5 As 393/2020 — Nejvyšší správní soud

5 As 393/2020- 18 - text 5 As 393/2020 - 22 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lukáše Hloucha a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: F. P., zastoupen JUDr. Josefem Šlerkou, advokátem se sídlem Nerudova 37/32, 500 02 Hradec Králové, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2020, č. j. 30 A 79/201956, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2020, č. j. 30 A 79/201956 (dále jen „napadený rozsudek“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 5. 2019, č. j. KUKHK12805/SKZ/20192 (dále jen „napadené rozhodnutí“), ve věci spáchání přestupků na úseku správy zbraní a střeliva. [2] Napadeným rozhodnutím žalovaný k odvolání žalobce změnil prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Nové Město nad Metují ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. Přest. 26/13781/2019/OVV/Smrco (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) tak, že byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupku podle § 76 odst. 1 písm. a) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zbraních“), kterého se dopustil tím, že „jako strážník Městské policie Dobruška vykonával službu ve dnech 22. 5. 2018, 25. 5. 2018, 26. 5. 2018, 28. 5. 2018, 1. 6. 2018 a 3. 6. 2018, kdy při výkonu služby nosil zbraň a střelivo, které byly ve vlastnictví držitele zbrojní licence (Město Dobruška), ačkoliv platnost jeho zbrojního průkazu č. X s oprávněním pro skupiny A, B, D, E zanikla dne 3. 5. 2018. Tedy jako fyzická osoba z nedbalosti nosil zbraň a střelivo v rozporu s § 8 zákona o zbraních.“ [3] Oproti prvostupňovému rozhodnutí byl žalobce uznán vinným ze spáchání tohoto přestupku (dále také „skutek B“) tak, že jej páchal kratší dobu, neboť služby konané ve dnech 4. 5. 2018, 5. 5. 2018, a 6. 5. 2018 nebylo možno pro účely úvah o správním trestu zohlednit. [4] Zároveň byl tímto rozhodnutím uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 76b odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, kterého se dopustil tím, že „jako zbrojíř držitele zbrojní licence (Město Dobruška) ve dnech 4. 5. 2018, 5. 5. 2018, 6. 5. 2018, 22. 5. 2018, 25. 5. 2018, 26. 5. 2018, 28. 5. 2018, 1. 6. 2018 a 3. 6. 2018, kdy vykonával službu jako strážník Městské policie Dobruška, vydal sám sobě zbraň a střelivo, ačkoliv platnost jeho zbrojního průkazu zanikla dne 3. 5. 2018, tedy jako zbrojíř z nedbalosti vydal zbraň nebo střelivo v rozporu s § 40 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních“ (dále také „skutek C“) [5] Za spáchání uvedených přestupků byla obviněnému uložena na základě změny výroku prvostupňového rozhodnutí žalovaným podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“) a podle § 76 odst. 3 písm. a) a § 76b odst. 7 písm. a) zákona o zbraních, v souvislosti s § 41 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky, pokuta ve výši 1500 Kč (oproti původně uložené pokutě ve výši 2000 Kč). [6] Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) žalobu proti napadenému rozhodnutí žalovaného napadeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud uvedl, že vycházel ze skutkového stavu zjištěného ze správního spisu. Pokud žalobce namítal, že správní orgány tak měly shledat žalobce vinným pouze jednou a že došlo k nezákonnému dělení totožného přestupkového jednání a tím i porušení zásady ne bis in idem, krajský soud se s tím neztotožnil. Poukázal na to, že žalobce byl nejprve shledán správním prvostupňovým orgánem vinným dle ustanovení § 76a odst. 8 písm. d) zákona o zbraních (příkazem prvostupňového orgánu ze dne 11. 7. 2018, č. j. NMNM/8092/2018/Smrco – dále jen „příkaz“), že z nedbalosti v rozporu s § 29 odst. 1 písm. j) zákona o zbraních neodevzdal neplatný zbrojní průkaz příslušnému útvaru policie do 10 pracovních dnů po zániku platnosti zbrojního průkazu podle § 26 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, přičemž neodevzdal ani zbraně a průkazy zbraní, kterých byl držitelem. Pro úplnost krajský soud doplnil, že mu v tomto řízení nepřísluší, aby přezkoumával toto rozhodnutí o přestupku, neboť to není předmětem jeho přezkumu vymezeného žalobou. [7] Co se týká předmětu řízení, krajský soud vyložil, že napadeným rozhodnutím byl žalobce dále shledán vinným z dalších dvou přestupků, a to dle ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, kdy při výkonu služby nosil zbraň a střelivo, ačkoliv platnost jeho zbrojního průkazu zanikla. Tedy jako fyzická osoba z nedbalosti nosil zbraň a střelivo v rozporu s § 8 zákona o zbraních. Zároveň byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 76b odst. 1 písm. a) zákona o zbraních, kterého se dopustil tím, že jako zbrojíř držitele zbrojní licence vydal sám sobě zbraň a střelivo, ačkoliv platnost jeho zbrojního průkazu zanikla dne 3. 5. 2018, tedy jako zbrojíř z nedbalosti vydal zbraň nebo střelivo v rozporu s § 40 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních. [8] Krajský soud provedl formálněsystematický výklad zákona o zbraních a vyložil obsah jednotlivých aplikovaných ustanovení. Provedl přezkum aplikace označených ustanovení zákona na přestupkové jednání žalobce. Dospěl především k tomu, že obě skutkové podstaty aplikované správními orgány mají odlišný účel a objekt. Ve světle projednávané věci lze dát za pravdu žalovanému, který dovodil, že zákon o zbraních toleruje po dobu 10 pracovních dní držení či nošení zbraní a střeliva bez platného zbrojního průkazu. Tato lhůta však žalobci marně uplynula dne 18. 5. 2018. Žalobce posléze dne 22. 5. 2018, 25. 5. 2018, 26. 5. 2018, 28. 5. 2018, 1. 6. 2018 a 3. 6. 2018 opakovaně přebíral zbraně a střelivo a po skončení služby je opětovně vracel. Na další využívání zbraně a střeliva tak již bylo třeba nazírat jako na rozporné s ustanovením § 8 zákona o zbraních. Jednalo se totiž o opakovaný protiprávní stav, který žalobce svým chováním sám vyvolal, byť v nedbalosti. Předmětné jednání pachatele bylo žalovaným vyhodnoceno jako jeden skutek a jeden pokračující přestupek ve smyslu ustanovení § 76 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních. Se závěry žalovaného se krajský soud ztotožnil. [9] Krajský soud se dále věnoval přestupku podle § 76a odst. 8 písm. d) zákona o zbraních, za nějž byl žalobce již dříve pravomocně potrestán příkazem (skutek A). Dovodil, že množina pachatelů je ustanovením § 76a odst. 8 písm. d) zákona o zbraních omezena pouze a jedině na ty, kteří disponují zbrojním průkazem a porušili povinnost, jež byla uložena v ustanovení § 26 zákona o zbraních. Obecným objektem, který předmětné ustanovení chrání, je řádný výkon veřejné správy, druhovým objektem je pak objekt společný celé skupině norem na úseku zbraní a střeliva, tedy řádný výkon veřejné správy nad držením zbraní a střeliva. Individuálním objektem ustanovení § 76a odst. 8 písm. d) zákona o zbraních je řádné plnění veřejnoprávních povinností vyplývajících ze zákona, konkrétně ustanovení § 26 zákona o zbraních (potažmo § 29 téhož zákona), které zajišťují, aby zbraně byly drženy pouze kvalifikovanými a vykonavateli veřejné moci známými subjekty. Z podstaty věci se rovněž jedná o jednorázové nesplnění konkrétní povinnosti, přičemž nelze usuzovat z logiky věci o pokračujícím či trvajícím přestupku, jak tomu bylo v předchozím případě. Je zcela zřejmé, že skutkové podstaty obou konstatovaných přestupků míří na rozdílná deliktní jednání. [10] Tento závěr lze podle krajského soudu učinit i ohledně přestupku dle ustanovení § 76b zákona o zbraních. Přestupek, který je vymezen touto skutkovou podstatou, cílí na jiný právní zájem. V tomto případě se jedná o plnění úkolů v rámci svěřeného souboru práv a povinností dle zákona o zbraních, který daná osoba nabyla. Objektem, který dotčené ustanovení chrání, je tak výkon řádné správy nad těmito povinnostmi, tedy těmi, které vymezuje § 40 zákona o zbraních. Bylo postaveno najisto, že žalobce byl v době spáchání skutku C) v pozici zbrojíře a zastával tuto funkci sám vůči sobě. Krajský soud uvedl, že stejně jako žalovaný spatřuje toto organizační opatření tehdejšího zaměstnavatele žalobce ne zcela vhodným, ale to na právním hodnocení věci nemůže nic změnit. Porušením ustanovení § 40 zákona o zbraních totiž došlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty ustanovení § 76b zákona o zbraních a žalobce je oprávněně vinen i z tohoto přestupku. [11] Krajský soud uzavřel, že žalobce se svým jednáním (byť v nedbalosti) dopustil třech deliktních jednání, přičemž u těch, která jsou projednávána v této věci, a hrozila mu pokuta do výše 50 000 Kč. Žalobce měl z pozice městského s