5 As 208/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 208/2024- 44 - text  5 As 208/2024 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: J. Š., zastoupená JUDr. ICLic. Ronaldem Němcem, Ph.D., advokátem se sídlem Platnéřská 191/4, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ředitelství silnic a dálnic s. p., se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zastoupené JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LLM., FCIArb., advokátem se sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4, II) hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zastoupené Mgr. Daliborem Šlaufem, advokátem se sídlem Spálená 97/29, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2024, č. j. 54 A 24/202456, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Osoba zúčastněná na řízení I) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4114 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. ICLic. Ronalda Němce, Ph.D., advokáta se sídlem Platnéřská 191/4, Praha 1, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení II) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ve věci jde o zákonnost mezitímního rozhodnutí podle § 4a odst. 1 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací (liniový zákon), ve znění účinném do 30. 6. 2023 [od 1. 1. 2024, kdy byl změněn název zákona novelou provedenou zákonem č. 465/2023 Sb., jde o zákon č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „liniový zákon“)], kterým vyvlastňovací úřad rozhodl o vyvlastnění pozemků, u nichž katastr nemovitostí eviduje duplicitní zápis vlastnictví. Předmětem posouzení je právní otázka, zda se u těchto pozemků uplatní požadavek vyjádřený v § 5 odst. 1 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, aby vyvlastnění předcházela jednání za účelem uzavření smlouvy o získání práv k pozemku nebo ke stavbě, nebo se použije výjimka podle § 5 odst. 5 písm. a) zákona o vyvlastnění. Duplicitní zápis vlastnictví v katastru nemovitostí předem nevylučuje, aby vyvlastnitel získal práva k pozemku nebo ke stavbě smlouvou. [2] Úřad městské části Praha 6 vydal rozhodnutí ze dne 3. 2. 2017, č. j. MCP6 002224/2017 (dále jen „územní rozhodnutí“), o umístění veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury „D7 MÚK Aviatická – MÚK Ruzyně“. Tato stavba, kterou má realizovat osoba zúčastněná na řízení I) (dále jen „stěžovatel“ nebo „vyvlastnitel“), se má nacházet (také) na pozemcích parc. č. XA o výměře 294 m2 (orná půda) a parc. č. XB o výměře 81 m2 (orná půda), nacházející se v k. ú. R., obec P. (dále jen „dotčené pozemky“). U obou pozemků byly v katastru nemovitostí z důvodu duplicitního zápisu vedeny jako jejich vlastnice jednak žalobkyně, jednak osoba zúčastněná na řízení II) (dále společně též „vyvlastňovaní“). [3] Stěžovatel zahájil s oběma vyvlastňovanými jednání ve smyslu § 5 zákona o vyvlastnění za užití § 3 odst. 6 liniového zákona. Dne 19. 4. 2022 zaslal stěžovatel každému z vyvlastňovaných dopis, kterým je informoval o potřebě dotčených pozemků pro veřejně prospěšnou stavbu. Přílohou dopisu byly návrhy na uzavření kupních smluv s jednotlivými vyvlastňovanými. Nabídnutá kupní cena činila 1 368 000 Kč a byla stanovena podle znaleckým posudkem určené obvyklé ceny dotčených pozemků vynásobené koeficientem 8 podle § 3b odst. 1 písm. a) liniového zákona. Současně stěžovatel oběma vyvlastňovaným sdělil, že do odstranění duplicitního zápisu nelze navrhovanou smlouvu uzavřít. Nebudeli duplicita vlastnického práva odstraněna a podepsaný návrh kupní smlouvy doručen ve lhůtě 60 dnů, vyvlastnitel podá žádost o vyvlastnění dotčených pozemků. [4] Žalobkyně na návrh nereagovala, proto jí vyvlastnitel dne 23. 5. 2022 zaslal další dopis. V něm ji upozornil na lhůtu 60 dnů, která měla uplynout dne 22. 6. 2022, a nabídl jí další způsoby komunikace. Žalobkyně následně s vyvlastnitelem komunikovala, uvedla důvody, pro které nemohla dříve odpovědět, a vyjádřila ochotu k prodeji dotčených pozemků s tím, že učiní kroky k odstranění duplicitního zápisu vlastníka v katastru nemovitostí. Osoba zúčastněná na řízení II) v odpovědi na dopis souhlasila, že do odstranění duplicitního zápisu vlastnictví nelze prodej pozemků realizovat. [5] V návaznosti na odpovědi obou vyvlastňovaných podal stěžovatel dne 10. 8. 2022 žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení. Žádost podal Magistrátu hlavního města Prahy, který je podle § 2e odst. 1 liniového zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2023, věcně a místně příslušným vyvlastňovacím úřadem. Jelikož je však jedním z vyvlastňovaných osoba zúčastněná na řízení II), Ministerstvo dopravy usnesením ze dne 19. 9. 2022, č. j. MD30417/2022930/3, jako nadřízený orgán podle § 2e odst. 3 písm. a) liniového zákona pověřilo v souladu s § 16 odst. 4 zákona o vyvlastnění provedením vyvlastňovacího řízení žalovaného, který se tak stal vyvlastňovacím úřadem. [6] Oznámením ze dne 6. 10. 2022 žalovaný uvědomil účastníky o zahájení vyvlastňovacího řízení a při ústním jednání, které se konalo dne 16. 11. 2022, je seznámil s podklady žádosti a spisovým materiálem. Oba vyvlastňovaní požádali o přerušení vyvlastňovacího řízení do doby určení vlastnického práva k dotčeným pozemkům soudem. Žalobkyně se z jednání omluvila, současně ale vyslovila nesouhlas s vyvlastněním pozemků před vyřešením duplicitního vlastnictví. Stěžovatel požádal o vydání mezitímního rozhodnutí. Usnesením ze dne 16. 3. 2023, č. j. 039151/2023/KUSK, žalovaný přerušil vyvlastňovací řízení do doby skončení řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 14/2023, jehož předmětem bylo určení vlastnického práva k dotčeným pozemkům. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání. Ministerstvo dopravy rozhodnutím ze dne 22. 8. 2023, č. j. MD15989/2023930/3, usnesení o přerušení vyvlastňovacího řízení zrušilo. Dne 21. 2. 2024 se žalobkyně seznámila s podklady rozhodnutí a vyjádřila přesvědčení, že do rozhodnutí o otázce duplicitního zápisu vlastnictví v občanském soudním řízení nelze ve věci vyvlastnění rozhodnout. [7] Žalovaný rozhodl mezitímním rozhodnutím ze dne 8. 4. 2024, č. j. 049533/2024/KUSK, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 30. 4. 2024, č. j. 054005/2024/KUSK (dále jen „mezitímní rozhodnutí“), podle § 24 odst. 3 písm. a) bodu 3 zákona o vyvlastnění a s odkazem na § 170 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, o odnětí vlastnického práva k dotčeným pozemkům a jeho přechodu na Českou republiku s příslušností hospodařit s majetkem státu pro stěžovatele. Ve výroku mezitímního rozhodnutí bylo uvedeno, že žalobkyně a osoba zúčastněná na řízení II) jsou duplicitním vlastníkem dotčených pozemků. [8] Z mezitímního rozhodnutí se podává, že byly splněny zákonné podmínky vyvlastnění. Žádost měla zákonné náležitosti a vyvlastnění je ve veřejném zájmu, který převažuje nad zájmy vyvlastňovaných. Žalovaný se zabýval vlivem duplicitního zápisu vlastnictví na možnost smluvního převodu vlastnického práva. Podle jeho názoru by byla možná i varianta, že by oba duplicitně zapsaní vlastníci uzavřeli kupní smlouvu s vyvlastnitelem o převodu práv k pozemkům. Určení skutečného vlastníka dotčených pozemků nicméně nebylo otázkou, na jejímž vyřešení by záviselo vydání rozhodnutí ve správním řízení. Nešlo o předběžnou otázku ve smyslu § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. [9] Žalobkyně napadla mezitímní rozhodnutí žalobou, v níž rozporovala jemu předcházející kontraktační proces. V případě smluvního převodu vlastnického práva podle § 3b odst. 1 písm. a) liniového zákona by jí náležela kupní cena ve výši ceny stanovené znaleckým posudkem vynásobené koeficientem 8. Ačkoli by žalobkyně ráda kupní smlouvu uzavřela, nebylo jí to umožněno s ohledem na duplicitní zápis vlastnictví, který sama nezpůsobila. Nemohla proto v maximální míře hájit svá práva ve vyvlastňovacím řízení. Žalobkyně brojila i proti znaleckému posudku, který stěžovatel předložil k žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení. Vyvlastnění by mělo být prostředkem ultima ratio, tak tomu ale v posuzované věci nebylo, neboť žalovaný nevyčkal na výsledek řízení o žalobě na určení vlastnictví dotčených pozemků. Nevypořádal se ani s nezbytností vyvlastnění v kontextu možnosti uzavření smlouvy, zahrnujícího možné ujednání s osobou zúčastněnou na řízení II). [10] Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) rozhodl napadeným rozsudkem o podané žalobě tak, že mezitímní rozhodnutí zrušil a