1 Ads 189/2024 — Nejvyšší správní soud

1 Ads 189/2024- 73 - text  1 Ads 189/2024 - 75 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Kaniové, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: V. B., zastoupen Mgr. Petrou Severovou, advokátkou se sídlem 5. května 163, Sokolov, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 6. 11. 2023, č. j. X v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2024, č. j. 54 Ad 30/2023  71, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 8. 2024, č. j. 54 Ad 30/2023  71, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Petře Severové, advokátce, se přiznává odměna ve výši 2 600 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí řízení [1] Rozhodnutím ze dne 24. 8. 2023, č. j. X, zamítla žalovaná žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2023 žalobce není invalidní, protože jeho pracovní schopnost poklesla z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o 20 %. Žalovaná poté rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítla námitky žalobce a potvrdila výše uvedené prvostupňové rozhodnutí. [2] Proti rozhodnutí žalované se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), v níž se domáhal především přiznání invalidního důchodu. Zároveň požadoval náhradu za způsobenou újmu na zdraví, prošetření údajných nedostatků lékařské péče a porušování lidských práv ve věznici, ukončení své pracovní činnosti a přezkoumání postupů lékařky MUDr. Š.. Krajský soud k projednání žaloby nařídil ústní jednání, k němuž žalobce předvolal. Protože se žalobce k jednání nedostavil, rozhodl krajský soud v jeho nepřítomnosti. V části týkající se náhrady za způsobenou újmu na zdraví a prošetření poměrů ve věznici žalobu odmítl, neboť v řízení o správní žalobě proti rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“) může soud přezkoumat a případně zrušit či vyslovit nicotnost napadeného rozhodnutí správního orgánu. Není však oprávněn rozhodovat o nárocích na náhradu újmy ani o tom, zda jsou při zajišťování lékařské péče ve věznici porušována lidská práva nebo jiné podmínky výkonu trestu. [3] Ve zbytku (v části týkající se přiznání invalidního důchodu) pak žalobu zamítl. Krajský soud požádal o posudkové zhodnocení invalidity žalobce posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí. Ta v posudku ze dne 16. 4. 2024 dospěla k závěru, že pracovní schopnost žalobce poklesla o 20 %. Z pohledu krajského soudu je posudek úplný, objektivní a přesvědčivý. Posudková komise hodnotila zdravotní stav žalobce totožně jako lékař Okresní správy sociálního zabezpečení i lékař žalované se závěrem, že není invalidní. Míra poklesu pracovní schopnosti žalobce totiž dosahuje podle všech posudků pouze 20 %, tedy nikoli nejméně 35 %, což je hranice pro dosažení alespoň prvního stupně invalidity. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované [4] Žalobce ( dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) s. ř. s. [5] Stěžovatel předně namítá, že i když krajský soud nařídil ústní jednání na den 13. 8. 2024, nebyl k němu eskortován. Jediný, kdo může dát příkaz k eskortě žalobce k soudnímu řízení, je přitom soud. Krajský soud si musel být vědom skutečnosti, že stěžovatel vykonává trest odnětí svobody a nemůže se k jednání sám dostavit. Stěžovateli tak byla upřena možnost osobně se účastnit soudního jednání a po řádném poučení činit návrhy na doplnění dokazování. [6] Podle stěžovatele je posudek posudkové komise neúplný a nepřezkoumatelný. Stěžovatel nebyl ani jednou zhlédnut posudkovými lékaři a rovněž nebyla zajištěna jeho přítomnost před posudkovou komisí. Pokud existuje rozpor mezi tvrzením stěžovatele o zdravotním stavu a doloženými lékařskými zprávami, bylo zcela namístě, aby byl stěžovatel minimálně posudkovou komisí řádně zhlédnut. Stěžovatel v tomto směru nesouhlasí s hodnocením svého zdravotního stavu při rozhodování o přiznání invalidity. Tvrdí, že má dlouhodobé problémy s páteří způsobené pracovními úrazy. Komise však konstatovala, že posudková dokumentace neprokazuje postižení páteře. Při svých závěrech se však spokojila s pouhým RTG nálezem, ačkoli stěžovatel uváděl dlouhodobé problémy s bederní páteří a s tím související neurologickou léčbu. Následná magnetická rezonance ze dne 17. 10. 2024 prokázala, že stěžovatel trpí onemocněním páteře, způsobeným vyčnívající ploténkou, čímž trpěl již v době vydání napadeného rozhodnutí. Stěžovatel je proto přesvědčen, že posudková komise zcela povrchně a nedostatečně zkoumala jeho zdravotní stav. [7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační setrvala na svých předchozích závěrech a ztotožnila se s hodnocením krajského soudu. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která je ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce. V souladu s § 104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Neníli tomu tak, kasační soud ji odmítne jako nepřijatelnou. Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, č. 933/2006 Sb., v němž vymezil podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná. O přijatelnou kasační stížnost se dle citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. [9] Právě posledně jmenovaná situace nastala v projednávané věci. Nejvyšší správní soud pochybení zakládající přesah vlastních zájmů stěžovatele shledal v námitce, zda mohla mít nepřítomnost stěžovatele při jednání před krajským soudem vliv na zákonnost napadeného rozsudku (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2023, č. j. 8 Ads 114/2022  20). [10] Kasační stížnost je proto přijatelná. Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu a z důvodů vymezených v kasační stížnosti s přihlédnutím k případným vadám, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [11] Kasační stížnost je důvodná. [12] Nejvyšší správní soud se tedy předně zabýval námitkou, podle níž krajský soud pochybil, pokud nezajistil osobní účast stěžovatele na ústním jednání. Před samotným posouzením této námitky je vhodné rekapitulovat relevantní skutečnosti plynoucí ze soudního spisu krajského soudu. [13] Krajský soud nařídil ústní jednání ve věci na den 13. 8. 2024 v 9:30 hod. Z doručenek založených ve spise na č. l.5155, vyplývá, že krajský soud zaslal předvolání jak žalované do datové schránky, tak přímo stěžovateli do vlastních rukou, přičemž tato zásilka mu byla doručena do tehdejšího místa výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V.. Nejvyšší správní soud však zjistil, že na samotném předvolání zaslaném stěžovateli byl zjevně nesprávně uveden čas konání jednání, a to v 0:30 hodin (v předvolání zaslaném žalované byl čas konání jednání uveden správně v 9:30 hodin). Ze soudního spisu dále vyplývá, že krajský soud zaslal předvolání stěžovatele také přímo Věznici V.. V tomto případě Nejvyšší správní soud zjistil další formální pochybení, neboť kromě chybně uvedeného času soudního jednání bylo na doručence adresované věznici uvedeno nesprávné číslo jednací písemnosti (54 Ad 30/2023  44 namísto správného 54 Ad 30/2023  52). Kasační soud dále nebyl schopen zjistit, zda obálka obsahovala správnou písemnost, či nikoliv. Ze soudního spisu dále vyplývá, že následně došlo k přemístění stěžovatele z věznice V. do Věznice K. n. O.. Stěžovatel ve svých pozdějších přípisech adresovaných krajskému soudu již uváděl jako svou adresu právě Věznici K. n. O.. Krajskému soudu tedy musela být změna místa výkonu trestu odnětí svobody stěžovatele známa, což potvrzuje i napadený rozsudek, v němž je jako adresa stěžovatele uvedena již Věznice K. n. O.. Přesto však ze soudního spisu není patrné, že by krajský soud ohledně předvolání stěžovatele k ústnímu jednání s Věznicí K. n. O. jakkoliv dá