5 Afs 1/2020 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 1/2020- 48 - text  5 Afs 1/2020 - 54 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: a) Střední škola Sion High School, Hradec Králové, se sídlem Na Kotli 1201, Hradec Králové, b) Mateřská škola Sion, Hradec Králové, se sídlem Na Kotli 1201, Hradec Králové, zast. advokátem Mgr. Liborem, Zbořilem, se sídlem V jámě 699/1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2019, č. j. 31 Af 32/2019 – 84, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 11. 2019, č. j. 31 Af 32/2019  84, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2019, č. j. MSMT-20477/2019-4 a č. j. MSMT–20469/2019-4, jsou nicotná. III. Usnesení Krajského úřadu Královehradeckého kraje ze dne 23. 4. 2019, č. j. KUKHK–6554/SM/2019-21, ze dne 25. 4. 2019, č. j. KUKHK-6669/SM/2019–21, ze dne 25. 4. 2019, č. j. KUKHK-5253/SM/2019–21, ze dne 25. 4. 2019, č. j. KUKHK-6581/SM/2019–22, ze dne 25. 4. 2019 č. j. KUKHK-6664/SM/2019–22, a ze dne 25. 4. 2019, č. j. KUKHK–5239/SM/2019–22, jsou nicotná. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyním k rukám jejich advokáta Mgr. Libora Zbořila náhradu nákladů řízení o žalobě a řízení o kasační stížnosti celkem ve výši 33 297 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zrušena rozhodnutí stěžovatele ze dne 4. 7. 2019, č. j. MSMT-20477/2019-4 a č. j. MSMT-20469/2019-4, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. [2] Žalobci v průběhu ledna 2019 shodně podali u Krajského úřadu Královéhradeckého kraje 1) žádost o poskytnutí dotace dle zákona č. 306/1999 Sb., o poskytování dotací soukromým školám, předškolním a školským zařízením (dále jen „zákon o poskytování dotací soukromým školám“), na období od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2019, 2) žádost o zvýšení dotace dle zákona o poskytování dotací soukromým školám na období od 1. 1. 2019 do 31. 8. 2019 a 3) žádost o zvýšení dotace na období školního roku 2019/2020. Krajský úřad těmto žádostem nevyhověl. Řízení o první a druhé žádosti usnesením zastavil z důvodu zjevné právní nepřípustnosti; třetí žádost zamítl, neboť pro uzavření smlouvy o poskytnutí dotace nebyly splněny podmínky podle § 5 odst. 3 zákona o poskytování dotací soukromým školám. Žalovaný rozhodl o odvoláních každého z žalobců společným rozhodnutím, kterým zamítl všechna odvolání a rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. [3] Stěžovatel vycházel při rozhodování o prvních dvou žádostech žalobců ze skutečnosti, že žádost o poskytnutí dotace a zvýšení dotace podle zákona o poskytování dotací soukromým školám se podává na příští školní rok, a to ve lhůtě stanovené v § 2 odst. 1 písm. a) nebo b) uvedeného zákona. Žádost o poskytnutí dotace na školní rok 2018/2019 by tedy musela být doručena krajskému úřadu nejpozději do 31. 1. 2018 [dle písm. a)], případně do 30 dnů od doručení rozhodnutí o zápisu do školského rejstříku, i v tomto případě však nejpozději do 31. 8. 2018 [dle písm. b)]. Žalobci ale doručili první a druhé žádosti až v průběhu ledna 2019, tedy značně opožděně. Konstatoval dále, že podle § 1 odst. 1 zákona o poskytování dotací soukromým školám se dotace (a její zvýšení) poskytuje zde vyjmenovanému výčtu osob, přičemž žalobci do tohoto výčtu spadají teprve od 1. 1. 2019, kdy se jejich zřizovatelem stal Sion, z.s., což ale neznamená, že mohli žádat o dotaci a její zvýšení na zbývající část tehdy probíhajícího školního roku 2018/2019, navíc v mimořádném termínu, neboť zákon o poskytování dotací soukromým školám nic takového nepřipouští. [4] Pokud jde o třetí žádosti žalobců (žádosti o zvýšení dotace na školní rok 2019/2020), stěžovatel odkázal na § 5 odst. 3 písm. a) zákona o poskytování dotací soukromým školám, podle něhož podmínkou pro zvýšení dotace je, že žadatel dostává dotaci na školní rok probíhající v době podání žádosti; dalším nezbytným předpokladem je také, že bude pobírat dotaci na příští školní rok, jelikož se zvýšená dotace počítá právě z této dotace. V projednávané věci by tato podmínka byla naplněna, kdyby žalobci dostávali dotaci dle zákona o poskytování dotací soukromým školám ve školním roce 2018/2019 i ve školním roce 2019/2020. Jelikož dotace na školní rok 2018/2019 žalobcům přiznána nebyla, nemají nárok ani na poskytnutí zvýšené dotace ve školním roce 2019/2020. [5] Stěžovatel přisvědčil žalobcům v tom, že v důsledku změny jejich zřizovatele se změnily podmínky pro poskytování dotací ze státního rozpočtu na jejich činnost, odmítl však, že by mohl v žalobcích jakkoliv vzbudit legitimní očekávání, že krajský úřad s nimi uzavře smlouvy o poskytnutí a zvýšení dotace; pravidla, za kterých mohou být dotace ze státního rozpočtu poskytnuty právnické osobě vykonávající činnost soukromé školy nebo školského zařízení, stanoví závazně zákon o poskytování dotací soukromým školám. Školský zákon sice v § 142 odst. 2 stanoví, že školy a školská zařízení mají nárok na přidělování finančních prostředků ze státního rozpočtu, zároveň však dle § 160 odst. 4 téhož zákona platí, že finanční prostředky ze státního rozpočtu se poskytují v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem, kterým je právě zákon o poskytování dotací soukromým školám. Žalovaný zároveň podotkl, že žalobci mohou využívat dalších finančních zdrojů, zejména z vlastních příjmů, z prostředků zřizovatele, popřípadě jiných osob. [6] Žalobci napadli rozhodnutí stěžovatele u krajského soudu samostatnými žalobami podanými podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud spojil dle § 39 odst. 1 s. ř. s. tyto žaloby ke společnému projednání. [7] V žalobě žalobci mimo jiné namítali, že neposkytnutím finančních prostředků ze státního rozpočtu, na které mají školy zapsané ve školském rejstříku nárok, se dostávají do situace, kdy nemohou veřejnou službu řádně plnit, přestože se k tomu zavázali. V této souvislosti odkázali na § 142 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Poukázali na to, že nová soukromá škola může na začátku své existence zvolit takový počet žáků, který je schopna zvládnout, ovšem již existující škola počet žáků v průběhu vzdělávání redukovat nemůže; proto by na školy po změně zřizovatele nemělo být nazíráno jako na nové. Nikoli vlastní vinou se ocitli v určitém legislativním vakuu; změnou zřizovatele z registrované církve na zapsaný spolek se dostali do jiného systému poskytování dotací školám. Zatímco dotace poskytované církevním školám jsou administrovány přímo ministerstvem, a to v cyklu kalendářních let, dotace poskytované soukromým školám jsou administrovány příslušnými krajskými úřady a jsou poskytovány v cyklu školních roků. Uvedli, že při změně zřizovatele navíc postupovali na základě pokynů stěžovatele, který jim doporučil provést změnu zřizovatele ke konci kalendářního roku a následně tento postup svým rozhodnutím odsouhlasil. Žalobcům tak vzniklo legitimní očekávání ve správnost daného postupu a byli v dobré víře, že práva na poskytování dotací jim zůstanou zachována i po této přeměně; vycházeli ze zásady presumpce správnosti správního aktu, domnívali se, že postup změny zřizovatele, jehož harmonogram jim doporučil a následně schválil žalovaný, je jediný správný a jakožto takový obstojí i v dalších řízeních před orgány státní správy (a to včetně řízení o žádosti o dotace). [8] Krajský soud se nejprve zabýval tím, zda jsou podané žaloby přípustné. Konstatoval, že žalobci napadli výše specifikovaná rozhodnutí žalovaného žalobami podle § 65 a násl. s. ř. s., dotace podle zákona o poskytování dotací soukromým školám jsou ale poskytovány na základě veřejnoprávní smlouvy dle § 17 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „rozpočtová pravidla“), nikoli na základě rozhodnutí dle § 14 a násl. rozpočtových pravidel. Krajský soud poukázal na rozsudek NSS ze dne 25. 10. 2017, č. j. 2 Afs 245/2016 – 43, z něhož vyplývá, že ochranu proti neuzavření smlouvy o poskytnutí (zvýšení) dotace představuje žaloba na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením dle § 82 a násl. s. ř. s. (rozhodnutí žalovaného, které bylo předmětem soudního přezkumu v jím posuzované věci, prohlásil NSS za nicotná). Krajský soud nicméně neshledal účelné žalobce vyzývat k překvalifikaci žaloby. Svůj postup odůvodnil přitom skutkovou odlišností případu, konkr. tím, že ve věci posuzované Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 2 Afs 245/2016 byla žádost o zvýšení dotace podaná mateřskou školou vyřízena tím způsobem, že správní orgán prvního stupně žadat