2 As 353/2023 — Nejvyšší správní soud

2 As 353/2023- 44 - text  2 As 353/2023 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudkyň Evy Šonkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Seyfor, a. s., se sídlem Drobného 555/49, Brno, zast. JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, se sídlem Mučednická 1125/31, Brno, proti nezákonnému zásahu žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2023, č. j. 30 A 82/202372, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobkyně podala Digitální informační agentuře (dále jen „agentura“) žádost o zápis do katalogu cloud computingu podle § 6q odst. 1 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy (dále jen „zákon o informačních systémech“). Agentura požádala podle § 6r odst. 5 zákona o informačních systémech žalovaného o informaci, zda je žalobkyně způsobilá pro poskytnutí cloud computingu orgánu veřejné správy z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob [§ 6m odst. 1 písm. c) zákona o informačních systémech]. [2] Žalovaný na žádost reagoval přípisem ze dne 17. 8. 2023, č. j. 6671/2023NÚKIBE/350 (dále jen „vyjádření“), v němž mimo jiné zmiňuje osoby, které jsou koncovými beneficienty žalobkyně a o nichž uvádí: „Tyto osoby jsou přitom přímo propojeny se skupinou J&T která je známá pro možné riziko vlivu čínského a ruského kapitálu, napojení na majetek podnikatele Romana Janouška a vlivu na skupinu ČEZ v rámci pozice minoritního akcionáře prostřednictvím kyperských společností.“ Vyjádření uzavřel takto: „Z výše uvedených informací z otevřených zdrojů se lze domnívat, že u poskytovatele může existovat riziko pro způsobilost poskytovatele pro poskytnutí cloud computingu orgánu veřejné správy z hlediska veřejného pořádku, bezpečnosti a dodržování práv třetích osob.“ [3] Žalobkyně se zásahovou žalobou domáhala u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) určení, že je toto vyjádření nezákonné. [4] Krajský soud žalobu odmítl. Dospěl k závěru, že vyjádření podle § 6r odst. 1 zákona o informačních systémech je závazným stanoviskem. Proti závaznému stanovisku se lze bránit pouze žalobou proti konečnému rozhodnutí ve věci, jehož podkladem je právě závazné stanovisko [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření k ní [5] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. [6] Krajský soud podle stěžovatelky neposoudil správně povahu vyjádření. Své rozhodnutí založil na tom, že vyjádření je závazným stanoviskem podle § 6r odst. 1 zákona o informačních systémech. Toto ustanovení na věc však nedopadá. Stěžovatelkou napadené vyjádření je totiž informací podle § 6r odst. 5 téhož zákona. To ostatně uvádí ve vyjádření i sám žalovaný. Stěžovatelka dodává, že ani jakýmkoliv jiným výkladem nelze dovodit, že by bylo vyjádření závazným stanoviskem. [7] Žalovaný souhlasí se stěžovatelkou, že krajský soud nesprávně vyhodnotil, že vyjádření je závazným stanoviskem. Stěžovatelka totiž napadla vyjádření podle § 6r odst. 5 zákona o informačních systémech, nikoliv závazné stanovisko podle § 6r odst. 1 téhož zákona. Tato záměna však nemá vliv na zákonnost usnesení krajského soudu. Vyjádření není pro agenturu závazné, žalovaný nemá vliv na to, jakým způsobem agentura vyjádření vyhodnotí. Obsah vyjádření proto nemá sám o sobě dopad do právní sféry stěžovatelky. To je zřejmé i z toho, že agentura stěžovatelku do katalogu cloud computingu zapsala, a to navzdory obsahu vyjádření. Není ani pravda, že stěžovatelka nemá jinou možnost obrany, jak tvrdí. Může rozporovat závěry obsažené ve vyjádření v rámci opravných prostředků proti rozhodnutí agentury. [8] Na vyjádření žalovaného reagovala stěžovatelka replikou. Pozastavuje se nad tím, že žalovaný souhlasí, že krajský soud aplikoval nesprávnou právní normu, ale i tak má být jeho odůvodnění přiléhavé. Dále stěžovatelka opakuje svoji argumentaci z kasační stížnosti. III. Posouzení kasační stížnosti [9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátkou. Poté Nejvyšší správní soud zkoumal důvodnost kasační stížnosti dle § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Nejvyšší správní soud připomíná, že předmětem přezkumu je usnesení, kterým krajský soud odmítl žalobu stěžovatelky. Nejvyšší správní soud se tak může zabývat pouze tím, zda byly dány důvody k takovému postupu (viz rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/200498, č. 625/2005 Sb. NSS). V tomto případě se jedná o otázku, zda se lze proti vyjádření podle § 6r odst. 5 zákona o informačních systémech bránit zásahovou žalobou. [12] Dále je třeba uvést, že zásahová žaloba je subsidiárním prostředkem ochrany veřejných subjektivních práv. Není libovolně použitelnou náhražkou žaloby proti rozhodnutí, nýbrž jejím doplňkem. Zásahová žaloba představuje jakousi záchrannou síť v situacích, kdy žalobu proti rozhodnutí nelze využít (viz např. rozsudek NSS ze dne 23. 11. 2017, č. j. 9 As 238/201789, bod 39). [13] Nejvyšší správní soud souhlasí s oběma účastníky řízení, že krajský soud skutečně nesprávně aplikoval § 6r odst. 1 zákona o informačních systémech. Stěžovatelka totiž svojí žalobou napadla bez jakýchkoliv pochyb zákonnost vyjádření podle § 6r odst. 5 zákona o informačních systémech, nikoliv zákonnost závazného stanoviska podle § 6r odst. 1 téhož zákona. [14] Přímo v § 6r odst. 5 se uvádí, že agentura je oprávněna si od žalovaného vyžádat informaci o splnění požadavku podle § 6m odst. 1 písm. c) zákona o informačních systémech. Jinými slovy, je na uvážení agentury, zda si od žalovaného vyjádření vyžádá (oproti tomu srov. textaci např. v § 6r odst. 1 zákona o informačních systémech). Pokud je na uvážení agentury, zda si vyjádření vůbec vyžádá, je zjevné, že vyjádření nemůže být pro její rozhodnutí závazné. Těžko si lze představit rozumnou právní úpravu, která by dávala správnímu orgánu možnost zvolit si v každém jednotlivém případě, zda bude při svém rozhodování vázána úkonem jiného správního orgánu. Nelze opomíjet ani to, že agentura si může vyžádat vyjádření podle uvedeného ustanovení nejen od žalovaného, ale též od Policie České republiky, zpravodajské služby či jiného orgánu, a to současně. Neexistuje tedy správní orgán, jenž by byl výlučně příslušný v konkrétním případě poskytnout vyjádření, tedy garantoval správnost posouzení otázky upravené v § 6m odst. 1 písm. c) zákona o informačních systémech. Stejnou otázku tak může na žádost agentury posoudit několik správních orgánů, resp. bezpečnostních sborů, přičemž neexistuje žádný mechanismus vypořádání případných rozporů (jeho existence není ostatně nezbytná, neboť vyjádření je jedním z podkladů rozhodnutí, s nimiž se musí vypořádat agentura jakožto správní orgán rozhodující o žádosti). [15] Vyjádření je bez jakýchkoliv pochyb jedním z podkladů pro vydání rozhodnutí agentury podle § 50 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a svým charakterem se jedná o vyjádření podle části čtvrté správního řádu (§ 154). Jeho smyslem je umožnit agentuře, aby mohla kvalifikovaně posoudit požadavek podle § 6m odst. 1 písm. c) zákona o informačních systémech. Agentura následně všechny podklady hodnotí ve svém souhrnu i jednotlivě (§ 50 odst. 4 správního řádu). Účastníku řízení musí být dána možnost, aby se s podklady seznámil a mohl na ně reagovat. Následně agentura buď zapíše subjekt do katalogu cloud computingu, o čemž se nevydává písemné rozhodnutí (§ 6q odst. 2 zákona o informačních systémech), nebo žádost o zápis rozhodnutím zamítne. V takovém případě se agentura musí v rozhodnutí vypořádat s vyjádřením žalobce k podkladům a jeho důkazními návrhy (§ 68 odst. 3 správního řádu). Proti zamítavému rozhodnutí není přípustný rozklad (§ 6q odst. 1 zákona o informačních systémech). Stěžovatelka by se tak mohla proti takovému rozhodnutí bránit přímo žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. [16] Stěžovatelka má za to, že vyjádření žalovaného zasáhlo do její dobré pověsti (z důvodu šíření nepravdivých a nepodložených informací), do práva ucházet se za rovných podmínek o zápis do katalogu cloud computingu a práva na spravedlivý proces (z důvodu, že žalovaný činí