58 Co 115/2020 — Nejvyšší správní soud

Konf 1/2021- 13 - text  Konf 1/2021 - 17 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Tomáše Rychlého, JUDr. Pavla Simona a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl o návrzích náměstka ministra vnitra pro státní službu a státní tajemnice v Ministerstvu průmyslu a obchodu, na rozhodnutí kompetenčních sporů mezi nimi a Obvodním soudem pro Prahu 1 a Městským soudem v Praze, a dalších účastníků sporů vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 15/2019 a sp. zn. 21 C 57/2019, o náhradu škody a nemajetkové újmy: žalobce Mgr. V. P., a žalovaná Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, IČ 47609109, t a k t o : I. Věci vedené u zvláštního senátu pod sp. zn. Konf 1/2021 a sp. zn. Konf 2/2021 se spojují ke společnému projednání a nadále budou vedeny pod sp. zn. Konf 1/2021. II. Příslušný vydat rozhodnutí ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 15/2019 a sp. zn. 21 C 57/2019, o náhradu škody a nemajetkové újmy, je soud. III. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2020, čj. 58 Co 115/2020  50, a ze dne 22. 5. 2020, čj. 62 Co 131/2020  40, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 2. 2020, čj. 21 C 57/2019  36, a ze dne 4. 2. 2020, čj. 21 C 15/2019  27, se zrušují. O d ů v o d n ě n í : [1] Návrhy doručenými zvláštnímu senátu dne 4. 1. 2021 a dne 21. 1. 2021 se náměstek ministra vnitra pro státní službu a státní tajemnice v Ministerstvu průmyslu a obchodu (dále též „navrhovatelé“) domáhali, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. (dále jen „zvláštní senát“) rozhodl tvrzené kompetenční spory ve věcech vedených u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 21 C 57/2019 a sp. zn. 21 C 15/2019. [2] Z předložených spisů vyplynuly následující skutečnosti: [3] Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (vedenou pod sp. zn. 21 C 15/2019, zde věc Konf 2/2021) dne 1. 2. 2019 se žalobce domáhá náhrady škody ve výši 300 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu státního tajemníka v Ministerstvu průmyslu a obchodu, který měl v letech 2015 až 2018 nečinně přihlížet šikanóznímu chování tehdejšího představeného žalobce Mgr. F. N. vůči jeho osobě. Ve snaze dosáhnout odchodu žalobce z jeho služebního místa použil Mgr. N. postupně tři verze vykonstruovaného služebního hodnocení za rok 2016, zpracovaného v rozporu s příslušnými právními a služebními předpisy a dlouhodobě uplatňoval vůči žalobci šikanózní chování (pomluvy, neoprávněné výtky a dopisy, zadávání nesmyslných a neoprávněných úkolů, nezadávání žádných služebních úkolů, ukládání povinností neodpovídajících oboru služby, stálá kritika, ponižující výroky, snižování pracovních schopností a znalostí). Další nesprávný úřední postup spatřoval žalobce v přístupu státního tajemníka v Ministerstvu průmyslu a obchodu ke stížnostem [ze dne 2. 5. 2017, 24. 5. 2017, 5. 6. 2017, 9. 6. 2017, 10. 7. 2017, 25. 7. 2017, 4. 8. 2017 (2 stížnosti), 15. 8. 2017, 17. 8. 2017, 18. 8. 2017, 21. 8. 2017, 25. 8. 2017, 20. 11. 2017 (2 stížnosti) a 22. 11. 2017], které žalobce podal na svého tehdejšího představeného Mgr. F. N. ke služebnímu hodnocení žalobce za rok 2016. Dále se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 700 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí státního tajemníka v Ministerstvu průmyslu a obchodu o platu ze dne 27. 4. 2017, čj. MIPOX025JH8N, které bylo zrušeno rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu ze dne 2. 8. 2017, čj. MV764024/OSK2017. [4] Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (vedenou pod sp. zn. 21 C 57/2019, zde věc Konf 1/2021) dne 29. 4. 2019 se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 500 000 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 1 500 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nečinnosti státního tajemníka v Ministerstvu průmyslu a obchodu, který měl dlouhodobě nečinně přihlížet šikanóznímu chování a jednání Mgr. F. N., jakožto nadřízeného žalobce, vůči žalobci a neřešit stížnosti (ze dne 2. 5. 2017, 24. 5. 2017, 5. 6. 2017, 9. 6. 2017, 10. 7. 2017, 25. 7. 2017, 4. 8. 2017, 15. 8. 2017, 17. 8. 2017, 18. 8. 2017, 21. 8. 2017, 25. 8. 2017, 20. 11. 2017 a 22. 11. 2017), jež žalobce podal na jeho chování, jednání a postup. Škoda měla spočívat v nezaviněném nedostatku informací o skutečném odměňování a odměnách srovnatelného státního zaměstnance nepostiženého šikanou přímých nadřízených představených a vycházet z rozdílu mezi dosaženým a potenciálním platovým tarifem, osobním příplatkem a poskytovanými odměnami za období od podání první stížnosti v květnu 2017, která nebyla řádně vyřízena podle příslušných právních předpisů. [5] Obvodní soud pro Prahu 1 usneseními ze dne 4. 2. 2020, čj. 21 C 15/2019  27, a ze dne 3. 2. 2020, čj. 21 C 57/2019  36, řízení zastavil (výrok I) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena státnímu tajemníku v Ministerstvu průmyslu a obchodu (výrok II), a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (výrok III). [6] Nedostatek pravomoci v obou rozhodnutích odůvodnil Obvodní soud pro Prahu 1 poukazem na § 124 a § 10 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „zákon o státní službě“), a rozsudek ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2470/2012, v němž Nejvyšší soud uvedl, že o výkon státní moci nejde tam, kde stát nevystupuje v tzv. vrchnostenské pozici, nýbrž kde vstupuje do právních vztahů jako jejich účastník rovný s účastníky dalšími. U nároků, kde stát vystupuje jako zaměstnavatel, je dána pracovněprávní odpovědnost. Služební vztahy jsou svou podstatou vztahy státně zaměstnanecké s určitými modifikacemi, které mohou evokovat jisté rysy výkonu veřejné moci, avšak příslušné služební zákony obsahují konkrétní právní úpravu odpovědnosti za škodu v těchto vztazích. Obvodní soud odkázal rovněž na usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 1. 2019, čj. Konf 11/201816, podle kterého komplexnost právní úpravy odpovědnosti bezpečnostního sboru za újmu způsobenou jeho příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s tím nebo pro výkon služby v zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“), neumožňuje posoudit odpovědnost za tytéž újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“). Dle soudu je pravomoc k projednání nároků na náhradu škody způsobené státnímu zaměstnanci vykonávajícímu službu komplexně upravena zákonem o státní službě, který ji svěřuje příslušnému služebnímu orgánu, jímž je v daném případě státní tajemník v Ministerstvu průmyslu a obchodu. Komplexnost úpravy dle zákona o státní službě dovodil rovněž Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 269/2018. [7] Usnesením ze dne 3. 4. 2020, čj. 58 Co 115/2020  50, Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 2. 2020, čj. 21 C 57/2019  36, ve výroku I a III a ve výroku II ho změnil tak, že orgánem, jemuž bude věc postoupena, je náměstek pro státní službu Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky, jinak ho potvrdil (výrok I) a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč (výrok II). Opravným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2020, čj. 58 Co 115/2020  69, byl opraven výrok I usnesení téhož soudu ze dne 3. 4. 2020, čj. 58 Co 115/2020  50, tak, že namísto „náměstek pro státní službu Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky“ zde má být správně uvedeno „náměstek ministra vnitra pro státní službu při Ministerstvu vnitra České republiky“. [8] Městský soud uvedl, že podmínkou použitelnosti zákona č. 82/1998 Sb., o nějž žalobce opírá svůj nárok, je vznik újmy v souvislosti s výkonem veřejné moci, kdy stát vystupuje z tzv. vrchnostenské pozice. Výkon služby na základě služebního poměru však sám o sobě povahu výlučně veřejnoprávní nemá, přičemž poukázal na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1553/2003, a ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2470/2012, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 1405/2016, a ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 21 Cdo 269/2018. Komplexní úpravu týkající se právních poměrů státních zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu obsahuje zákon o státní službě v části šesté, konkrétně v § 124, jehož odstavec 1 odkazuje na zákoník práce. Při subsidiárním použití § 265 zákoníku práce lze dovodit, že stát odpovídá státnímu zaměstnanci za škodu, jež mu vznikla při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním pro