21 As 158/2025 — Nejvyšší správní soud

21 As 158/2025- 48 - text  21 As 158/2025 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: MgA. M. J., zastoupený obecným zmocněncem JUDr. P. J., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti stěžovatele: JUDr. P. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 2. 7. 2025, č. j. 65 Ad 4/2025  79, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalobce (MgA. M. J.) podal žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí ministra práce a sociálních věcí (dále jen „ministr“) ze dne 20. 1. 2025, č. j. MPSV2024/182867513/2. Tímto rozhodnutím ministr změnil prvostupňové usnesení Ministerstva práce a sociálních věcí (žalovaného) ze dne 1. 8. 2024, č. j. MPSV2024/1647/421/4. Jím žalovaný zamítl s odkazem na § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu pro nepřípustnost žalobcovu žádost na zahájení sporného řízení mezi ním a Českou republikou prostřednictvím organizační jednotky Úřadu práce České republiky ve věci uzavření subordinační veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí příspěvku na rekvalifikaci dle § 108 a násl. zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), ve spojení s § 161 odst. 1 správního řádu. Ministr v rozkladovém řízení změnil prvostupňové usnesení žalovaného tak, že řízení zastavil, neboť žalobcova žádost byla zjevně právně nepřípustná. [2] JUDr. P. J. (obecný zmocněnec žalobce v řízení před krajským soudem a nyní v řízení před Nejvyšším správním soudem stěžovatel) krajskému soudu v rámci žalobcovy žaloby oznámil, že uplatňuje práva osoby zúčastněné na řízení dle § 34 soudního řádu správního (dále též jen „s. ř. s.“). To odůvodnil tím, že v řízení vedeném Okresním soudem v Olomouci (dále také jen „okresní soud“) pod sp. zn. 18 C 581/2021, které souvisí s danou správní žalobou podanou ke krajskému soudu, má procesní postavení vedlejšího účastníka (k tomu srov. body I.7 a XII.3 žaloby). [3] Krajský soud nyní napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatel není osobou zúčastněnou na řízení. Podle krajského soudu stěžovatel nenaplnil ani jednu z variant tzv. materiální podmínky pro to, aby se mohl stát osobou zúčastněnou na řízení. Tyto podmínky spočívají dle § 34 odst. 1 s. ř. s. v tom, že taková osoba musí být přímo dotčena ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, nebo musí být přímo dotčena jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu. Stěžovatel podle krajského soudu žádnou z uvedených variant materiální podmínky netvrdil a krajský soud naplnění žádné z variant ani jinak nezjistil. Předmětem sporu žalobce a žalovaného v řízení před krajským soudem je výklad § 109a zákona o zaměstnanosti ohledně otázky, zda žalobcem zvolená rekvalifikace zakládá právní nárok na uzavření veřejnoprávní smlouvy či nikoli. Z povahy sporu a dotčených subjektů proto krajskému soudu nebylo zřejmé, jak se napadené rozhodnutí mohlo přímo projevit ve stěžovatelově právní sféře, ani jak by do jeho právní sféry mohlo být zasaženo v důsledku rozhodnutí krajského soudu. Stěžovatelovo dotčení rovněž nelze podle krajského soudu spatřovat v tom, že v jiném řízení před okresním soudem (byť obsahově souvisejícím), stěžovatel vystupuje v pozici vedlejšího účastníka. Zde krajský soud odkázal zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2020, č. j. 3 As 412/2019  28, ve kterém se Nejvyšší správní soud uvedenou právní otázkou již zabýval. [4] Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. V ní uplatnil kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., namítl tedy nesprávné právní posouzení věci krajským soudem. [5] Stěžovatel v kasační stížnosti zopakoval, co uvedl již v řízení před krajským soudem, a sice, že žalobce je účastníkem řízení proti žalovanému, vedeném před Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 18 C 51/2021. Jeho předmětem je spor o náhradu škody. Stěžovatel okresnímu soudu v tomto řízení oznámil, že hodlá vstoupit do řízení jako vedlejší účastník, což okresní soud akceptoval. Náhradu škody v tomto řízení žalobce požaduje na základě nesprávného úředního postupu Úřadu práce ČR ve věci jeho žádosti o úhradu školného po úspěšném ukončení rekvalifikace dle § 109a a násl. zákona o zaměstnanosti. Podstata sporu v řízení před okresním soudem spočívá v prokázání žalobcova tvrzení, že v důsledku nečinnosti Úřadu práce ČR (nevydal v zákonné lhůtě příslušné rozhodnutí) došlo k nesprávnému úřednímu postupu zakládajícímu nárok na náhradu škody. Na posouzení této otázky může mít podle stěžovatele přímý vliv řízení vedené před krajským soudem pod sp. zn. 65 Ad 4/2025. Podle stěžovatele totiž lze očekávat, že rozsudek krajského soudu jednoznačně určí práva a povinnosti žalobce i Úřadu práce ČR stran úhrady školného po úspěšném ukončení rekvalifikace dle § 109a a násl. zákona o zaměstnanosti. Žalobce podle stěžovatele vycházel z rozhodovací praxe správních soudů, podle které se v uvedeném typu řízení vydává rozhodnutí. Úřad práce ČR a žalovaný naopak zastávají názor, že se žádné rozhodnutí nevydává. Žalobce posléze změnil svůj právní názor a snažil se iniciovat sporné řízení ve věci uzavření subordinační veřejnoprávní smlouvy o poskytnutí příspěvku na rekvalifikaci. Ani to však žalovaný neakceptoval. Právě tuto nepřehlednou situaci má vyjasnit krajský soud v nynějším soudním řízení. Zodpovězena by měla být především otázka, jak v případě úhrady školného procesně postupovat. [6] S ohledem na popsané skutečnosti se stěžovatel rozhodl účastnit se řízení před krajským soudem jako osoba zúčastněná na řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že napadená rozhodnutí žalovaného, resp. ministra o odmítnutí žalobcovy žádosti, se dotýkají i jeho právní sféry, jako žalobcova zástupce. I stěžovatel totiž byl těmito rozhodnutími zkrácen na svých právech. Stěžovatel má rovněž shodný právní zájem jako žalobce. Institut vedlejšího účastenství dle občanského soudního řádu podle stěžovatele neslouží pouze k ochraně vlastních zájmů vedlejšího účastníka řízení, ale rovněž k ochraně zájmů hlavního účastníka. Shodný závěr lze přijmout i ve vztahu k postavení osoby zúčastněné na řízení dle soudního řádu správního. Vyloučení stěžovatele z řízení, pokud by nebyl považován za osobu zúčastněnou na řízení, by porušilo jeho právo na spravedlivý proces. Stěžovatel je tak přesvědčen, že splnil všechny podmínky pro to, aby byl připuštěn jako osoba zúčastněná na řízení, a pokud tak krajský soud neučinil, je jeho rozhodnutí nezákonné. [7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [8] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalobce. Žalobce s podanou kasační stížností souhlasí, neboť i dle jeho názoru stěžovatel splnil všechny podmínky pro postavení osoby zúčastněné na řízení. Nejvyšší správní soud by měl dle jeho názoru stěžovatelově kasační stížnosti vyhovět, neboť postup krajského soudu je v rozporu se zákonem a právem na spravedlivý proces. [9] Nejvyšší správní soud přezkoumal zákonnost napadeného usnesení v rozsahu kasační stížnosti a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z § 109 odst. 2 věty první s. ř. s. [10] Nejvyšší správní soud pro úplnost sděluje stěžovateli, že v řízení o kasační stížnosti tohoto typu není povinen uhradit soudní poplatek (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014  19, č. 3271/2015 Sb. NSS, a výslovně pro tuto situaci na něj navazující rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2015, č. j. 2 As 262/2015  18). Proto se Nejvyšší správní soud nezabýval stěžovatelovou žádostí o osvobození od soudních poplatků, kterou stěžovatel uplatnil ve svém podání ze dne 11. 9. 2025. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Podle § 34 odst. 1 s. ř. s. jsou osobami zúčastněnými na řízení osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsouli účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat. [13] Již krajský soud ve svém usnesení stěžovateli správně vysvětlil (odst. 4 a 6 usnesení krajského soudu), že k přijetí osoby jako osoby zúčastněné na řízení je třeba současně splnit formální i materiální podmínku. Formální podmínku stěžovatel bezesporu splnil, neboť v žalobě vyjádřil svůj záměr vystupovat v řízení před krajským soudem jako osoba zúčastněná na řízení. Spornou otázkou