1 As 290/2019 — Nejvyšší správní soud

1 As 290/2019- 44 - text pokračování 1 As 290/2019 - 46 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. P. L., zastoupen Mgr. Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem Bozděchova 97/2, Ústí nad Labem, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 2. 2019, č. j. 10.99000003/19-002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2019, č. j. 11 A 106/2019  28, takto: I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2019, č. j. 11 A 106/2019  28, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Ivě Jónové, se přiznává odměna za zastupování ve výši 8.228 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým žalovaná nevyhověla jeho žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby. Městský soud měl za to, že žaloba neobsahuje náležitosti stanovené v § 71 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť se vůbec nevěnovala obsahu napadeného rozhodnutí, a proto usnesením ze dne 3. 7. 2019, č. j. 11 A 106/2019  21, žalobce vyzval, aby tuto vadu odstranil, zejména aby vymezil žalobní body, z nichž bude patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Zároveň žalobce poučil o následcích nedoplnění požadovaných náležitostí ve stanovené lhůtě. Žalobce reagoval na tuto výzvu podáním doručeným městskému soudu dne 26. 7. 2019. Městský soud však dospěl k závěru, že žalobce ani v tomto podání neuvedl nic stran nezákonnosti napadeného rozhodnutí a podaná žaloba tak trpí vadou, která nebyla ani k výzvě soudu odstraněna. Soud proto žalobu v souladu s § 37 odst. 5 s. ř. s. odmítl. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [2] Žalobce (stěžovatel) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. [3] Stěžovatel uvedl, že z jeho podání - z žaloby a jejího doplnění na základě výzvy soudu (stejně jako ze všech podání, která činí k soudům i k žalované) - bylo seznatelné, že není schopen sám svými silami doplnit vylíčení konkrétních skutkových a právních náležitostí (resp. není schopen správně činit požadované úkony v řízení či adekvátně reagovat na výzvy soudu), a to s ohledem na svůj věk (je mu již 81 let) a s ním spojené zřejmé zdravotní problémy. [4] Vzhledem k tomu, že v soudním řádu správním není zastoupení upraveno komplexně, užijí se dle stěžovatele v souladu s § 64 s. ř. s. v případě potřeby příslušná ustanovení zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zejména jeho § 29 o ustanovení opatrovníka. Do doby, než se ustanovený zástupce nebo opatrovník ujme zastupování, neběží účastníkovi řízení lhůty (viz § 56 o. s. ř.). Stěžovatel rovněž odkázal na podmínky jmenování opatrovníka dle § 465 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dále zmínil § 30 o. s. ř., podle něhož účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, a to za v tomto ustanovení uvedených podmínek. Zdůraznil přitom, že například v situaci, kdy formálně nedošlo k omezení svéprávnosti, ač stav účastníka mohl toto omezení opodstatňovat, lze ustanovit opatrovníkem advokáta, vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka, který není schopen plnohodnotně hájit své zájmy (k tomu viz např. usnesení ÚS ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. III. ÚS 2951/07). [5] Soud měl stěžovatele poučit o možnosti ustanovení zástupce pro účely řízení o žalobě, popřípadě mu ustanovit zástupce ex offo bez poučení, pokud bylo zjevné, že stěžovatel žádal o ustanovení právního zástupce žalovanou, splňoval podmínky pro osvobození od soudních poplatků a v řízení proti němu stála právě žalovaná disponující právními odborníky. Z tohoto pohledu došlo k porušení práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků. Z podání stěžovatele bylo zřejmé, že nedovede formulovat své požadavky bez zjevné „rozjetosti“, nesouvislosti myšlení a konstruování požadavků. Nestandardnímu zdravotnímu psychickému stavu může napovídat i množství napadaných věcí, které stěžovatel podrobně popsal v žalobě, stejně jako množství právníků, které svými podáními napadl. V řízení před městským soudem nastalo nebezpečí prodlení (v souvislosti s výzvou k odstranění vad žaloby), a proto mu měl soud postupem dle § 35 s. ř. s. a § 29 o. s. ř. ustanovit vhodného opatrovníka pro řízení. Soud tedy jednal nezákonně, pokud stěžovatele o možnosti ustanovení zástupce nepoučil. Stěžovateli byl v důsledku odmítnutí žaloby zamezen přístup k soudu, neboť si zjevně nedokázal sám zajistit na své náklady advokáta. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu stěžovatel uvedl, že městský soud porušil jeho základní lidská práva, zejména čl. 36 odst. 2 Listiny, § 37 odst. 2 Listiny a čl. 6 Úmluvy. [6] Žalovaná se ve stanovené lhůtě ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [7] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [8] Kasační stížnost je důvodná. [9] Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že směřuje-li kasační stížnost proti usnesení soudu o odmítnutí žaloby, připadá v úvahu pouze důvod podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu. Pod tento důvod spadá také případ, kdy vada řízení před soudem měla nebo mohla mít za následek vydání nezákonného rozhodnutí o odmítnutí návrhu (viz např. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004  98, č. 625/2005 Sb. NSS). [10] V posuzované věci není sporu o tom, že stěžovatel podal k městskému soudu žalobu, která nesplňovala náležitosti ve smyslu § 71 s. ř. s., a tuto vadu neodstranil ani k výzvě soudu ve svém podání doručeném soudu dne 26. 7. 2019. Stěžovatel se však domnívá, že městský soud pochybil, pokud mu sám neustanovil zástupce či opatrovníka pro řízení o žalobě, nebo ho alespoň nepoučil o možnosti o ustanovení zástupce soudem požádat. [11] Podle § 35 odst. 10 věty první s. ř. s. „[n]avrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát; hotové výdaje zástupce a odměnu za zastupování osoby uvedené v odstavci 2 platí v takovém případě stát“. [12] Z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že zástupce může být účastníku řízení ustanoven pouze na jeho návrh, soud tedy není oprávněn zástupce ustanovit podle vlastní úvahy nebo z úřední povinnosti. Neexistence návrhu na ustanovení zástupce představuje dle judikatury Nejvyššího správního soudu nedostatek podmínek řízení a způsobuje zmatečnost případného usnesení o ustanovení zástupce (rozsudek ze dne 21. 10. 2009, č. j. 4 Ads 135/2009  82). Městský soud tedy nemohl stěžovateli ustanovit zástupce dle § 35 odst. 10 s. ř. s. z úřední povinnosti (bez návrhu stěžovatele). Takový postup by nebyl správný ani v režimu § 30 o. s. ř., na který stěžovatel rovněž poukazoval, neboť i zde je ustanovení advokáta soudem podmíněno návrhem účastníka řízení. [13] Nejvyšší správní soud rovněž nepřisvědčil kasační argumentaci, že měl městský soud stěžovatele považovat za procesně nezpůsobilého a z toho důvodu mu ustanovit opatrovníka. [14] Podle § 33 s. ř. s. je účastník způsobilý samostatně činit v řízení úkony (tj. má procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti. Procesní způsobilost se tedy odvíjí od hmotněprávního pojmu svéprávnosti vymezeného v § 15 občanského zákoníku. Podle § 29 o. s. ř. „[n]ení-li zastoupena fyzická osoba, která jako účastník řízení nemůže před soudem samostatně jednat, ustanoví jí předseda senátu opatrovníka, jeli tu nebezpečí z prodlení. […]“. Jde tedy o situace, kdy osoba není procesně způsobilá a zároveň nemá zákonného zástupce. Z jednání stěžovatele před městským soudem však nelze dovodit, že by stěžovatel nebyl schopen v soudním řízení samostatně jednat. Procesní nezpůsobilost nelze vyvozovat toliko ze skutečnosti, že stěžovateli je již 81 let a trápí ho s tím spojené zdravotní problémy, nebo že činí rozsáhlá a nepřehledná podání k soudům a správním orgánům. Stěžovatel byl schopen podat žalobu k soudu a také včas reagovat na výzvu k odstranění jejích vad. Pouze ze skutečnosti, že se jeho žaloba míjela s podstatou řízení u žalo