uznána vinnou ze spáchání kárného provinění stejného druhu, bylo nutno, z hlediska dovození kárné odpovědnosti, od tohoto období odhlédnout. Opačný přístup by vedl k porušení zásady ne bis in idem.

Kárný senát se tedy dále zabýval tím, zda doba zjištěné nečinnosti kárně obviněné soudkyně přesahuje v jednotlivých případech akceptovatelnou mez, tedy lze-li v jednotlivých případech hovořit o existenci průtahů v řízení. Kárný senát ve svých rozhodnutích opakovaně upozorňuje, že práce soudce je činností navýsost intelektuální a kreativní, která se ze své povahy vzpírá možnosti jakéhokoliv normování, či jiným snahám o stanovení pevných lhůt, v jejichž rámci měl být ten který úkon v řízení učiněn. Přestože zákonodárce v některých případech stanovil nejen lhůty pro vydání rozhodnutí ale i lhůty pro provedení jiných úkonů, směřujících ke skončení věci (viz např. § 181 odst. 3 trestního řádu), obecně platí, co bylo vysloveno výše; občanský soudní řád (dle kterého bylo postupováno ve všech posuzovaných případech) vyslovuje pouze obecný požadavek, aby účastníkům byla poskytnuta rychlá a účinná ochrana jejích práv (§ 6 a § 100 odst. 1 citovaného zákona). Nelze přitom reálně očekávat, že vždy a ve všech soudních řízeních na sebe budou jednotlivé úkony soudce (či jím pověřené osoby) plynule navazovat, a je tedy nutno vždy individuálně stanovit určitou hranici, kdy existující nečinnost již atakuje požadavek na co nejrychlejší projednání a rozhodnutí věci, vyslovený obecně pro všechny typy soudního řízení v ustanovení § 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Z tohoto pohledu tedy v některých případech může být za průtah v řízení považována nečinnost po dobu i jen několika týdnů, v jiných případech bude nečinnost akceptovatelná i v řádech řady měsíců.

Kárná judikatura se při posuzování této otázky ustálila na názoru, že za průtah lze považovat nejen případy nečinnosti absolutní, tedy situace, kdy v posuzovaném období neučinil soudce ve spisu žádný úkon, ale i případy, kdy sice takový úkon učiněn byl, avšak nešlo o úkon, který by mohl reálně směřovat ke skončení věci; tyto modality je nutno důsledně odlišovat.

Posuzování případů posledně uvedených je v praxi velmi obtížné, neboť soudce má při řešení konkrétního případu možnost postupovat různými způsoby. Zvolí-li postup, který se zpětně jeví jako nevhodný, či nestandardní, nemusí jít nutně o jeho pochybení, tím méně pak o jeho zaviněné neplnění povinností soudce. Aby na takový úkon mohlo být nahlíženo tak, že byl učiněn ve zjevném rozporu s požadavkem zákona na co nejrychlejším projednání a rozhodnutí věci, muselo by se jednat o zjevný exces ve smyslu jeho naprosté iracionality, účelovosti (ryze formálně provedený úkon, který byl učiněn jen proto, aby došlo k přerušení stávající nečinnosti), apod. Jinak řečeno, je-li konkrétní postup v řízení výlučně věcí úvahy soudce, pak i za situace, kdy volí v konkrétním případě méně vhodné kroky (úkony), nelze od existence takových úkonů odhlédnout, nepřekračují-li hranici, kdy lze hovořit o zcela neefektivním způsobu vedení řízení. Při hodnocení těchto úkonů je také nutno přihlédnout ke kontextu posuzovaného soudního řízení, neboť i neefektivní úkony, které nedosahují intenzity výše popsané, mohou ve svém vzájemném kontextu vést k závěru, že soudce nevedl řízení dostatečně soustředěně, důsledně a veden snahou věc efektivně skončit; i v těchto případech pak nelze vyloučit, že by takový postup soudce mohl být hodnocen jako zaviněné porušení jeho povinností. Současně je však nutno upozornit, že existují-li důvodné pochybnosti o tom, že se posuzovaný úkon soudce zcela vymyká racionálnímu postupu v soudním řízení, je nutno aplikovat obecnou zásadu trestního procesu, a to zásadu in dubio pro reo.

Ať již jde o případy nečinnosti absolutní (tedy nebyl-li v posuzovaném období učiněn soudcem žádný úkon) či nečinnosti relativní (úkon sice učiněn byl, ale z důvodů výše popsaných se na něj hledí, jako by učiněn nebyl), kárný senát konstantně zastává názor, že je nutno odlišovat případy, kdy standardní postup v soudním řízení předpokládal učinění úkonu jednoduchého, spíše administrativní povahy, u něhož nebylo třeba právní úvahy, od případů, kdy byla věc již způsobilá k meritornímu projednání či k vydání jiného rozhodnutí, tedy případů, kdy se soud již zabýval (měl zabývat) skutkovým a právním hodnocením věci, tedy tím, co tvoří jádro soudcovské činnosti. Jakkoliv nelze stanovit obecně platnou a neměnnou časovou hranici nečinnosti, od níž by bylo možné dovozovat intenzitu kárné odpovědnosti soudce, v případě, kdy měl být proveden pouze jednoduchý úkon (vybrání soudního poplatku, předložení spisu s odvoláním nadřízenému soudu, rozhodnutí o ryze procesním návrhu v nekomplikovaných případech, apod.), hranicí za níž již nečinnost soudce není možné akceptovat, bývá obvykle lhůta tří měsíců (viz například rozhodnutí tohoto soudu ze dne 22. 6. 2011, č. j. 11 Kss 11/2009 – 224, ze dne 20. 3. 2014, č. j. 16 Kss 9/2013 – 91, a ze dne 26. 6. 2014, č. j. 11 Kss 1/2014 - 70); znovu je však nutno připomenout, že jde o časovou hranici orientační, která může být korigována s ohledem na konkrétní charakteristiky posuzovaného případu. V případech, kdy se nejedná o nečinnost tohoto druhu (tedy nečinnost při provádění jednoduchých úkonů) je stanovování jakýchkoliv časových hranic z povahy věci vyloučeno a tyto situace tak musí být posuzovány vždy přísně individuálně, a to zejména z pohledu celkového zatížení soudce, stáří posuzované věci, dodržování časových řad při vyřizování věcí, výkonnosti soudce, atd.

V nyní posuzované věci se při stanovení referenční hodnoty pro provádění tohoto typu úkonů nabízí kritérium, určené již předcházejícím kárným rozhodnutím. Kárný senát má za to, že vyslovil-li již v jiné kárné věci, týkající se však téže soudkyně a na základě srovnatelného skutkového pozadí (stav téhož soudního senátu, v období zhruba jednoho roku před podáním prvního z kárných návrhů v této věci), svůj názor na to, kdy již lze nečinnost považovat za průtahy v řízení, lze oprávněně očekávat, že adresát takového rozhodnutí (kárně obviněná) se s tímto názorem seznámí a odpovídajícím způsobem na něj ve své další práci zareaguje. Jestliže tedy předcházející kárné rozhodnutí ze dne 27. 6. 2013 označilo za průtahy v řízení situaci, kdy kárně obviněná „neučinila žádný úkon ve věcech starších 1 roku po dobu 1 roku a více“, lze tuto referenční hodnotu vztáhnout i na nyní posuzovanou věc, neboť jde nejen o požadavek racionální, ale (z důvodů výše popsaných) měl by být pro kárně obviněnou i bezpečně předvídatelný. Sluší se v této souvislosti dodat, že ve zmiňovaném kárném rozhodnutí byla stanovena v některých případech i kritéria přísnější (nečinnost přesahující bez dalšího 6 měsíců), nicméně kárný senát vycházel z kritéria pro kárně obviněnou nejpříznivějšího, neboť důvody rozdílného přístupu k některým posuzovaným případům, nejsou z jeho odůvodnění vždy jasně seznatelné. V nyní posuzované věci tak u tohoto typu případů bylo uplatněno výlučně popsané kritérium (v dalším textu na něj, pro lepší srozumitelnost, bude odkazováno jako na „pravidlo 1/1“).

Z uvedených východisek tedy kárný senát přistoupil k hodnocení jednotlivých případů vytýkané nečinnosti.