5 As 18/2017 — Nejvyšší správní soud

5 As 18/2017- 15 - text 5 As 18/2017 - 18 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: T. H., zastoupen Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem Paprsková 1340/10, Praha 4, proti žalovanému: Obvodní soud pro Prahu 7, se sídlem Ovocný trh 14, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2016, č. j. 8 A 153/2016 – 34, takto: Věc s e p o s t u p u j e rozšířenému senátu. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) dne 8. 12. 2015 požádal žalovaného o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), ohledně soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 7 (žalovaného) JUDr. Renaty Polákové. Stěžovatel konkrétně žádal o poskytnutí těchto informací: 1) Kdy byla JUDr. Renata Poláková jmenována soudkyní, u kterých soudů a na jakých úsecích a po jakou dobu působila?; 2) U kterého soudu a po jakou dobu vykonávala čekatelskou praxi?; 3) Byly v minulosti na ni podány nějaké stížnosti; pokud ano, kdy a komu, z jakého důvodu, kdo je šetřil a s jakým výsledkem bylo šetření uzavřeno a kým?; 4) Byla jí v minulosti uložena výtka; pokud ano, kdy, z jakého důvodu, bylo proti ní vedeno kárné řízení; pokud ano, kdy, z jakého důvodu a s jakým výsledkem?; 5) Jakého hrubého příjmu dosáhla za roky 2012, 2013, 2014 a 2015 s uvedením všech příjmů za každý kalendářní rok celkem; v případě roku 2015 za každý měsíc?; 6) V jakém roce je JUDr. Renata Poláková narozena a v které obci má trvalé bydliště? [2] Dne 23. 12. 2015 zaslal žalovaný stěžovateli odpověď, kterou stěžovatel nepovažoval za vyčerpávající a dne 20. 1. 2016 podal stížnost na postup při vyřizování jeho žádosti o informace podle § 16a odst. 1 písm. c) informačního zákona. Stěžovatel ve stížnosti namítal, že z odpovědi žalovaného ze dne 23. 12. 2015, č. j. 11 Si 241/2015, plyne, že „dle možností dohledávání v našem informačním systému“ bylo dohledáno pět stížností (ze dnů 11. 7. 2012, 31. 12. 2014, 17. 6. 2015, 15. 6. 2015 a 22. 7. 2015), které byly shledány jako nedůvodné. Všechny byly podány jako stížnost na nevhodné chování soudních osob. Z odpovědi dále vyplynulo, že JUDr. Renata Poláková byla jmenována soudkyní v roce 1995 a od tohoto roku až dosud působí u žalovaného. Podle stěžovatele je uvedená odpověď neúplná a jeho žádost tedy byla vyřízena jen částečně. Jmenovaná je totiž soudkyní od roku 1995, přičemž informační systém ISAS byl u pražských soudů zaveden až v roce 2004. Pokud se tedy žalovaný omezil jen na možnosti dohledávání v uvedeném informačním systému, je informace, která byla stěžovateli poskytnuta, neúplná, protože mělo být využito všech evidenčních pomůcek soudu (tedy i rejstříků vedených v listinné podobě) a popřípadě též osobního spisu jmenované soudkyně. [3] Rozhodnutím ze dne 8. 11. 2016, č. j. MSP-257/2016-OSV-OSV/3, Ministerstvo spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“) stížnost stěžovatele zamítlo a postup žalovaného potvrdilo. [4] Dne 24. 8. 2016 podal stěžovatel u městského soudu žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného. [5] Dne 16. 11. 2016 byla stěžovateli na jeho elektronickou adresu doručena zpráva od žalovaného, podle níž mu žalovaný zasílá v příloze požadované informace. V příloze uvedené zprávy však dle tvrzení stěžovatele nebyly žádné informace, ale rozhodnutí ministerstva ze dne 8. 11. 2016, jehož písemné vyhotovení již bylo stěžovateli doručeno poštou. [6] V záhlaví označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu stěžovatele zamítl. S odkazem na § 16a odst. 5 informačního zákona a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2009, č. j. 4 Ans 4/2009 – 86, a ze dne 30. 3. 2016, č. j. 6 As 21/2016 – 42, městský soud dovodil, že stěžovatel nejprve postupoval v souladu s právem, jestliže podal žalobu na ochranu proti nečinnosti vůči žalovanému za stavu, kdy měl za to, že jeho žádost o poskytnutí informací nebyla zcela vyřízena (informace mu byly poskytnuty jen částečně, aniž by bylo vydáno rozhodnutí o odmítnutí žádosti, pokud se jedná o zbývající požadované informace) a podal stížnost podle § 16a odst. 1 písm. c) informačního zákona, o níž nebylo včas rozhodnuto. Nicméně městský soud podle § 81 odst. 1 s. ř. s. rozhodoval na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. Městský soud konstatoval, že skutkový stav ke dni jeho rozhodnutí vychází z rozhodnutí ministerstva ze dne 8. 11. 2016, č. j. MSP-257/2016-OSV/3, jímž byl podle § 16a odst. 6 písm. a) informačního zákona postup žalovaného potvrzen a stížnost stěžovatele zamítnuta. Uvedeným rozhodnutím tedy bylo dle městského soudu potvrzeno, že žalovaný postupoval správně a žádost stěžovatele vyřídil v celém rozsahu. Nebylo tedy povinností žalovaného rozhodnout, byť by jen o částečném, odmítnutí žádosti. Vydáním rozhodnutí ministerstva skončila jakákoli nečinnost žalovaného a žaloba není důvodná. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [7] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dne 16. 1. 2017 kasační stížnost, jejíž důvody podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [8] Namítá, že bezvýsledné vyčerpání procesních prostředků na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 s. ř. s. je dáno nejen tam, kde nadřízený správní orgán na takový procesní prostředek (v daném případě stížnost podle § 16a informačního zákona) vůbec nereaguje, ale i tam, kde takovou stížnost zamítne a postup povinného subjektu potvrdí. Takové rozhodnutí nadřízeného orgánu o stížnosti není rozhodnutím v materiálním smyslu a nelze jej napadnout správní žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí o stížnosti podle § 16a informačního zákona není pro soud závazné a není určující pro závěr soudu o tom, zda žádost byla vyřízena v plném rozsahu a zda správní orgán je ohledně (části) žádosti o informace nečinný. Uvedený závěr je povinen učinit správní soud sám. Postup správních orgánů, který městský soud aproboval, představuje „pohyb v kruhu“. Stěžovateli byly poskytnuty neúplné informace, o zbytku žádosti nebylo žalovaným rozhodnuto, ale na základě rozhodnutí ministerstva (prý) nečinnost žalovaného netrvá, přičemž rozhodnutí ministerstva nelze napadnout žalobou. Popsaná situace nemá řešení a vylučuje stěžovatele ze soudní ochrany jeho práv. [9] Podle stěžovatele žalovaný postupoval nezákonně, pokud mu nejprve dne 23. 12. 2015 zaslal neúplnou informaci a poté mu dne 16. 12. 2016 zaslal sdělení, že mu posílá požadované informace, přestože mu v příloze elektronické zprávy žádné informace nezaslal, jak bylo výše uvedeno. [10] Stěžovatel připouští, že pokud žalovaný nemá požadované informace, jedná se o důvod k odepření jejich poskytnutí. V takovém případě ovšem bylo povinností žalovaného vydat rozhodnutí o (částečném) odmítnutí žádosti, což se nestalo. [11] Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku městského soudu. [12] Žalovaný konstatoval, že stížnost stěžovatele spolu se spisovým materiálem postoupil k rozhodnutí ministerstvu až po uplynutí lhůty stanovené § 16a odst. 5 informačního zákona. V tomto směru své pochybení uznává. Je ovšem přesvědčen, že stěžovateli jím požadované informace řádně poskytl a při poskytnutí informací stěžovateli nepochybil. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti. III. Důvody předložení věci rozšířenému senátu [13] Při posuzování věci pátý senát zjistil, že v otázce, zda rozhodnutí o stížnosti podle § 16a odst. 6 písm. a) informačního zákona je rozhodnutím podle § 65 odst. 1 s. ř. s., proti němuž se lze bránit žalobou u správního soudu, není judikatura Nejvyššího správního soudu jednotná. [14] Čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 6. 4. 2017, č. j. 4 As 12/2017  21, ve skutkově obdobné věci [rovněž se jednalo o případ, kdy ministerstvo podle § 16a odst. 6 písm. a) informačního zákona postup povinného subjektu potvrdilo a stížnost stěžovatele zamítlo] mezi týmiž účastníky dospěl k závěru: „Podstatné pro posouzení věci je, že se stěžovatel žalobou domáhal rozhodnutí žalovaného o žádosti o informace ze dne 8. 12. 2015 a ne rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti o stížnosti proti způsobu vyřízení žádosti. Taková žaloba by ostatně nebyla ani přípustná, neboť rozhodnutí o stížnosti dle § 16a zákona č. 106/1999 Sb. není ani rozhodnutím o věci samé ani osvědčením ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. Vydání rozhodnutí Ministerstvem spravedlnosti tedy pro posouzení důvodnosti žaloby nemá žádný význam (pozn. – podtrženo pátým senátem). Názor, že by nečinnostní žaloba ve věcech práva na informace měla směřovat k rozhodnutí o stížnosti dle § 16a zákona č. 106/1999 Sb. odmítl Nejvyšší správní soud již v rozsudku ze dne 29. 10. 2009, č. j. 4 Ans 4/2009 - 86: „Argumentaci stěžovatele, že napřed se měl žalobce soudně bránit nečinnostní žalobou proti nečinnosti při vyřizování stížnosti podané proti postupu stěžovat